"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Mlžíme zapomocí knih aneb jak si okolí myslí, že jsem děsně chytrá

17. května 2015 v 18:21 |  TT
"Hele, Máňo, vidíš to?"
"Co?"
"Tu malou od Honzy,"
"Jo, jo vidím, to už je tak velká? Pamatuju si, jak s ňou tady jezdila Danuška v kočárku, sákra,"
"Vidíš tu hromadu, co si půjčuje? Vona je nějaká chytrá,"
"Tak voni si vždycky hráli na lepší lidi, no…"
"Prý chodí na nějaký nóbl obor,"
"Jó? No téda,"
"Jarka říkala, že jako jediná z děcek si sem chodí půjčovat ty Rusy a před měsícem si prý půjčila Bergmana!"
"Bergman, Bergman… to byl nějaký generál v druhý světový, že?"
"Co já vím, ale musí být opravdu moc chytrá, když čte takový těžký věci,"

Jedna nejmenovaná obecní knihovna, půl rok zpátky


Nevím, kde se vzala ta zatracená rovnice, že náctiletá holka, která bere za čtecí jádro svého umu maturitní četbu, musí zákonitě ve škole dosahovat těch nejlepších výsledků, mít 190 IQ (případně být členem Mensy ) a pomalu se připravovat na převzetí Nobelovy ceny za záslužné objevy v kvantové fyzice.

---

Vsuvka: Kdo je Bergman?

---

Určitě se vám to dostalo do podvědomí taky- o tom jak čtou nezletilí. O tom, že na učňáku nemůžete potkat jediného čtenáře, o tom, jak na odborné škole s maturitou budou studenti číst jenom románky pro mladé, o tom, že na gymnáziích děti vezmou do ruky krom YA literatury i nějakou tu klišé klasiku jako například Janu Eyorovou, Romea a Julii či Evžena Oněgina, ale budou to brát jako nutné zlo. A nakonec, jenom ultramega vyjímečné děti vezmou maturitní kanón jako volnočasovou aktivitu, budou schopny dočíst Labyrint světa (…) do samého konce, budou krom všech antiutopií znát i utopie jako například Guliverovy cesty a zalíbí se jim Jiráskův styl psaní.


A tímto způsobem jsou lidi rozděleni, je to jako v etiketě, když někdo z nějaké skupiny nějak přečnívá a není stejný, je to chyba.


Lidi si podle mého záznamu v knihovním katalogu pomyslí, jak jednou budu vést nadnárodní korporace či že už teď jsem odborným asistentem Stephena Hawkinga a pomáhám mu přepočítávat existující či neexistující černé díry. Myslí si to do chvíle než se podívají na mé výsledky v matematice.


Někdy uvažuji o tom, že musím působit dojmem opravdového génia, protože čtu ty "strašně moc zapeklité a složité knížky", můj oblíbený operní skladatel je Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini, že mám seznam oblíbených hudebních skladatelů a že od Mozarta znám i jiné věci než "Kouzelnou flétnu" (a někdy i jenom ji). A absolutní dezinformací o mé inteligenci a vyjímečnosti je, že se nedívám na televizi a nemám páru o tom, co "dneska jede". Tím pádem si musím žít v jiném světě a pravděpodobně to bude svět plný vzorečků, protože lidská představivost je velice omezená a nikoho nenapadne, že v ní jsem vlastně podprůměrná. Jak bych vlastně mohla, když "čtu tak hrozně těžké knížky a rozumím opravdu všemu?"

Když vznikal dnešní obraz inteligentní člověka, tedy vzor "jak to má vypadat", první podmínkou bylo, že musí být nadprůměrný v matematice a od základky po maturu mít samé jedničky a hojné a velmi úspěšné účasti v soutěžích. Vysokou školu musí ukončit s červeným diplomem nejlépe nějakého oboru, jehož titul budou mít čtyři v Evropě a dvanáct na světě. Takže takhle se pozná opravdu inteligentní člověk na úrovni.

A média nás ještě krmí tím, že takový geniální vědec vypadá jako superman, že mu okolo krku visí tuna žen a v každé situaci si umí poradit sám. Opomínají fakt, že za něco se vždycky platí a to i za jednotlivé lidské složky, aby to bylo vyvážené, někde výrazně příroda přidá, ale na druhé straně někde výrazně ubere, aby to bylo spravedlivé. A tak se stane, že mnozí géniové by bez pomoci a lásky nikdy nedosáhli toho, čím jsou dnes slavní, protože jejich handicapy jsou vyvážené s jejich nadprůměrností.

A teď se egoisticky vrátím k sobě. Jakmile mé okolí zří, že přeci jen tak moc dobrá nebudu a že jsem ráda, když některými předměty prolezu, protože jsou na dně mého hodnotového žebříčků a zabývat se jimi má smysl jenom abych kvůli nim nezkejsla na jednom místě, jsem najednou ta špatná.


"Podívejte, ona si jenom na chytrou hraje, protože není jedničkářka a chce abychom si mysleli jak je vyjímečná! Pche!"
"A proč nečteš taky nějaký normální knížky jako Hvězdy nám nepřály nebo Mortal instruments? Podívej, nejsi nic extra aby ses mohla chlubit Petrarcou,"
"Já to nechápu, vona je úplně blbá a přesto si furt chodí do knihovny půjčovat ty renesanční kraviny. Co si myslí, že je?"
"Ona si čte toho Magiaveligiho* a nechce se s námi bavit o Padesáti odstínech, protože jí to přijde jako kravina,"
"Prý ve dvanácti neznala Stmívání a prý ani znát nechce, protože autorka-mormonka zavání sektou, kdo si myslí, že je, že může soudit knihu podle autora???"
"Béé, zeptala jsem si, jestli probrečela ten konec u Hvězdy nám nepřály a ona mi na to řekla, že ne a že čekala takový konec Guse, protože i mladí lidé při metastázi umírají,"

---

Vsuvka: otázka za tři bludišťáky- Kdo je Machiavelli?

---

Nevím jestli má někdo podobnou zkušenost, ale já takové a další jiné věty slyším buď přímo face to face nebo šeptem za mými zády. Jsem totiž ta, která si na tu vyjímečnou jenom hraje. Největší sranda na tom je, že jsem už hezkých pár let o sobě neřekla, že jsem vyjímečná ani originální, budou to dva až tři roky, kdy mi došlo, že bych byla jenom pro smích a tak to nedělám. Pro mě jsou lidi všichni stejní, podobné typy, jak fyzicky tak psychicky a to je celé.

To, že někdy dělám velké psí oči na příbuzné, co studují VŠ a chci aby mi půjčili nějakou sociologickou studii, která není normálně k dostání a to ani za mé malé studentské příjmy ze mě nedělá ještě někoho extra úžasného. No a co, že knihovnice ve školní knihovně se rozplývá, že ona Židovku z Toleda začala číst až když byla o osm let starší než jsem já? No a co, že studuji středoškolský obor jaký studuji? Není nóbl a je tam stejný poměr hlupáků a pokrytců jako kdekoliv jinde. Ani knihy lidi nezmění, hloupí zůstanou nadále hloupými.

Pravděpodobně jsem překročila pravidla a stala se chybou, když bych správně měla řešit, co se týče knih jenom holčičí knížky a jediná "dystopie" co by se mi měla dostat do rukou je Divergence, protože nic jiného mi vzhledem k mým výsledkům prostě nepřísluší. Ani mé vystupování neodpovídá tomu, že bych měla číst jen maturitní kanón. Češtinářka byla velice překvapená a asi i naštvaná, když jsem jako jediná ze třídy přečetla celý Komenského labyrint, protože ona to čekala od "jiných". A spolužáci ohrnují nos, když zvednu ruku na otázku "Kdo to četl?", protože tohle privilégium mají jenom někteří z kolektivu.

Proč někde sama v koutku neřeším nějaké ty romantické slátaniny jako každá spořádáná melancholická dívka a místo toho se pouštím do filozofickýcho otázek a složitých myšlenkových pochodů na které jsem ze všeho nejvíc ještě opravdu mladá?

Každý chce někam patřit, do nějaké skupiny, která by jej díky svým kritériím přijímala. Možná proto se snažím mít dobré známky z čeho jen můžu aby si všichni řekli "Nu což, ona je přece ta chytrá, ona si to dovolit může,"

Ale tento boj se nedá vyhrát a mně už vůbec nezajímá, jak se okolí staví k mému výběru knih. Já si asi vždycky povedu dál svou. Cesty individualisty jsou ty nejzajímavější, kdo by chtěl pokládat život za kolektiv?


Měli jste ponětí, že mohou existovat lidé jako já?

Měli jste někdy nějaké podobné dilema se svým okolím?

A umíte si říct, že vás to vůbec nezajímá, jak to vidí "vaše schopnostní skupina"?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yima Yima | E-mail | Web | 17. května 2015 v 19:58 | Reagovat

To ponětí mám, protože já jsem taky taková. Mám i spoustu vědomostí, ovšem ne ty, co by se hodily a daly uplatnit ve škole, takže mi vycházejí dvě čtyřky z biologie a z fyziky a já si z toho vlastně nic nedělám a je mi to šumák.

2 Choi Mari Choi Mari | Web | 17. května 2015 v 20:18 | Reagovat

Já tedy měla známky nad průměrem (pokud se nepočítá němčina), ale že by si o mě někdo myslel, že jsem chytrá, k tomu mi nepomohli ani známky a ani knihy. Nesetkala jsem se ještě s lidmi, kteří by byly odsuzováni proto, že hodně čtou a jsou kvůli tomu "přespříliš chytří" nebo si na to jen hrají.

3 ASH ASH | Web | 17. května 2015 v 20:31 | Reagovat

Možná budu znít arogantně, ale sama sebe považuji za inteligentní, což však neznamená, že si o sobě myslím, jaký nejsem génius. Často také narážím na to, že přesně to si někteří lidé myslí. Takové ty věty typu: "Ona je tak chytrá. Všechno zvládne atd.," mi už pěkně lezou krkem. Také mám nárok na chyby a být v něčem špatná. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí.

Jednu věc však nechápu. Když jsem moc dobrá, je to špatně, když udělám chybu, je to zase špatně. Tak by mě zajímalo, co mám tedy dělat? Slýchávám, jak mě za zády pomlouvají jenom proto, že čtu povinnou odbornou literaturu, jsem aktivní atd., ale jakmile začíná zkouškové, tak dolézají s tím, jací jsme úžasní kamarádi, kteří by si měli pomáhat.

A když k tomu všemu přidám "nenormální" zájmy jako četbu, anime, mangu, Japonsko, či grafiku a jiný styl hudby, hned jsem ta divná holka žijící v jiném světě. Kéž by.

4 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 17. května 2015 v 22:49 | Reagovat

Lidi prostě mají pocit, že jsou pak něco míň, štve je, že ty něčemu takovému rozumíš, můžeš v tom najít potěšení a oni ne, a když uvidí, že nejsi tak dokonalá, chytnou se toho a tvé chyby pak budou jediné, co uvidí, protože to jejich egu dělá dobře - hádám :D

5 Nikky Nikky | Web | 18. května 2015 v 15:08 | Reagovat

Ooo moc krásně napsané :)

6 Pal Pal | Web | 18. května 2015 v 19:13 | Reagovat

Ano, ano, ještě jednou ano. Máš mé vřelé díky za tenhle článek, protože s ním z drtivé většiny souhlasím. Skvělé zpracování názoru, který jsem nikdy nedokázala úplně formulovat, ale se kterým se naprosto dokážu ztotožnit. Předsudky jsou holt všude :>

7 Egoped Egoped | E-mail | Web | 18. května 2015 v 20:56 | Reagovat

S lidmi, kteří čtou chytré knihy, jsou vždycky akorát problémy! To platí, co je svět světem... :)(Ano, jsem si vědom toho nesmyslu)

8 Tai Todd Tai Todd | Web | 21. května 2015 v 15:35 | Reagovat

Jo, jo občas to tak vypadá, že ten kdo čte a nemá v hlavě piliny, by se měl pomalu stydět, jen proto, že ten zbytek neumí zvednout zadek a něco dělat nebo jen mít vůli a chtíč něco vědět a něco se naučit. Já jsem knihomol odmala a dělalo si ze mě kvůli tomu legraci hodně lidí. Běda jak jsem řekla něco, o jsem někde vyčetla nebo jméno autora, co nikdo neznal. Hned se na mě dívalo jako na arogantní pipku, co si myslí, že je něco víc. A mě je to šumák, raději budu za arogantní knihomolku, co se snaží být zajímavá, protože se sama učí a čte si, než být za jantara, co nemá nic lepšího na práci, než si ukazovat na jiný lidi. Neřešila bych, takový lidi mají svůj "svět" a svoje názory, ty aspoń můžeš říct, že něco víš...

9 Amazonka Amazonka | Web | 21. května 2015 v 18:12 | Reagovat

Podle mě to co člověk čte může vyjádřit i jakousi inteligenci, ale ne tu co by se měřila známkami a nemyslím nic typu IQ.
Rozhodně tě obdivuju, že dokážeš číst takové věci. Já se o to pokoušela, ale prostě mě to nebavilo... :D

10 Jassmine Jassmine | 24. května 2015 v 15:52 | Reagovat

Čtu hodně a nikdo mě kvůli tomu nediskriminoval, je fakt, že nemám hromady kamarádů, ale jsem naprosto spokojená a známkami průměrná. Je ovšem fakt, že i když čtu staré věci, tak větší část zabírají ty nové. Komenského se hrozím otevřít, ale Gulliverovi cesty, Evžen Oněgin, Tři mušketýři, Jane Eyre a Antigona patří mezi mé oblíbené knihy. Na druhou stranu proč nedat šanci i novým knížkám, uznávám, že Hvězdy nám nepřály jsou trochu přeceňované (nebrečela jsem...) a četbou Stmívání hrozí snížení IQ, ale házet Padesát odstínů a Divergenci do jednoho pytle je trochu moc, i nové knížky mají myšlenky (některé... 50 ne...). Ale třeba George R. R. Martin, Patrick Rothfuss, Peter V. Brett, Anne McCaffrey nebo Paullina Simons jsou úžasní autoři. Možná je to tím, že každý v knize hledáme něco jiného, někdo filosofické otázky, já ale čtu knihy kvůly stylu psaní, některé obraty jsou prostě nezapomenutelné (i když nějaké filosofické otázky jako bonus beru taky :D)

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. května 2015 v 19:51 | Reagovat

[1]:Nápodobně, jenom s tím, že chemii nemáme a biologie mi jde, mojí achilovkou je matematika.

[2]:Tak nadprůměrem- kdyby nebylo, jednoho- dvou předmětů, nemám na vysvědčení ani pět dvojek. Lidi si ale vždycky něco najdou na každém, kdo se jim znelíbí.

[3]:Tak to jsme "arogantní" dvě :D protože se taky považuji za inteligentní a sečtělou bez ohledu na aspekty známkovacího systému. Lidi kteří neví, jaký mám prospěch (já se za něho občas stydím i když vím, že by pro něj plno středoškoláků vraždilo...) o mně uvažují podobně a mají veliké nároky.
S těmi chybami- nezavděčíš se jim a raději to ani nechtěj- ono to nejde.
V určitých předmětech, které mi jdou a jsem o sto světelných let dál než mojí spolužáci to ve zkouškovém máme podobně "A Naoki, nevíš náhodou toto? A Nao, jak mám udělat tu prezentaci do...?  Můžeš mi prosím vysvětlit, co tím ta kráva myslela? Ona to ani neumí vysvětlit..." myslíš takovéto dolézání? :D

[4]: Asi jsi na to kápla, bohužel pro mně neumím mozek sama naprogramovat tak aby šel nazpátek a zakrněl mi.

[6]:Ony to nejsou jenom předsudky, ale jistý druh skrýváné nesnášenlivosti. Prostě lidi.

[7]:Chápu :D trochu jsem smyslu pro humor pobrala, ale když se nad tím zamyslíš... ;)

[8]:Já jsem taky podle měřítek ostatních arogantní až až :) ale co se dá dělat, někdo musí být ta šedá, manipulativní eminence, co jednou ovládne svět se svou nadnárodní korporací ^^

[9]: To máš pravdu a je to sociální inteligence a emoční inteligence (tzv. EQ). Já jsem na tom právě s EQ docela dobře, líp než s IQ. Na druhou stranu, kdybych měla podprůměrné či průměrné IQ, asi bych nenacházela zalíbení ve věcech, kteří puberťáci v mém věku nechápou... :-|

[10]:Antigona se mi taky líbila, Gulliverovi cesty jsou mojí oblíbenou utopií (vlastně, když čtu taky samé antiutopie je toto příjemná změna) a co se týče Evžena Oněgina, nechápu, proč se to mým vrstevníkům nelíbí a co na tom sami nechápou, bohužel jsem narazila na zmrvený překlad, kde byl Tánin dopis docela ... škoda slov. Nikdo už neumí kvalitně  překládát ruštinu- takže doporučuji za sebe jen starý knížky.
Co se týče nových knížek, já je možná házím do jednoho pytle, protože na ně nemám chuť ani čas, někdy zkusím něco na nátlak ostatních nebo aspoň abych byla v obraze o čem se baví.
Já v knihách hledám chyby- a to si každý může vyložit všelijak :)

12 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. května 2015 v 19:53 | Reagovat

[10]: Jassmine, nemohla bych na tebe dostat nějaký neosobní e-mail nebo jiný elektronický kontakt? Ráda bych ti někdy napsala, jsem strašně ráda za tvoje komenty, jenom ti na ně nemám možnost moc odpovídat. Nešlo by o nic osobního, jenom o knihy :-) Díky

13 Guizmo Guizmo | E-mail | Web | 25. května 2015 v 0:06 | Reagovat

Taky bych byla raději, kdyby lidi byli prosti předsudků... mně kvůli tomu, že jsem se chytila v prváku blbý party a rupla jsem, dávala češtinářka vždycky špatný známky i když jsem je dostat správně neměla. A pak mi k maturitě musela dát dvojku, protože ze čtyřky na jedničku už by to bylo podezřelý...

14 Hëllena Hëllena | Web | 25. května 2015 v 18:56 | Reagovat

My ve třídě zrovna máme takovou, která se s tím očividně chlubit chce. Jak poznáme, že očividně? No protože to každou chvíli vystavuje na odiv. Ve škole jí to taky moc nejde, ale jakmile dojde na knihy, tak je samá kuriozita. Věty jako "No, já jsem si tu knížku koupila jen kvůli obalu, ale moc se mi teda nelíbila.", "Já mám doma strašně moc knížek, ale málokdy si teda nějakou přečtu dvakrát." nebo "To bylo úplně úžasný, ale mrzelo mě, že to mělo tak málo stránek, asi jen 650!" jsou u ní na denním pořádku a přímo z nich čiší ta touha po odpovědích typu "Jé, fakt to takhle děláš, jo? To je zvláštní, to jsem ještě nikdy neviděla!" nebo "Pro tebe je 650 stránek málo? Tak to seš teda dobrá!" Z toho, jak o sobě píšeš, mi ale nepřijde, že by ses ty tímhle způsobem chlubila, takže nechápu, jak na to ti lidé přišli..

15 Nami Nami | Web | 26. května 2015 v 15:45 | Reagovat

Škoda že nikoho takového neznám, mě baví pozorovat tupost některých lidí a poslouchat podobné historky :D Mě se tohle stává jen hodně výjimečně, když mě někdo vidí táhnout hromadu knih z knihovny a neobtěžuje se zajímat o jaký knihy jde (čtu fantasy :-D).

16 minette minette | 27. května 2015 v 21:12 | Reagovat

Ja osobne som sa vždy snažila pôsobiť intelektuálsky pomocou kníh, no bohužiaľ mojich obľúbených autorov (Saroyan, Pamuk, Rushdie, keď sa cítim dostatočne príčetná na to, aby som prestála takýto útok na zdravý rozum)nikto nepozná. Aj výberom hudby (Robbie Williams, Emilie Autumn, turkpop a soundtracky zo všetkého možného) som tak nejak mimo tupého mládežníckeho mainstreamu, ale Bach a Mozart to práve nie sú. Hudbu bez textu veľmi nemusím, väčšinou je pre mňa totiž ťažšie zapamätateľná. A občas si prečítam vedecko-popularizačnú knihu. Na druhej strane, známky mám priemerné a v mojej knižnici sa až príliš často vyskytujú úplné blbosti (Fifty Shades a spol.), problém je v tom, že na rozdiel od väčšiny ostatných čitateľov to vnímam skôr ako guilty pleasure... Minule ma skoro trafil šľak, keď ma jedna učiteľka z našej školy, ktorá neučí našu triedu a tak ma vôbec nepozná, uvidela s hrubou bychľou v ruke a rozplývala sa nad tým, aká som intoška a ako dnešné deti nečítajú (študujem na jazykovom gymnáziu, čo je dosť blbé, lebo jazyky mi nikdy naozaj nešli) a pritom ja som tú vec nevedela dočítať za tri mesiace... Netvrdím, že ma tá kniha nezaujala, ale, no je taká dlhá... Väčšinou si prečítam pár kapitol za deň a potom ma nejako prejde chuť. Nie som taká intelektuálka, za akú by som sa rada považovala, jednoducho nezapadám do mainstreamu - a je mi to jedno. Počúvam, čo sa mi páči z estetického hľadiska, čítam, čo uznám za vhodné a čo ma na prvý pohľad zaujme, a snažím sa nepremýšľať o povrchnostiach. To zo mňa intošku nerobí.

17 ASH ASH | Web | 28. května 2015 v 14:42 | Reagovat

[11]: Za svůj prospěch bych se občas také zastyděla. Hlavně proto, že vím, že kdybych chtěla, tak je o mnoho lepší, jenže... ta lenost. :D

A ano, myslím přesně takovéto dolézání. Hlavně nechápu, proč všichni lezou za mnou, když nejsem z těch, kdo by měl samé jedničky.

18 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 1. června 2015 v 23:28 | Reagovat

Jsem ráda, že existují lidé jako ty :) nemusíme být všichni jako stádo ovcí přece.

Já se do skupiny těch ,,lidí, kteří čtou jiné knihy než ostatní" vůbec neřadím. Sice jsem 2 roky studovala český jazyk na vysoké škole, ale pouze a jen ty dva roky, takže se někde stala chyba.(Nebavilo mě to, co se týkalo gramatiky.) Ale někdy (až přečtu vše co jsem dostala k Vánocům) se hodlám taky pustit do něčeho netradičního. :) Na střední jsem měla okolo sebe minimálně 2 takové lidi jako jsi ty a byli to mí přátelé, ale to už je jiný příběh.

Co se týče té poslední otázky- okolí se vždy nezavděčíš..

19 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 1. června 2015 v 23:30 | Reagovat

Oprava za blbě napsanou větu: Ti 2 lidé na střední byli a jsou mí přátelé :D rozhodně déle než jiní.

20 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 10. června 2015 v 10:46 | Reagovat

Od Bergmana z nám jen Sedmou pečeť (a z nějakého důvodu se mi občas plete s Browningem). A ano, z vlastní zkušenosti znám reakce lidí typu: "Proč to čteš?" bez pochopení, když řeknu, že mě to prostě baví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama