"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Rouhání, anime a Velikonoce

25. března 2016 v 19:02 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
Před pár dny jsem na jedné facebookové, početné, aktivní, otaku skupině vydala příspěvek ve kterém jsem se odkazovala na blížící se Velikonoce a žádala ostatní členy o tipy na nerouhající se anime. Tedy kousky bez antikrista, démonů, pseudo církve apod. a také se sníženou várkou brutality. Háček v mém požadavku byl v tom, že jsem požadovala žánr shounen. A to byl oříšek. V jednotlivých komentářích jsem určovala míru brutality a agrese a s víc jak polovinou lidí jsme se shodli na tom, že takový One piece a nějaké sportovní akčňáky by mohlo být to, co hledám. Od jiných jsem byla označena jako divná a vybírává, ale s tím jsem počítala. Ale v jádru pudla jsem vlastně chtěla zjistit, jak ostatní vnímají různá anime, jak je znají a jak dokážou určit co je brutální a co je hodně brutální a co je za čarou.



Už s odkazem na to rouhání je jasné, že nejsem ateista. Nejsem, narodila jsem se mezi věřící, je to součást mé osobnosti asi tak jako křestní jméno a příjmení. A stejně jako na svém jméně si ani na své víře nijak nezakládám. Do kostelů chodím spíš jako turista než věřící, před spaním se nemodlím a s tím jak žiju, co dělám, co preferuju by mě v dávných dobách považovali za kacíře.

Neprožívám ani nijak křesťanské svátky. Vánoce jsou super volno. Velikonoce jsou super volno (a už jsou tady, jupí!), občas nějaké ty zvyky, ale spíš ty pohanské jako jmelí nebo barvení vajec (ne vážně, lidi, to si vzalo křesťanství v područ jenom proto aby se stalo populárním…). Jediné, co ale zohledňuju je výběr toho na co se budu dívat a co budu číst.
Jsem líný otaku, líný filmový divák, líný seriálový divák a vlastně i líný čtenář. Jestliže jsem si za třistašedesátpět dní nepustila jediný film, kde by jeptiška obcovala s ďáblem a koupala se v krvni neviňátek, nemám důvod to udělat ten třistašedesátýšestý, na největší křesťanský svátek v roce- na Velký pátek.

Kdybych se dennodenně dívala na zkažené jeptišky, nebudu to řešit, ale, a to je neatestický důvod, proč bych si tam ty nahoře měla proti sobě poštvávat, že? Racionální myšlení ve víře existuje.

Nikomu své stanovisko nenutím, to dá rozum. Další bod na mém programu. Komentáře, které se pod mým příspěvkem ukazovaly byly různého rázu. Některé posměváčské, jiné přívětivé, jiné odsuzující. A někteří mi ve svých tipech psali anime, která byla rozhodně daleko od mých požadavků. Z komentářů se dá těžko určit jestli naschvál nebo se vší vážností. Přála bych si aby to dělali naschvál. Ale obávám se, že to "Tokyo Ghoul" někdo myslel opravdu vážně -_-.

To mě přimělo k otázce, jak lidé vnímají násilí. Jestli je pro ně ubližování si, krev, rány, křik něco co dokážou s klidem přejít či nikoliv. Stáváme se velice pasivními jedinci, kteří jsou ovládání digitální kulturou, což dokazuje nejeden pokus, např:

V jedné instituci, dělali pokus se dvěma skupinami lidí. Jedni byli náruživí hráči velmi brutálních her a druzí s nimi nepřicházeli takřka do kontaktu. Všechny účastníky jednotlivě posadili do místnosti s výzvou aby počkali na pracovníky a ve vedlejší místnosti pustili bez účastníkova vědomí nahrávku dvou hádajících se lidí, která vrcholila fyzickým útokem na ženu. Cílem tohoto jednání bylo donutit účastníka vstát ze židle a jít se podívat "co se děje vedle". První skupina (hráči) výrazně zaostávali v pohotovosti za druhou skupinou (zvedali se pomaleji). Po zhodnocení testu bylo vyneseno, že na chování obou skupin má vliv médií se kterými přicházejí do kontaktu.

Je to trochu sporné, osobně taky koukám na kdejakou hrůzu a úchylárnu, ale po zkušenosti vím, že v první pomoci jsem pohotovější než kdejaká panička, která sleduje pouze Ordinaci v růžové zahradě. Takže testy, kdy se nahrávají krizové situace a čeká se jak projeví kdo lidskost a duchapřítomnost, nemusí odpovídat přesně realitě. Ale na lidi brutální věci ve filmech, hrách, seriálech vliv mají.

Od doby co koukám na anime jsem se stala tak trochu otupená vůči kreslené krvi, vraždám, zabíjení a obávám se, že když vidím mrtvoly v televizi, že se z toho nehroutím a vlastně, udržuju si odstup, nezasahuje mě to. Domnívám se, že je to špatně, ale kdo to tak nemá, a netýká se to jenom koukání na anime, ale i na západní filmovou tvorbu.

Příspěvek na té facebookové stránce mi měl dát tipy na anime, kde je o něco méně násilí, přestože žánr obvykle v sobě násilí obsahuje. Byl to oříšek pro mě, když jsem se snažila sama si vyjmenovat, co je tak trochu klidnější a byl to oříšek pro ostatní členy, kteří komentovali a sami se přiznávali, že neví. Vznikla na to i pěkná diskuze.

Obávám se, ale že mnozí si neuvědomují větu "chci seriál, které je akční, ale není tolik brutální jak je zvykem, budou totiž Velikonoce a já se na takové věci o Velikonocích dívat nechci"
Buď je v tom to
- pohrdání, že jsem věřící se zásadami
-pohrdání, že jsem člověk se zásadami
-pohrdání, že jsem náročný divák
- neschopnost porozumět požadavku ve smyslu "ona z nějakýho důvodu chce akčňák s méně brutálními scénami než je zvykem, jo, co jsem takového jenom viděl… jo, aha… možná se jí bude líbit to o tom sportu, sice to není shounen, ale nic jinýho nevím…"

Myslím, že to je problém nejednoho otaku, v anime můžu sledovat kdejakej marast- když na něj budu mít žaludek, ale jakmile mi začne dělat problém udržet to na uzdě mezi opravdovejma lidma, měl bych s tím něco dělat. Takže, když házíte největší krváky někomu, kdo žádá o příběhy s méně násilí, je něco špatně. Anebo si děláte jen blbou srandu.
Doufám, že tu druhou část jste pochopili. Kdyby ne, ptejte se, myslím, že v diskuzi si to objasníme líp.

Jak vnímáte Velikonoce?

Máte nějaké zásady?

Co pro vás znamená přízvisko "brutální"?

Co se podle vás v brutalitě "dá" a co je "už za hranicí"?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 25. března 2016 v 19:12 | Reagovat

Doufal jsem že příjde chvíle kdy toto napíšu:
AŤ ŽIJE ANIMÉÉ!

2 Dahaka Dahaka | 25. března 2016 v 20:15 | Reagovat

Anime je kouzelné v tom, že je animované, postrádá tedy živé herce. Je jasné, že v hraném filmu by podobné brutality jako v anime jen těžko prošli. Zatímco v anime je to klasický akční shounen, v hraném médiu už by to aspirovalo klidně na horor.
Anime si může dovolit víc věcí. Mě přehnaná brutalita také vadí a to nejsem věřící. Věřila jsem, že jsem otrlá, a pak jsem narazila na pár anime, které byli brutální jen pro tu brutalitu a řekla si: "Ne, na tohle se vážně nechci dívat." V tu chvíli jsem si připadala trochu divně, protože jsem vyloučila tenhle žánr prakticky z mého animelistu. Nepotřebuju to, nebere mě to, nelíbí se mi to.

Bohužel já mám dost velký problém s tím, že nesnáším v jakémkoliv filmu/anime/knize, čemkoliv brutalitu vůdči zvířatům. (Lidi ať se klidně povraždí). A druhý problém, který mám snad jen já, protože jsem divná, nesnáším ubližování hračkám (trhání hlav panenkám, párání plyšových medvídků) a podobným věcem. To okamžitě video vypínám a je to pro mě na stejné úrovni jako týrání živých němých tvorů.
Krvavé anime, či určitá brutalita mi nijak extrémně nevadí.(Nejsem hráč brutálních her) Ale i to má své hranice. Občas snesu více, občas překvapivě méně, u mě se to dost mění.
Kupříkladu Another, který má brutální scény mi extrémně nevadil, ale Blood C už mi vadil velmi.

Bohužel akční anime znamená často střílení, střílení často krev, takže najít akční shounen bez nějaké brutality je těžké, páč se to trochu vylučuje. Ale věřím, že i takové jsou.
Nevidím nic špatného na tom, když si někdo usmyslí že ve svátek nebude koukat nic brutálního. Nevidím na tom ani nic k obdivování. Prostě nemám na to dnes chuť, nic víc.
Já v létě koukala na letní anime s vodou (Free) protože jsem se za celé šíleně horké léto nedostala k vodě a tohle byla trochu kompenzace. Před Vánoci jsem zase koukala na Kannon, který se celý odehrává v zimě, proč ne, je to tématické a lépe mě to vtáhne do té atmosféry.
Na svátky mám taky raději něco nenáročného a většinou volím romantiku, nebo komedii, něco, u čeho nemusím přemýšlet, jen se bavit.

Velikonoce:
Jelikož jsem ateista, neslavím je nějak extra. Ani žádných zvyků už se neúčastním, už jsem na to trochu stará a moc sarkastická. Část mé rodiny je ale silně věřící a tak to znám i z druhého pohledu, který mi nepřijde nijak špatný, jen není pro mě.
Velikonoce bohužel už mnoho let každoročně trávím pracovně (jak Velký pátek tak i Velikonoční pondělí) takže pro mě ani to volno není záminkou, abych tyto dny brala jinak, než zbylé dny v roce. Trochu smutné, vím. Ale hold tak to je. Ráda ale vzpomínám na své dětství, když se u nás dodržovalo dost zvyků, jak na vánoce, tak na velikonoce. A jsem ráda, že jsem takové dětství měla, protože dnešní mládež už to těžko zažije.

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 26. března 2016 v 11:34 | Reagovat

Nejsem věřící a ani nikdo z mojí rodiny. A velikonoce bohužel slavíme rok od roku méně. Vajíčka jsme už dobrých deset let neobarvili. Naštěstí na toho beránka každý rok dojde. Se vší upřímností, nemám ani tušení, jak by se takové velikonoce vlastně slavit měli (vlastně to tak mám s naprostou většinou svátků).

Nemám ráda horrory a nijak si nelibuji v násilí, takže nějaké vážně brutální anime jsem zatím neviděla.

Ohledně zásad - stojím si za tím, že každý by nějaké mít měl. Já své zásady mám a držím se jich.

4 Lokusta Lokusta | Web | 26. března 2016 v 15:36 | Reagovat

So sviatkami a teda náboženstvom to mám podobne. Ak nejde o významnú udalosť ako krst alebo svadba, tak sa v kostole ocitám len raz za rok na Vianoce. Na druhú stranu si nemyslím, že chodenie do kostola by zo mňa urobilo väčšieho kresťana a taktiež to neznamená, že ten, kto tam chodí nemôže byť "lepší" vo viere ako ja. Veľkú noc ako sviatky neobľubujem kvôli ukrižovaniu. Myslím, že to vo mne ostalo z detstva (filmy). Nejako mám v podvedomí stále obraz ukrižovania (hoci tieto sviatky sú o znovuzrodení) a to nebola nikdy moja šálka kávy. Čím sa dostávam k násiliu.  Nemám ho v obľube. Obzvlášť žánru gore sa vyhýbam veľkým oblúkom. To je pre mňa to brutálne, za ktoré nejdem (Elfen Lied, Higurashi, Ganz). Na druhú stranu, gore zasadené do stredovekého Japonska, tam sa občas nechám zlomiť a vezmem si do ruky mangu, lebo sa mi zdá, že to tam patrí (Shigurui, Berserk). Teda nemám v obľube seriály (alebo aj hrané filmy), kde sa leje krv neustále a nevidím v tom zmysel; rozumej kultúrny, historický kontext. Ale napríklad také FMA, tam je tiež odseknutá ručička, nožička, hlavička... ale človek si to ani neuvedomí, lebo má pocit, že to do militantného prostredia patrí a neobjavuje sa to pravidelne, ide o ojedinelé scény.

5 Sayuri Sayuri | Web | 26. března 2016 v 17:11 | Reagovat

Veľkonočné sviatky vnímam rovnako ako ty, hlavne že je to voľno, kedže som v maturiťáku je to aj čas na učenie no teraz trávim s ockom v Rumunsku a trochu oddychujem.
Ja som ešte nikdy nedávala posty do podobných skupín, väčšinou si anime vyhľadávam sama na akihabare alebo medzi recenziami.
Čo sa týka brutality, stala som sa brutálnejším divákom, mám rada kriminálky (práve sledujem Criminal minds) som zvyknutá na mrtvoly, krv a ešte horšie veci a rovnako s tým nemám problém ani v anime. Avšak anime čisto len z kriminálneho prostredia by som nesledovala. Musí tam byť aj humor, kúsok romantiky a niečo "zo života" :D

6 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 26. března 2016 v 23:05 | Reagovat

Já si myslím, že to s tím Tokyo Ghoul to bylo tak, že člověku bylo jedno, jeslti to vyhovuje tvým požadavkům, on má to anime prostě rád, a když má možnost ho někomu vecpat, tak to udělá. Jinak, já bych asi doporučila Durarara, jenže to už jsi viděla :D Pak Haikyuu možná, Shokugeki no Souma a tak. Yu Yu Hakusho mi ještě nepřišlo moc brutální.
Velikonoce nevnímám už nijak, nikdo je u nás neslaví. A pokud nějaké zásady mám, tak je nikdy nedodržuju :'D
Pod slovem "brutální" si asi představím chlapečky, kteří naběhávají na miny, a kusy jejich těla se rozlétnou kolem. Takové věci :D Co se brutality týče, tak nemám hranice, spíš čím surovější to je, tím líp, i nějaké ty oblíbené způsoby smrti mám, ale musí se to k příběhu hodit.

7 AD. AD. | Web | 27. března 2016 v 20:59 | Reagovat

Ohoho. Zase jsem po hodně dlouhé době narazila na tvůj blog a jak jsem si přečetla článek, úplně se mi rozpálily prsty, co vše na tohle budu moct hezky napsat. :D

Já musím říct, že jsem asi hodně "otupěný" člověk. Ačkoliv by se dalo polemizovat co to vůbec znamená. Viděla jsem filmy absolutně zvrácený a nechutný z všemožných úhlů pohledu - jak kvůli kupám krve, celkové odpornosti anebo násilí jak psychickému, tak fyzickému. Násilné hry přímo nevyhledávám ale násilí beru ve hrách jako normální věc. (protože si uvědomuju, že je to jen hra) Násilí mi "nevadí". Nemusím ho vidět (asi jako nikdo) ale nějak mě to neznepokojuje, ačkoliv SAMOZŘEJMĚ to mám tak, že když nemusí být násilí tak to je dobře. I díky skoro povinnému shlížení všemožných trpících zvířat když jsem začínala s veganstvím zvládám i to, ačkoliv mi taky dělá hůř vidět trpět zvířata než lidi.

Otázka zní, jestli je to vážně tak špatně. Samozřejmě - bottom line je, že je lepší žít život bez jakékoliv nutnosti sledovat kolem násilí, jak reálné tak v televizi/hrách atd. Jenže já bych se na to podívala i z druhé strany. Máš vedle sebe dva lidi - jednoho, který se násilí všude vyhýbá a tak na něj není vůbec zvyklý a pak někoho "otupělého" hraním her a sledováním filmů. A když ti dva lidi budou dejme tomu v krizové situaci jako může být třeba nějaký útok, co se teď hodně dějí (Brusel, Paříž) tak bude podle mě reagovat rozhodně lépe ten druhý. Člověk, který není zvyklý na násilí a krev zůstane totálně v šoku, možná bude zvracet, brečet, odvracet pohled. Neříkám, že hráč pc her tam s přehledem všechny zachrání jako Superman, ale já osobně bych podle mě byla schopná někomu držet krvácející ránu a mít po sobě něčí krev, protože jsem prostě zvyklá a jak jsi řekla, asi otupělá.

A nic z toho pochopitelně neznamená, že každý je jako ti lidi z toho průzkumu. Pokud se někde děje nějaké násilí apod., tak reaguju, myslím si že to čistě o člověku. Taky mi přijde, že spíš lidi, kteří nejsou zvyklí na násilí by sklopili pohled a rychle šli dál, pokoušeli se násilí ignorovat jako to dělali do té doby, pokud by viděli, že se něco děje, a někdo zvyklý by spíš měl odvahu se do toho nějak vložit. Což je asi opět ale člověk od člověka...

No nic, takže tady máš můj sloh/názor. :D Zajímavé téma na diskuzi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama