"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Kde cesta nindži končí?

25. července 2015 v 13:53 |  Pro Otaku
Nadešel ten čas, kdy jsem se rozhodla pohřbít tu odumírající část sebe samé se vší důstojností. Takový pohřeb nestojí (aspoň mně) žádné peníze, ale hromadu odvahy, která je zničehonic ohrožena všechnou tou melancholií kolem. Naznala jsem, že dnes přišel ten den s velkým D, kdy je zapotřebí se svou malou minulostí skoncovat, tak aby na ni zbyla jen krásná vzpomínka s hřejivým pocitem u srdce. Není cesty zpět.


A tak jsem dne 24.7. 2015 v 19 hodin rozklikla tuhle složku a rozhodla se ji promazat natolik dokonale aby zbyl jen důkazní materiál, že kdysi dávno nějaká takováto kapitola existovala. A tenhle článek (tedy do doby, dokud mi vydrží blog) to bude dokazovat též.


Tak, teď tenhle příspěvek opustili všichni, kteří to považují jen za uřvanou japonskou pohádku. Nevyčítám jim jejich odchod, svým způsobem mají pravdu.


Tato japonská uřvaná pohádka do mého života vkročila později než u mých vrstevníků, kteří s ní začínali o pár let dřív. Například ve svých dvanácti. Já jsem, co se týče filmů, seriálů a internetu pravděpodobně dost opožděná (kompenzuji si to zase jinde). A tak mi bylo právě čerstvých patnáct, když jsem objevila tento nový "nindžovský" svět.

Bylo to na popud kamarádky, která se prostě rozhodla, že mě na dráhu Otaku dostane, protože JÁ se na to prý perfektně hodím, že je to mé životní poslání. Má cesta.

Byla to fanynkovská láska, která vroucně trvala po dva dlouhé roky, takže můj obdiv není ničím zvláštní a zarytým skalním fanouškům, kteří se toho drželi div ne od začátku až do konce, těm se vyrovnat nemohu. To vím jistě. A trvá ještě má přízeň? Ano, ale je nutné přejít do další fáze. Aktivní etapa už pomalu odumřela, teď na ni lze jen s láskou vzpomínat.
Jak už jsem řekla na počátcích používání internetu jsem byla velmi naivní, malá holčička, přestože mí vrstevníci pařili od rána do večera. Já jsem si uměla zapnout tak akorát superhry.cz a odeslat zprávu z emailu. Víc jste po mně na konci mé pubescence nemohli chtít. Věděla jsem, že nikomu nemám dávat svou adresu, fotku a osobní údaje. S nikým se po internetu nebavit. A tak, když jsem narazila na nové neobjevené vody aneb streamy, videa online, anime databáze, byla jsem z toho u vytržení.

Strávila jsem své patnácté prázdniny dost nehezkým způsobem. Seděla jsem u notebooku, který byl právě čerstvým novým dárkem k narozeninám a pouštěla jsem si jednu epku za druhou. Kdybych se tam mohla vrátit, naflákala bych si, že si kazím oči.

Ale tímto tempem jsem dohnala všechny mnohaleté skalní fanoušky za pouhé dva měsíce a v září jsem pomalu byla na ongoingu (skoro- chyběly mi do něj tři série). Pamatuju si, že ze samého začátku jsem nedělala rozdíl mezi filerem a původním dějem, to až později (na konci léta přesněji řečeno).


Začátkem září jsem v sledování přibrzdila, začal můj poslední školní rok na základní škole (narozeniny slavím vždy na konci školního roku) a tak jsem se dala do takovété pofidérní aktivity kolem nějakého fandomu. Tímto neznevýhodňuji špičky této zábavy, které jsou schopny to vyšvihnout zas na něco jiného a soudnost s kvalitou to neztrácí. Moje první fanarty byly k popukání a fanfikce k pláči. Udělala jsem si účet na konoha.cz, kde mou první povídku s velkými výtkami nepřijali. Kdyby ji vzali, nevznikl by asi tento blog. Hrála jsem uraženou a chtěla povídky vydávat zde. Naštěstí jsem brzy našla svou soudnost a dosadila ji zpět nad své myšlení, chtělo to hodně pilovat. Když jsem si na konoha.cz udělala účet č. 2, bylo to na konci té narutovské slávy, konci velkého fandomu a přesto se mi podařilo najít pár věrných čtenářů, kteří mi má dílka tam vydávána zobali z ruky. Smáli se, ale spíš brečeli, jak jsem psala smutně (ne špatně!). Chtěla jsem vám to ukázat, ale nedaří se mi konoha.cz rozkliknout. Asi už neexistuje. S koncem mangy padlo tohle všechno.

Možná jsem se zapomněla přiznat, že jsem začínala tím japonským seriálem (anime- beru ohledy, kdyby se tu náhodou objevil čtenář nezasvěcený do tajů těch japonských blbinek) a ne předlohou- komiksem.

Kresbu už jsem znala z W.í.t.c.h., která byla vlastně napodobeninou japonského stylu filmové i komiksové tvorby. Zvykla jsem si na tu pravou ještě rychleji, dokonce i japonština se mi zalíbila.

Na to, že jsem byla za svými vrstevníky-narutofily o pár let pozadu a neměla to vypracované oko kritika (nebo nedostatečnou loajálnost znuděného puberťáka ve vyspělé zemi?) nebrala jsem servítek před ničím a rozhodně ty první prázdniny jsem to vše otevřeně přijímala. Kdybych se tak začala kvůli nějakému fanouškovství takhle uvnitř sebe chovat, byla bych asi ve velkém nepořádku (možná jsem byla už tenkrát, ale popojedem).

S Narutem jsem přišla na to, co je to "shipování", co to je mít nějaký oblíbený pár, psát na něj fanfikce, obdivovat jej a tetelit se při každém náznaku v anime/manze. Nebyla jsem nijaký zvláštní fanoušek a tak jsem začínala na těch klasických párech. Zajímavosti jako byrokratické duo Shizune-Yamato, či rebelský a extrovertní kousek Ino-Kiba se dostavily až mnohem později. (Tak a teď se omlouvám všem nezasvěceným, přejeďte to očima jako krajinu prosím). Svým narutovským stylem a způsobem to na plné čáře ale vyhráli Shikatema.

Nemělo by cenu se vyjadřovat ke každému milníku tohoto příběhu. Bylo by jich totiž moc a brzy by to každého omrzelo číst. Budu se vyjadřovat, a to nědělám často, emocionálním cítěním, které jsem při sledování prožívala.

Málokdo pochopí, co takové melancholické děvče jako já vidí na uřvaných malých nindžích, kterým není víc jak patnáct (v prvé části) a navíc nesmyslně a mnohdy špatně bojují na život a na smrt (z našich měřítek je příběh Naruto velmi nemorální a kdyby nebylo Kakashi Gaidenu, vsuvce mezi dvěma částmi, Kishimoto by nadále dával najevo, že děti na bojištích i bitevních polích je věc vcelku normální- přestože v reálu by byl z toho velký průšvih). Nevím, ve škole jsem o tom nikdy nemluvila, nechlubila se tím a nedávala najevo, že to vůbec znám. Bylo to takové moje tajemství. Jenom moje a těch, kteří mě do toho natáhli- ať si svět dělá venku co chce, já měla tohle.

Naruto zapl mou fantazii ve velkém. I když už při zmíněných W.í.t.c.h vznikaly sáhodlouhlé fan komiksy a kvanta fanartů. S Narutem to byl zase krůček kupředu ve zdokonalování nějaké posedlosti. I dnes jsem schopná se zasnít a vymyslet si celou lajnu nějakého děje. Mám jeden přesně propracovaný alternativní konec, ale vím, že jej nikdy nenapíšu a i kdyby, nikdy se neobjeví na internetu (protože pro jistotu bude na papíře a ne ve v editoru- to kdyby se počítače náhodou vzbouřily).


Líbila se mi ta skupinová, ne li davová filozofie. Přátelství nade vše, pospolitost, víru ve vlastní cestu- i v té době jsem to brala za nějaké blafy, ale tady to bylo podáno tak energicky, spontáně a nenabouratelně, že jsem neměla nejmenších námitek to příjmout. A tak se stávalo, že jsem nějakou myšlenku v tomto seriálu vyslovenou zainteresovala do nějaké práce v Občanské výchově na ZŠ spolu s těmi mými dalšími žvásty a nikdo si ani nepovšiml. Nikdo nesledoval Naruta- zaplaťpánbů.

Znávala jsem mnoho výroků nazpaměť, dnes se mi všechny vykouřily z hlavy. Má to tak být. Co šla ale doba, začala jsem pomalu pochybovat nad tímto příběhem, ale k tomu se dostanu později.

Poznala jsem díky tomuto spoustu lidí- a to nekecám. Ne, vážně to není žádná pitomá propaganda, že jen díky anime naleznete ty pravé přátele a podobné žvásty- tedy u mě to ale docela vyšlo. Zní to klišoidně, ale nalezla jsem k sobě lidi, kteří mi změnili život. A naše první rozhovory byly dojmy z mangy (hlavně ta nekonečně se táhnoucí závěrečná část ze Čtvrté války nindžů). Byla to zábava a asi nejšťastnější část mého pozdního dětství, které jsem s vrstevníky nezažila. Možná to chtělo jenom dozrát a začít koukat na anime.

Byl to něčí vlastní svět do kterého jsem měla právo nahlížet a pozorovat dění. Bavila jsem se. Když jsem později přestala opomíjet různé "chyby"(vyvražďovačka Akatsuki, stálé honění se za Sasukem, celá Válka ninjů č. 4), stále se mi to prostředí moc líbilo. Skoro až do samého konce to mělo šmrnc.

A jak skončila tahle energická láska? Jednoduše. Jeden z nás duševně dospěl a tím jsem byla já. (pak už jen) Manga se sekla věku mezi 14-16 rokem mentální vyspělosti. Mě najednou bylo sedmnáct (stejně jako hlavnímu hrdinovi) a viděla jsem vše jinak. Vlivem vzdělání, všímavosti a sebezdokonalování jsem najednou byla zklamaná, že "už to není ono" a také nebylo. Narůtův stvořitel M. Kishimoto se rozhodl šťavit a šťavit a šťavit. Zisk, který jsem předtím neviděla (anebo nechtěla vidět) se najednou projevil na celé čáře. Nebrala jsem to jako zradu (všichni si potřebujeme nějak vydělávat), ale že to šlo na úkor kvality dějové linky s tím jsem měla problém.


Kdybych to mohla k něčemu přirovnat, bylo to asi, když máte možnost si hrát s malým rozpustilým štěňátkem. Zažíváte s ním spoustu zábavy, dá vám to hodně skvělých pocitů a zážitků, ale nemáte možnost ho vychovávat, protože patří někomu jinému. Díky tomu, že chybí možnost přetvoření k obrazu svému vám z toho štěňete vyroste něco, co byste nečekali a zamrzí vás to. Díky těm krásným vzpomínkám psa máte stále rádi, ale už to není tak žhavé jako kdysi. Čas od času jej pohladíte, prohodíte s ním vlídné slovo, ale v životě se už s ním nebudete mazlit, protože se vám v něčem třeba zošklivil. A tak jsem také já skončila s tímto fandomem.

Příběh, postavy, hudba, animace/kresba, pospolitost děje, reálie… nemá cenu zde o tom psát, když tak až v komentářích. Nečekám, že by příspěvků bylo mnoho. Mělo to něco do sebe. Má to něco do sebe a snad se na to brzy nezapomene.

Nechci opomenout významné české přispěvatele, kteří se podíleli (podílí) na rozvoji fandomu v našich lůzích a hájích. Ohledně fanfikcí je to především osobní výběr, četla jsem jich víc, ale když se na to podívám dnes, jsou tyto dvě pisatelky jediné, kterým se ta tvorba dá číst i po fanouškovském opojení a nebudou to jen pitomosti (přinejhorším prasárny).


Další dvě autorky se zabývají jinou tvorbou než jsou povídky a ságy- videa, fanarty, doujinschi (fankomiksy) a mnoho mnoho dalšího.

Měla bych psát dál. Bylo by to ale nekonečné a to si nemohu dovolit. Článek na blogu pobere jen nějakých 40 000 znaků nebo tak něco a myslím, že brzy budu přesahovat. takže…

Sbohem a dattebayo


A jak to dopadlo s obrázky? Z toho kvanta mi zbylo nějakých necelých dvě stě pictů. I tak, že je jich stále dost, čistky byly obrovské a já jsem na sebe pyšná. Zrušila jsem organizaci zapomocí podsložek a všechno naházela na jednu hromadu. A tak to má být. Jednou z mého života možná zmizí celá a zůstanou jen ty vzpomínky k vyprávění dalším generacím o tom, jak se jedné bandě puberťáků bavilo koukat na ninji, devíti ocasé lišky a vyvolávání jutsu.

Zdroje:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ichi ichi | E-mail | Web | 25. července 2015 v 15:34 | Reagovat

Taky to takhle u mě probíhalo a jeden čas jsem dokonce udělala jakousi podobnou pomyslnou tečku, avšak kvůli jinýmu anime.
Před dvěma lety jsem se k Narutovi zase vrátila, protože se mi po něm zastesklo. Ty hezké vzpomínky a ty pocity se nejspíš nedají tak lehce zapomenout.
Navíc, svět Naruta má obrovský potenciál a i po ukončení mangy mám pocit, že je stále co řešit. Momentálně adminuju jednu místnost v textovce založené na světě tohohle anime a musím říct, je to zase jako dřív! :-D
Momentálně zase koukám na oblíbený série. xD

2 Anonym Anonym | 25. července 2015 v 20:08 | Reagovat

konoha.cz nie je zrusena. len bude tieto 2 tyzdne z technickych pricin nedostupna. :)

3 ichi ichi | E-mail | Web | 25. července 2015 v 20:56 | Reagovat

[2]: Jo, to je fakt, tuhle větu jsem přehlídla. o.O
Každopádně to vypadá, že problém se protáhne na trochu déle, kvůli vážným zdravotním komplikacím.

4 Miki Miki | E-mail | Web | 25. července 2015 v 21:11 | Reagovat

Naruto je taková klasika, ale postupem času mě omrzel, což se dalo čekat. Dočetla jsem mangu, zaťukala si na čelo, co s tím autor vyvedl a nostalgicky zavzpomínala na časy, kdy mě ten příběh táhnul. Ale dodnes hraju textovou rpg, která je neustále zábavná :-D

5 Yune Albarn Yune Albarn | Web | 25. července 2015 v 23:39 | Reagovat

Naruto je tak nějak součástí mého dětství, které mimochodem pořád trvá. K Narutovi jsem se dostala, když mi bylo osm, nebo devět, takže nějaký ten pátek to už bude. I já jsem byla, vlastně, doteď se považuju za Narutarda. Nevím jak jsem se k tomu dostala, ale taky jsem kdysi psala naruto ff s mými oblíbenými páry a podobné věci. Díky Bohu tomuto období odzvonilo. Naruta mám pořád ráda, četla jsem spin-off, do teď sleduju anime a viděla jsem všechny vydané OVA, speciály a filmy. Příběh mě trošku za ty léta omrzel, ale pořád na to koukám/čtu. Lol. Hodně tady v anime verzi oceňuju super OST. Ty mě nikdy neomrzely. Kishimota svým způsobem považuju za génia (samozřejmě i jiné mangaky), protože není sranda vymýšlet nový svět, jutsu a vůbec to všechno. Ale je to trol. A taky zabil spoustu mých oblíbených postav. RIP Yahiko & Konan. T.T Naruto mi sebral spoustu času, který jsem mohla využít mnohem lépe, ale nějak toho nelituju. Dlouho to není moje nejoblíbenější anime, ale mám ho pořád ráda. Btw, W.í.t.c.h. éra se mě taky dotkla. :D

6 Camilla Říhová Camilla Říhová | Web | 26. července 2015 v 11:34 | Reagovat

Velmi dobře sepsaný článek :)
Co se týče anime, tak na to moc nejsem, i když pár anime už jsem také viděla :) Přeci jen pár blogerek co znám, píše právě na tohle téma :)
Rozhodně nelituj, že si nějaký ten čas strávila sledováním Naruta. A víš proč? Protože si dělala to co tě baví a to je myslím nejdůležitější :) Kolik lidí má s tím, co vlastně chtějí -problémy :)
Tvůj blog skončil v oblíbených, jestli tedy nevadí ;)

P.S.: ten notes s kopretinou, mě dostal :D

7 Tori.U Tori.U | Web | 26. července 2015 v 12:03 | Reagovat

Dalo by se říct, že mě Naruto bavil jen když jsem se na něj dívala a krátkou dobu poté. Stejně jako ty jsem začala v pozdějším věku - v době mých osmi až deseti  let už se Naruto myslím nevysílal v televizi a taky u mě vládly W.I.T.C.H.. Už před koncem mangy u mě Naruta vystřídal jiný fenomén.
Teď už jen zběžně projedu filmy a trailery. Jediné pevné spojení s Narutem je korektura FF pro kamarádku.

8 Girl Online Girl Online | Web | 26. července 2015 v 14:18 | Reagovat

Já nikdy nezapomenu, jak jsem coby mládě (šest, sedm mi mohlo být?) vstávala o víkendech v sedm hodin, jen abych stihla Pokémony. To byl první anime seriál, který jsem hltala díl od dílu a neskutečně jej milovala. A o něco později, jsem díky bráchovi objevila právě Naruta. Ale nesledovala jsem ho moc dlouhou dobu. Jak jsi psala že jsi byla fanynkou dva roky a jak jsi napsala:  zarytým skalním fanouškům, kteří se toho drželi div ne od začátku až do konce, těm se vyrovnat nemohu - připomněla jsi mi citát, ani nevím proč: Některá nekonečna jsou větší než jiná a nezáleží na čase, s jehož trváním vše prožíváme :-) :-) Měj se krásně, na tvém blogu určitě nejsem naposledy máš tu mnoho zajímavých článků! :-)

9 m.g. Sibiroočka m.g. Sibiroočka | Web | 26. července 2015 v 21:33 | Reagovat

Vidím, že každý si tím procházel. Taky jednu dobu jsem byla obrovský fanoušek anime a mangy. Avšak asi minulý rok jsem si uvědomila, že mne to již tak nepřitahuje, jako kdysi a tak jsem většinu věcí povymazávala. Občas si ze zvyku nějakou tu mangu přečtu, ale .. už to není ta pravá posedlost, která u mě bývala.
Naruta jsem jednu dobu horlivě sledovala a četla, ale po té, co začala ta válka, tak jsem to nadobro skončila a již mě to nebavilo, ba ani nezajímalo..
Jinak, moc pěkný a zajímavý článek. Také se mi líbí, jak jsi popsala vše, okolo toho všeho dění s Narutem.. :)

10 Ely Ely | Web | 26. července 2015 v 22:09 | Reagovat

Propána, tohle jsem páchala zrovna nedávno! Promazávání podobných složek, mazání spousty věcí, které bych teď snad už ani nikde veřejně nepřiznala... a nějaký Naruto při tom taky padl :D

11 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 27. července 2015 v 10:09 | Reagovat

Měl bych se stydět. K anime jsem se dostal také tak nějak později. Až půjde konoha, budu to vědět přesněji. :D

Nevím, co budu dělat, až Naruto nebude... Ještě teď mám v sobě nezaplněné místo po Bleach. :D To "uvědomění" se mi stále nějak vyhýbá. Vlastně jsem docela zvědav, co s mou zálibou udělá pracovní proces, do kterého snad brzy spadnu.

Zajímalo by mě, zda nějaký kluk sdílí tvé pocity ohledně té války... Já jsem naopak nadšen z pořádné akce! :D

12 ichi ichi | E-mail | Web | 27. července 2015 v 10:30 | Reagovat

[11]: Je jen škoda, že ta válka je spíš o tom "kdo má hustější techniku". Dřív Naruto byl o tom, "kdo vymyslí lepší strategii/vychcávku".
Jinak buď rád, že anime Bleach už nevychází. Manga je pěkná, s prominutím, sra...  :D

13 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. července 2015 v 12:59 | Reagovat

[11]:  Abych s tou válkou byla upřímná, zezačátku jsem z ní byla absolutně nadšená. Působilo to strašně epicky a říkalo to, teď to vygraduje na největší otáčky- a zezačátku to opravdu tak bylo. Armáda, ta pospolitost postavit se společnému světovému nepříteli... když se tam objevil Obito a začal všem zatápět, pištěla málem jako fanynka One Direction (je to vůči mému věku a vážné osobnosti opravdu nestoudné, naštěstí mě nikdo neviděl) a když Maito Gai otevřel tu poslední bránu, pamatuju si jak jsme s kamarádkou pištěly na chodbě ve škole. Já i mé okolí, které to sledovalo, bylo z toho úplně nadšené. Zlom na stal ve chvíli, kdy Kishimoto vytvořil překážku (jak silovou tak i morální), kterou nemohli naši hrdinové za oněch okolností překonat. Zkrátka a dobře, nevěděl jak porazit nepřítele, kterého sám stvořil, protože najednou byl Madara jedinou osobou, která byla na nejvyšší morální výši a to co dělala bylo absolutně logické a "správné" (svým způsobem). Mangaka začal zmatkovat, přešel od typického vedení příběhu, začaly experimenty a tak se to celé na posledního půl až rok pokazilo :-?

[9]: Taky jsem se stala konzervativním divákem. V poslední době se držím jen u osvědčených věcí jako jsou filmy Miyzazakiho, Satoshiho Kona a seriály Urobuchiho Gena. Poslední dobou se málokdy do něčeho neznámého pouštím.

[4]: Když jsem dočítala mangu, přála jsem si aby byl už konec, abych to mohla uzavřít a pak se k tomu již nikdy nevrátit- natolik u mně Naruto poklesl. V dřívějších dobách, kdy to byl můj fandom č. 1 jsem se já a jedna známá, kterou jsem díky tomu poznala, zařekly, že to budeme strašně prožívat, že tím skončí naše dětství atd. Naruto skončil, dětství nikoliv :-D

[2]: Opravdu ne? No, já už to tolik nesleduju, kouknu se tam jednou za dva měsíce a proto vyvozuji takové závěry. Děkuju za informaci.

[12]: Bleach jsem přečetla a viděla jednu epizodu. Možná dál je to dobrý, ale ten začátek mě nepřesvědčil. Na rozdíl od toho začátek Naruta osloví hodně lidí, protože začíná desátého října v té největší rubačce s nádechem tajemna, protože v tu chvíli člověk netuší vůbec nic a dozví se to až mnohem později. Ale ten začátek je megalomanský a není na něm nic skromného.

14 Pal Pal | Web | 27. července 2015 v 13:27 | Reagovat

Čtivé a důstojné rozloučení s minulostí :> Mě Naruto éra z nějakého důvodu minula (což ovšem neznamená, že jsem neprošla otaku fází, na kterou v dnešní době vzpomínám jen velice nerada), ale tahle problematika se dá vztáhnout v podstatě na každou dřívější obsesi. Je fajn, že na tom dokážeš najít světlé i stinné stránky. Hodně dobře napsáno :>

15 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 27. července 2015 v 17:22 | Reagovat

[12]: Nepřipomínat! Z mých oblíbených postav snad nikdo nezbyl. Asi je to nějaká móda z GoT. :D

16 minette minette | 27. července 2015 v 22:30 | Reagovat

Ja osobne na anime nefičím nejako razantne, ale páčia sa mi dve comedy, ku ktorým ma priviedla sestra - skalný otaku (a fujoshi). Menovite sú to Gintama, z ktorého som síce nevidela veľa, ale to málo sa mi veľmi páčilo a myslím, že až si nájdem čas, pozriem si aj ďalšie časti. Z Hetalie som videla veľkú časť a myslím, že to bola láska na prvý pohľad - viete, som maniak do histórie (preto som aj začala pozerať Sultána, a potom sa hnevala, ako s tou históriou zametajú) a navyše to je vo všetkej svojej trhlosti celkom zábavné. Shounen nie je môj žáner, aspoň nie bez veľkej porcie comedy... Nuž a ku koncom fandomov - presne viem, čo prežívaš. Dopozerať ďalšiu sériu Sultána bolo jednoducho strašné. 8-)

17 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 29. července 2015 v 10:49 | Reagovat

Upřímně Naruto mě nijak moc neoslovil, i když jeden čas jsem zdatně četla mangu (Kakashi Gaiden om nom nom), ale už jsem zapomněla většinu toho, co jsem v ní četla :-D vždycky mě dostávaly věty typu "On teď použije tohle, techniku Kolena-na-kashi!!!!!!!", protože sama jsem z juda věděla, že při souboji není moc čas přemýšlet :-D pochopitelně ale šlo o fikce, tam se to podle reálu nebere.  U anime jako takového jsem ale zůstala dlouho, narazila na něj nějak ve 13 asi, šlo se mnou i na střední školu a ještě v prváku na VOŠce jsem se přesvědčovala, že už jen jeden díl Soul Eater a pak se teda  už budu učit na zkoušku, kterou jsem měla následující den. Kromě Hellsingu a dalších pár kousků mě už ale nic i přes veškerou snahu nezaujalo. Časy to ale byly pěkné a bude to znít klišoidně - anime mi jeden čas pomohlo s mými problémy s vrstevníky. Hodně moc.

18 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 29. července 2015 v 10:52 | Reagovat

[17]: a na judo se mnou chodila jedna dívčina, co zničehonic Narutu úplně propadla, měla obal, penál, peněženku a přívěšky Naruto a při randori na mě zkoušela jakési pečeti, což vedlo k tomu, že si do sebe beznadějně zamotala prsty :-D vymyslely jsme také "Kozy no jutsu" - soupeře sejmeš kozama. Dodnes nevím, kterou z nás ta krávovina napadla :´D

19 Camilla Říhová Camilla Říhová | Web | 29. července 2015 v 10:52 | Reagovat

(Moc se omlouvám, že to dávám sem, ale chtěla jsem jen říci, že náš blog je již v provozu) :)

20 Camelia Camelia | Web | 29. července 2015 v 19:23 | Reagovat

[11]: Abych byla upřímná, jo. Znám dost i kluků, kteří nesouhlasí s tím, jak byla válka zvládnuta. Osobně souhlasím. Myslím, že po zmizení Orochimara jako hlavního záporáka to stojí zanic. Vlastně bych řekla, že od tak poloviny Shippudenu.
Jinak ti opravdu děkuju, žes mě tu uvedla. Nevím, zda je vlastně důvod děkovat jako takový, ale pro mě to hodně znamená. Snad si i teď najdeš čas na nějakou to mojí storku :D
Hodně štěstí dál se životem ti přeji. Taky jsme už docela z Naruta začala vyrůstat a taky mě zajímá, co je s konohou.
Fůůůha, v celém tom článku je tolik možností, ke kterým s evyjádřit, že nevím, kam dřív :D Takže to asi tak shrnu: Více méně souhlasím, děkuji, a přeji hodně štěstí.

21 Miki Miki | E-mail | Web | 29. července 2015 v 19:49 | Reagovat

[13]: Přesně! Také jsem si přála konec mangy, neboť mi bylo velice líto, jak to pan autor kurví a kurví, a když už jsem si myslela, že to víc pokurvit nejde, tak opět překvapil. Inu, zachovám si jen ty hezké vzpomínky.

22 ASH ASH | Web | 30. července 2015 v 11:47 | Reagovat

K Narutovi - vlastně celkově k anime - jsem se dostala velmi pozdě. Až v šestnácti letech. Nerada si to připouštím, ale naprosto jsem mu propadla. Mnohokrát jsem zůstávala vzhůru do tří hodin do rána, neboť jsem nemohla jít spát s vědomím, že nevím, jak souboj dopadne. Jakmile jsem shlédla všechny díly Naruta, přišel na řadu Bleach a po něm další a další anime. Nyní , ve svých dvaadvaceti letech, ujíždím na One Piece a nestydím se za to. :D

V počítači mi stále zaplňují místo složky s různými anime. Nedokáži je vymazat. Vlastně ani nevím, proč si je nechávám. Možná si stále říkám, co kdybych měla nostalgickou chvilku. :D

23 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 30. července 2015 v 12:00 | Reagovat

Co se mě týče, Naruto byl v mých patnáci (což už je docela dávná minulost :D) jedno z prvních anime, na které jsem začal koukat - a prvních 50 dílů mě naprosto odrovnalo.

Od momentu, kdy MENŠÍ SPOILER !! Jiraiya nechá Naruta v nemocnici a odejde na X dílů pryč, se mi ten seriál líbil čím dál míň a filery mě otravovaly čím dál víc... a Shipuuden jsem sledoval už spíš z povinnosti, až jsem ho nakonec sledovat přestal.

Tak, to je můj smutný příběh :( :-D

24 Karma Karma | Web | 31. července 2015 v 17:10 | Reagovat

Též jsem měla Naruto éru. U mě to začalo v šesté třídě a tak nějak jsem do toho se spolužačkou uvrhla půlku třídy. Běhali jsme jako dementi po městě a řvali na sebe jménama z anime, no prostě sranda. :D Byla jsem do toho úplně udělaná, znala všechna jméno. A pak jsem to někdy ve čtrnácti tak přestala sledovat. Přestalo  mě to bavit. I anime celkově, už jsem pak jen občas shlédla nějaké, teď mi to furt přijde fajn, ale už je to na mě celkově moc uřvané, kýčovité a směšné, ačkoliv v sobě pořád mám menší zbytky otaku šílence. Jó, byly to hrozně krásný časy. Fanfiction jsem psala vlastní, byla to tehdy má nejdelší povídka, takže asi i Narutovi trochu vděčím za tohle. :D Fakt ráda na tohle období vzpomínám, až mi přijde zvlášntí, že to u mě tehdy před lety tak náhle vyprchalo.

25 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 3. srpna 2015 v 9:46 | Reagovat

[14]: Tak tři roky zpátky a propadla bych se do země za to jak jsem to tehdy nadšenecky brala, proboha O_O no díky bohu, že je to za námi ;) ale když se to vezme kolem a kolem, byla jsem tehdy hrozně šťastná i když to bylo dost hloupé. Uvědomuju si na svých fanfikcích, že jsem je psala líp, lehčeji, bez potíží, nezadrhávala jsem se ve psaní, což jsou věci se kterými mám dnes při psaní problém. Tehdá jsem prostě neměla těžkou hlavu tak jako dnes. :)

[16]: Gintamu znám, ale ještě mě nikdo nezlomil abych se na to podívala. Hetálii jsem viděla pár dílů, hodlám v ní pokračovat a pak se podívat na tu nejnovější sérii, kde se vyskytne i Česko a Slovensko! Při tomto zjištění (doufám, že to není nějaký fake) jsem si po dlouhé době mozek zaplnila endorfiny a zapištěla si. Jupí :D

[17]: [18]: Těch drobností, že hrdina nejdříve prozradí nepříteli svůj postup při souboji jsem zezačátku přehlížela. Pak, když jsem měla pichlavou náladu, tak jsem se tomu posmívala.
Pečetě jsem nikdy skládat neuměla a i když jsem díky Narutovi začala sportovat (normálním způsobem bez rukou za zády, pečetí a bojových pokřiků) nikdy to nezašlo na nějaký fanatismus tohoto typu. To spíš přes ten internet a fanfiction.

[20]: Orochimaru je jako záporák nejlepší, protože se z něho nevyklubal žádný mučedník ani zachránce světa a tak to má být-po staru. Momentálně v tom spin offu vypadá ještě mladší než předtím :D A na tvoje stórky se Camelie podívám moc ráda, když už jsem je tady uvedla, tak proč ne ;)

[22]: One piece jsem viděla pár dílů ale bylo to v době po té veliké euforii co se týče anime, že jsem mu nepodlehla jako před lety Narutovi. Dneska se fakt podívám na anime jenom zběžně- ale to mi nebrání  o něm i nadále živě debatovat :D

[23]: Tak pro mně to spoiler není a pro většinu také ne, dost lidí se totiž dostalo k Shippudenu nebo je jim to vlastně jedno, protože se o to nezajímají. Navíc, v tu dobu začíná plno fillerů. Tyto náhražkové epizody byly dle mého koukatelné jenom v první části Naruta a jenom, když byly komediálního ražení (jako například, když se tým sedm pídil po tom, co má Kakashi pod maskou apod. :D), pokud si to ale hrálo na nějakou melancholickou tragédii, nedalo se na to koukat.

[24]: Tak to se mi právě vyhlo, běhat a bojovat jako pitomec. Na druhou stranu jsem zezačátku tyhle narutardy obdivovala. Se jmény jsem to měla nápodobně, dokonce i s příbuzenskými vztahy, byla jsem na to pravá odbornice. Některé věci si pamatuji doteď, ale většina jmen bojových technik se mi vykouřilo z hlavy.

26 anonym anonym | 21. září 2015 v 13:09 | Reagovat

[25]: Dokonca ani ten diel, keď chcel tým 7 zistiť čo má Kakashi pod maskou nebol filler. naruto-fans.com/2011/08/12/at-the-ichiraku

27 Alien Alien | E-mail | Web | 28. září 2015 v 18:19 | Reagovat

Je těžký se rozloučit s něčím, s čím má člověk silnou citovou vazbu. K Narutovi jsem se dostala asi před čtyřmi lety a ještě doteď mě k němu váže takové to fanouškovské pouto :-D Je pravda, že ty novější díly fakt stály za hnědou, smradlavou hromádku, ale i tak nemám to srdce na Naruta házet moc špíny... Vlastně všechny fandomy, kterých jsem byla někdy součástí, ve mně zůstávají až doteď, ať si to přiznám nebo ne. A je dobré se posunout dál, ale nikdy se od něčeho tak úplně neodtrhneme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama