"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Je knihovník a "knihovník"

24. března 2015 v 15:26 |  TT
Řekněme slovo "knihovník" a většině z nás se vybaví osoba sedící za výpujčním pultem bez špetky smyslu pro toleranci dotěrných návštěvníků knihovny (informační instituce), kteří je jen chtějí poctít svým dotazem a zájem a jsou spražení nenávistným pohledem, že narušují harmonický vztah mezi osobou knihovníka a prostorem oné informační instituce. Abych byla upřímná, on to není pouhý předsudek, ale smutná realita.


Upřímně, kdo se kdy setkal s větším počtem mladých knihovníků z povolání než s větším a převažujícím počtem těch postarších? Například obecní knihovny na vesnicích si mladého knihovníka neopečovávají, místo toho jim tam jednou týdně dělá dobrovolnou výpomoc nějaký důchodce za malou almužnu (nestydím se to říct). Nikoho nezajímá, že ten člověk ke knihovně nikdy předtím nepřičichl a krom červené knihovny či "Vondrušky" nevzal nic jiného do ruky.

Nezajímá to nikoho, protože nejsou peníze. V knihovnictví chyběly finance vždycky. Pokud není zaměstnance z čeho obstojně platit, nebudou k vám zrovna těmi nejmilejší, ale to je lidské.
Podstatou knihovnictví je, že knihovník se nestará jenom o fond knihovny (obsah knihovny- knihy, časopisy, noviny, CD, nahrávací pásky...), ale také o informační uspokojení a kulturní blaho návštěvníka oné instituce. Ke schopnostem knihovníka by měla patřit otevřenost k novým věcem (protože informační technologie jdou s vývojem kupředu) a také k lidem. To však je velkým problémem celého knihovnictví.

Když už se jedinec rozhodně dělat knihovníka z vlastní vůle hned po škole, jedná se často o člověka, který si vypěstoval zášť a někdy i nenávist k ostatním lidem, což k předchozímu bodu vstřícností k okolí příliš nepasuje. Svět je sice zlý a nespravedlivý a mnoho lidem zajistil do života nějaké to trápení, ale v případě pro pozici informačního pracovníka je to velmi neprofesionální a nevhodné. Prostě je to tak, mnoho zaměstnanců knihoven zapomíná, že knihovny jsou tu hlavně pro lidi.

Takže knihovník Moravskozemské knihovny v Brně se musí připravit na otázky, proč nemají Harryho Pottera ve volném výběru, když oni jsou odbornou vědeckou knihovnou a beletrie se k nim dostává pomalu jen povinným výtiskem, který nemůžou nikomu půjčit domů. Pracovník ve fakultní knihovně musí uživateli vysvětlit, že tady ten dokument s červeným kolečkem na hřbetu nemůže půjčit absenčně jako asi 80% knih z oné knihovny, může jen nabídnout formu elektronickou nebo krátkodobou absenční službu a to jen se zatnutými zuby. Knihovnice obecní knihovny nějakého zapadákova musí čtenáři vysvětlit, že toho nejnovějšího Vondrušku prostě nemají, kvůli penězům, které jim zřizovatel neposkytuje.

Knihovník se musí smířit s tím, že na tyto požadavky a otázky bude muset reagovat za svou kariéru v knihovně nespočetkrát. Stále se jej bude někdo ptát, stále někdo bude něco chtít, takže když na něj jakožto zaměstnanec povolaný budete civět s touhou po vraždě, tak se vás lekne, uteče a už se nikdy nemusí vrátit. A bude jedno, jestli je ta knihovna nejmodernější a nejbohatší v celém státě, že v ní nechybí místa na sezení, bezbariérový přístup, dostatečný fond... když jej nebude mít kdo využívat, bude to všechno k ničemu a ty peníze, které se přeci jen za skřípění zubů a nehtů uvolnily ze státní kasy, přijdou přeci jen nazmar.

Mám otázku, kdo z vás rozuměl všemu, co jsem v předchozích odstavcích napsala? A pochopili jste všechny použité pojmy, víte zhruba co znamenají? Pokud sami nejste knihovníkem, nestudujete knihovnictví či jste k tomu jinak nepřičichli, pravděpodobně vaše odpověď bude znít ne.

A to je dalším problémem mezi knihovníky. Už od studíjních let (střední, vysoké) si tito lidé žijí tak nějak pro sebe. Během studia je to neškodné, studenti mají pocit, že přeci někam patří. Do společnosti, která má (většinou) knihy a knihovny ráda. Ono je to sice dětsky roztomilé posmívat se každému nečtenáři nebo dokoncekaždému kreténovi či každé s*až*e, že nemá nejméně čtyři průkazky do knihovny a nezná toho borce Zdeňka Václava Tobolku či Melvila Deweye a v životě nebyli na stránkách NKP, jenže pak začnou někteří z těchto lidí v knihovně pracovat a legrace končí. Uživatelé knihovny nikdy k vyhledávání spisovatelů asi nepoužijí Databázi národních autorit (neboli AUT), ale Wikipedii. Někteří budou žít v omylu, že vše funguje na lístkový systém i přes fakt, že celé knihovny už dnes stojí na počítačových databázích (možná až na nějakou tu "horní-dolní", kde se svých šuplátek s lístky ještě nerozloučili, i když o tom pochybuji).
Tyto dezinformace a předsudky nejsou jen chybou veřejnosti, která je ke všemu lhostejná (nebudeme je omlouvat, veřejnost většinou lhostejná je, o nic se nezajímá), ale chybu na tomto neporozumění nesou i sami knihovníci a knihovny, odmítají zasvětit obyčejného čtenáře do svého světa, aby si uvědomil o co jde a proč druhá strana nemůže fungovat tak jak uživatel píská.

Jestli si myslíte, že práce knihovníka je jen jakási zástěrka k "pravé podstatě" knihovnického poslaní, jste na omylu. Většinou ve své práci knihovníci neprovozují černé mše či jiné okultistické rituály. Nehledají Svatý grál a ani se nepřipravují na třetí světovou válku. A chcete vědět, co knihovník vlastně dělá?

Úředničí.

Knihovník je jedna z forem úředníka. Administrace. Práce s informacemi. Dovoluji si říct i byrokractické zřízení. Takže právý opak rebelství, terorismu či nadpřirozených jevů (to co zaměstnanec knihovny dělá ve volném čase je mi šuma fuk, je to stejné jako každý jiný zaměstnanec jiných institucí).


Takže jaký by měl vlastně být knihovník:
-nápomocný (v knihovně se nemusí vyznat každý a otázek je tolik...)
-asertivní (i knihovník má právo na rovný přístup ke své osobě, zlatá střední cesta)
-tolerantní (sto lidí, sto chutí, co víc říct)
-neosobní (je mi jedno, že je to moje nenáviděná sousedka, právě teď je uživatelkou knihovny a já ji musím uspokojit její informační choutky)
-nezaujatý (pocházím z české undergroundové rodiny a támhle se na mě v polici směje Marxův Kapitál? No a co?)
-vnímavý (tak ukradne ten časák nebo ne? Kam jdete?!)
-klidný ( vůbec ale vůbec mi nevadí, že mi ta banda parchantů rozhrabe všechny police a já budu mít zábavu na zbytek odpoledne až do noci. Nesmím je zabít... nesmím... nesmím... vraždáááá!)
-praktický ( vypadá to, že se na nás obec zase vykašlala a pod stromeček knížky do knihovny nebudou, takže budeme muset vystačit s těmi starými vydáními Máje tisklé vlastním nákladem v roce 1889, tak mi podejte izolepu, tady se odchlípl hřbet)
-vynalézavý ( pane řediteli, my na bibliobox nemáme, ale když zavedeme půjčování i v sobotu dopoledne, tak sem budou chodit i pracující lidé, kteří makaj během týdne od nevidím do nevidím...)

Možná to působí, že si kopu svůj vlastní hrob, ale kdo by měl umět zhodnotit situaci líp než student, který toto studuje? On to bude jednou dělat, bude pracovat jak s knihami tak s lidmi. Bojovat o každý nuzný příspěvek a využívat alternativní řešení kvůli roztrhaným knížkám za pomocí lepící pásky. Kdo bude balit knihy, kdo je bude evidovat? A bude to dělat (chce to dělat) desítky let?

Jak si tak všímám, studenti knihovnictví se chystají, že v zavedeném úřednickém systému rozpoutají revoluci, že nezůstane kámen na kameni a pak najednou naráží na "ty lidi" kteří je "nechápou" a "stále otravují", takže knihovník začne sledovat jen své vlastní zájmy a ostaní jej moc nezajímá, krom jeho vlastního světa. Knihovník by se měl pro informace, jejich nosiče a uživatele knihovny rozkrájet, protože to je jeho prací.

Tak, co bude dál? Vykašlou se knihovníci aspoň trošičku na svou knihovnickou čest a stanou se byrokraty zahrávájící si s informacemi? Nebo i ti z mladé generace se stanou obdobou svých postarších kolegů a knihovnictví krachne jako kdejaký podnik v devadesátých letech?

***
Tímto článkem se omlouvám všem postarším knihovníkům či důchodcům za pulty obecních knihoven, kteří počítače nepovažují za zplozence Satana a nerozhodný či zmatený návštěvník není pro ně převlečený pekelník. V místě svého bydliště, mám přesně takovou knihovnici, která se pro své čtenáře může přetrhnout. Moc ji za to děkuji a je mým vzorem i když původním zaměstnání byla účetní.

V tomto článku jsem se zaměřila především na interakci mezi uživateli knihovny a zaměstnanci knihovny. Knihovnictví není jednoduchý pojem, který by se dal rozebrat v jedné větě či v jednom článku, kdybyste měli zájem, můžeme si o tom popovídat i když se stále počítám do kolonky "lajka".

Takže teď vás nabádám, abyste si zkontrolovali svou průkazku. Není nutné ji obnovit? A v knihovně se nechovejte hlučně, především ve studovnách, potřebují na to klid. Už ste vrátili tu knížku, zítra vám končí výpůjční doba, ale můžete si ji ještě dvakrát prodloužit. Nakonec ale asi to nejdůležitější- nebojte se knihovníků ptát, nesežerou vás (neměli by, když tak jim dejte přečíst tento článek) a...



Chodíte do knihovny?

Znáte nějakého fajn knihovníka?

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít správný knihovník?

Přemýšleli jste někdy o studiu knihovnictví?


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama