"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Než se zabijeme, tak si zacitujeme

7. února 2016 v 12:29 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
"Spravedlnost je předmětem sporu; moc je snadno rozpoznatelná a nezpochybnitelná. Proto nesmí spravedlnost zvítězit nad mocí."
"Promiň mi to, ale ´Dávno jsem zvěděl, že jako základní hygienické opatření jest třeba být nad pozoru před těmi, jež citují Pascala.´"
"Věděl jsem, že to řekneš. To je Ortega, že? Kdybys ty citoval Pascala, byl bych řekl to samé."

Otázka za tři bludišťáky, je tohle rozhovor za a) dvou vzdělaných mužů na akademické půdě studia sociálních věd; b) dvou vzdělaných mužů, kteří se za pár vteřin rozcupují na kousky?


Ten kdo se řídil podle nadpisu, možností odpovědí anebo viděl Psycho-pass, ví, že "b" je správně. Protože ano, takhle vypadá "typická konverzace" s nenáviděníhodnou osobou, kterou si přeju z celého srdce zabít.
(Psycho-pass, 16. epizoda, citováni: Ortega y Gaset a Blaise Pascal, překlad skupiny Sunsub)



Nejsem si jistá, jestli bych krom citování neměla užívat i pojem parafráze, protože ta se v tomto příběhu také vyskytuje dost často, tak jako tak, oba způsoby vyjadřování myšlenek nejsou zrovna dvakrát typické pro běžný rozhovor.

Je jasné, že když se nějaká situace vyvrbí tak, že postavy se dostanou do ohrožení života, jednají a mluví jinak, než když se jim nic neděje, ale upřímně, má člověk tísni i v reálu zrovna v tu chvíli myšlenky na velikány humanitních věd a je si schopen vybavit přesné nebo alespoň velice podobné znění jejich myšlenek?

Spíš je to právě naopak, lidská mysl se v nebezpečí soustředí vyloženě na objekt, který ohrožuje celý organismus a spolu s živočišnými pudy se snaží problém vyřešit, nehrabe se hluboko v dlouhodobé paměti aby vyštrachala nějaké definice, nemá čas je totiž ani promýšlet.

Argumentem, proč by to nebylo nemožné je osobnost hlavního "záporáka", Makišima má charakter, který podle typizace MBTI zastupuje pouhé jedno-dvě procenta ve společnosti (INTJ) a i když o nějakém charakterovém rozdělování nemáte ani ponětí, při pohledu na něj a jeho chování, musíte mít pocit, že je zvláštní, tak proč by si nemohl uprostřed konfliktu parafrázovat cizí myšlenky (a navazovat na to ty svoje)? Kógami, protagonista příběhu, je druhou osobou, která v anime také tento způsob sdělování používá, ale většinou v reakci na Makišimu (viz. odpálkování s "hygienou").

"Descrates pravil, že lidé nedokáží dělat rozhodnutí v případě, že jsou jejich touhy až příliš vysoké nebo postrádají dostatečnou inteligenci. (…) Zamiř na mě s úmyslem zabít."
(Psycho-pass, 11. epizoda, překlad skupiny Sunsub)


Je to velice atraktivní, především pro ty, kteří se s parafrázovanými myšlenkami (a jejich autory) nikdy nesetkali (tím nemyslím fyzicky, nevím, jak by se vám povedlo si jít sednout s Pascalem na kafe), ale při dobrém pojetí i pro ty, kteří ví o jaké myšlenkové směry se jedná a zajímají se o tuto tématiku- a Psycho-pass rozhodně dobrá pojetí myšlenek má (obecně je taková i valná část tvorby Urubochiho Gena). Vlastně mi přijde přitažlivé, když dva mladí, hezcí muži vykládají složité myšlenky předních osobností humanitních věd a dává do v kontextu smysl. Jo, každý má úchylky na něco jiného

Proto první řadu za to vyzdvihávám do nebes, ve druhé se s tím přestalo, což byl také pro mě důvod, proč mírně ubylo na kvalitě. Ale co je moc, to je příliš, když se scénáře po odmlce v druhé řadě opět ujal Urobuchi Gen, začal to mírně přehánět. Ve filmu "Gekijouban Psycho-pass" je totiž scéna, kdy hlavní hrdina dostává pořádně do těla (vypadá to, že to asi nepřežije) a jediné, co je schopen odseknout, je parafráze z Prostouva díla Hledání ztraceného času. Jako fakt?


Hledání ztraceného času jsem totiž dočetla v den, kdy jsem se podívala na film (shoda náhod) a musím říct, že vzpomenout si experimentální sedmidílný román, kde se používá technika introspekce (pozorování vlastních duševních stavů) v okamžiku, kdy mi se mi někdo snaží vymlátit duši z těla, je opravdu zvláštní až přehnané.

Tak jako tak, té drobnosti si povšimne málokdo, protože
a) kolik diváků asi četlo Hledání ztraceného času
b) kolik diváků má takovou fantazii a intelekt*, že si to spojí jako parafrázi (spojeno s bodem a))
c) překlad

Nedostala jsem se k tomu nejdůležitějšímu a to je překlad titulků (anebo předabování), silně záleží na citu překladatele, jestli je schopen rozeznat běžný rozhovor od citování (protože ne vždy se dávají uvozovky do titulek), také jeho pečlivost a znalost daného tématu, vyzdvihuji proto skupinu Sunsub, která překládala první řadu a jak to vypadá, asi na nic nezapomněla, pohrávala si s českým jazykem, slovními hříčkami apod. takových skupin je málo a při psychologických a konverzačních anime je mnohdy kvalita překladu rozhodující.


*S tím intelektem to nemyslím nějak povýšenecky, ale je pravda, že ne všem se to bude zdát srozumitelné...

Znáte nějaká jiná anime (filmy, seriály...), kde by byly dobře parafrázovány myšlenky?

A kde naopak špatně, mimo kontext?

Jak se vám líbí tato forma vyjadřování v ději, v normálním rozhovoru?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 7. února 2016 v 14:34 | Reagovat

A přesně tohle je jedna z věcí, které mě na anime (obecně, nejen na Psycho-Pass) tak baví, trousení deep citací ve vskutku pozoruhodných chvílích. :D Člověk si pak připadá jak v Hannibalovi, tam z těch intelektuálních rozhovorů běžný smrtelník taky nemá možnost moc pochopit.

P.S. Ten poslední fanart je geniální. :'3

2 Dahaka Dahaka | 7. února 2016 v 15:04 | Reagovat

U Sunsubu jsou na tohle vážně genální, proto se nebojí ani těžkých anime na překlad. Cokoliv od nich vidím je to vynikající práce. A nejvíc mě dostali těmi jazykolamy a složeninami v anime Shinsekai Yori. U některých složenin názvů jsem úplně čuměla, jak to dovedli.

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. února 2016 v 21:30 | Reagovat

[1]: Já to svým způsobem taky žeru, ale protože se mnohdy u těch "intelektuálních rozhovorů" chytám a rozumím jim, tak se může stát, že to občas vnímám skepticky. Vlastně jsem článek chtěla napsat už dávno při najití fanartu, ten mě k myšlence inspiroval.

[2]: Jsou šikovní, ví co dělají, jen je mi líto, že v PP dál nepokračovali, ale svým způsobem, jsem ráda, že aspoň tu první řadu zpracovali :-)

4 YY YY | Web | 7. února 2016 v 23:07 | Reagovat

je to zvláštně podaný článek vyzívající k shlédnutí onoho anime... no- anime jsem jistou dobu sjížděla a to šíleně- ale... nějak jsem přestala a teď už jen čtu gay porno mangy :DDDDD

5 boliestka boliestka | Web | 8. února 2016 v 13:16 | Reagovat

Vyjadrím sa k Psycho Pass. Čím dávnejšie som ho videla, tým mám voči nemu väčšie výhrady. Pôvodne som mala iba jednu – považovala som ho (a stále považujem) za „pseudointelektuálne“. Vysvetlím.

Je dôležité, si povedať, ktoré anime charaktery vnímam ako nadpriemerne inteligentné. Pretože v PP sa za ňu považuje Makishima. Čo dokazuje práve tým, že cituje klasických autorov. V prvom rade teda za (UVERITEĽNE!) inteligentné považujem Eda z Hagane no Renkinjutsushi alebo Ginka z Mushishi. Prečo? Pretože patria k najlepším v obore. Pre ľudí je prirodzené považovať za najmúdrejších tých, ktorí patria k najlepším v tom, čo robia (alchymista, mushishi). Nikto pri nich nemusí konštatovať: oni sú veľmi inteligentní alebo oni sú nebezpeční, pretože sú nadpriemerne inteligentní. Divák to vie aj bez toho. Samozrejme, nie všetky anime/mangy sú nastavené tak, aby postavy chodili „do práce“. Najmä teda zločinci ako Makishima nám musia svoju inteligenciu ukázať inak. Ako?

Ešte sa na chvíľu odkloním a idem na rovnaký prípad zločinca ako je on sám – Izaya Orihara z Durarara! Nepochybujem o tom, že je inteligentný, ale nie z toho dôvodu, ako sa najčastejšie prezentuje – cez tú jeho podivnú stolovú hru. To nie je uveriteľné a nie je to ani potrebné. Podľa mňa, to autori zbytočne prehnali. O jeho inteligencii ma presviedča to, že dokáže obalamutiť ostatné postavy, a že ich ako bábky naženie do tých situácií, ktoré potrebuje. Rovnako je na to Makishima, o svojej inteligencii ma nepresvedčí tým, že má dobrú pamäť a dokáže zacitovať ktoréhokoľvek mysliteľa, ale tým, že je pred ostatnými postavami o krok vpredu.

Dôležité je teda povedať, že inteligencia sa nemeria tým, koľko citátov zo seba človek vychrlí, ale ako dokáže riešiť problematickú situáciu.

Možno je čudné, že sa stále vyjadrujem k postavám , keď mám hovoriť o celom anime, ale vtip je v tom, že oni sú tie, ktoré nám prednášajú myšlienky, teda oni musia byť uveriteľné, aby bolo uveriteľné celé anime. A tu je základný problém. Postavy idú ako cez kopirák (čo sa ukázalo aj v mojom článku Bývalý policajt). Nie je u nich žiadna invencia. A chýba PSYCHOLOGIZÁCIA. Niečo, čo považujem u filozofického diela za nesmierne dôležité, ak sú myšlienky prezentované postavami. Hlboké myšlienky samé o sebe nie sú hlbokými, ak ich neprezentuje dobre prepracovaná postava alebo sa nerozvíjajú v dobre preparcovanom príbehu. Ja to tomu anime jednoducho neverím. Tak ako neverím ani v normálnom živote inteligenciu ľuďom, ktorí sa dokážu naspamäť naučiť nejakú knihu a v ktorejkoľvek chvíli z nej niečo vytiahnuť. To nie je inteligencia, to je dobrá pamäť.

Pre mňa je PP antiutopická kriminálna séria, ktorá si to kazí Platónovými citátmi.

Neviem, či som to dobre vysvetlila. Pokojne sa opýtaj, ak bolo niečo nezrozumiteľné. Teraz som sa snažila povedať všetko, čo mi prišlo na myseľ, možno si to v konverzácii „učešem“.

6 Pal Pal | Web | 8. února 2016 v 13:36 | Reagovat

do atmosféry psycho-pass ty citáty zrovna docela zapadaly a uvítala jsem narážky na různé reálné autory, navíc bylo zajímavé si to poslechnout. dlouhé monology mě spíš vyloženě iritují u různých sportovních anime (protože gravitační zákony neplatí a můžeme si minutu povídat o svých motivacích a mít půlhodinové flashbacky, zatímco skáčeme pro míč). intertextovost psycho-pass je možná náročná, ale o to zajímavější je pak číst různá vysvětlení, protože někdo si toho (snad) vždycky všimne :] je to nereálné, ale... psycho-pass je fikce, takže si prostě užívám dobře napsaných dialogů a jsem ráda, když si můžu zároveň rozšířit kulturní obzory.

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 8. února 2016 v 19:04 | Reagovat

[5]: Myslím, že v Psycho-pass je nadprůměrně inteligentních postav více (dokonce i ten Kagari do kterého by to se napohled neřeklo, že je něčeho takového schopen- myslet, uvažovat a srážet v diskuzích argumenty a ne svým charakterem) a Makišima ten svůj intelekt opepřuje dobrou pamětí na cizí výroky. Asi vím, kam míříš- je zbytečné komentovat činy, intelekt a chování postav, které je víc než jasné. S tím souhlasím, ale v neposlední řadě jsem měla i pocit, že teorie nějakého myšlenkového směru, může být i součást děje, například když Saiga s Kógamim pro pochopení Makišimova myšlení a dalších postupů "ve zničení systému", stříleli v diskuzi jméno nejednoho sociologa a jeho teorii za druhým a aplikovali to na Makišimu, jak moc se tomu jeho jednání podobá (převáděli teorii do praxe) aby vypozorovali  ten "princip" a byli schopni na něj patřičně reagovat.
Ty výroky a odkazy se v ději jako takovém jeví, že jsou navíc. Jsou. Kdyby tam nebyly, postavy měly v záloze své vlastní myšlenky a teorie (sice mnohdy z něčeho odvozené) se kterými by si vystačily bohatě na dvakrát tolik dílů než měla první řada. Zkus se na to ale podívat i z jiného úhlu než jen ze samotného příběhu. Možná to tvůrci nezamýšleli, ale dalo by se říct, že když takto zatraktivníš některá díla (prostřednictvím výroků například) může se stát, že si to pak nějaký divák (ve věku určení, což je adolescence a raná dospělost) vyhledá, porovná s tím, co viděl a řekne si jestli to parafrázování bylo blbost nebo ne. Já osobně jsem to to zkusila, když jsem PP viděla prvně, tak mě to v těch šestnácti hodně bralo, po první euforii jsem si našla seznam zmíněných děl a dodnes, když mám náladu a čas si je vyhledávám a čtu je. Myslím, že mi to v tomto ohledu něco dalo, pravda ovšem je, že ne všechno se mi (i z beletrie) četlo lehce. Například u Srdce Temnoty od Josepha Conrada a Hledání ztraceného času od Marcela Prousta (obě zmíněno v první řadě, Proust ještě ve filmu) mám pocit, že mi něco uniká "mezi řádky", že jsem na to ještě ve svém věku nevyzrála (ne, že bych nerozuměla textu, jen mám pocit, že tam je něco navíc, co nevidím, co si nedokážu uvědomit, možná za pár let).

Izayaovu stolní hru jsem spíše považovala za vrchol jeho chaotismu ne jeho geniality, protože on chaotik je, co si budeme namlouvat. Jeho inteligence se odráží v jeho práci a čeho všeho je svým chaotickým chováním (které vždy ale někam směřuje) schopen.

Archeotypy postav v PP jsou docela viditelné- hrdinka, vyšetřovatelka, která se dostane do nového, depresivního prostředí a přesto věří ve spravedlnost a krásu světa (později, že lidstvo se obejde bez Sybily, jen k tomu vede dlouhá cesta), naháněče-vyšetřovatele, kterého pohltily deprese a životem jej žene už jen pomsta, naháněče Masaoku, který si své kolegy vychovává jako své děti, které musí naučit chodit v dospěláckém světě, vrchního vyšetřovatele Ginózu, který se upjal na zákon a působí vskutku nepříjemně, analytičku Karanomori, jejíž sex-appeal je cítit až za horami, své kolegy oslovuje jako malé děti ve školce (a křestním jménem, což je pro Japonce dost osobní) bohémsky s nimi flirtuje a vůbec by jí nevadilo, kdyby s nimi naráz skončila někde na hromádce... no to už jsem asi přehnala, a tak to pokračuje dál, přes chladnou Kunizuku a záporáka Makišimu, který má všechno "na háku" a nevzruší jej vůbec nic.
Přesto všechno mě to anime nějak okouzlilo, možná i tím, jak Makišima zničil všem okolo sebe život a oni už se z toho nesebrali.

[6]: Tož, PP je fikce ale stejnak to opravdu slouží k rozšíření kulturních obzorů, ono si totiž stačí pak nějaký neznámý pojem hodit do vyhledavače a už to jede, možná tímto atraktivním způsobem se mnohým jejich sebevzdělávání může zdát přístupnější, tj. že je trkne odkud by mohli začít.

8 Lokusta Lokusta | Web | 9. února 2016 v 8:35 | Reagovat

[7]: S tým, že by to mohlo slúžiť ako popularizačný spôsob šírenia dôležitých diel, súhlasím. Hoci je otázne, koľko milovníkov anime je ochotných čítať klasické diela. Predsa len, anime je väčšinou žánrovo niekde inde, teda pravdepodobnosť je malá (hoci tam stále je), plus mnohým "otaku" sa nechce čítať ani mangy.

9 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 10. února 2016 v 0:21 | Reagovat

Lol, mám stejné MBTI jako Makishima?
Z těch anime mě teď napadá asi jenom Shoujo Kakumei Utena.
Upřímně se citátů moc nechytám a vždycky musím požádat kamarádku, aby mi to vysvětlila, protože mě hrozně frustruje, když něčemu nerozumím.

[5]: Zrovna na Izayově hře bych neviděla nic extra inteligentního, řekla bych, že si jenom hrál. Trochu jako panenkami.

10 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. února 2016 v 20:28 | Reagovat

[3]: Dokážu si to představit, vzhledem k tomu, jak moc mě onehdy vyděsilo, když jsem ve Fifty Shades Darker narazila na odkaz na báseň od Emily Dickinson.

Ale přiznám se, že to mám skutečně ráda, když se v anime objevuje spousta odkazů na literaturu nebo filosofii (nemusí to být nutně ve formě přesných citací, ale klidně myšlenek nebo odkazů), které znám, takže v tomhle jsem si u Psycho-Pass doslova chrochtala blahem. :>

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. února 2016 v 20:50 | Reagovat

[9]: Tak to jsme dvě, s Makišimou tedy tři ^^"

12 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. února 2016 v 20:52 | Reagovat

[11]: A začíná se mi stávat, že mě lidi k němu přirovnávají "Ty se chováš jako Makišima" apod. což, je docela dost děsivé s přihlédnutím k tomu, kdo to sakra byl :D

13 Háčko Háčko | E-mail | Web | 16. února 2016 v 19:29 | Reagovat

Úprimne, priznám sa, že sa v tvojich vetách strácam, je to pre mňa trochu cudzie, a práve asi to ma na tom baví. Anime som dlho nepozerala, a vlastne, žiadne som nikdy nedopozerala do konca, čiže vďaka za tip, možno sa mi to konečne podarí :D Tak alebo tak, tieto citátiky (okrem iného aj lyrics z openingov) milujem. A ono to celkovo nie je len v anime. Občas sa fráza vydarí, občas je zbytočná :)

14 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 4. března 2016 v 8:52 | Reagovat

Och, krása <3 filosofie je můj velmi oblíbený předmět, tudíž si anime přidávám na svůj anime list :) celkem dobrá náhoda, v úterý jsem četla Descarta a ještě mám doma další 3 kousky ke čtení. Doporučuji Rozpravu o metodě, je to rozhodně dobrá knížka. A vůbec...jak jde čtení za měsíc čtenáře? Zařadila jsi či zařadíš do četby nějaké filosofické kousky? Jsem rozhodně zvědavá! :-D  :-)

15 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 4. března 2016 v 8:57 | Reagovat

Mimochodem ještě k tématu...rozhodně jsem ráda, když se v anime objeví nějaké to parafrázování. Člověk si u toho uvědomí jak ho anime nenápadně vzdělává. Samozřejmě ne moc, ale malinko.

Pár citací/parafrází jsem už v anime viděla, ale absolutně si teď nevzpomenu, ve kterých, to už jde nějak mimo mně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama