"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Holky (kluci), máte ještě památníček?

31. července 2015 v 18:35 |  Ze života
Vždycky si připadám jak Exypéryho Malý princ jak žadoní pilota "Nakresli mi beránka" a dostane se mi překvapeného, přívětivého a lichotícího pohledu s kapkou té nejčistší melancholie. Památníky otevírají lidská srdce a nutí jejich majitele se najednou zastavit.
"Ono to ještě existuje? Jako vážně? A co by jsi chtěla? A na kterou stránku můžu? A kdy ti to mám donést? Ale nečekej žádné skvosty, já stejně neumím kreslit,"
Ta procedůra je vždycky stejná. Stejná posledních pět let. Mám památník. Je to A5ková knížka s měkce polštářkovou obálkou a klišoidním kotětem na žlutozeleném povrchu. V pravém rohu je šikmým psacích písmenem napsáno "Památník".



Dostala jsem jej v k Vánocům, když jsem byla ve druhé třídě. První stránku jsem si vyzdobila nějakou svou vlastní patlaninou. Nikdy jsem se za ni nestyděla, ani včera, ani dnes. Za ty roky jsem nikdy nic z památníku nevytrhla a ani nesmazala. Nikdy. Je to památník. Knížka plná památek.

První příspěvky pocházely z kruhu rodinného. Máma, táta, babičky, dědečci. Poté přišly spolužačky na ZŠ a občas i nějaká ta učitelka. A pak nastala pro památník doba temna. Po několik let nebyl nikým obohacován. A pak nastalo mé období střední školy a s ní přišla i na začátku zmíněný rituál alá "ty máš ještě památníček?"

Obsah mého památníčku vám, milí čtenáři, zůstane utajen, ale mohu naznačit, že je plný na vlastní pěst pořízených kreseb, překresů, napsaných i opsaných básniček a i několika fanartů. Díky zohlým rožkům s datem a místem pořízení je vidět či nevidět, jak je přispěvatel s památníky obeznámen. Někomu stačí jedna stránka, někdo se rozepíše nebo rozkleslí přes tři. Někteří svého ujistění dosáhnou a jejich počin mi udělá radost, že se i přes svůj netalent a nechuť kvůli mně překonali. Jiní mě překvapí, buď jsou dokonalí lháři anebo svůj umělecký potenciál dosud neobjevili. A tak je v mém památničku skryt.

Lidi se na můj památník dívají jako na cestovatele z minulosti. Je mi jasné, že když jsou velcí, nemají na takovéto manýry jako sednout si večer ke stolu a něco do stránek památníku zplychit příteli pro radost, ani pomyšlení. Raději pošlou smsku nebo smajlíka přes facebookový chat, ale neuvědomují si, že to všechno zmizí. Koupíte si nový mobil a veškerá konverzace, která proběhla zmizí. Na Facebooku existuje možnost "odstranit vlákno" s nenávratným ztracením veškerých zpráv. Jasně, můj památníček může shořet. To je jisté, ale můžu se těch jednotlivých příspěvků dotknout, polaskat očima (i rukou) ten papír. Ohnout uměle udělaná oslí ouška s daty a lokalitami a vzpomenout si kolik mi bylo a kolik bylo přispěvateli. Můj památník nijak zvláštně nevoní. Žádnou nostalgií, ani levandulí, ale Hostýnskými papírnami, ale komu by to vadilo. Je to můj památník.

Ačkoliv se to nezdá, zvlášť si na něm nezakládám. Občas si na něj vzpomenu, donesu jej potencionálnímu kreslíři se slovy: "Nakreslíš mi něco do památníčku? Máš na to tolik času, kolik potřebuješ, vůbec nespěchám. Díky moc" a on zcela okouzlen jakousi starou magií jej ode mě převezme anebo jej ode mě převezme později.

Sama nejsem schopná říci, jestli má památníček nějaké kouzlo. Jestli nad ním budu jednou sedět a melancholicky převracet stránky anebo skončí někde hluboko v šuplíku to nevím. Ani teď si na něm nijak nezakládám. Ale když už někomu svůj deníček památek předložím, musí to být vážné, převážné. Ale ten pocit, když na se na vás dívají jak z jiného vesmíru, ten je k nezaplacení.

Jestli je na památníček ve vyšším věku než žákovském pozdě? Na to vám nemohu odpovědět, ale poradit, jak s památníčkem zacházet a co by mu nemělo scházet, to ano.

Jak na něj?
Základem jsou tvrdé stránky bez linek. Nevím, jestli se dají v sortimentu papírnictví nalézt přímo deníky určené jako památníky, ale nějaký hezký sešit s tvrdými deskami velikosti (cca) A5 s výzdobou podle vašeho gusta se snad sehnat dá. Klidně si kupte i nějaký ten dražší jestli chcete, když jej budete využívat, neprohloupíte. A hodně stránek.
Tvrdé listy proto, když někdo použije propustnou fixu či jinou podobnou ohavnost, která by se mohla vymstít na obrázku ob list.
Bez linek proto, že přes ty se povětšinou všem špatně kreslí a kdyby chtěl přeci jen někdo něco napsat, může buď použít lenoch anebo přímo, snad mu to tak šikmo nepůjde.
Listy by neměly být trhací, památník musí něco vydržet. Samozřejmě se o něj hezky starejte a nenechávejte v závěji popřípadně na dešti. Místo umístění je na vás. Můj je hezký s koťaty, vyjímá se v jedné polici v knihovně jako jakákoliv jiná knížka, ale šuplík taky nemusí být k zahození, ale také ne polička, krabice, skříň…
Půjčujte jej jen někomu, komu věříte. Ne, ten koho uvidíte za rok a když od něho budete přeci jen chtít nějakou tu památku, bude mít na ni málo času a splychtí ji na místě.

A co s ním, když jej mám?
Povětšinou jej od majitele dostanete na dlouhou dobu. Vyhraňte si čas tak cca hodinku nebo kolik budete potřebovat. Sedněte si ke stolu a dejte se do díla. Pokud jste se ptali (a to se většinou ptají všichni), co od vás je vyžadováno za námět, máte vyhráno. Jestliže vám tato informace nebyla prozrazena a máte volny prostor, nezoufejte- majitele památníku snad znáte dobře a tak víte, co má rád a co jej pobuřuje. A když tak existují nekonfliktní náměty jako kytičky, krajinky apod. z pohádkových postav například Krteček- ten neurazí.
Když už se pustíte do práce, mějte na paměti, že by mělo být poznat, co to je. Aby se náhodou obdarovaný nezeptal či špatně nehádal. Pokud víte, že jste v kreslení opravdu nezdatní, buďte neoriginální a něco obkreslete a se spisovatelským umem něco napište anebo opište- jen se k tomu pak nepřiznávejte.
S věnováním se to má následovně- pokud jste kreativní, plní nápadů, nebude to problém. Když má múza afty, jednoduše se uchylte k následující frázi: "Pro … od …" neměli byste tím nikoho urazit. Je to jak jmenovka na dárku.
Udělání oslího rohu není v tomto případě ke škodě. V pravém dolním či horním se může nacházet datum a místo pořízení (pokud se vejde), rožek se i vybarvuje (může být z obou stran).
Ujistěte se, že to čím tvoříte neprosakuje- takže s tušemi a barvičkami pozor. Kreslete nebo pište vždy na list vpravo. Ten levý odnese případné šmouhy.

Hlavní je to, co jsem říkala na začátku- udělejte si na památník čas. Zastavte se a pusťte se do díla. Svět se bez vás nezboří, na to pamatujte. Památníky jsou dobrým kořením pro naše vztahy.

Máte památníček?

Využívate jej ještě?

Byl vám někdy svěřen památník?

Odkud berete nápady?

Zdroj obrázku (x)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 31. července 2015 v 20:27 | Reagovat

Měla jsem asi v páté třídě. Dneska by mi ho už nikdo nejspíš nesvěřil a já nemám tolik přátel. Ale jo, dřív jsem jich pár u sebe měla. :)

2 Venea Venea | Web | 1. srpna 2015 v 10:45 | Reagovat

Krásný článek, moc hezky se mi četl. Je pravda, že památníček jsem měla (a furt vím, kde je ^^) jenže když jsem poprosila tátu, aby tam něco nakreslil (samosebou bylo vyžadováno přesné téma a já mu nechávala volnost fantazii), tak se od té doby můj památníček nepoužil... A dokonce je i bez té kresby od tatínka.. :D
Mám tam pár kreseb, hezky se na to vzpomíná, dívá se na to.. Je to opravdu takové "polaskání" duše :)
Po tomhle článku uvažuji, že ho vzkřísím k životu a začnu ho zase používat :) ^^ :D

3 Karolína Kadl Karolína Kadl | Web | 1. srpna 2015 v 12:43 | Reagovat

momentálně žádný nemám, ale na prvním stupni základky jsem mívala:)
je hezké zavzpomínat na všechny ty barevné stránky:)

4 V. V. | Web | 1. srpna 2015 v 14:46 | Reagovat

Mám jich ze školních let několik, poslední ještě ze střední, kde jsem však již nenutila nikoho kreslit, jen jsem si tam nechala od spolužáků něco napsat 8-)

5 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 1. srpna 2015 v 17:07 | Reagovat

Taky jsem ještě na střední chodila s památníkem, ale sama jsem do žádného asi ještě nekreslila, nebo si to alespoň nepamatuju. Listy sice nejsou trhací, ale už se dost rozpadá :D

6 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 19:41 | Reagovat

Tak památníček ještě mám, ale už roky leží na poličce zaprášen a nevyužit. Obrázků v něm mám dost od spolužaček, učitelů i rodinných příslušníků, ale už to bude tak 10 let, co jsem jej neotevřela. Myslím, že zase zavzpomínám na staré časy... :)

7 pavel pavel | Web | 2. srpna 2015 v 0:27 | Reagovat

Jako dítě jsem ho měl, ale skončil někde i s milostnými dopisy v popelnici když jsem emigroval. :-D

8 Joina Joina | Web | 2. srpna 2015 v 11:15 | Reagovat

To je pěkný. Cestovatel z minulosti :)
Je pravda, kdybych si nečetla tento článek, tak si na něj nevzpomenu. Ale jo  mám ho už od základní školy a stále ho vlastním, Ale pár let se tam už nekreslilo, ale říkám si, že bych to nemuselo být špatné někomu ho zase věnovat  na kresbu. :)

9 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 13:17 | Reagovat

Jako knihařka musím říct, že návod na památník je zcela přesný :D mám je hrozně ráda a i když svůj už asi nemám, ráda do něj ostatním kreslím, a dokonce to byla jedna z mála prací, co mě na praxi bavila :D a neboj, nic na čem je kotě nemůže být nikdy dost kýč :D

10 Saki Saki | Web | 2. srpna 2015 v 16:22 | Reagovat

Měla jsem…pak mi ho asi v páté třídě ukradla spolužačka :( …jinak jsem ale kreslila do spousty památníků :) většinou jsem kreslila něco z omalovánek :D :D

11 beepinka beepinka | Web | 2. srpna 2015 v 20:34 | Reagovat

Krásné téma!:)
Já památníček mám ještě ze základky. Tam to bylo také naposledy,co mi do něj někdo něco nakreslil. Tipuji tak druhá třída :). Každopádně mám ho schovaný a máš pravdu..je to prostě mnohem osobitější,než věci,které jsou vyjádřeny přes fb apod. :-) ^^

12 Guizmo Guizmo | 3. srpna 2015 v 10:46 | Reagovat

Mám ^^ je na něm růžová barbína =D a už tam není ani místečko =D

13 ASH ASH | Web | 3. srpna 2015 v 13:45 | Reagovat

Svůj Památníček mám schovaný. Už řadu let leží na dně zásuvky a nepřibylo v něm ani písmeno, ani čárka. V pubertě jsem byla toho názoru, že jsem na památníček už velká a od té doby jsem již neměla potřebu jej používat. Občas - obvykle při uklízení - si jej prohlédnu a zavzpomínám na "staré časy". :D

14 Camelia Camelia | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 22:55 | Reagovat

Památníček mám, ale vždy mi přpadala hrozně trapné prosit lidi, aby mi tam něco nakreslili. Takže ho docela slušně zanedbávám. Ale souhlasím. Má svoje kouzlo a lidi by ho mít měli.

15 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 4. srpna 2015 v 1:01 | Reagovat

Památníček mám :) kdysi mi ho koupila mamka. Je na něm Tarzan, ale už se leta nepoužívá. Preferuji spíše fotky s lidmi, které mám ráda..a poslední dobou se taky chystám jít si je nechat udělat do fyzické podoby.

Naposledy mi byl svěřen asi 3 roky zpátky památníček od sestřenice mého ex-přítele. Nakreslila jsem jí do něj obrázek z Chobits (měla jsem ho dávněji v záhlaví blogu) a dala jsem si na něm moc záležet..jenom lituju, že jsem si to nevyfotila, protože to bylo stejné, jako originál.

16 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 4. srpna 2015 v 1:02 | Reagovat

http://kawaii-world.blog.cz/1107/muj-3-design  ..kreslila jsem tu napravo

17 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 4. srpna 2015 v 11:09 | Reagovat

Tyjo nedávno jsem o tomto zrovna přemýšlela :) .. Jako malá jsem ho strkala všem a mnohdy mi i byl svěřen :) .. bohužel ho mám někdy velmi dobře schovaný a už jej momentálně nevedu :/ .. možná bych mohla zase začít :)

18 Kelíns Kelíns | Web | 4. srpna 2015 v 13:04 | Reagovat

Mám i když už do něj nikdo nekreslí. Vlastně v něm už skoro není místo. Je hnědý s kočkou a na první stránku jsem si pečlivě napsala takový to klasický "Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat..."

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 17:19 | Reagovat

Ačkoliv už nejsem dávno "holka" památníček mám! Uchovávám si ho jako poklad! ;-)

20 Melanie Melanie | Web | 4. srpna 2015 v 19:31 | Reagovat

Mám ho ještě někde schovaný, ale už dlouho jsem se do něj nepodívala. A taky už mi do něj asi od čtvrté třídy nikdo nic nenakreslil.

21 Luci Luci | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 20:37 | Reagovat

krásné vzpomínky :) obdivuji tě, že ho ještě máš :) měla jsem ho na základce, ale nikdo mi tam moc nechtěl kreslit, tak mě to rychle přešlo :( i tak jsem si tím ráda listovala a byla vděčná za všechny kresby - ukazovali mi, že si někdo dal práci a věnoval mi svůj čas :)

22 Em Age Em Age | Web | 5. srpna 2015 v 9:49 | Reagovat

Ještě docela nedávno jsem také měla památník! :-D A také se mě všichni ptali, jestli to ještě existuje. :D

23 Tori.U Tori.U | Web | 5. srpna 2015 v 12:19 | Reagovat

Zní to fajn :) Já nikdy památníček neměla. Knížečka, která to měla být mi teď slouží na moji vlastní tvorbu :-D Ale vím, že máma mi kdysi něco někam nakreslila ^^

24 Angel Angel | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 12:29 | Reagovat

Památníky jsem měla dva. Jeden stále mám, ale už bude nějaký ten čas v šuplíku, protože jsem je využívala hlavně na prvním stupni a pak možná ještě chvíli na tom druhém. Bohužel se mi ale ten druhý památník už pravděpodobně nikdy nevrátí, protože jsem ho dala tenkrát blízké osobě, ale naneštěstí taky dost nespolehlivé, takže to bylo pořád "už jsem ti tam něco nakreslila, ale někam jsem ho založila, nevím, kde je, ale najdu ho" a později to bylo "už jsem ho našla, ale nemám čas na předání". A v posledních letech už v kontaktu vůbec nejsme. Takže tyhle vzpomínky jsou nenávratně pryč, což mě hodně mrzí, ale co nadělám, alespoň jeden z nich celý pokreslený a popsaný mi zůstal. Tenhle tvůj článek mě ale donutil uvažovat nad obnovením. Jinak si myslím, že v papírnictvích mají přímo památníky nebo to tak aspoň v minulosti bylo =)

25 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. srpna 2015 v 21:26 | Reagovat

[24]: No, v minulosti bylo, ale dnes nevím, možná že už památníky nejsou v módě ;/

26 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 22:01 | Reagovat

Já památníček mám, ale už dobrých pět let je nedotčený. :-)

Ale musím říct, že mi tyhle staré časy docela chybí. Zpráva na Facebooku prostě není to samé, co srdíčko v památníčku.

27 Pal Pal | Web | 7. srpna 2015 v 13:12 | Reagovat

Na památníčky jsem nikdy úplně nebyla, ale naprosto souhlasím s tím, že to má něco do sebe. Za svých mladých let, kdy jsem ještě byla aktivní v umělecké činnosti, jsem stihla nastřádat celkem dost obrázků od jiných lidí, což by se taky dalo považovat za určitou formu sbírání vzpomínek a... je to strašně super pocit, vědět, že si dotyčný dal tu práci něco vytvořit. Má to svoje kouzlo :>

28 ponorrka ponorrka | Web | 7. srpna 2015 v 15:15 | Reagovat

Zdá se to být neuvěřitelný, ale je to tak! Ano, naše blogové mimino slaví 1. narozeniny, tak jsme se rozhodly tě pozvat na narozeninovou soutěž o hodnotné ceny. Tak přijď, těšíme se!
Pon a Orrka

29 Yominis Yominis | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 15:58 | Reagovat

Páni, na památník jsem si nevzpomněla dobrých 15 let! Vím, že jsem ho kdysi mívala, ale kdo ví, kde je mu konec. Tím spíš, že jsem byla dost introvert a měla jsem pokreslených sotva pár stránek.
Za to mám ale od kamarádů pečlivě uschované různé drobnosti. Usušený čtyřlístek; moji skicu, co mi jeden kamarád namaloval kdysi v čajovně; vlastnoručně vyrobenou pohlednici...

Památník je ale stejně skvělý nápad. Je škoda, že jenom málokdo ho používá, i když odroste z dětských let. Určitě se toho drž ;-)

30 Amazonka Amazonka | Web | 12. srpna 2015 v 16:16 | Reagovat

Mám památníček, který jsem stvořila z malého sešítku, když mi bylo 7. Už pár let se do něj nekreslilo a ani jsem tolik za ta léta kreseb nasbírat nestihla, ale pořád ho mám založený na stejném místě pro všechny případy.

Zaujalo mě to, že si teď do něj kreslíš a píšeš vlastní věci, protože takovým způsobem bych pro něj i já mohla najít využití, které do budoucích let pro něj už nevidím. Díky!

Celkově se mi článek hodně líbí :)

31 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. srpna 2015 v 10:49 | Reagovat

Tak to strašně frčelo, když jsem byla na základce. Od střední jsem se s nima už nesetkala. Ale mám doma pořád svoje oba, jeden s klišoidním sválajícím koněm, jeden s fakt hezkým obalem - šedivým se stříbrnými srdíčky, co ale nejsou nijak zvlášť výrazná, takže to vypadá dobře. Ale víc by mě zajímalo, jestli ještě mají památníky ti lidé, kterým jsem do nich kreslila já, protože jsem se většinou hodně snažila a vedly se mi skvělý výtvory :D

32 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 14:57 | Reagovat

Mám, jsou na něm růžové růže a i když kdysi býval podklad bílý, teď už je takový zažloutlý ... ale mám v něm spoustu příspěvků od lidí, které už jsem někdy neviděla opravdu dlouho, takže má své čestné místo v poličce. :-)

33 Nikdo Nikdo | Web | 16. srpna 2015 v 23:16 | Reagovat

svůj památníček mám pořád někde schovaný ach,ty vzpomínky :)

34 Ari Ari | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 0:14 | Reagovat

Svoj pamätník si uchovávam od nejakej tej druhej/tretej triedy a tiež sa jedná o jeden z tých klišoidných zošitov s mačiatkami, ale napriek tomu je to poklad.

Aktuálne je uložený v šuplíku, ale sú to úžasné spomienky. Veľa ľudí čo mi doň napísalo, či nakreslilo už dneska denne nestretávam, ale som ich aj roky nevidela, ale vždy keď k sa k nim vraciam cez môj pamätníček tak si spomeniem na tie pekné chvíle aj na toho človeka, aký v tej dobe bol. Pamätník nie je len moja pamiatka na človeka, ale jeho vlastná pamiatka na seba. Čo mi nakreslila dnešná hiphoperka keď mala 8, či moja vtedy absolútne anime posadnutá kamoška? Pamätník vypovedá aj o nich, aké vtedy boli.

No je pravda, že dnes na môj pamätník, hoci si ho s láskou strážim, už sadá prach. Občas ho vezmem do ruky, prelistujem, ale dnes sa už k málokomu dostane. I keď stále je tu jedna moja kamoška s ktorou sa poznám už 8 rokov a môj pamätník k nej ešte nezavítal. Ďakujem, že si mi ju pripomenula. :)

Lebo tie spomienky, ktoré tu v ňom zostávajú vedia byť skutočne večné. Úprimne dúfam, lebo ja som veľmi nostalgický a sentimentálny človek, že sa nad ním budem raz tak milo usmievať a spomínať ako moja mama, ktorá ma k tejto peknej zábavke inšpirovala.

35 Choi Mari Choi Mari | Web | 24. srpna 2015 v 19:32 | Reagovat

Kdysi jsem svůj památníček půjčila kamarádce z Prahy, která tvrdila, že mi jej určitě brzy vrátí. Ještě jsem jej neviděla. Chtěla jsem si pořídit nový, ale to nebylo poprvé, co se mi něco takového stalo, takže jsem to nakonec neudělala. Myslím, že moje starší sestra ten svůj ještě pořád má.

36 proste-panda proste-panda | Web | 28. srpna 2015 v 11:18 | Reagovat

Mě do toho nikdo moc nechtěl kreslil. Nebo si to vzal a pak řekl, že ho ztratil.
A pak jsem to vzdala a začla kreslit jenom sama a sobě. :D

p.s., pamatuješ si, jak si sem dávala článek o Animefestu i s mou/kusuriuriho fotkou? Dostala jsem konečně hotové fotky od fotografa co tam se mnou dělal sérii, tak tě zvu na svůj blog chceš-li se na ně mrknout ;)

37 Akim Akim | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:11 | Reagovat

Jo holky od nás ze třídy ho měly taky, skoro každá. Škoda, že jsme se odnaučili používat tyhle "staré" metody komunikace, dneska je to vše v elektronické podobě, což není ono. On i ručně napsaný dopis, nebo pohled dokázal dojmout, natož obrázek do památníčku. Na ten se po letech podíváš a zavzpomínáš. To ti žádná SMSka, nebo vzkaz na facebooku nenahradí. ;-)  :-)

38 Amia Amia | Web | 15. září 2015 v 15:13 | Reagovat

Ty jo památníček. Ten jsem fakt neviděla roky :-D
Když o tom mluvíš, myslím, že svoje dva mám ještě někde (hluboko) zahrabané. Ale naposledy jsem do něj někomu něco kreslila na základce.

39 Renyu Renyu | E-mail | Web | 10. října 2015 v 11:05 | Reagovat

Jé, zrovna nedávno jsem při uklízení pokoje vyhrábla ten sešit s několika obrázky. Od spolužáků, kamarádů, dětí z tábora, učitelek, tetiček, ale stejně jsem vždycky nejraději měla obrázek od maminky.
Je to fajn občas najít a objevit ty staré vzpomínky, podobně jako deníčky.

40 Zdebra Zdebra | Web | 27. prosince 2015 v 21:42 | Reagovat

Ještě mám památník schovaný, tak jsem si jej prolistovala a pobavily mě obrázky princezen. V nejbližší době si musím pořídit novej, když o tom tak čtu. Sice ten starej má pár dvojstránek volných, ale asi by bylo nevhodné to míchat, když je 15 let starý. Snad nějakej seženu. Taky mám s kočkama. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama