Balící hlášky

1. července 2018 v 18:09 | Naoki-Keiko |  Femina
Začalo to obyčejným rozhovorem při japonském kresleném kultovním snímku Akira s pizzou v ruce a s ovladačem v druhé (ať žijí HDMI kabely!).

"Hm, to jsou teda balící hlášky!" prohlásil sarkasticky můj bratr minimálně třikrát během prvních dvaceti minut filmu. A to v situacích, kdy se hlavní hrdina Kaneda dvořil rozpustilým bezelstným způsobem (i když trochu odvážným) hlavní hrdince Kei. (Dalšími jeho hláškami bylo jestli je Kei opravdu holka…)

"Hm. Dřív to bylo pro kluky těžký. Dneska může borec vypustit z huby sebevětší balící trapárnu a už mu holka visí kolem krku. Protože na ni vůbec promluvil."

Jsou slova, které vycházejí z jeho pubertálních zkušeností dnešní doby. Mladší bráška je u holek oblíbený protože na ně mluví. A to co mi občas replikuje, že jim říká, to mi přijde dost trapný a divím se, že na to nějakou uloví, natože tucet.
Balící hlášky toho puberťáka jsou jen malou kapkou v moři úkazu, kterého si všímám od doby, co jsem začala vnímat kluky jako lidi.
 

Když "lást" tak "lást" aneb dojmy z filmu The Last: Naruto the Movie

15. června 2018 v 20:31 | Naoki-Keiko |  FILM & SERIÁL
Je otázkou jestli to hejtit anebo začít nahlížet na Naruta jiným způsobem než jako na shounen obsahující bandu řezníků uch, co to píšu- hrdinných ninjů, kteří sice měli vytyčený jakýsi krátký seznam neřestí, ale půlka z nich se tím stejně neřídila. Mluvili sprostě, nesnášeli se a velice chytlavým, emotivním způsobem vyznávali jakýsi manifest míru a cti, který už z principu byl prostě padlý na hlavu, protože se všichni živí zabíjením lidí. Ale více méně jsme to proto milovali, četli to, sledovali to, psali na to povídky, zakládali webové stránky a pořádali srazy. A teď je to jiné. Ale horší?


Jak jsem se vytratila ze své komunity

19. května 2018 v 17:27 | Naoki-Keiko |  OTAKU
I když mám čas na ty seriály, přesněji řečeno ty japonské, kreslené, nějak jsem se uzavřela před komunitou. Už tady na blogu to otakuidně není, co bývalo. I když mám pořád své oblíbené blogery, kteří mají japonskou popkulturu jako součástí svého světa, nějak už to flákám. A není to jen otázka kyberprostoru.
 


Proč nekřížit mývaly s tučňáky?

24. dubna 2018 v 13:53 | Naoki-Keiko |  TT
Stala jsem se osobou, kterou jsem nejvíc nenáviděla.

Raz, dva, tři... změna vzhledu teď!

22. dubna 2018 v 20:51 | Naoki-Keiko |  Blogování
Malinko jsem se vrátila do středoškolských časů a udělala si klidnou neděli. Spíše řečeno klidné nedělní odpoledne a celou tu dobu až do večera jsem se piplala s blogem. Díky škole jsem našla před nějakou dobou nástroj Canva a rozhodla jsem se jej využít i pro volnočasové aktivity.



Moje články, které se kdy objevily na titulce blog.cz

25. února 2018 v 14:11 | Naoki-Keiko
Na hlavní stránce blog.cz se čas od času objevují i moje články, tady jsou:

2014

2015

2016


2017

2018



...Upřímně si někdy říkám, podle jakých kritérií se to vybírá -_-

Blogy, které navštěvuji

25. února 2018 v 13:56 | Naoki-Keiko
Seznam blogů a webových stránek, které jsou mé oblíbené, ráda se tam uchyluji nebo jsem se tam kdysi uchylovala a stále si myslím, že i když mě už teď nezajímají, někoho jiného by zajímat mohly.
Prvně mě napadlo k nim psát nějaký komentář, ale tohle je tolik aktualizující se a měnící se věc, že jsem od tohoto nápadu nakonec upustila.

Deníčkáři:


Recenzenti:


Povídkáři:


Umělci:


Myšlenkáři

Zbytek


***

Měl jsem hračku tygra, plyšového tygra

9. února 2018 v 13:16 | Naoki-Keiko |  TT
… umřel mi.

Od plyšových tygrů k opravdovým tygrům a pak dále a ještě dále až nepochopitelným a nelogickým zásadám, které ovlivňují naše vnímání volného času. Ale nejdříve k těm plyšovým tygrům-

Písničku Sandokan od BAREL ROCK znám odmala, jenom jsem si jako malá pozměňovala sama texty, když jsem si to broukala, takže ty chybné verze v hlavě zůstaly víc upevněné než původní text. Ale přestože mně plyšový tygr nechcípnul, ale umřel, neznamená to, že bych se s ním nějak mazlila. Proto také nebyl rychle rozpárán, nýbrž můj plyšový tygr zemřel na pomalé podřezání... I když ono je to vlastně jedno, ten text je celkově dost nesmyslný.
To jen pro vysvětlení toho vlastně nepřesného názvu. Vlastně se jedná o jakousi parodii na jeden seriál ze sedmdesátých let minulého století.


Svoje nezasloužené a setsakramentsky dlouhé jarní prázdniny, trávím všelijak, například jsem shodou okolností byla pozvána dvakrát na výlet do zoologických zahrad. Ačkoliv nejsem nadšenec pro zvířátka v klecích a zástupu rodičů s dětmi, které rády strkají ručičky tam, kam nemají (ne, že bych byla jiná… na můj pokus dostat se do výběhu ledních medvědů vzpomíná moje matka víc jak šestnáct let a velmi ráda to při každé příležitosti vytahuje), zimní procházka zoologickou zahradou mě mile překvapila.

Co nabídnout

1. února 2018 v 11:38 | Naoki-Keiko |  STUDENT
Po zkouškovém období na mě upadá opět splín. Začínat články negativně se nevyplácí. Zkouškové skončilo průměrem excelentně, mám za jeden semestr lepší známky než jsem mívala na základce a střední dohromady. A není to tím, že bych se začala teprve teď učit (učila jsem se už dávno), ale spíš tím, že jsem získala osobní nezávislost a odpovědnost za své činy.