"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Dušičky a tak

29. října 2017 v 13:43 | Naoki-Keiko |  Ze života

Po hodně dlouhé době mě napadlo napsat něco víc přítomného a tématického. A co by to mělo být než nastávající dušičky? V anglosaském prostředí Halloween.

Internetem poslední dobou moc nebrouzdám, ale na veřejných prostranstvích se pohybuji a tak vím, že některé soudnější obchody, které už nepřeskočily na Vánoce, ve svých výlohách a regálech překypují halloweenskou tématikou. A čím jsem starší, tím míň na to jsem.

Tím bych ale zároveň ráda popřela, že bych byla totálně nekreativní jedinec bez špetky uměleckého ducha ve svém nitru.

Jen se to projevuje většinou návrhy, nápady či návody, které někdy příležitostně vytvářím například do školních prací. Ale abych demonstrovala svůj kreativní um z poslední doby:

 


Proč číst a nečíst knihy Johna Greena

3. října 2017 v 11:29 | Naoki-Keiko |  Pro čtenáře
John Green vnesl do literatury pro mládež jakousi revoluci. Uvedl do světa knih hipsterství jak se patří. Jeho hrdiny jsou podivíni a hrdinkami tajemné, nedosažitelné dívky dotýkající se světa magického realismu (skoro jako Haruki Murakami). Příběhy odehrávající se tady a teď. Většinou.


Knihy Johna Greena nemám v oblibě. Možná tím, že nejsem začínající čtenář. John Green totiž pomáhá svým čtenářům pochopit i něco jiného než pubertální kecy alá "mě tak nikdo nemá rád". Vyjádřila bych to tak, že Green se pokouší jednoduchým stylem psaní ve stylu mluvy puberťáka, který má ve všem zmatek, vysvětlit existencialismus či podobnou hrůzu. A když se nad tím zamyslíte- to opravdu nejde.
 



Plán na podpálení dívky v plamenech aneb jak jsem četla Hunger games

20. září 2017 v 10:20 | Naoki-Keiko |  Recenze-kniha
Upřímně řečeno je mé smýšlení o young adult literatuře opět v troskách a s vylepšováním mínění mohu začít opět od začátku. Věděla jsem že sado-maso praktiky jsou poslední dobou v módě, jen jsem si nemyslela, že puberťačky jsou až takové duševní masochistky.


Přicházím se svou recenzí (spíš okázalejším hejtem) opět s křížkem po funuse, ale možná to má smysl se na to dívat s odstupem, když už kolem toho nepanuje taková mánie. Upřímně doufám, že Suzane Collinsová přišla mezitím o ruce nebo alespoň o chuť psát.

Knihy přečtené za prázdniny 2017

14. září 2017 v 10:18 | Naoki-Keiko |  Kniha
Hanba mi. Byly mi dopřány skoro čtyři měsíce volna a já četla tak málo. Oproti předchozím prázdninám, kdy jsem měla k dispozici "pouhé" dva měsíce. A moje neaktivita nevězí ve výzvě "měsíc nic nepřečíst", ale tak nějak ve mně samé.


Omezenost v nezávislosti

10. září 2017 v 12:35 | Naoki-Keiko |  Ve světě INTJ
Ke přečtení článku je potřeba znát dva významy- co to je MBTI. A co to je INTJ. Jedná se o velice zjednodušené a obecné vysvětlení (prostě jak to umí jen tetička Wikipedie), ale k pochopení článku postačí úplně.

A protože typy osobností jsou velmi spekulativní vody, nemohu čekat, že se zde dočkám pochopení od každého, protože každý, kdo se s problematikou setkal, to vidí asi jinak. Můžete nesouhlasit, dávat svůj nesouhlas jakkoliv najevo, můžete kritizovat můj pohled na svět, ale každý nosíme jen svojí kůži a každá ta kůže reaguje na stejné podněty jinak.


Jak jsem měsíc nečetla knihy

6. září 2017 v 11:33 | Naoki-Keiko |  Pro čtenáře
"Všichni si dávají výzvy, že za měsíc něco přečtou, ty se vyzveš k tomu, že číst nebudeš."


Výrok mé kámošky, který vystihuje pointu tohoto článku. Pokud sledujete můj blog déle, jistě jste si všimli, že skoro od jeho založení vždy začas zapíšu seznam knih, které jsem přečetla za jistý časový úsek (školní rok, prázdniny…). A pokud se na nějaký seznam podíváte, pochopíte, že já čtu hodně. Někdy až moc.

Šest různorodých příběhů ze středoškolského prostředí USA

31. srpna 2017 v 17:32 | Naoki-Keiko |  Recenze-ostatní
Tady v Česku jsou na americké středoškolské příběhy dva názorové tábory. Ti, kteří vše sledují bez jediného zamyšlení, staví americký vzdělávací systém na piedestal a nejradši by to zavedli i tady (upřímně, nedej bože) a pak jsou tu lidi, kteří se řídí heslem "co je americké, to je špatné". A pak jsou tu ti ostatní, kteří to nijak neprožívají a příležitostně se přiklánějí k jednomu nebo druhému táboru.
Jsem člověk, který se snaží patřit do těch zdravých "ostatních" ale všímám si, že se často přikláním k druhé názorové skupině ("co je americké, to je špatné"), je to asi proto, že i my v Evropě toho umíme v kultuře zastat hodně a jinak (-tak jak se mi to líbí víc a je mi to bližší) a pokud ne, soudruzi v Asii to jistí.
Ale existuje několik málo světlých chvilek, kdy se mi náměty s touto tématikou líbily. A ráda bych vám je doporučila a je jedno, jaký názor zastáváte.