"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Plán na podpálení dívky v plamenech aneb jak jsem četla Hunger games

Středa v 10:20 | Naoki-Keiko |  Recenze-kniha
Upřímně řečeno je mé smýšlení o young adult literatuře opět v troskách a s vylepšováním mínění mohu začít opět od začátku. Věděla jsem že sado-maso praktiky jsou poslední dobou v módě, jen jsem si nemyslela, že puberťačky jsou až takové duševní masochistky.


Přicházím se svou recenzí (spíš okázalejším hejtem) opět s křížkem po funuse, ale možná to má smysl se na to dívat s odstupem, když už kolem toho nepanuje taková mánie. Upřímně doufám, že Suzane Collinsová přišla mezitím o ruce nebo alespoň o chuť psát.
 

Knihy přečtené za prázdniny 2017

14. září 2017 v 10:18 | Naoki-Keiko |  Kniha
Hanba mi. Byly mi dopřány skoro čtyři měsíce volna a já četla tak málo. Oproti předchozím prázdninám, kdy jsem měla k dispozici "pouhé" dva měsíce. A moje neaktivita nevězí ve výzvě "měsíc nic nepřečíst", ale tak nějak ve mně samé.


Omezenost v nezávislosti

10. září 2017 v 12:35 | Naoki-Keiko |  Ve světě INTJ
Ke přečtení článku je potřeba znát dva významy- co to je MBTI. A co to je INTJ. Jedná se o velice zjednodušené a obecné vysvětlení (prostě jak to umí jen tetička Wikipedie), ale k pochopení článku postačí úplně.

A protože typy osobností jsou velmi spekulativní vody, nemohu čekat, že se zde dočkám pochopení od každého, protože každý, kdo se s problematikou setkal, to vidí asi jinak. Můžete nesouhlasit, dávat svůj nesouhlas jakkoliv najevo, můžete kritizovat můj pohled na svět, ale každý nosíme jen svojí kůži a každá ta kůže reaguje na stejné podněty jinak.

 


Jak jsem měsíc nečetla knihy

6. září 2017 v 11:33 | Naoki-Keiko |  Pro čtenáře
"Všichni si dávají výzvy, že za měsíc něco přečtou, ty se vyzveš k tomu, že číst nebudeš."


Výrok mé kámošky, který vystihuje pointu tohoto článku. Pokud sledujete můj blog déle, jistě jste si všimli, že skoro od jeho založení vždy začas zapíšu seznam knih, které jsem přečetla za jistý časový úsek (školní rok, prázdniny…). A pokud se na nějaký seznam podíváte, pochopíte, že já čtu hodně. Někdy až moc.

Šest různorodých příběhů ze středoškolského prostředí USA

31. srpna 2017 v 17:32 | Naoki-Keiko |  Recenze-ostatní
Tady v Česku jsou na americké středoškolské příběhy dva názorové tábory. Ti, kteří vše sledují bez jediného zamyšlení, staví americký vzdělávací systém na piedestal a nejradši by to zavedli i tady (upřímně, nedej bože) a pak jsou tu lidi, kteří se řídí heslem "co je americké, to je špatné". A pak jsou tu ti ostatní, kteří to nijak neprožívají a příležitostně se přiklánějí k jednomu nebo druhému táboru.
Jsem člověk, který se snaží patřit do těch zdravých "ostatních" ale všímám si, že se často přikláním k druhé názorové skupině ("co je americké, to je špatné"), je to asi proto, že i my v Evropě toho umíme v kultuře zastat hodně a jinak (-tak jak se mi to líbí víc a je mi to bližší) a pokud ne, soudruzi v Asii to jistí.
Ale existuje několik málo světlých chvilek, kdy se mi náměty s touto tématikou líbily. A ráda bych vám je doporučila a je jedno, jaký názor zastáváte.




Life is strange

19. srpna 2017 v 22:15 | Naoki-Keiko |  Recenze-ostatní

Stává se ze mě geek, hipster či podobné individum, ale i ke mně se konečně po dvou letech dostala hra jménem Life is strange. A jestliže se zpráva o její existenci dostala ke mně, znamená to, že vy ostatní ji dávno znáte, máte ji obehranou snad stokrát a víte o ní tisíckrát víc věcí než já.




Co by po mně zbylo

23. července 2017 v 14:37 | Naoki-Keiko |  Ze života
Asi si říkáte, že poslední dobou začínají mít mé články nabývat lehce morbidního, sebedestrukčního nádechu (stačí srolovat na "Zabiju se protože"). Někde dole vás ujistím, že se k žádnému konci dobrovolně nechystám.


Už dlouho si pohrávám s myšlenkou (nezačínám moc přesvědčivě, vím to), co by se dělo, kdybych odešla (nejen třeba umřela, ale jenom zmizela nebo tak). Co by si asi lidi mysleli, kdyby se přehrabovali mými věcmi? Co by našli a co by z toho vyvodili?