"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Romantika je přeci fuj

28. května 2015 v 13:07 |  Femina
Romantice jsem nikdy neholdovala, už od nejranějších let, když jsem se s někým dívala na pohádku, kde v závěru měl princ políbit princeznu a vzít si ji, jsem se rděla hanbou před svým spoludivákem, protože jsem měla stále na jazyku "co si o mně ten dotyčný jenom pomyslí, když mě vidí dívat se na TOHLE". Stejné to bylo i s knihami, když jsem ještě neuměla číst, byly moje "top pohádky" na večer O Koblížkovi, O Budulínkovi, O Červené Karkulce, Brémští muzikanti anebo O Smolíčkovi. Asi jste si ráčili všimnout, že ve všech zmíněných pohádkách se nejen vyskytuje fauna, tehdy má oblíbená se vším všudy, ale především malé děti, které v dnešní době nemohou být kandidáti na jakýkoliv romantický vztah anebo dokonce svatbu. Nenáviděla jsem princezny a prince, k těmto pohádkovým aristokratům mi zůstala jakási averze dodnes. Nesnášela jsem víly, bludičky, děvečky, slečinky a veškeré panenstvo o které by se potencionálně zajímal nějaký jinoch, který se zákonitě v takové pohádce nebo příběhu vyskytl.

V tomhle článku nechci řešit prapočátky mého odporu vůči romantické lásce, chci řešit tuhle romantickou lásku v literatuře a filmech/seriálech atd. a možná… možná se jí i zastat.


Asi si říkate, co to melu. Já, nezávislá blogerka na netu, mobilu a mužích, která roky prohlašuje, že červená knihovna je fuj, že v ní není nic zajímavého, že akorát idealizuje svět, že z žen dělá zaslepené slepice a že je méněcenná než jakýkoliv jiný žánr… poníženě se opravuji a myslím, že já ani nikdo jiný nemá opodstatněné právo prohlašovat, že je to něco méněcenného. Možná to idealizuje svět, možná to ze čtenářek při nepřiměřeném množství dělá méně oduševnělé bytosti, ale existuje to a tak to prostě je

Jak jsem na to došla
Všechno to začalo článkem dne, který se objevil na doméně blogu před pár dny (http://mezistranky.blog.cz/1505/romantika-na-jedno-brdo). Jeho autorka, ačkoliv má plné právo vyjádřit svůj názor, na to nějak bez opodstatnění kritizovala a mě to donutilo se nad tím zamyslet. Vlastně je ode mě trochu krátkozraké a asi nedomyšlené se zastávat něco v čem tzv. "nejedu", ale nemůžu si pomoci.

Proč je tento žánr odsuzovaný?
Možná se ozve mé feministické já, ale tady se jedná o příběhy, které jsou určeny ženám a čtou i píší je výhradně ženy. Chápu, že emancipace pomalu prostupuje do kostí západní civilizace, ale svým způsobem ženy díky ní "ztvrdly". Dřív šlo o to, že tato četba byla doporučována světem méně vlivnějšímu pohlaví, dnes se jedná o to, že nezávislá samoživitelka, ředitelka nadnárodní korporace, Mary Sue "přece nemůže milovat knihy o bezduchých slečinkách, které jsou velice labilní a zcela závislé na mužské polovičce". A tak se tato literatura společností řadí až kamsi dozadu, mezi braky. A jaké argumenty jsou často pokládány proti tomuto žánru?

Vždyť je to blbost, čtou to jenom bezduché, labilní a nijak nezajímavé ženské bez vlastního života, které si potřebují vše idealizovat, protože jsou tak ubohé!
Jestliže je slovem bezduché myšleno vnímavá a labilní se rovná emocionálně založené, tak prosím, máme tu asi většinu ženské populace. Když žena čte romantické knížky a kouká na romantické filmy, neznamená to, že si musí zákonitě něco kompenzovat. Může jí to jenom bavit. A jak to říct, ženy se na tyhle věci dívají jinak než muži, není šance tohle zrovnoprávnit.

Normální chlap se na to nikdy nepodívá/nepřečte si
V tom případě chci definici normálního chlapa- je to ten, který se pravidelně dívá na fotbal v hospodě, křičí když může a hraje si na tzv. macho? Nebo normální chlap je jenom heterák? Já jsem vždycky myslela, že to jsou zástupci lidstva s chromozonem XY, ale asi jen můj postřeh, dobře…
Většina mužských tenhle žánr ale nebude opravdu lákat. Proč? Protože není určený pro ně. Nebude je bavit dívat se na nějaké emocionálně laděné dívčiny, které pláčou, neumí si poradit v sebenormálnější situaci (dobře, bude), ale v okamžiku, kdy nám tam nastoupí princ z pohádky, který se nejlépe bude svlékat v každé scéně/každé stránce do půli těla, aby ukázal co má pod tou košilí od Armaniho, ztratí mužští diváci/čtenáři zájem. Co by z toho měli? Přečtěte si nějakou příručku o vztazích mezi muži a ženami a jejich požadavky na partnery a dozvíte se, že muž není v reálu okouzlen dobře zajištěným jedincem, který musí vypadat reprezentativně aby dotyčný nabyl pocit, že o něj bude dobře postaráno alespoň na pět let, kvůli potencionálním potomkům, které porodí a aby nezůstal na holičkách, kdyby byl otec dětí nespolehlivý? Tohle muž nevyhledává, tímhle by v ženských očích měl být. Muže na svých partnerkách zase zajímají jiné věci- a ty v tomto žánru nenajde v takovém množství, na rozdíl od ženy, kdy najde v každém díle nějakého toho hodného, zajištěného a zručného milionáře, který má morálku, čest a hezkou genetickou výbavu, která se přenese na potencionální potomstvo.

Nemůže to být plnohodnotné, když to zajímá jen polovičku lidstva a ani to ne
V dnešním světě, kde se srovnávají mužské a ženské hodnoty do jedné kupy , všechno se srovnává a dokonce i na dámských toaletách můžete najít mušličky aby se nikdo necítil ukřivděně, dívčí a ženské romány zůstaly tak nějak mužskou rukou nedotčeny. Ženy naopak z mužského světa přebraly téměř vše. Máme tu nadšenkyně do fotbalu, motorových vozů, schopné kutilky zápasnice kickboxu. A naopak, každý baleťák a návrhář už není zákonitě "teplouš" a muž v domácnosti taky není padavkou, naopak, týpek, co se umí postarat o křičící dítě, žehličku a znečištěnou kuchyňskou linku, je dnes žádaným zbožím- ale ve chvíli kdy dojde na kulturu je to ošemetnější. Většina mužů si nenašla cestu k červené knihovně díky výše zmíněným aspektům o idealizaci partnera. A tak došlo k tomu, že mnohdy emancipované ženy se mohou stydět, nebo se nutí stydět za knížky, kde existují dokonalí chlapi, kteří mají slabost pro šedé myšky- protože by to znamenalo, že zastávají roli ničehoschopné ženy a bla bla bla… a muži jim v tom bránit nebudou.

Vždyť si z těch kravin nikdo nemůže nic odnést
Co tak soudím jako nefanoušek těchto věcí, myslím, že čtenářky si z toho odnášejí zážitek, vylepšenou náladu a trochu obohacenou romantickou fantazii o věcech, které se nikdy nestanou. Jsou to takové pohádky. A copak pohádky považujeme za méněcenné jenom proto, že dnes bývají výhradně určené dětem?

Ženy z těch knih nemohou mít nic kloudného, budou si myslet, že takhle to funguje i v normálu a pak se následně ve společnosti ztrapní
Silný argument, ale není stejné, když žiju celý život mezi fantasy, kriminálkami a pohádkami, kdy pak vylezu ven z ulity a budu se divit, že neexistuje žádný portál do jiného světa, že každý zahradník není vrahem (a nechce utéct s mým manželem) a že ne všechno má dobrý konec? I přemíra knih bez zdravého rozumu nám může uškodit. Můžu přečíst stovky knih, ale bez rozumu budu prostě blbá tak jako tak. A platí tu pravidlo jako s televizi- ne všechno, co se tam ukáže/řekne je pravda.

Vždyť ta literatura je většinou nekvalitní!
Je to u všeho, čím víc máme pisálku alias spisovatelů, tím se na nás valí hromada braku se třemi trochu přístojnými tituly. Není to jen otázka romantických knih. To samé s filmy a seriály. Vždy je mezi nimi jeden- dva klenoty a u zbytku bylo škoda i těch ručně malovaných kulis…
Když někdo něco takového řekne, bývá to taky z omylu, že stále od toho očekává cosi jiného. Že v tom nebudou scény, kdy se hrdinka rozpláče a svalí se hrdinovi do náruče, že v tom bude ustávat všechny manýry toho pohledného manipulativního zmrda, když by správně mu měla dát do dr*ky a vyrazit ho z bytu. Ne, nic takového tam nebude a "hejtr" se ničeho takového nedočká.
Příklad podobného ohlasu se stal letos v únoru při Fifty shades, kdy si plno diváků stěžovalo, že tam je plno "pseudo BDSM" a že je to jenom pro ženský…
Zapomíná se že to má nějaké parametry, znaky, díky nimž se pozná o jaký žánr se jedná. Například komedie by měly být usměvavé, v tragédiích by hlavní hrdiny mělo postihnout nějaké zlé přítěží, které se jen tak nevyřeší, v detektivkách se vyšetřuje zločin, v hororech jsou prvky napětí a strachu a v romantikách idealizovaná láska.


Když procházíte blogy, Facebook, možná si všimnete těch článků a příspěvků, kdy se dívky zaříkávají, že romantiku berou do rukou jenom s nechutí, nedívají se na romantické slátaniny, protože si velice dobře uvědomují realitu a že by tímhle čas nikdy netrávily, když je na světě tolik podstatnějších věcí (například zachraňování verlyb, bez legrace- holky, uděláme si někdy výlet do Austrálie? Tam se většinou vyplavují, chuděrky) a že opovrhují dívenkami, které nosí růžové sukýnky a čtou ty romantické s*ačky.

Ale mezi nejžádanější literaturu na trhu stále patří ta červená knihovna. Polovina filmů v programu kina je nějaká romantika končící happy endem (anebo taky ne), kdyby se všechny ženy a dívky staly zapřísáhlymi odpůrkyněmi holčičí literatury, tenhle byznys by přece nevzkvétal.

Přiznejme si to- hodně z nás to baví. Ať už formou knih, filmů, seriálů, východní či západní tvorby, ale prostě baví. Těším se na tu várku komentářů, kdy mi všechny budete přísahat na život vaší babičky, že to vyloženě nesnášíte a že si odplivnete nad každou tou "slátaninou", kterou vidíte na pultech knihkupectví.

Na druhou stranu neříkám, že tím musíme dýchat, chovat se jako hrdinky těchto příběhů- a vlastně ani jiných, copak nechcete být nezávislé? Vyzývám čtenářky aby se nestyděly a v autobuse nekryly tu růžovoučkou knížečku na kolenou- jsme přeci ženský a když už jsme zvědavé a občas náchylné na tyto příběhy, nenechme si kálet na hlavu, jaká je to kravina. Nestyďme se jít s kamarádkami (ale i kamarády) na romantický film, kterej blbec naznal, že to dělá jen každá naivka? I uvědomělé ženské bytosti mají právo být ženami a můžou je bavit i ženské věci. Co je na tom tak špatného?

(Eh, možná bych tyto věci měla začít taky plnit, chci jít ostatním příkladem… počítá se Tosca jako romantika? Eh… ne, tak ne -_-)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ASH ASH | Web | 28. května 2015 v 14:37 | Reagovat

Romantické filmy ani knížky nemusím. Vlastně většinu z nich nemám ráda, a když už na nějaký film koukám, tak jej musím neustále stopovat, abych rozdýchala scény trapné až na půdu. Mně hlavně všechny ty filmy a knížky přijdou úplně stejné akorát s jinými postavami. :D Ale netvrdím, že všechny romantické knihy a filmy jsou strašné. Některé se dokonce líbí i mně jako Hvězdy nám nepřály, Zápisník jedné lásky, Teorie všeho, nebo japonská romantická anime Say I love you či Nana atd. Zjistila jsem, že mám menší problém vydýchat romantiku v anime, či v dorama než v klasických filmech. Každý občas potřebuje trochu romantiky i někdo jako já, kdo tak urputně prohlašuje, že na mě by ty blbosti neplatily. :D

2 Jassmine Jassmine | 29. května 2015 v 15:43 | Reagovat

Mám ráda romantické knihy, ale ne ty primárně romantické, kde se nic jiného neřeší, ty jsou ve většině případů strašně nudné (samozřejmě jsou i výjimky př Easy?)...

3 minette minette | 29. května 2015 v 20:29 | Reagovat

Môže vôbec kritizovať romantiku niekto, kto ju vlastne píše? Na druhej strane, aby som bola spravodlivá, snažím sa dodať svojim poviedkam aspoň úroveň, čo je vec, ktorú u klasickej červenej knižnice nenachádzam a ktorá ma núti, keď už ide o lásku, vyhľadávať celkom iný typ literatúry. Práve teraz čítam veľmi romantickú a vo svojej podstate veľmi divnú knižku. Volá sa Múzeum nevinnosti.

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 29. května 2015 v 21:29 | Reagovat

Mně se líbí, jak v jedné větě napíšeš natvrdo "zmrd" a o pár slov později "dr*ku" s hvězdičkou :) Ale abych byl i přínosný, ke článku: snad v každém uměleckém směru je možné vytvořit kus, který snese náročnější měřítka. I ta romantika :) Ale zrovna v literatuře po mně příklad nechtějte!

5 stuprum stuprum | Web | 30. května 2015 v 17:39 | Reagovat

Kdyby se psaly romantické knížky, které mají končit tak, jak mají, i náročnější by byli načas uspokojeni. :)

6 Choi Mari Choi Mari | Web | 31. května 2015 v 10:14 | Reagovat

Romantické filmy moc nemusím, al myslím že pár takových, co se mi i líbily, by se našlo. Červenou knihovnu zásadně nečtu, protože mi to přijde kýčovité a prostě to nejsou knihy, co by mě bavily. Ale moje máma je ráda čte, takže čtení těhle knih nevnímám zas až tak negativně.

7 Ježurka Ježurka | Web | 1. června 2015 v 14:39 | Reagovat

Já mám romantiku docela ráda. Vůbec nekoukám na akční filmy a ty "střílačky", kde je vrcholem všeho násilí. To odjakživa. Tak proč si neodpočnout u romantiky, takové té lidské, hezké? :-)

8 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. června 2015 v 20:10 | Reagovat

Mě šíleně ubíjí Rosamunde Pilcher a podobné ... no, nevím, jak bych to nazvala slušně, kýče? Ale je fakt, že si občas velmi ráda zapištím třeba u nějakého toho trochu romanticky laděného anime. :3

9 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 3. června 2015 v 9:47 | Reagovat

[8]: Taky moc nemusím Rosamunde :D

Ale aby se neřeklo. Takový ten  dnešní  ,,základ" červené knihovny přečtený mám. Však proč ne? Člověku to vážně zlepší náladu, ale vážně se nesnažím nějak více přiblížit roli hlavních hrdinek. Vždycky to čtu, jako nezávislý pozorovatel. Ale čtu i jiné věci (momentálně knihy o osobním rozvoji...ale mám třeba hodně ráda Hamleta). :)

10 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 3. června 2015 v 22:33 | Reagovat

Podľa mňa je každého vec čo číta a pozerá, niekto má rád fantasy, niekto detektívky a niekto ma rád romantiku, ja sa  priznám, že romantika ma až tak moc neberie ALE to neznamená, že si ju neprečítam a nepozriem, niekedy mám proste chvíľku keď chcem vypnúť, na nič nemyslieť a pozrieť si niečo také. Nechápem prečo by sa mal niekto hanbiť za to, že čita romantické knižky alebo knihy z červej knižnice (priznám sa že mám veľmi rada knihy od Sherrilyn Kenyon)keď ho to baví, neh to číta a argument akože je to nekvalitné alebo si potom dámy myslia, že je to tak aj v skutočnosti je podľa mňa dosť chabý pretože je veľa nekvalitných kníh aj v iných žánroch a uvedomelí ľudia vedia, že to tak v skutočnosti nie je. Ani ja nečakám, že keď vleziem do svojej skrine objavím sa v inom svete kde mi dá lev papier s prihláškou do čarodejníckej školy kde konečne stretnem svojho pána perfektného :D

11 Tori.U Tori.U | Web | 8. června 2015 v 20:41 | Reagovat

Romantika mi nevadí. Alespoň ne ta kvalitní nebo originální.
Nechápu, jak můžou davy šílet po klasickém americkém scénáři: Dát dvojičku dohromady. Nechat je se blíže sblížit. Hádka, popřípadě rozchod. Dojemná objímačka, když se zase dají dohromady. Happy end.

Není nad Romea a Julii ♥ :3

12 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 16. června 2015 v 9:59 | Reagovat

Já jsem čtenářkou červené knihovny, romantické literatury či něčeho takového :-)
Tedy, já přečtu všechno, ale některé věci jsou i na mě moc :-) Oblíbená věta mé maminky, popisující přečtenou knížku je: "tiše mu šedivěly vlasy". Pokud řekne, že ta kniha je něco v tomhle stylu, nemám ji číst. To je opravdový kýč, kdy příběh jako takový zabere tak pět stránek a ostatní je jen přeslazený hnus :-)
Ale je spousta autorek, jejichž knihy mají děj, jsou vtipné, tajemné a opravdově romantické. Já mám nejraději ty historické :-)
Ano, jsou to pohádky a já pohádky ráda :-)

13 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. června 2015 v 10:25 | Reagovat

Hm, mě teda tenhle žánr vůbec nebaví. Stejně jako žánr westernů nebo životopisů. Ani v knižní, ani ve filmové podobě. Trochu mi připadá, že článek nepřipouští možnost, že to opravdu někoho nebaví a ne že by to nečetl jenom z pózy. Zajímavý, že třeba když jsem psala fanfikce, byly to děsný typický puberťácký romanťárny, ale že bych je i na druhou stranu četla, to ne, u toho jsem nevydržela a radši jsem pak vždycky sáhla po něčem záhadném nebo hororovém. Jen když mi bylo asi tak jedenáct jsem projela všechny ty šílený harlekýny, co rodiče vyhráli na plesech, než se dají pryč, ale to jsem stejně četla hlavně proto, že se autorky nebály zařazovat i sexuální scény a jako jedenáctiletý děcko jsem z toho měla zážitek :D Ale stejně jsem upřednosťnovala jiné žánry a teď už si vybírám jen z mých oblíbených.

14 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. června 2015 v 10:28 | Reagovat

[13]: Jo, nebo filmy se zvířaty. Nevím proč, ale romantické filmy a filmy se zvířaty mě absolutně nudí a když jsme ještě neměli počítač, takže vrchol zábavy bylo společné sledování televize, tak jsem je prostě musela leda přetrpět. Přitom ale nemám žádný důvod nebo averzi, prostě mě to nebaví, nezajímá, není to to moje.

15 Kilari-san Kilari-san | Web | 16. června 2015 v 10:55 | Reagovat

Já teda romantické knížky/filmy/anime/mangy miluju *-* Jsem od přírody děsná romantička :3
Ale to neznamená,že bych měla naivně očekávat prince na bílém koni, nebo si nechat s*át na hlavu od nějakého kreténa, kterej bude sexy a já se budu marně snažit jej změnit. Žádný chlap(ani ženská) není dokonalý, namachrovaného blbečka bych přetáhla pantoflem a vykopla z bytu a jediný člověk, kterého můžu ve vztahu změnit, jsem já, plus na vztahu by měli partneři pracovat společně a snažit se, aby vztah vzkvétal(nebo aspoň aby to nešlo do kytek).

16 hellboy hellboy | Web | 16. června 2015 v 11:06 | Reagovat

no mě nikdy romantika nákala, možná jen lehká erotika v knihách, ale nic víc :-)

17 Amia Amia | Web | 16. června 2015 v 12:24 | Reagovat

To je hodně dobrý zamyšlení. Taky jsem velký NEfanoušek červené i růžové knihovny a vždy přítomný románek ve filmech atd. mě otravuje. Ale přesto vím, že tam je, protože je prostě žádaná a nazdar.
A když už jsme u toho porovnávání - muži chtějí porno, ženy chtějí červenou knihovnu. Harlekýnky nejsou nic víc, než ženské porno. Však je to vidět na 50 odstínech :-)
(Aneb, ženy po tom skočili tak nadšeně, protože je tam konečně ten SEX :-D )

18 Hailey Malfoy Hailey Malfoy | 16. června 2015 v 12:32 | Reagovat

Mě osobně nesmírně baví romanťárny, ale ne nějak přeslazené jako cumel. Uznávám, že to co já píšu do povídek může být trochu přeslazené (zejména moje Dramione story, žejo), ale to k tomu patří. Když už překopat děj, tak přádně. Každopádně zpět k tématu "miluju romanťárny" - například dokážu stále a stále dokola číst Hvězdy nám nepřály a pokaždé se na konci rozbrečet, protože jejich vztah se sesypal jako domeček z karet. Stejně tak si dokážu popadesáté pustit Lásku nebeskou. Jasně, to je romantická komedie a to je přeci jen něco trochu jiného, protože to bývá ještě  debilnější, ale pořád je to romantický film. Ugh, to zase melu pitomosti. A bez romantických prvků by se neobešly ani knihy jako Harry Potter, Hunger Games, Percy Jackson, Divergence... to k tomu prostě patří. Sice jsem žádnou klasickou červenou knihovnu ještě nečetla, ale jako správná knihomolka se na to chystám a vítám ji s otevřenou náručí.

Ježiš, to jsem to zase... :-x

19 Blanka Blanka | Web | 16. června 2015 v 13:06 | Reagovat

Nemám nic proti romantickým knihám,ale některé červené knihovny jsou opravdu až téměř rudé a dělají z žen vážně slípky 😃

20 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. června 2015 v 14:35 | Reagovat

Já si nemyslím, že chyba je přímo v tom žánru, ale spíše v tom, jak se to podává. Nelíbí se mi, že žena je často méněcennější než muž, a na rozdíl od většiny lidí mi romantické filmy a knihy nepřipadají přeslazené. Mám přeslazenost ráda. Mně tam právě že spíše chybí jakákoli, i nepřeslazená romantika, protože ty scény jsou prostě nucené.
Já vím, je to pokrytecké, když sama romantické příběhy píši, ale snažím se, aby to nevyznělo: "Já tě tak miluji!" "Ne, já tě miluji víc!" "Políbíš mě?" A tak na mě právě že působí většina romantických příběhů, a připadá mi to suché, neupřímné. Nezlobte se, milovníci těchto příběhů, to je jen můj názor.
Já proti romantice nic nemám, ale opravdově napsané romantické knihy nebo filmy, kde se nic neidealizuje, neberu jako odpočinek, naopak, je to hodně náročné na pochopení psychiky postav. Ale takových děl je bohužel málo...

21 Snapeova Snapeova | Web | 16. června 2015 v 15:58 | Reagovat

Tvůj článek se mi docela líbí. Hlavně to, jak si dokázala vlastně přehodnotit svůj názor.
Opravdu není nic špatného číct to nebo to.

Já sice nevím, co přesně je vyloženě červená knihovna, ale romatické a vztahové záležitosti si občas přečtu ráda, když nejsou přeslazené a mají nějaký smysl.

Vadí mi, když je to vyloženě o prdu, je tam spousta nelogičností, kýčů a tak dále. Ale když je to čtivé a není to úplně předvídatelné a tak dále... Sáhnu po tom ráda. Hezky si u toho odpočinu a můj pohled na svět to nijak nezmění, když už vím, jaká je realita.

22 justness justness | Web | 16. června 2015 v 16:33 | Reagovat

Souhlasím s tebou, všechny se tomu teďka strašně bráníme... Ale stejně si občas v knihovně půjčím nějakou slaďárnu... Okolí ze mě pomalu ale jistě tvoří cyničku, přesto občas neodolám a stanu se na chvíli zase tou zranitelnou... Jenže okamžitě, jak knížka zaklapne, tak se musím dát znova dokupy, jinak zapomenu, že to takhle opravdu v běžném světě nechodí. Krásně napsáno. :)

23 slunecnyden slunecnyden | Web | 16. června 2015 v 17:16 | Reagovat

Mám ráda romantické knížky, básničky,... a pro mě jsou určitě zajímavější než akční filmy a horory... přitom myslím, že oboje je úplně stejně odtržené od života :-)

24 Renyu Renyu | E-mail | Web | 16. června 2015 v 17:26 | Reagovat

Popravdě, romantika jde dosti mimo mě, ale žánr je to pořád normální, stejně jako každý jiný. Podle mě je odsuzována hlavně proto, že opravdu velká část romantických knih a filmů má naprosto stejný děj, buď se k sobě nemají přece dostat, nemají se hodit a stejně dostanou a máme happy end, nebo se potkají, pohádají, a zase udobří, a nebo pak ty co hrají na city aneb osudová láska, která musela skončit tragédií. Ale stejně i mezi romantikou se najdou kvalitní díla, něco, co se dá číst/sledovat, a přiznávám se, romantická poezie mi připadá hrozně krásná, minimálně více než filmy/knihy. ˘--˘

25 Illumináti Illumináti | Web | 16. června 2015 v 19:12 | Reagovat

wow
                such romantika
       very hate
                      so názor
         8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

26 Lillen Lillen | 16. června 2015 v 19:29 | Reagovat

Já mám romantiku ráda, vážně mám. Ne každou, ale je-li dobře napsaná, tak ano.
(Ulítávám hlavně na historické četbě - Austenová, Bronteova Charlotte a Ann)...
Možná PRÁVĚ PROTO, že to není REALITA. Hnusu mám dost v reálu, nač číst o něčem, v čem musím žít?
A perfektně se u toho odreaguju... (nemusím nad ničím moc přemýšlet)...
Jako detektivky mě taky baví, i fantasy... ale romantika taky... (ne všechny knihy, vybírám si, jako snad každý, ale baví...)

Byly časy, kdy jsem s tím bojovala, styděla se za to, ale pak jsem si řekla - a co má bejt? Někdo má rád horory, někdo detektivky, někdo sci-fi...
já sci-fi nemusím, ale romantiku miluju, stejně jako Chestertonovy nebo Christie-iny detektivky :-))
A nebo historické romány.
Měj se hezky, a dík za článek.

27 Claire Claire | E-mail | Web | 16. června 2015 v 20:57 | Reagovat

Romantika je na mé straně jedna z těch nejceněnějších žánrů. Ano, skrývá se v ní lehká naivita, to je sice pravda, ale nemusí to tak být - copak tragédie se nemůže řadit také mezi romantiku? Jde o příběh, ve kterém člověk potkává lidské osudy - ve kterých uniká z těch vlastních, ztrácí se v přívalu emocí.

A odnese si z nich něco.Možná to u někoho je milná představa o světě, fikce, co se omylem zapletla nějaké rozverné dívčině do vlasů. Já si z nich ale odnáším poučení. Nemůžu zde dát příklad, protože každá kniha má to vlastní.

Mě k románu přivedl John Green, nikoli však nejslavnějším románek The Fault in our stars, ale s Paper towns.

Moc pěkný článek, krásně se mi četl. :)

28 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 16. června 2015 v 21:47 | Reagovat

Blila bych dojetím...

29 Daraija Daraija | Web | 16. června 2015 v 23:14 | Reagovat

Já jsem zapřísáhlej romantik a vůbec se za to nestydím, sama píšu knížky, které jsou hodně romantické. Nevidím nic špatného na idealizování, kniha je pro mě únik od reality od starostí všedního dne. Když sáhnu po knize, nebo začnu knihu psát, chci aby v ní vše dopadlo hezky, abych měla pocit klidu a míru, až jí dočtu, aby mi dodala sílu, čelit realitě. Takže ano, romantické knížky jsou naivní, záplety i charaktery se mnohdy opakují a scény jsou často nereálné, ale díky bohu za ně! ;-)

30 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. června 2015 v 1:31 | Reagovat

Kdo z nás nepotřebuje k životu lásku, naději, štěstí...Kdo odsuzuje romantiku, odsuzuje i sám sebe, bez romantiky se nedá žít. Život sám o sobě je příliš surový a je třeba ho prozářit a rozesmát :-)

31 Grumpy Grumpy | Web | 17. června 2015 v 8:35 | Reagovat

Osobně nesnáším romantické komedie, kde jsou všichni tak sladcí, že se mi z nich dělají zubní kazy. A v literatuře se tomuhle žánru taky vyhýbám, naštěstí ve fantasy nebo historických románech se to až tak moc nevyskytuje :-)

32 Melkora Melkora | Web | 17. června 2015 v 17:46 | Reagovat

Promiňte, slečno blogerko, ale kde má jako být to vaše "feministické já" o němž tak zaníceně píšete? Pokud tam skutečně někde je, pak bude pravděpodobně velmi důkladně skryto.

33 Booksholic Booksholic | Web | 17. června 2015 v 18:40 | Reagovat

Mám ráda romantiku. Miluju např. Jane Austenovou. Je to krásně naivní, ale čtivé a oddechové :)
A co si mého chlapa týče, ten se na to opravdu nikdy nepodívá :D Naše asi největší televizní romance bylo HIMYM a možná ještě Iron Man :D :D ... a vlastně jednou Zkus mě rozesmát :D

34 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. června 2015 v 19:52 | Reagovat

[32]: Proč by to nemohlo být skryto? Copak jsou všechny feministky uřvané asexuálky, které se chlubí tím, že popírají všechno ženské a stávají se novým prototypem "dokonalého chlapa"? To jsem chtěla říct právě tímto článkem, že ženy se nemají stydět být ženami a třeba si pobrečet u nějakého romantického kousku pokud se na to cítí (já třeba na to vůbec nejsem, nebrečím u ničeho).

[13]: Ironie je, že já, autorka tohoto článku se ráda utápí v dystopiích, její oblíbení spisovatelé byli buď zapřisáhlí puritáni nebo naopak vyznavači spontánního, divokého sexu za účelem reprodukce bez špetky kvetoucí lásky. Jediná romantika, která mě baví je ta, která se vyskytuje v divadelních hrách, operách a baletu, kde jde především o jiné věci (tj. uměleckou složku věci). Chtěla jsem jen nadhodit, že by lidé nad tím nemuseli ohrnovat nos, protože v kultuře to taky hraje nějakou úlohu.

35 Český Tarot - Fb komunita Český Tarot - Fb komunita | Web | 17. června 2015 v 20:09 | Reagovat

Máš moc pěkně napsaný článek. Já romantiku jak ve filmu tak v knihách mám ráda. Neobejdu se bez ní. Spíše teda v knihách jí vyhledávám .... Romantika je asi jako víra v Boha, někdo v ní věří někdo ne, ale pořád tu je :-)

36 Melkora Melkora | Web | 18. června 2015 v 10:49 | Reagovat

[34]: Je mi líto slečno, ale vy nemáte sebemenší tušení, co je to feminismus. Ženské koníčky a literaturu tvořenou ženami hájíte sice hezky, ale to je zoufale málo!
Pak už následuje jen profláklé reprodukování genderových stereotypů (víte, co jsou to genderové stereotypy?) a urážlivých tezí o feministkách. (Taky jste si všimla, že jste ani jednou nepoužila slovo feminismus?)
Na druhou stranu, jste mladá, nemůžete ještě vědět všechno. Pokračujte, jste na dobré cestě. Snad jednou pochopíte.

37 ASH ASH | Web | 18. června 2015 v 18:10 | Reagovat

[36]: Genderové stereotypy zná snad každý a nejvíce by o nich měly vědět právě feministky, neboť je někdy, i když neúmyslně, sami prohlubují.  

Přečíst si jeden článek a hodnotit skrz něj, zda je někdo, či není feministkou je trochu předčasné, nemyslíte? Ne v každém článku musí být ódy na rovnoprávnost žen.

38 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. června 2015 v 20:45 | Reagovat

[36]: Hájím zoufale málo... a proč bych se vlastně měla víc snažit? To mám jako chodit s transparentem "Smrt mužům" nebo něco takového?
Abych byla upřímná, feminismus přesáhl své cíle. Když se s tím začínalo, mluvilo se o stejném metru- stejné platy, stejné pravomoce, stejné šance. Na jednu stranu to dobré je, ale během dvacátého století jsme si místo "nezávislé ženy" vybudovaly spíš post "dokonalého chlapa bez chybičky". Jenže teď nám po těch letech najednou došlo, že se chlapům rovnat nemůžeme protože nemáme prostě penis. Místo toho abychom své úsilí zaměřily na svoji ženskost jakožto jedinečný prvek v tomto světě, který muži nemají, začaly jsme řešit své "sebezdokonalování" jako muž.
Jenže najednou je tu problém, protože mužům se nestává, že by rodili, byli těhotní, menstruovali či disponovali jistými křivkami, které v určitých profesích mohou být prostě na obtíž. A "dokonalý muž" je najednou znevýhodněn a začíná pištět jak je to nespravedlivé, že tohle není rovný přístup- a nikdy nebude, sorry.
Kdybych o sobě řekla nahlas, že jsem feministka, musela bych se v některých situacích stydět, protože já chci být žena a ne nový nepovedený prototyp v mužském pokolení, který nikdy nebude přijímán. Feministky jsou dnes neseriózní organizací, která vlastně ani netuší co vlastně chce. S tímhle to daleko nedotáhnou.

Myslíte, že neznám pojem genderové stereotypy? Smůla, myslím, že s takovým přehledem, který mám, zas tak nezaučená nebudu. Navíc, že se v každé mé větě nevyskytuje slovo "feminismus", neznamená to, že ten článek je méně kvalitní. Nikoho jsem neurážela, jen konstatovala fakta.
Máte pocit, že když člověk vyroste, stane se vševidoucím? Jste vy snad samotný Bůh, když můžete vynášet takovéhle soudy? Napsala jsem článek o knížkách a o ženách a nehraju si na nic extra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama