"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

A pokud na mě máte nějaké otázky,či nějakou připomínku o které nevíte kam ji napsat - ZDE

Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:
X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Knihy přečtené za školní rok 2016/2017

Úterý v 8:35 | Naoki-Keiko |  Kniha
Oficiálně můj školní rok skončil již 28. dubna (z důvodu maturit), ale rozhodla jsem svůj tradiční článek o soupisu přečtených knih za školní rok, uveřejnit až po samotných maturitách, kdy už je konec definitvní.

Je mou tradicí už po čtyři roky, uveřejnit soupis literatury, kterou jsem četla v průběhu školních let, prázdnin a v březnu, který je též "měsícem čtenáře".

Články z předchozích let



Březen měsíc čtenáře 2014, 2015, 2016 a 2017

Tož, v tomto výčtu se skrývá všechno, co jsem přečetla za svůj středoškolský, čtyřletý život. Pod čarou je ještě zbytek za poslední, zkrácený školní rok. Mám trochu pocit, že čím víc jsem se musela učit, tím víc jsem četla. Taková divně přímá uměra.
 

Co dělají české ženy

11. května 2017 v 12:30 | Naoki-Keiko |  Femina
V rámci svaťáku* který se mi díky velikosti školy** prodloužil na čtrnáct dní, si nacházím čas nejen na soustavné učení do čtyř předmětů, ale i na kraťounké ozdravné procházky, jedny přijímačky na VŠ, trochu uklízení a jezení u televize.

*(tj. volný týden po maturitních písemných zkouškách před ústními- aspoň tak jsem to pochopila),
**(tj. hodně tříd čtvrtého ročníku)

Můžete odsoudit můj životní styl, ale jedinou společnost mi k snídani, svačině a obědu, dělají pes a kočka a s nimi si ke stolu sedat nehodlám.

Dopolední televizní program (když už se rozhodnu najíst) je pro mě jako zjevení. A když to tak zvážím, jsem ráda (nebo spíš jsem zvyklá), že dopoledne většinou zabiju jinak. Ráda bych si místo přestávek mezi učením četla nebo blogovala, ale vzhledem k situaci na to nemám náladu.


Až bude po maturitě- a ať už to dopadne jakkoliv (můj brácha se na to dívá optimisticky a říká "je jedno, jestli to uděláš nebo neuděláš, ty prodloužený prázdniny budeš mít stejně"- a má vlastně pravdu), budu mít hromadu času. Už teď si zařizuji autoškolu, chtěla bych ještě aspoň jeden kraťoulinký poznávací zájezd, spousty pěších výletů, srazy s kamarádkami, možná nějaký otaku sraz (fanoušci japonských kreslených seriálů apod.), spousty knih, procházek, nějaká ta administrativa (jako zdrav. pojištění- zahlášení, že dál studuji/nestuduji, zápis na VŠ-pokud se dostanu apod.) a spousty dalších aktivit, které bych si prostě chtěla zažít.

Při učení a plánování mě najednou napadla myšlenka, co kdyby to bylo navždy. Co bych dělala, kdyby se mi tenhle stav prodloužil na desítky let (čistě hypoteticky). Že bych jako mávnutím kouzelného proutku nepracovala a byla ženou v domácnosti (hypoteticky na entou)?

Březen, měsíc čtenáře 2017

1. dubna 2017 v 10:45 | Naoki-Keiko |  Kniha
Březen, měsíc čtenáře skončil před pár hodinami, ale ani letos, v maturitním ročníku jsem nezapomněla na již čtyřletou tradici, sepsat sem trochu detailně knihy, které se mi podařilo za třetí měsíc v roce přečíst.
Pro ty kteří nevědí, Březen měsíc čtenáře je souhrn akcí, které pořádají jednotlivé knihovny (na vlastním zvážení) pro podporu čtenářství, čtenářské gramotnosti, kulturní výchovy apod. Vyhlašují se například čtenáři roku, knihovny organizují různé akce, které obvykle nedělají, menší knihovny s menšími finančními prostředky zvou do svých útrob alespoň třídy základních škol, pro které vytvářejí nějaký výukový program apod. Do akce se nemusí zapojít každá knihovna.
Knihy, které jsem za březen přečetla:

 


Důvody proč se dívat, proč si oblíbit a proč milovat filmy H. Miyazakiho

26. února 2017 v 14:39 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
Když se někde mluví o tvorbě Miyazakiho většina lidí vám řekne "podívej se na to, je to plné fantazie". Tento výrok vždy ve mně vyvolal takovou tu Descartovskou metodu skepse, kdy Božstvo (Miyazaki) je dokonalé a problém je jenom ve mně (člověku). Myslím, že mám bohatou fantazii, se kterou jsem si vždycky poradila sama (nic úchylného prosím) a tak mě taková doporučení vždy odrazovala. A taky, fantazie je něco, co vychází z nás a ne z okolního světa. Ráda bych ve svém článku onu "fantazii" rozebrala, co se za ní skrývá, protože Miyazakiho filmy opravdu stojí za to. S tímhle tvrzením se klidně přidám do davu. Ale oblíbit si je a milovat je už musíte jenom vy sami.

Důležité výrazy: Hayao Miyazaki, Studio Ghibli

Z filmu Cesta do fantazie (2001)

Vařit, péct a uklízet není v módě pět desítek let

17. února 2017 v 10:28 | Naoki-Keiko |  Femina
Moje maminka je velmi aktivní telefonistka. Zapříčiňuje to její široký okruh známých jemnějšího pohlaví se stejnými telekomunikačními schopnostmi jako má ona sama. Méně půvabněji by se to dalo vyjádřit, že "tetky drbou" a používají k tomu mobily. Máti je pracující žena s jednou nohou v domácnosti jako většina jejich kamarádek a známých. Tedy, tak jsem si to alespoň myslela do doby, než si postěžovala, že jedna z jejích tzv. "kamarádek" ohrnuje nos nad tím, že moje mamka peče a vaří, protože na rozdíl od mamky na to jiné ženy nemají čas…


Ono opovrhování prací v domácí kuchyni je nešvar zapříčiněný našimi pány soudruhy, kteří se před padesáti lety vyjádřili, že žena v socialistické společnosti je pracující žena a u plotny nemá co dělat. Ačkoliv dnes soudruhům nemůžeme přijít na jméno, tohle tvrzení o ženách a plotně přetrvalo a těší se v dnešní společnosti ve velké oblibě.

#5 Pátky maturanta

3. února 2017 v 19:27 | Naoki-Keiko
Dnešní pátek je mnohem poklidnější než ten předešlý. Především trčím doma a nelítám po společenských akcích energicky nadopovaná jak veverka na kofeinu… Už jste zkoušeli někdo veverce dávat kafe? Docela by mě to zajímalo…
Pololetní volno se hodí, tak nějak nostalgicky i poslední klasické vízo. Jsem tak nějak ráda, že jsem se dneška dožila, týden byl náročnější a co vím, nejsem sama kdo si to myslí.

Nechat na sebe svůj kontakt

29. ledna 2017 v 13:31 | Naoki-Keiko |  Blogování

Takový ten případ, kdy si někdo na blogu vylije svoje srdíčko s nějakým ošemetným problémem (týrání, rozchod, dlouhodobá nemoc, velký šok atd.) a čtenáři, kteří mu do komentářů píší dlouhé slohovky a přidávají na sebe nějaký soukromější kontakt, než adresu blogu, jsme zažili už asi všichni. Zajímalo by mě, když žijeme ve světě "pomož si sám" a internetové diskuze jsou "žumpou", kde se v lidech bere ta lidskost nechat si na sebe navalit cizí problémy… anebo to tak není?

Vychována k partnerství

21. ledna 2017 v 9:35 | Naoki-Keiko |  TT
Blog je jedno z úložišť a útočišť, kde si člověk může postěžovat a pobrečet si. Já jsem včera kvůli tématu o kterém budu psát níže, brečela hodně a to už něco znamená. Navíc se mi k tomu, i když to nerada přiznávám, hodí momentální téma týdne.

V dnešní době existuje spousta náctiletých a dvacetiletých dívek, které ještě neměly kluka-a tím nemyslím jenom sex, ale vůbec- neměli partnera, nedržely se s nikým za ruku, nedávali si pusu, nemazlily se…. Já mezi ně nepatřím. Mám za sebou už pár kluků- respektive měla, ty vztahy se nevydařily, ale nedělala jsem si z toho velkou hlavu. Jsem mladá, život jde dál, ne? Takových kluků ještě bude…

Ovšem má matka se mnou tento názor nesdílí. Z nějakého důvodu jí děsí představa, že momentálně nemám kluka, jak bez toho můžu žít a jaký je tedy můj smysl života, než být něčí partnerkou.

#4 Pátky maturanta

6. ledna 2017 v 18:00 | Naoki-Keiko

Knižní deníček

Za dobu, co jsem ničím na blogu nepřispěla nebo přispěla velmi málo, jsem se tak trochu začetla do Harryho Pottera. Byla to prosím moje premiéra a asi je to ostuda vzhledem k mému již pokročilému věku, kdy má být HP série samozřejmostí. Od 18. listopadu do 25. prosince jsem přečetla sedm knih o chlapci, který zůstal naživu a k tomu tři doplňkové knížky od Rowlingové (Famfrpál v průběhu věků, Fantastická zvířata a kde je najít, Bajky barda Beedleyho ) a musím říct, že jsem ráda, že jsem si to všechno přečetla. Ale stačilo to.

Žádná blogová krize se nekoná, s takovým názvem by to nikdo nečetl

17. prosince 2016 v 19:02 | Naoki-Keiko |  Blogování
Našla jsem na dně šuplíku malý sešit A5 o dvaceti stranách do kterých píšu tipy, co psát na blog. Už je z poloviny popsaný.
Udělat nový krok v blogování snad za celou mou malou blogovou "kariéru" nebylo těžší. Není to přirozený přechod, ale tak nějak vynucený. Přemítám o čem bych mohla psát:

o holocaustu a dnešním zvrhlém vyžívání se v něm

o nádherné evropské populární hudbě ke které se člověk nedostane tak snadno jako k té americké

o Vánocích a infantivních zvycích a těch dalších klišé kolem nich

o své maturitě už za necelých pět měsíců

o tom jak jsem přestala číst klasiku a stal se ze mě vzorný studentík- trochu paradox

Ale dostala bych se jenom k tomu, že by to byl další informační odpad jako většina blogové činnosti. Možná trochu radikalizuji, ale nalijme si čistého vína- na blogu neexistuje materiál, který by byl užitečný KAŽDÉMU z nás, kdo se k němu dostane (nebo většině). A jakou to má pak cenu?