"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

 

Pohádka o tom, jak si všichni dávají všechno na plochu

28. prosince 2017 v 18:43 | Naoki-Keiko |  Pohádky Informační společnosti 2.0.
Když nainstaluju hru, dám jejího zástupce na plochu
Když nainstaluju kdejaký šílený program, dám jej na plochu.
Když mám složku s videjky, které chci v nejbližší době vidět, dám ji na plochu.
Když napíšu motivační dopis, dám jej na plochu.
Prezentaci do školy, kam s ní? Na plochu.


A tak znělo heslo Informační společnosti 2.0., která se rozhodla masochisticky ovládnout počítači, které měli původně sloužit ony jí. Ale o tom by byla zase jiná pohádka ve které by zazněla posvátná listina Vannevara Bushe "Jak si lze myslet" (v originále "As we may think").

Ještě se nebojím psát rukou

5. prosince 2017 v 10:22 | Naoki-Keiko |  TT
Už od základky jsem nebyla na informatiku špatná. Na střední jsem byla dobrá a na vysoké jsem ještě lepší (alespoň prozatím). A více méně PC jsou součástí humanitního oboru, který studuji a který se humanitním až tak nazývat nedá.
Vždycky jsem ale byla zastáncem toho, že nám technologie blbnou mozek, způsobují nesoustředěnost, no a ta sledovačka, která tam probíhá, o tom žádná. A jsem docela fanouškem neurologa Manfreda Spitzera, který ve svých knihách dokládá tyhle negativy i vědeckými výzkumy a výsledky z nich.

V jeho poslední knize, která se mi dostala do rukou (česky) Kybernemoc je taková milá kapitolka o tom, jestli je Wi-fi vhodné zavádět úplně všude do vzdělávacích institucích a to dokonce i na VŠ (o tom, jak moc je využíváno připojení na ZŠ a SŠ a jaké to má důsledky na děti, které mobil používají vždy a všude se vyjadřovat nebudu).

Myslím, že většina vysokoškoláku to zná. Vleze do učebny a hodí si na stůl notebook, tablet, mobil a samozřejmě jej pustí. A začne se věnovat multitaskingu. Jaksi se zjistilo, že to tříští pozornost a zhoršuje známky. Ale to bychom se možná pohádali. A myslím, že o negativech multitaskingu se můžete dočíst jinde.

Tak fakt je, že vysokoškolák se bez PC neobejde. Odjinud si nevyřídíte poštu, nedozvíte se nic, nezapíšete se ani ke studiu. Nic. Ale má to krom nevýhod i nějaké výhody- jen spoustu lidí, kteří neumí s PC na ně ještě nepřišli anebo je nevidí tam, kde jsou.
 



Dušičky a tak

29. října 2017 v 13:43 | Naoki-Keiko |  Ze života

Po hodně dlouhé době mě napadlo napsat něco víc přítomného a tématického. A co by to mělo být než nastávající dušičky? V anglosaském prostředí Halloween.

Internetem poslední dobou moc nebrouzdám, ale na veřejných prostranstvích se pohybuji a tak vím, že některé soudnější obchody, které už nepřeskočily na Vánoce, ve svých výlohách a regálech překypují halloweenskou tématikou. A čím jsem starší, tím míň na to jsem.

Tím bych ale zároveň ráda popřela, že bych byla totálně nekreativní jedinec bez špetky uměleckého ducha ve svém nitru.

Jen se to projevuje většinou návrhy, nápady či návody, které někdy příležitostně vytvářím například do školních prací. Ale abych demonstrovala svůj kreativní um z poslední doby:



Proč číst a nečíst knihy Johna Greena

3. října 2017 v 11:29 | Naoki-Keiko |  Pro čtenáře
John Green vnesl do literatury pro mládež jakousi revoluci. Uvedl do světa knih hipsterství jak se patří. Jeho hrdiny jsou podivíni a hrdinkami tajemné, nedosažitelné dívky dotýkající se světa magického realismu (skoro jako Haruki Murakami). Příběhy odehrávající se tady a teď. Většinou.


Knihy Johna Greena nemám v oblibě. Možná tím, že nejsem začínající čtenář. John Green totiž pomáhá svým čtenářům pochopit i něco jiného než pubertální kecy alá "mě tak nikdo nemá rád". Vyjádřila bych to tak, že Green se pokouší jednoduchým stylem psaní ve stylu mluvy puberťáka, který má ve všem zmatek, vysvětlit existencialismus či podobnou hrůzu. A když se nad tím zamyslíte- to opravdu nejde.


Plán na podpálení dívky v plamenech aneb jak jsem četla Hunger games

20. září 2017 v 10:20 | Naoki-Keiko |  Recenze-kniha
Upřímně řečeno je mé smýšlení o young adult literatuře opět v troskách a s vylepšováním mínění mohu začít opět od začátku. Věděla jsem že sado-maso praktiky jsou poslední dobou v módě, jen jsem si nemyslela, že puberťačky jsou až takové duševní masochistky.


Přicházím se svou recenzí (spíš okázalejším hejtem) opět s křížkem po funuse, ale možná to má smysl se na to dívat s odstupem, když už kolem toho nepanuje taková mánie. Upřímně doufám, že Suzane Collinsová přišla mezitím o ruce nebo alespoň o chuť psát.

Knihy přečtené za prázdniny 2017

14. září 2017 v 10:18 | Naoki-Keiko |  Kniha
Hanba mi. Byly mi dopřány skoro čtyři měsíce volna a já četla tak málo. Oproti předchozím prázdninám, kdy jsem měla k dispozici "pouhé" dva měsíce. A moje neaktivita nevězí ve výzvě "měsíc nic nepřečíst", ale tak nějak ve mně samé.