"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Eleanor a Park

7. února 2015 v 12:45 |  Recenze-kniha
Pojednání o knížce, která pravděpodobně okouzlila celý dívčí svět a je v těsném záběhu hned po hvězdách, které dětem s rakovinou nepřály. A Rainbow Rowellová se navážno stává jednou z předních autorek young adult literatury pro celý gramotný svět.




Silnější zrzka Eleanor spolu s míšencem Parkem se smyslem pro linky kolem očí si obmotali dnešní puberťačky kolem prstu. A to jim dnes musí být zhruba přes čtyřicet! Když jim roztomilých šestnáct- sedmnáct bylo už v roce 1986. To tu mobilní telefony volně nebyly k dostání, náctiletí tušili jak funguje nahrávání na pásku, jak zapnout kazeťák, ale o počítačích se vymýšlely báje. A přesto ten svět nějak růžovoučky nebyl. Aspoň ne pro Eleanor a Parka. Skýtal plno problému, které spolu sdílíme i dnes. V roce 2015. Ono se to vlastně ani moc nemění.


Park patří mezi ty šťastlivce, kteří mohou mít dvojsedadlovku ve školním autobuse jen a jen pro sebe. Dumavý, mlčenlivý a nijak nevyčnívající student si každé ráno nasadí sluchátka, začte se do komixů a až ke škole nevnímá své hlučné okolí (aneb, pokud jste někdy cestovali se školou na výlet, tak asi tušíte jak to může v prostoru autobusu vypadat- a teď si to představte každý den, nezávidím americkým dětem). Šestnáctiletý poloasiat si uvědomuje, jak je hiearchie striktně zavedená a jakékoliv upozornění na sebe by vyvovalo nežádoucí následky. Přesně takové ohlasy si nechtěně přesto s vervou vybuduje nová spolužačka Eleanor, která si první cestu vlastně nemá kam sednout. Když postává u jeho sedadla a řidič už to nemůže vydržet, povolí nervy i Parkovi a pustí ji se vší nevolí vedle sebe. A tím to začne. Dva lidé, kteří si nemají a ani nechtějí co říct vedle sebe tráví dobu v autobuse do školy a ze školy. Postupem času si Park všimne, že mu jeho spolužačka tajně nakukuje přes rameno, když si čte a tak stránky začne obracet pomaleji. Později se mezi nimi vyvine neverbální a "nic neznamenající" kontakt, který se postupem času bude prohlubovat až k něčemu velmi krásnému, dramatickému a nepochopitelnému pro okolní svět.

Obálka pro české vydání. Z nakladatelství bux.cz
Jak již bylo řečeno, příběh se odehrává na pozadí druhé poloviny osmdesátých let. Věci jako budky a pevné linky nejsou archaismy dnešních slovníků, svět považuje AIDS z velké části za nemoc homosexuálů, počítač nemá doma každý a Facebook neexistuje (!!!). Je zde nakrásně vidět, jak musí být Park s Eleanor kreativní, když se spolu chtějí zkontaktovat, domluvit se na něčem bez té rozkošné věci, které si všechny dívky nosí v kabelkách a chlapci po kapsách. Při čtení této knihy jsem si najednou tvrdě uvědomila, jak je pro každého z nás mobilní telefon důležitý, čemu všemu dokáže jeho vlastnění předejít. Kolik nažene jeho přítomnost drahoceného času, který ale i tak nemáme. Vlastně si to nedokážeme představit jaké je to bez něj a sociálních sítích. Eleanor, Park a jejich vrstevníci to zvládli, my asi ne.
Co mi na tomto dobovém pozadí vadilo, byl právě onen náznak "starých dobrých časů", kdy ještě punková hudba "byla punkovou hudbou", kdy na školách ještě byli "správně, zapálení učitelé" a kdy věci vydrželi opravdu dlouho. Je hezké, že autorka vzpomíná na dobu svého mladí, ale přijde mi to trochu nefér. Jako by příběh celou dobu naznačoval, že dnes už se tlusté holky se svérázným stylem nemohou zamilovat a že po světě nechodí sympatičtí poloasíjští kluci, kteří mají slabost pro dívky jako Eleanor. Zajímavé by bylo číst, kdyby se hrdinové pohybovali na pomezí dnešní doby, že by jim do klasické šikany přibyla ještě ta kybernetická, že by i obyčejný Like či postování mohlo něco znamenat a že by i v tom dnešním, uspěchaném, nemorálním a nesprávném světě mohli oba hrdinové najít k sobě cestu. Nedeprimovat dnešní pubertální čtenáře a naznačit jim tímto milým příběhem, že i jednadvacáté století není dobou sociálního rozkladu.


Knížka sama o sobě je zajímavá už samotným názvem. Když si přestanou autoři vycucávat z prstu předlouhé pasáže, které se při překladu do jiných jazyku nechutně komolí, možná zaujmou. Eleanor and Park, Eleanor und Park… co se mění na tomhle? Spojka. Obyčejná spojka, kterou si domyslí i neznalec angličtiny či čehokoliv jiného v čem tuhle knihu uvidí. Navíc samotné využití jmen hlavních hrdinů do názvu je samo osobně velmi dobrý tah, který se na první okamžik mezi čtenářem a knihou vyplatí.
Zahraniční přebaly pro knihu

Když vezmeme do ruky z police knihu, kterou neznáme nebo se zadíváme na obrázek publikace na internetu, čeho si krom názvu všimneme? Obálky. Obálka pro toto vydání u nás (a myslím i nejen u nás) je tak nakrásně jednoduchá, že jsem si pomyslela, že to snad nemůže být ani young adult kniha. Místo nějaké vyblejsknuté kočeny s miliony přebarvenímy a stíny na obálce se na nás smějí záda obou hlavních protagonistů se sluchátky v uších. Kresba je mi jako otaku mnohem bližší než živý tvor z masa a kostí. Když čtu knihu, tak se mi děj přede mnou promítá kresleně- jako anime. A je to strašně záživné. Takže tohle mi padlo do oka hned. Navíc dívce ani chlapci nevidíte do obličeje a můžete si je představit jak chcete, tedy jak vám je nastínila autorka a neurčila fotografie (je milion odstínu zelené barvy očí, nesčetných tvarů obličeje, nosu, uší atd. přesná délka vlasů na centimetr je též jenom na vás a pojem "tlustý" si taky každý představí jinak) a to je na obálce opravdu velmi osvobozující.


Z ústřední dvojice jsem si zamilovala asi spíš Parka. Kupodivu se nekoná to obvyklé holky s holkama, kluci s klukama, jak to tak bývá. S Parkem jsem se stotožnila možná líp i proto, že zažívá ten stejný údiv okolí, kdy všichni kolem jsou z necelých, rozvedených rodin a on jediný má tátu a mámu stále pod svazkem manželství. Navíc ke svým prarodičům to má taky tak stejně blízko jako já a vlastně jeho rodina má daleko od toho, co třeba rodina Eleanor. Navíc, kdybych žila v osmdesátých letech, tak poslouchám pravděpodobně i stejnou hudbu a podobně se oblékám.
Byla jsem schválně zvědavá na ideu muže, kterou si Rainbow Rowellová vycucá z prstu- tedy Parka. Uměním této knihy je, že ačkoliv uvědomělé slečny čtenářky ví, že někdo takový s přesně takovými vlastnostmi asi těžko může existovat, spisovatelka v nás vyvolá ten kouzelný pocit jménem "možná".
Eleanor jsem měla ráda, ale těžko se s ní dalo stotožnit. Nejen kvůli její životní situaci, kterou bych nikomu nepřála, ale také pro její svéráznost a jakousi svým způsobem nedosažitelnost. Ale ony ty děti takové bývají.
Když vám na vyhledavači naskočí tumblr, deviantart či i ten obyčejný Google-obrázky, naskočí vám docela dost fanartů na tuhle knížku až jsem se z toho podivila. Některé z nich jsou vážně hezké, ale vy, kteří ste ještě nečetli se na ně nedívejte a udělejte si nejdřív obrázek sami!


Styl psaní je veden dvojím způsobem za a)jak to vidí Park, za b) jak to vidí Eleanor. Tudíž dva pohledy na celý příběh, které vzájemně nepopisují jednotlivé scény ze dvou stran, ale podávají si jednoduše a prostě štafetu takovým způsobem až se vám to začne líbit. Některé kapitoly jsou na deset stran, jiné nezaberou ani čtvrtinu listu. Příběh je psán lehkým, spisovným a velmi melancholickým způsobem, který neuvede do rozpaků nečtenáře a zároveň neurazí lidi sečtělé.


"Nejradši bych tuhle písničku rozebrala na kousíčk," prohlásila, "a všechny je umilovala k smrti."
To ho rozesmálo.
" A co Smiths?" zeptal se.
" Já nevím, kdo byl kdo," řekla.
" Napíšu ti to."
"Líbilo se mi to všechno."
"Bezva,"řekl.
"Hrozně moc."
Usmál se, ale obrátil se k oknu. Ona sklopila hlavu. Přijížděli na parkoviště. Eleanor nechtěla, aby tohleto nové povídání - opravdovské povídání, kdy mluví jeden na druhého a usmívají se na sebe - skončilo.
"A…,"
Strana 63, kapitola 12, Eleanor a Park/ Rainbow Rowellová

V příběhu se vyskytuje pár přehmatů, které mi vlily zlost až do nosu, ale nemá cenu se s nimi rozebírat v tomto článku, leda do komentářů, protože zde spoilerovat nechci (i když to velmi, velmi láká.


Kniha Eleanor a Park mi připravila docela dost hustou nálož emocí, což nezvládl ani světový bestellerer a vlogger John Green. Možná to bylo tím, že život Eleanor a Parka je obyčejný a trochu osamělý jako ten můj a mnoha jiných čtenářů, že popisuje obvyklejší prostředí a obvyklejší životní osudy. Přesto jsou hrdinové neobyčejní jen díky tomu, že jsou běžní. Nezachraňují svět, nesnaží se uniknout smrti a ani nemají tajný plán na podmanění veškerého lidstva. Jednou vyrostou, najdou si práci, vdají se/ ožení, budou mít děti, chodit do práce, vychovávat a pak je snad čeká důchod. A oni to někde ve skrytu duše ví a neznepokojuje je to.

Různá vydání

A od Rainbow Rowellové si toho přečtu víc. Až u nás výjde Fangirl, Landline či Attachments asi je budu shánět.
Suma sumárum si dovoluji pod tímto článek vyvolat diskuzi. Eleanor a Park není Machiavelliův Vladař aby se stalo, že z toho mám požitek jenom já. Tak vás žádám abyste se mi tu vyjádřili, reagovali na mé postřehy, ale i na postřehy předchozích komentátorů. Budu moc šťastná, když mi to tu na blogu jednou zase ožije.

Četli jste tuto knihu nebo se na ni chystáte/ uvažuejete?

Jaké pocity ve vás vyvolala? Jak byste ji hodnotili?

Četli jste ještě něco jiného od Rainbow Rowellové? Máte radši ji nebo Johna Greena?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 7. února 2015 v 15:54 | Reagovat

Podle jména Park bych hádala, že byl korejským míšencem. A jestli ano, tak se mi to moc nelíbí. Proč Eleanor je Eleanor a on tam má místo jména příjmení? Navíc je velmi neslušné označovat Korejce jen příjmením.

Tyhle knihy pro náctileté slečny nemám moc ráda. Navíc mě Amerika před 30 lety zas až tak nezajímá. Ale zase až tolik knih o amerických Asiatech nebo míšencích není, takže ohledně originality si nějaké ty plusové body asi zaslouží.

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. února 2015 v 16:29 | Reagovat

[1]: Pravdu máš v tom, že Park je zčásti Korejec, ale Park je jeho křestní jméno. ;)
Já jsem k tomu tak trochu skeptická taky, co se týče knížek pro dívky a chtěla jsem to jenom zkusit, prostě zvědavost.

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 7. února 2015 v 16:43 | Reagovat

[2]: Tak to by mě zajímalo, kdo mu ho dal, protože pokud vím, tak Park jako korejské křestní jméno neexistuje a jestli je to myšleno Park v angličtině, tak hádám, že byl terčem posměchu. Si měla autorka udělat trochu větší průzkum jmen, než se do téhle knihy pustila.

4 Brepta Brepta | E-mail | Web | 10. února 2015 v 17:35 | Reagovat

[3]: Nejsem specialistkou na korejská jména, ale řekla bych, že není tak ojedinělým jevem to, že se křestní jméno použije jak příjmení a naopak. (Nebo lépe řečeno: že se shodují a mohou být obojím.)

5 krokodyleka krokodyleka | Web | 12. února 2015 v 12:04 | Reagovat

Ahoj,
jak jsi mi psala, že většinu tech anime znáš ( co jsou na tech gifch), tak mohla bys mi je plsky říct ? Vůbec jsem to nikde nemohla najít!
A přitom bych se moc ráda koukla na jedno krásně depresivní anime :)

Krokodyleka

6 Berry Berry | Web | 12. února 2015 v 15:03 | Reagovat

Neznám ani jednoho autora ani knihu, ale velmi mě to zaujalo a jak říkáš, obálka je geniálně promyšlená. Popis návratu do osmdesátých let mi připomněl seriál Carrie diary (nedávno volně natočený předděj Sexu ve městě, který jsem paradoxně neviděla), ve kterém určité scény jsou - poslouchání jako na obrázku, domlouvání se vším možným jen ne mobily a počítači apod. Takže o to více mě ta kniha láká...
Ale jak nad tím přemýšlím, vlastně jsem viděla Hvězdy nám nepřály od Greena jako film - a tam byly dobře zvolené hlavní charaktery herecky.

7 arzenal arzenal | Web | 12. února 2015 v 22:12 | Reagovat

Abych pravdu řekla, Hvězdy nám nepřály a celkově young adult romantické sračky moc nemusím, ale hned podle toho popisu mě to fakt neskutečně zaujalo. A také díky obálce, která mě jako člověka s etickým cítěním hned padla do oka. Až tomu nemůůžu uvěřit, ale fakt to zní zajímavě! No, sice mám teď plno práce s četbou na maturitu a i na to kašlu, ale možná si tohle někam napíšu a pokusím se to pak někdy přečíst, mohlo by to stát za to.

8 Yuna Yuna | Web | 14. února 2015 v 12:04 | Reagovat

Zní to všechno sice krásně, no nejsem si zrovna dvakrát jista, že by mě to zaujalo, protože většinou takové knihy podobného stylu moc nečtu. No ale možná tomu dám šanci :D

9 Barefoot Cinderella Barefoot Cinderella | Web | 14. února 2015 v 22:13 | Reagovat

Ta knížka zní skvěle, musím si ji přečíst. Nevím, proč přesně mě zrovna tento zamilovaný román z tvé recenze zaujal, ale opravdu přesně vím, kterou knížku budu shánět až příště půjdu do knihovny :-)

10 Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ | E-mail | Web | 14. února 2015 v 23:56 | Reagovat

Tohle je jedna z knížek, kterou si chci v nejbližší době koupit ~ už nějakou tu dobu jí chci... Navíc mám ráda knížky co jsou psány tímhle stylem z pohledu jednoho a pak další kapitola z pohledu dalšího :) stejně tak jako to je třeba v knize Hrej Hráčem nebo podobných :)

11 Choi Mari Choi Mari | Web | 16. února 2015 v 19:10 | Reagovat

[4]: Korejská jméno jsou jen výjimečně jednoslabičná a Park je doopravdy jen příjmení. V Koreji je jen něco kolem 140 příjmení a 60% Korejců má příjmení Kim, přičemž Choi, Park a Lee jsou také velmi rozšířená.

12 userka userka | E-mail | Web | 16. února 2015 v 20:49 | Reagovat

Ten "záběh" mi tam v úvodu moc nesedí, nemyslela jsi spíš "závěs"?
Ty Eleanořiny vlasy z obálky chci! :-D Vždycky jsem po takových toužila, ale bohužel mi takový vlno-kudrliny nedrží.
Jestli to není tajný, můžu se zeptat, kolik ti je a čím se živíš, popřípadě co studuješ? :)
Tu knížku jsi zrecenzovala fakt pěkně! I když nemám chuť si ji přečíst, ráda jsem si u tebe početla o ní.

13 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 14. března 2015 v 21:43 | Reagovat

Mne osobne sa táto kniha zo začiatku páčila ale čím ďalej tým sa mi páčila menej... Ku koncu knihy som sa prekvapivo ani nedostala..

14 Lea Lea | E-mail | Web | 15. března 2015 v 19:26 | Reagovat

Rainbow Rowell neznám, ale konečně jsem aspoň díky téhle recenzi dostala chuť zjistit, co je ta kniha vlastně zač. Od Greena mám zářez jen za Hvězdy, a ušlo to, ale pro mě asi zůstane autorem na jedno přečtení...

15 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 2. dubna 2015 v 19:56 | Reagovat

Knizka vypada velice zajimave :) Hodne me zaujal dej a celkove bych si ji i rada precetla :) Predtim jsem castecne pochybovala o teto knizce, ale po teto recenzi si ji zajiste prectu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama