"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Líbání v anime zakázáno?

11. prosince 2015 v 20:43 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
Sledujete poslední minuty anime, kde to mezi hlavními protagonisty jiskří jako dráty tramvaje při dešti. Dvě minuty do konce, máte to přesně spočítáno, kdy začne ending nebo titulky a ty dvě postavičky na sebe tak významně hledí jako by samým porozuměním měly splynout v jednu bytost. Reakce mohou být následující:



Situace č. 1: ,,No ták, dej jí pusu *minuta a půl do konce*, obejmi ho… *minuta* vždyť jste si souzeni a blablablablabla… no ták!!!! *ending" Próóóč?"
Situace č. 2: ,,Kamaráde, ta holka asi nemá lepru, jak bychom v těch pětadvaceti předchozích epizodách zjistili… No, zabilo by tě to? Vážně? Jasně je vám šestnáct a jediné, co vám stačí je vnitřní porozumění, hahahahahahahaha…"
Situace č. 3: ,,Zab ji! Zab tu růžovovlasou krávu než se ti ta její blbost stane osudnou…" *bez komentáře*

Myslím, že když každý začal sledovat anime, musel se s tímto dilematem alespoň trochu potýkat (nehledě na genderové stereotypy- hlavně holky). A to i v případech, kdy jste sledovali typický shounem nebo thriller. Proč tomu tak je?
Jako mírně protřelý otaku jsem si za tu dobu, co se s anime a mangou znám, zvykla jsem si, že v "mých žánrech" se postavy nelíbají. I tak si občas postesknu, ale nejen kvůli puberťáckým pohnutkách, ale v zájmu reálií v ději.
Dřív než začal každý západní otaku (fanoušek anime a mangy) koukat na japonské filmy a seriály, přicházel do kontaktu s tím k čemu měl lepší přístup (filmy a seriály v televizi, kazetách, DvD…). Každý (nebo alespoň většina) příběh končil tím, jak si hlavní postavy padly do náruče a mnohdy nezůstaly jenom u toho. Stala se z toho samozřejmost, je jasné, že když to postavy různého pohlaví k sobě táhne (i netáhne) na konci (nebo i dřív) si to dají najevo. Jenže pak narazíte na anime a tato jistota se rozsype jako domeček z karet. Ale není tahle… někdy absurdní?

Představte si klasickou dějovou situaci, kdy se vytvoří pohlavně smíšená dvojice věkově mezi 15 až 30 roky života (většina postav do rozmezí zapadá). Spolu pak tráví nějaký čas, řeší nějaké problémy, komplikace, které bývají pointou celého děje (proto se na to také díváme). Ačkoliv jsou fiktivní postavy mnohem víc ušlechtilejší a "lepší" než by ve skutečnosti doopravdy byly (ale nemusí), jestliže od nich budeme očekávat, že jsou to lidé, budeme od nich lidské chování i očekávat. Tam patří projevování citu prostřednictvím fyzického kontaktu, hormonální bouře, porozumění, jaký vliv má čas strávený ve společnosti s konkrétní osobou, za jakých podmínek (osamoceni, v nebezpečí atd…). To vše nás podněcuje (a postavy by také mělo) k jistým vzorcům chování.


A co romantické komedie?
Jistě jste ale zažili i snímky, kde by nikdo zakřiknutým nezůstal, právě naopak, ecci, hentai a jiných podžánrech těchto dvou pojmů se dočkáte náklonosti až hanba J. Dokonce i příběhy, kde dominuje upřednostnění stejného pohlaví je těch něžností daleko víc. Ale co klasické (heterosexuální) romantické komedie? Nejsem jejich sklaní fanynkou (a divačkou), viděla jsem opravdu jenom něco, ale mám pocit, čím jsou ty náklonostní prvky méně časté (a hlavně nečekané), tím se kvalita anime zvyšuje. Vemme si příkla za všechny- Kaichou wa maid sama. Hlavní hrdinka je během těch 25 dílů, kdy jí hlavní hrdina nadbíhá, políbena asi tak dvakrát. V první půlce seriálu Misaki dostane pusu nečekaně (následně Usui Takumi zeskakuje ze střechy aby uchoval její tajemství- na to se nezapomíná ani po letech), podruhé políbení přijímá sama, protože tuší, že ne všichni mužští jsou stejní jako její otec.
Špatně vyřešenou (nebo spíš slaběji pojatou) romantickou komedií je Kimi ni Todoke (první řada). V ní hlavní dvě postavy (potencionální pár) jenom krouží a hrdinka si jenom vzdychá. Neodhodlají se ani k puse. A divák jen sedí a čeká, ptá se proč za takových příznivých podmínek, které příběh nabízí, se nic neděje.


Nemusí to být jen z lásky
Nevím, kdo to vymyslel aby si postavy prokazovaly své něžnosti jen kvůli své hluboké náklonosti. Proč by to měly být jen něžné a ušlechtilé projevy? Jsou takoví lidé jako celek? Nejsou. Dotknout se druhého člověka můžeme i za jiných okolností než je hluboká láska. V některých případech nemůže ani takový druh citu nastat, protože oba účastníci jsou nějak pokřiveni (Gasai Yuno, Mirai Nikki), nechtějí se vázat na jednu osobu, jsou nestálí (Karanomori Shion, Psycho-pass) nebo, kdo by si to jen pomyslel je náklonost k někomu jen nástroj k manipulaci, k moci. Posleční řečené má dobrý příklad v méně známém anime Urubuchiho Gena Phantom: Requiem for the phantom, kdy jedna z vedlejších postav využívá k získání moci své přednosti a v ložnici se jí dveře netrhnou. Kdo říká, že postavy do sebe musí být zamilovány?

Existují ale i příběhy, kde to nejde. Nevím, jak to máte vy, ale když se mi do hledáčku dostanou dvě postavy, představím si, jestli by jim to slušelo nebo ne- jen tak, nějaký aspekt dospívání. Ale v anime kupříkladu Hellsing, Black Lagoon, Corpse party se mi to prostě nepovedlo. Ty postavy byly proste tak asexuální a s nikým (v duchu) nespářitelné, že by to do něčeho heterosexuálního ani nešlo. Nebo se prostě stane, že v anime chybí zástupci či zástupkyně opačného pohlaví, že nic pairingovat nejde- Black rock shooter, Natsume Yujinchou, Mononoke…


Ze západu na východ
Téma líbání v anime by se dalo probírat ještě z mnoha úhlů pohledu, ale přejděme k závěru. Začali jsme na západě, skončeme na východě. Možná v tom je zakopaný pes, protože Asie se k mezilidským vztahům staví prostě jinak. Například v Číně postaletí mohl mít císář jednu císařovnu, dvě manželky prvního stupně, čtyři až pět druhého, devět třetího a několik desítek konkubín, ale své manželské a milenecké povinnosti si směl odbývat jenom mezi stěnami ložnice- a to i jiné věci než styk. Líbání, dotýkání, laskání, flirtování… To platilo pro každý manželský svazek v celé říši (krom počtu manželek a konkubín). Když pak v novověku (19. století) viděli Číňané evropské páry, zaměnili ženy za ty nejsprostší prostitutky. Možná to podobně viděli i Japonci. A i když máme promiskuitní jednadvacáté století, pro Asiaty ta zdrženlivost na veřejnosti nemusí být úplně cizí, některé věci nepatří všem na oči. A když je anime taková veřejná věc, kterou v Japonsku můžou vidět všichni v televizi nebo si najít na internetu, proč by se do toho měla "strkat láska", když to není přímo o ní? Pokud nejde o romantickou komedii nebo program určený dospělým na speciálních kanálech, nemá cenu to tam dávat, ať nikoho nepobuřujeme.
Možná, že pláčeme na špatném hrobě. Pro evropskou komunitu otaku to nikdy nebylo vytvořeno. Japonci Japoncům, takový "národ sobě".


Co si o tom myslíte?

Jak často narážíte na líbání nebo nelíbání v anime?

Rozdíl mezi anime a mangami v tomto ohledu?


Připomínky vítány.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 11. prosince 2015 v 22:57 | Reagovat

Upřímně mě tohle téma občas šíleně štve, ale většinou ve spojitosti se seriály a to převážně korejskými, jelikož na anime nekoukám tak často. Občas mívám pocit, že si obyvatelé východní Asie myslí, že když holce dají i pusu na tvář, tak otěhotní nebo co, protože to už ani nedává smysl, aby si až do svatby nedali ani pusu nebo museli museli vzít, protože se spolu jednou náhodou vyspali, když nebyli úplně střízliví.

Myslím si, že pokud to zapadá do příběhu a nijak se to nepřehání (zase nemusí "muckat" šestkrát za jednu dvaceti minutovou epizodu - pokud tedy nemají líbánky nebo tak něco :-D ) neměli by s tím dělat takové caviky. Doteky a polibky (a další věci) jsou zkrátka součástí každého vztahu romantické povahy.

2 stuprum stuprum | Web | 12. prosince 2015 v 1:17 | Reagovat

Pořád si mají prokazovat lásku a cucat se. :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 9:07 | Reagovat

Nevím, třeba v BL mi to zase až tak omezené nepřipadá ... ale to je holt BL, že. :D

4 boliestka boliestka | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 10:26 | Reagovat

Myslím, že problém je nasledovný:

Ak by tam dali polopatistickú romantickú líniu, mohlo by sa stať, že by im ostatné padlo. Obzvlášť v shounen. Sama neverím, že by to autori dokázali ukočírovať. Treba mať cit pre správnu mieru. Celkom dobre to bolo vložené v Le Chevalier D´Eon. Jeden zamilovaný pár a dva manželské. Ale bozk nepadol. Autori sa však nesnažili diváka presvedčiť, že sa medzi nimi mimo obrazovky nič nedeje.

Dávno som videla jedno romantické anime (pomerne známe, ale ani za svet si nespomeniem, ako sa volalo), kde prišlo na bozk, držanie sa za ruky a pokus o prvý sex (neúspešný) a tak ďalej. Vzťah násťročných ako má byť. A moje obľúbené Ore Motogatari je dobré v tom, že hrdinka by už rada na všetko skočila, len jej frajer je zjavne konzervatívny a hanblivý. Túto oddychovú sériu odporúčam. Odbúrava aspoň tie základné klišé.

Pri mange som si všimla, že je zvykom, aby bola násilnejšia a sexuálnejšia ako jej anime ekvivalent. Očividne je to preto, že pred televíznym vysielaním majú režiséri väčšinou rešpekt, ale autori sa vo svojich textoch vybláznia.

5 S c a r s S c a r s | Web | 12. prosince 2015 v 23:01 | Reagovat

Když nad tím tak uvažuji, tak jediný polibek, který si v anime pamatuju, jsou ty v BL anime a potom akorát v Toradora :D Nejsem si jistá, co vede tvůrce ke zdrženlivosti, ale když si to tak vezmeš, většina shoujo anime je podle mang, které se předlohy mnohdy drží dost přesně. Ani v samotných mangách to líbání není tolik (vášnivěji) zobrazeno, nebo se s ním hodně čeká do dalších kapitol, což je z mého pohledu spíš jako prostředek udržet si čtenáře u daného titulu. Aktuálně čtu asi jen dvě shoujo mangy a kdy se tam hlavní představitelé líbali, si už ani nepamatuji :D Jsem pro, aby toho v mangách i anime bylo víc, ale jestli bychom spíš neměli přejít na jiný žánr, přesněji josei :D

6 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 13. prosince 2015 v 15:13 | Reagovat

Ani mi nevadí, že líbání a podobných věcí v anime moc není, spíš se líbí mi jenom takové ty náznaky, že se něco dělo, jako například v Sailor Moon. Moje oblíbená scéna je ta, kde Michiru řekla, že děti, které nikdy nevyrostou, přijdou o tolik skvělých věcí, které můžou dělat dospěláci, a Haruka si odkašlala a začala červenat :D Jinak skoro všechno, co jsem chtěla napsat, už napsaly bolístka se Scars.
Jinak, v Corpse Party to podle mě docela mezi těma kámoškama jiskřilo :D

7 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 13. prosince 2015 v 15:13 | Reagovat

[6]: Měla jsem si ten komentář po sobě přečíst, píšu jako retard, omlouvám se :D

8 ASH ASH | 15. prosince 2015 v 18:08 | Reagovat

Romantická anime příliš nevyhledávám, takže líbání zase tolik neřeším. Řekněme si upřímně, že v "bojových" anime skoro nikdy nejsou ani žádné páry, natož aby se stalo něco víc.

Viděla jsem však několik anime, kde by k polibkům logicky mělo dojít, avšak nic se nestalo. Mně to připadá divné, tak nereálné, ale zase je příjemnou změnou vidět i jiné stránky vztahu než jen sex, sex a zase sex. Absence polibků a jiných intimností mi ale nijak zásadně nepřekáží, ano je to zvláštní a divné, ale dokážu s tím žít. Mnohem více mi vadí neustálá naivita a totální blbost hlavních hrdinek.

Jako jedno z mála romantických anime ve mně zanechalo výraznější dojem anime Nana. Líbila se mi reálnost a nedokonalost postav, dokonce i na polibky došlo a nejen to. :D Prostě je jiné než všechna ostatní anime, které jsem kdy viděla. Sice u něj člověk neustále neumírá smíchy jako u Kaichou wa Maid-sama, ale rozhodně stojí za to.

Pokud jde o rozdílnost mangy a anime, tak rozhodně se liší. Z těch pár mang, které jsem četla, jsem zjistila, že v manze člověk vidí více, než v anime, což je pochopitelné, vzhledem ke kultuře a způsobům Japonců. Ono je něco jiného vidět danou situaci na papíře (v monitoru), než jako video.

9 ichi ichi | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 11:24 | Reagovat

Na romantické komedie moc nekoukám, existuje opravdu málo těch, které mě zaujaly. (Anime Kaichou wa Maid-sama a Skip Beat! mě děsně bavily. :-D )
Většinou koukám spíš na akčnější žánry a když se mi zasteskne po něčem lechtivějším, prostě se podívám na ecchi, nebo si rovnou přečtu hentai. :-D
S tím "Japonci Japoncům" jsem si vzpomněla na jednu příhodu. Náš kurz japonštiny se jednou setkal s japonským kurzem češtiny z Japonska. Byly to samé slečny, my na ně mluvili lámanou japonštinou, ony na nás zas lámanou češtinou a trochu jsme si dopomáhali angličtinou. Každopádně se slečny velmi divily, že je u nás anime tak známé a že jsem jich viděla tolik. :D (Sedmdesát není moc, ne? 8-O )

10 Illumináti Illumináti | Web | 26. prosince 2015 v 17:02 | Reagovat

8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)
                 wow

                 such líbaní
     very anime
                                     much Naruto

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama