"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Mít se rád není prostě v kurzu

8. srpna 2014 v 12:49 |  Ze světa
Asi každý máme někdy náladu, kdy bychom se nejradši profackovali, zaškrtili se, pěkně si něco vyplísnili, mlátili se hlavou o stěnu a podobné věci. Jenže, když o tom s někým mluvíme, objevuje se to v každé druhé minutě... nepřeháníme to už trochu?



"Jsem tlustá,"
"Zase jsem to napsala na trojku,"
"Zase za to můžu já, že se se mnou nebaví,"
"Zase jsem to podělala,"
"Jasně, že se nám to nepovedlo, když jsem..."

Někdo to řekne nahlas, někteří si to nechají v duchu. Ale já mám pocit, že se přestáváme mít rádi. Nemyslím mezi sebou, ale sami sebe. Jsou lidé, kteří to nedají najevo. Zkoušeli jste se někdy někoho zeptat jestli se má rád? Já jsem to ještě nezkoušela, takže nemohu říct, co by mi dotazovaný odpovědel. Ale myslím, že bych se ani přímo ptát nemusela, protože to co vidím všude kolem mluví za vše.

Každý z nás má tolik pěkných vlastností. Vidíme je zřetelněji, když je to někdo koho máme rádi, koho respektujeme či tolerujeme. Pokud je to obráceně, nevnímáme je a spíš je přehlížíme. To je normální. Jenže mnoho těch příjemných lidí o sobě tak hezky neuvažuje jako my o nich. Stěžují si, že se jim nepovedlo to a to, že na jejich fyzickém vzhledu jim nepřídává to či ono a že mají plno nehezkých vlastností. Jako by se někteří z nás neuměli pochválit anebo aspoň uznat, že se jim něco povedlo.

Mnoho lidí dokáže ukázat svému okolí sebevědomí, proč jej nedokážou ukázat i sami sobě?

Nevím, ale mít se rád je dosti dle mého odsuzováno. Na základní škole jsme měli jednu dívku, která mívala nejlepší výsledky, byla šikovná na plno věcí a hezká. Kluci se za ní otáčeli. Nevím, ale mnoho dívek by pro takovou osobnost zabíjelo. Jenže slečna si furt chodila za všemi stěžovat, jak se jí něco nepovedlo, jak měla jen 90% správně místo plného počtu, jak jí to včera, dneska a zítra nebude slušet, jak položila tašku špatně, že se umazala. A my všichni jsme ji museli ujišťovat, že nic takového není pravda a stále ji připomínat jak je dokonalá. Obvyklá fráze byla :"Já nejsem hezká," tu větu jsme slýchávali roky a roky. A tak jsem se jednou dožrala, protože mně to už nebavilo a řekla jsem jí na to něco ve stylu: "Já hezká jsem a to mi stačí, ostatní mně nezajímá," Nebyla to až tak úplně pravda, své nejbližší považuju za krásné lidi. Asi je to úsudkem, ale důležitá je ta první část- "Já hezká jsem,"

Ano, mám se ráda. Jistě, existovaly dny, kdy jsem se z něčeho vinila, ale jsem taky člověk, ne? Ale vždycky jsem se snažila dát najevo, že jsem se sebou spokojená. A se svým vzhledem jsem. Ano, jistě, nejsem žádná Helena po které by se otáčel kdejáký Paris. Jsem normální děvče, které si před zrcadlem upraví límeček, přečeše ofinu na stranu a připevní si něco hezkého na krk. Ale během svého života jsem se obešla bez malování a hodinovém poskakování u zrcadla s větou "Panebože mám pupínek!" Jo, já pupínky mám a bylo to i horší, ale starala jsem se o to jenom minimálně. Patří to totiž k dospívání.
Jenomže svoji větou, že se cítím hezká, jsem plno lidí vytáhla pohoršeně ze židlí. Tenkrát jsem si dovolila to říct sama o sobě jen tak aniž bych se je musela prosit aby mi skládali poklony a ujišťovali mně, že to tak opravdu je. Jenže mě se nechtělo se ponižovat a oni by mi to stejně nevyvraceli. Tak jsem jsi to řekla sama. No a od té doby jsem u nich byla tou namyšlenou a pyšnou.

Samozřejmě je jasné, když to stále omíláte dokola a vnucujete to. Není to příjemné. Nebo když porovnáváte své schopnosti/vzhled s někým jiným ve svůj prospěch. Nikdy jsem to nedělala a ani nemám v úmyslu, pokud k tomu nebudu nějakou extrémní situací donucena.

Proboha lidi, mějme se pro něco rádi. Buďme na sebe někdy pyšní a hrdí. Je to sice těžké, ale jde to. Nevychvalujme se do nebes, to ne, ale najděme si něco, co nás dokáže vytáhnout z nejistoty, když to bude třeba. Nemáte vůbec ponětí jak to někdy pomůže se povzbudit v duchu. Opravdu. Zapátrejte v paměti a najděte něco v sobě. Vždycky to tam je, jen se to může skrývat.

Je jasné, že když na to nemáte náladu nenajdete to. Hledejte to tedy ve chvíli, kdy jste šťastní. Vytvořte si vodítka (deníčky, schránečky, složky apod.), aby jste ve chvílích deprese, smutku a strastí to mohli vytáhnout a utěšit se, že i vám něco jde. Stačí jediná věc. Nemyslete na to, že je někdo lepší než vy. Je nás mnoho a je to nevyhnutelné. Vlastností je víc než lidí a některé jsou vzácnější. Třeba zrovna takovou naleznete v sobě. Nebo talent. Nebo štěstěnu. Nebo šarm. Sakra něco tam bude, tak nebuďte líní, netopte se v sebelítosti a hledejte dokud jste naživu... ne, dokud jste neztratili sami sebe.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 8. srpna 2014 v 15:56 | Reagovat

panečku musím říct, že tohle je v skutku hodně motivační článek. já sebe ráda mám i nemám. ale já jsem člověk, který se podceňuje, ale třeba u písemky na kterou jsem se učila si věřím  a  vím,že jí dám. Já nejsem krásná a to vím. Ale když chci tak si dokážu věřit a nemyslím na nic špatného, ale jen na to dobré. Takže tenhle článek si napsala prostě uplně suprově a pravdivě! :) kdyby se měla zkrášlovat před zrcadlem tak si zkrátím život na 30 minut, takže jsem ráda, že používám jen tužku na oči :) co mi zabere ani ne 2 minuty :)

2 Choi Mari Choi Mari | Web | 8. srpna 2014 v 16:09 | Reagovat

Dřív jsem byla jako ona již zmíněná slečna a pořád se ve všem litovala. Vydrželo mi to asi dva měsíce, než se se mnou všichni postupně přestali bavit a začali mi říkat, že už jsem s tím otravná a trapná. Tak jsem s tím přestala.
Jenže když jsem nad tím pár let zpátky uvažovala, prostě jsem jenom potřebovala nějakého nejlepšího kamaráda, kterému bych si mohla postěžovat a tím odlehčit myšlenky. Bohužel pro mě, žádné opravdu dobré kamarády nemám a tak to schytali všichni spolužáci, kteří se mnou mluvili.

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 19:34 | Reagovat

Tohle jsem teď opravdu potřebovala :) zrovna před chviličkou jsem si zkoušela před zrcadlem kombinaci sukně a košile a přemýšlela, jestli to není moc "nóbl" a jestli si o mně nebudou ostatní myslet, že jsem nějaká fiflena, ale po tomhle jsem dospěla k závěru že mi to sakra sluší a tak si to vezmu, když na to mám postavu.
To, že ostatní holky kolem mně nemají rády samy sebe pozoruju taky v tom, jak se oblékají. Když si holka vezme něco, co jí nesedí, udělá jí to někde špek nebo jí to jinak dehonestuje, asi si sama sebe moc neváží.
Jinak, k tvýmu komentáři na mym blogu - dneska je mezinárodní den koček, tak podrb kocoura :D

4 Mo Mo | Web | 9. srpna 2014 v 1:05 | Reagovat

Len odpoveď na koment na mojom blogu: máš pravdu. Nikoho to nezaujíma. Či mám o 5 kíl viac, či menej, nikto to nebude vedieť. Netrpím seba nenávisťou, mám sa veľmi rada, ide mi o pokoj v duši. Aby som vedela, že som to dokázala, že som ten dvojročný boj vyhrala. A či som baletka - nie, ale aspirujúca modelka :D aj keď viem že sa to nikdy nestane, stále je tu ten slastný pocit, že by som mohla, že miery na to budem mať. čiže tak.

5 Em Zet Em Zet | Web | 9. srpna 2014 v 16:23 | Reagovat

Naopak, já jsem moc ráda za to, že jsem, kdo jsem. :-D Mám se ráda - ale to neznamená, že na sobě nenajdu nějaké nedostatky - protože ty má fakt úplně každý, i na Miss Universe by se nějaké našly. :-)
Ale jinak... jinak jsem fakt ráda, že jsem já. :-D A to není egoismus - právě hodně lidí to za egoismus pokládá, když řeknu "hele, jsem ráda, že jsem, kdo jsem".
Přijde mi, že žijem ve světě falešné skromnosti - všici se snaží být děsivě skromní. "Já bych dala všechny peníze, co bych vyhrála v loterii na charitu! Protože jsem hrozně hodná a zvířátka potřebují pomoct!" Hovno. Sáhněte si do svědomí a řekněte, zda byste dali peníze, co jste vyhráli z tisíců lidí na charitu. Peníze, které vám třeba jednou budou chybět a potom si budete rvát vlasy, že jste je dali pryč. Jen proto, jak jste strašně moc skromní a hodní lidé, lol.
Ale to jsem se dostala už někam jinam. :-)

6 beepinka beepinka | Web | 13. srpna 2014 v 12:54 | Reagovat

Moc dobře napsané ^^ Já se snažím mít ráda sama sebe i přes mé nedostatky. Jsem se sebou docela..no..docela spokojená. Hlavně se snažím nějak zlepšit si sebevědomí...
-
Jooo ta hlavní hrdinka z GC ..ta mě pak taky štvala..Inori pokud se nepletu xD

7 Kiyo Kiyo | Web | 15. srpna 2014 v 20:15 | Reagovat

[3]: Nóbl? Nestraš, ja to nosím často :D

S článkom súhlasím. Dnes keď niekto povie, že je rád tým, kým je, berie sa to ako namyslenosť. K tomu zhadzhovaniu: my sme ako malé deti v škole na výtvarnej ukazovali ostatným svoje obrázky so slovami "Aha, ako hnusne som to nakreslila, pozri, aké je to škaredé." - veľa ľuďom tento zvyk pravdepodobne ešte ostal.

8 Aurora Aurora | Web | 2. září 2014 v 12:00 | Reagovat

veľmi pravdivo povedané :-)

9 M. M. | Web | 2. září 2014 v 12:10 | Reagovat

ja sama seba mám rada, viem sa aj kriticky zhodnotiť ale viem sa aj pochváliť. Viem, ktoré mám silné stránky a ktoré slabé, na ktorých by sa dalo popracovať a na tých pracujem, aby som sa páčila nie druhým, ale sebe. Nemám rada ľudí, ktorí sa opúšťajú, ktorí neustále hľadajú len na sebe chyby. A už vôbec nemám rada ľudí, ktorí hovoria, akí sú škaredí a pod. a pritom si to o sebe vôbec nemyslia, ale chcú aby im to druhí vyvracali a hovorili im akí sú pekní..to neznesiem. :D
Myslím si, že každý by sa mal mať rád a byť rád za toho kým je, pretože keď sa pozrieme na niekoho na vozíčku napr. alebo niekoho, kto nemá ruky nohy, tak môžme byť radi, kým sme. :-)

10 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 2. září 2014 v 12:10 | Reagovat

Já se ráda mám, i když dříve jsem si vůbec nevěřila, přišla jsem si ošklivá (měla jsem hodně silné akné) a okolí mi moc nepomáhalo. Pak se to ve mně nějak zlomilo a přestala jsem svůj vzhled řešit, nyní jsem v humorné fázi, že to přece mohlo být horší :-D vlastně se sama sobě líbím.
Také vím, že nejsem hloupá a nešikovná, něco umím a poradím si. Na názory okolí kašlu, protože lidé vás málokdy sami od sebe pochválí :-D :-(

11 Marillee Marillee | E-mail | Web | 2. září 2014 v 12:37 | Reagovat

Holky kolem mě dělají to stejný a já kolikrát taky musím říct, že se mi na sobě něco nelíbí, jinak vypadám blbě. Nebo když je uklidňuju, že jsou hezké, tak se na mě vrhají s argumenty, že mně se to řiká, když jsem hezká a bla bla. Sama si extra hezká nepřipadám, ale jsem sama se sebou spokojená a to je podle mě ono. Jsem si sebou jistá a nedává najevo, že bych měla "společenské" nedostatky.

12 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 2. září 2014 v 14:02 | Reagovat

Já se ráda mám - nikdo jinej to za mě neudělá a přece nebudu do konce života s někým, kdo se mi protiví. Jsem prostě taková, jaká jsem a tak bysme se měli navzájem brát - bez předsudků a s větším pochopením :) Samozřejmě mám chvíle, kdy si zoufám a přeju si bejt někdo jinej... ale ono to vždy přejde :) A co si myslí okolí? Well, nehraju, že mě to absolutně nezajímá, ale nehodlám se tím řídit, stejně se všem nezavděčím a za to, že se mám ráda, se nehodlám stydět :-)

13 Jane Jane | Web | 2. září 2014 v 15:07 | Reagovat

Pěkný článek.
Já se ráda mám, i když to pro někoho zní šíleně egoisticky a já nevím jak ještě.
A občas si dovolím říct, že jsem hezká, i když nejsem žádná Angelina Jolie... Pak se na mě lidi dívají jako na strašně povýšenou. A to já, alespoň doufám, nejsem

14 Faint Faint | Web | 2. září 2014 v 15:33 | Reagovat

Úplne sa usmievam :) Krásny článok.

15 K. K. | E-mail | Web | 2. září 2014 v 15:54 | Reagovat

Já jsem maniodepresivní jedinec a výkyvy se projevují naprosto všude - takže jeden den jsem zbytečný jedinec, co by nejraději umřel, ten druhý jsem nejbožejší na světě a všichni mi jsou u zádele. :-D

Nějak nevím co s tím, ale asi to ke mně patří, to tak nějak neřeším. Zase sebekritika mne posouvá a hecuje k tomu se zlepšovat, a ocenit se taky umím. Jen by to chtělo asi méně emocí.

16 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 2. září 2014 v 16:16 | Reagovat

Mám stejný pocit. Dneska jsou lidi buď strašní egoisti a nafoukanci - ti opravdoví, co jim je každý jedno a sebe vidí jako středobod světa - no a pak ti depkaři, ti, co se pořád litují a všechno hned zahazují po prvním neúspěchu. Na všem je přece třeba pracovat - i na sobě! No a pak jsou tady ti, kteří se opravdu znají. Tací, kteří se berou reálně a nepodceňují se.

Život nejde proplout s hlavou skloněnou a sebelítostí. Věřit si není vůbec na škodu. Skromnost je sice největší ctnost, ale tohle už často hraničí i s citovým vydíráním. Mnozí mají přímo potřebu slýchat slova útěchy a vlastně jsou to také skrytí egoisti.

Někdo má zase nízké sebevědomí, ale tehdy to zas stojí z velké části na jeho mysli. Jen on si může říct "Teď jim ukážu!". ...a po každém neúspěchu je třeba se poučit a jít dál, ne vše vzdát, nebo se nenávidět.

Pěkný článek, ještě lepší myšlenka.

17 soul-underground soul-underground | Web | 2. září 2014 v 16:22 | Reagovat

Nemám rád svojí temnou stránku a občas bych si dal facku :D

18 Dominique55 Dominique55 | E-mail | Web | 2. září 2014 v 17:04 | Reagovat

No dneska to tady vypadá asi takhle: Nejmenší sebevědomí mají ti, kteří by měli mít to velké a až přílišné sebevědomí mají ti, kteří na něj nemají...Já se miluji taková jaká jsem a mohu říci, že i moji přátele, jinak bych se s nimi ani nebavila. To je totiž základ, od toho se odvíjí vše...

19 Janča Janča | E-mail | Web | 2. září 2014 v 19:54 | Reagovat

Pěkný článek. Je pravda, že o sobě v poslední době neřekne nikdo nic hezkého. A když jo, tak je hned namyšlený. Mám to bohužel stejně. Když o sobě někdo ví, že je hezký, tak si řeknu, že je strašně namyšlený.

20 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | 2. září 2014 v 21:00 | Reagovat

Nebudu lhát, taky se tak někdy chovám a nedavno jsem přemýšlela proč.
Mám totiž podvědomě zafixované, že když si moc věřím tak spadnu na hubu. Naopak, když o věcech přemýšlím negativně, ony se pak mají mnohem líp a nebo aspoň nejsem zklamaná. Prostě to tak je... Vážně si myslím, že když si řeknu, že tu písemku nedám, tak jí spíš dám, ikdyž uvnitř si třeba věřím.
Ale snažím se s tímhle nikoho neobtěžovat, vím jak je to otravné.
A i bych podobné lidi (ti co to opravdu přehánějí) označila za narcisty, jsou posedlí sami sebou a potřebují spousty pochval a ód..., i když to není tak zřejmé jako by se natvrdo vychvalovali. :-D

21 Raina Raina | E-mail | Web | 2. září 2014 v 21:13 | Reagovat

Lidé dnešní doby mají často problém odlišit pojmy "nafoukanost" a "mít se rád". Ale tak nějak k nim patřím i já. Nebudu si namlouvat, že umím to a to, když se na druhou stranu mám pořád mnoho co učit. (I když mladší sestra na tohle má svůj tajný styl, že si vždy řekne: "V tomhle jsem určitě nejlepší... na svůj věk!" I když mi s tím někdy leze na nervy, je to opravdu roztomilý a dokazuje to, že si lidé i dnes umí věřit.^^)

22 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 2. září 2014 v 22:16 | Reagovat

S tím taky občas mívám problém... patřím k lidem, co mají sklony se podceňovat. Upřímně mě vytáčí ty dívky na fejzbuchu, které si k fotkám píšou, jak děsně jsou ošklivé, aby jim to někdo vyvrátil. Já sama si o sobě nemyslím, že bych byla nějak extra krásná, což je přesně ten důvod, proč nefotečkuju na sociální sítě. Á, to sem nejspíš nepatří.
Jinak... sama se sebou jsem v poměrně dobrým vztahu. Jako, vyloženě ona sebeláska to není, ale... nemyslím si o sobě zas až tak zlý věci.

23 Otavínka Otavínka | Web | 3. září 2014 v 6:29 | Reagovat

Výborný náhled na život. Já se sice podceňuji, ale určitě neprávem. Jenže, jak už jsem letitá, tak se na to dívám jinak, jakože už to nestojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama