"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Pohlcení otaku

28. července 2016 v 13:30 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
Ve čtvrtek před výletem jsem se stavila ve zlatnictví vyzvednout si zmenšený prstýnek, který jsem dostala k narozeninám. Prodavač, který už po mně nějakou dobu pokukuje se mě najednou při vyřizování, zeptal, co to mám na té placce. Je to placka Anime Coven Monarchy, jedné otaku FB skupiny, které jsem členkou. Abych tuto předlouhou historii nemusela prodavači vysvětlovat, vyžvanila jsem cosi, že se to týká komunity, zabývající se mangou a anime. A při výrazu plném nepochopení, který mi věnoval, jsem dodala: "Takové ty japonské komiksy a seriály, víte?" A asi (ne)pochopil.

Inu, proč to píšu- setká se s tím každý fanoušek anime a mangy (úmyslně píšu fanoušek, ne otaku!) a u mě to za ty čtyři roky taky nebylo poprvé. Předtím jsem totiž mnohdy viděla v akci i jiné své soukmenovce, kteří se s tím vypořádali po svém.

Jednou jsem byla na jistém malinkatém otaku srazu ve svém okolí, bylo tam i pár lidí v cosplayích, což přilákalo i dva kolaře z řad široké veřejnosti. V tu dobu jsem si zrovna byla zaneprázdněna a vykládala si se dvěma slečnami, když přišel týpek a zeptal se, co ty cosplaye mají představovat a čeho jsme fanoušci. Někteří mu odpovídali, že jsme otaku, pak mluvili o anime, manze, cosplayích, hrách a vše co k tomu patří. Jenže týpek, pořád nevěděl co. A ti dotyční otaku, kteří se s kolařem vybavovali nedokázali přijmout, že to někdo prostě neví.


"Tak sakra lidi, řekněte někdo, že tohle je setkání fanoušků anime a mangy- japonských seriálů, komiksů, kultury- to už pochopí všichni," říkala jsem si v duchu, protože jsem stála dost daleko a křičet se mi na veřejném prostranství fakt nechtělo. Asi po několikaminutovém dohadování nás zmatený pán opustil bez toho, aby mu někdo vysvětlil, co to to anime a manga jsou. Smutné.

A já to nechápu. Nechápu, proč někteří otaku nechápou, že to anime, mangu apod. někdo nezná. Kdyby použili svou slovní zásobu a řekli "kreslený japonský seriál" nebo "černobílý japonský komiks", tak to bude dost srozumitelné- i když je dost pravděpodobné, že stále si pod tím nic kloudného nepředstaví, možná porno. Ale s tím už se nedá nic dělat.
Ale když nejste schopni ostatním odpovědět na otázku ohledně komunity, tak aby odešli spokojeni a poučení, hází to špatné světlo na nás všechny.

Reaguju na to asi přehnaně, protože jsem přesně ten typ, který si střeží své soukromí a je mu strašně nepříjemné, když má s cizími lidmi mluvit o svém životě a vysvětlovat jim pojmy, které jsou pro ně neznámé. Je to asi nějaká porucha, ale děsí mě, že by cizáci z mého okolí tušili, co je to anime a že s tím mám něco společného- i když najdu milion argumentů na to, že je to vcelku neškodné, fakt, mám to takhle odmalička. Víc jsem se o tom rozepsala TADY (první dva odstavce).

Když už ale musím (viz. zlatnictví ve čtvrtek), snažím se z toho nějak vysoukat, co nejdiplomatičtěji a rychle zmizet. Trochu se štítím otaku, kteří prezentují naši komunitu a pak neumí argumentovat, odpovídat solidně na otázky a nakonec všichni kvůli nim vypadáme jako blbci.


O anime jsem v reálu schopna mluvit. Na různých srazech, s kamarády- ale potřebuju aby splňovali nejméně jednu podmínku- věděli o čem je řeč. Nemá cenu mluvit dopodrobna o něčem, když ten druhý nemá ani tucha, co mu říkáte. Je to pak trapné. A pak se samozřejmě nebavím s každým otaku. V každé komunitě je banda debilů, které je radno se vyhnout.

Když mluvím s někým otaku komunitou nepolíbeným, je to těžké, ale se svými nejbližšími lidmi, je to možné. To jsem takhle jednou otce při diskuzi o new order of age navedla na téma Psycho-pass:

Já: Znám scénáristu, který se tímto zabývá dost dopodrobna a podle toho co vydává je mu jedno, co se s ním stane. Jmenuje se Urobuchi Gen (následuje podrobná charakteristika Urobuchiho práce)…
Otec: To nezní špatně.
Já: Taky pracoval s lidmi, kteří se podíleli na natáčení Kill Bill (viz. Naoši Šijotani). Urubochi má na kontě takovou detektivku, podobá se to Minority Report. Technologiemi se tam měří jestli má člověk potenciál k trestnému činu a je odsouzen dřív než něco udělá. Vznikají tím latentní kriminálnici a na základě toho se tam ta společnost kastuje…
Otec: Známý prvek dystopie.
Já: Ty scénáře jsou docela na úrovni. Urobuchi se odkazuje na klasická literární a sociologická díla a prezentuje to v přijatelném podání. Takový nihilismus na entou, nechceš se na to mrknout?
Otec: Hm, ale já teď nemám moc času…

No, a protože neměl moc času, podstrčila jsem mu noťas, když jel na služebku a tam si užil asi tak tři epizody. Po návratu mi řekl, že je to dost dobrý, ale že nestíhá titulky, protože na ně není zvyklý (jeho generace titulky prakticky neznala) a lepší by to bylo, kdyby to nebylo kreslený. Dobře, přes provedení to neprošlo, ale přes příběh ano. Ale aspoň si už teď nemyslí, že koukám jen na kreslený bezduchý porno (tedy, jemu to nevadilo, ale mně ano). To je důkaz, že jsem schopna ukecat "laika" ke koukání anime, bez použití slova "otaku", "anime", "manga" a dalších zvláštností, které český jazyk doposud nepoznal. A nevypadám u toho jako debil (snad).

Čím jsem starší, tím víc mě otaku komunita začíná štvát. Vystoupit z toho nejde. Stále koukám na anime a stále se o tom s někým bavím, o to přijít nechci. A je mi také jasné, že toho negativního se nezbavíme a stále toho bude víc než pozitivního, ale to se týká každé komunity. Baví mě jezdit na různé cony, protože je to událost jen jednou za čas. Vidět nějakou přednášku, něco si koupit, s někým si popovídat, vidět anime s hromadou dalších lidí. A taky mám za sebou zkušenosti prodeje na stánku. O to přijít nechci. Ale asi se začnu vyhýbat malým setkáním. Někdy je to fajn, ale když ve skupině, kde je plno výrazných cosplayů až oči přechází, nejste schopni říct, co děláte a proč to děláte, tak je to smutný a já se pak stydím, že jsem vlastně otaku. A taky jsem otrávená a zlobím se.

Je to jeden z důvodů, proč necosplayuji, nerada přitahuju pozornost a vím, že bych si to neuměla uhájit. Tím obdivuju cosplayery, kteří to dovedou nosit s hrdostí a zároveň vysvětlit, co to vlastně dělají.


Být otaku není nic extra, jsme jen fanoušky něčeho, co je v dlouhé řadě spolu s dalšími věcmi. Můžeme se tím chlubit, můžeme se tím prezentovat, ale nezapomínejme, že ostatní nemusí vědět, o čem je řeč a nemusí je to taky tak uchvátit jako nás. Jistě to vnímání komunity záleží na věku, ale po osmnáctém až dvacátém roku života bychom to měli brát s rezervou a vzdát se toho "anime je nejlepší" "otaku navždy" apod. nebo to aspoň z táhnout ze svého veřejného mínění- pokud to nedokážeme před ostatními obhájit.

Co vy a otaku komunita? Nějaké negativní zkušenosti? A pozitivní? Co vám to dalo a vzalo?


Použité obrázky z tématického anime Watashi ga Motenai no wa Dou Kangaete mo Omaera ga Warui! (na zapamatování názvů jsem sice dobrá, ale s tímhle se běžte vycpat!).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 28. července 2016 v 13:50 | Reagovat

Negatívne skúsenosti nejako nemám. Skôr iba hejty z okolia, že som čudná, ked sa mi také veci páčia a podobne, ale s komunitou ani moc nie. Mňa ked sa niekto spýta, kto je otaku atd, tak mu to vysvetlím laicky, poviem presne tak ako ty hore, že je to kreslený seriál a komiks a dokonca niekedy to dotyčný sám nazve mangou :D

2 Aya Aya | Web | 28. července 2016 v 13:54 | Reagovat

Též mám silnou alergii na otaku, kteří se neumí prezentovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že toto se odvíjí ne od faktu, že se prohlašují za otaky, ale je to ovlivněno samotným charakterem onoho člověka. Je to šokující, až kolik lidí se dokáže chovat jako plebs zároveň, pravděpodobně je to silně nakažlivé, a zároveň mi je velmi líto těch sociálních chudáků, kteří tím trpí a neumí se bránit. Toť můj pohled i samotná zkušenost. :D

Jinak nedávno jsem zjistila, že mám trochu problém bavit se "jen tak o normálních věcech" s "neotaky". Zaprvé jsem silně uzavřená a hodně se zdržuji mluvení o svém soukromí před cizími lidmi i těmi, se kterými přicházím do kontaktu častěji než s rodiči, tj. spolužáci, ale poznámku, že se zajímám o japonské komixy si neodpouštím. Pak nevím, jak a o čem se bavit s naprosto cizími lidmi, kteří za mnou dolezou po internetu odněkud z Egypta a až v další fázi odtažité konverzace z nich vyleze, že vlatně chtějí online sex. Fuck you very much :D

Pokud je něco (týkající se třeba daného anime) a já mám potřebu se o tom vyjádřit, snažím se své naprosto neovladatelné nadšení aspoň trošičku kontorlovat před svými kamarády (a nedej bože jim tak zhusit něco, co se mi líbí), kteří na to mají pohled opačný nebo žádný. Nechci je terorizovat svojí otravností, a pokud se nemůžu udržet na uzdě, mám blog, kde to svobodně můžou naštěstí všichni ignorovat, nebo naopak se ke mně bezpečně přidat. Svým blízkým chci představit to, co mám ráda, v nějaké kompromisní podobě a opětovat to férově.

3 Yumi-chan15 Yumi-chan15 | Web | 28. července 2016 v 14:07 | Reagovat

Tvůj názor je částečně totožný s mým, protože i já zastávám to že "Pokud nevíš o čem mluvíš, nemluv o tom." Ale nekvalitní prezentaci může podat i někdo, kdo si je dobře vědom o čem hovoří. Hlavní je, jak si to vyloží ten, kdo přijímá námi podané informace. Nechci tím tvrdit že jsou všichni netolerantní a ignoranti, ale nebudeme si lhát. Je jich dost a narazit na ně není tak těžké, o to více je smutné že "otaku" na ně naráží nejvíce (aspoň z mých zkušeností a lidí v mém okolí). Ale máš pravdu, tohle se asi nikdy nezmění a vždy bude převažovat negativní mínění s předsudky nad pozitivní stranou toho že to je jen další koníček jako každý jiný.

Já osobně se jako otaku reprezentuji i přes to, že jsem plnoletá a uvědomuji si jak se na ten termín nahlíží. Tak nějak se za to nestydím i když si lidé okolo mě klepají na čelo. Je jasné že jim to necpu hned na potkání, ale pokud o to projeví zájem tak to nebudu tajit.

4 Tori.U Tori.U | E-mail | Web | 28. července 2016 v 15:25 | Reagovat

Já většinou nemám potřebu o sobě říkat, že jsem otaku. Navzájem se většinou poznáme, takový ten čich (Nebo spíše okukování - tapeta na mobilu, prohlížení Konohy, placky, znaky, slovník...) a u ostatních ne-otaku lidí jsem vypozorovala skrytou nechuť. Před novými známostmi to většinou nevytahuju, často to způsobí špatný dojem a jak jsem říkala - vzájemně se to většinou pozná.
Nemůžu říct, že bych byla hrdá otaku. Na co mám být hrdá? Anime je koníček, který stejně už moc neprovozuji, nevidím důvod, proč bych to měla nějak více vyzdvihovat.

5 Slečna P. Slečna P. | Web | 28. července 2016 v 16:29 | Reagovat

Tak dva měsíce jsem od rána do večera zírala na anime, ale teď se to snažím omezit, protože je to hroznej žrout času :D
Je ale nefér, že to někdo odsuzuje, když to ani pořádně nezná.

6 Dahaka Dahaka | 28. července 2016 v 17:06 | Reagovat

Jelikož už jsem hodně starý ročník a k anime jsem čuchla až po dvacátém věku, kdy se u nás teprve stávalo více známé, vždy jsem byla hrdá na to, že jsem v této komunitě. Byť to zní hloupě, otaku komunita mi hodně dala a nikdy na ní nedokážu dát dopustit, už jen kvůli tomu, jak mě změnila. Jsem ráda, kým jsem dnes.
Ale je také pravda, že díky tomu, že už jsem v komunitě skoro deset let, dokážu vidět rozdíly mezi "předtím" a "teď". A jsou opravdu markantní. K anime uzrály nové, stále mladší generace a já se nikdy netajila, že zrovna mladou generaci celkově nemám v oblibě, zvláště jejich arogantní chování, drzost, neúctu a podobné běžné věci v moderní době minimální rodičovské výchovy.
I v komunitě kolem anime se to objevuje, i když se mi zdá, že méně. A proto je pro mě problém rozumět si s mladými otaku. Nejen že nedokážou hájit své názory, či nějak vysvětlit, jak a proč k nim došli. Nedokáží ani civilistům nějak normálně představit svůj vlastní zájem, což by mělo pro ně být stěžejní. Ano, také jsem se se situací, kterou ze srazu popisuješ setkala několikrát. Bohužel jsem ten typ, který nedokáže držet pusu a tak jsem vždy šla civilům vše pečlivě vysvětlit raději sama.

I já se několikrát účastnila malých městských srazů, ale musím říct, že na ně nerada vzpomínám. Nejen že velmi improvizovaný program byl v duchu seznamky, ještě zahrnoval aktivitu pro děti základní školou povinné a to mě velmi irituje. Psala jsem o tom dokonce i několik článků na téma Jak pořádat otaku srazy.
S civilisty se ale jinak ráda bavím o anime. Ráda jim osvětlím můj koníček, i když většina opravdu nepochopí, o co se přímo jedná. Proto anime a mangu přirovnávám k hraným filmům, které mají taky mnoho žánrů, mnoho rozličných příběhů, jen anime je animované. Aby si lidé nemysleli, že koukáme na animované pohádky.Nestydím se za svůj koníček, nejsem už tak moc uzavřená, takže si ráda z kde kým o tomto tématu popovídám. Nevadí mi jejich odsuzování, nikdy se s nimi nehádám, nepřu, nevnucuju jim nic, protože to nemá smysl. Ty, které to zaujme poznám, a ti si to možná ještě dohledají doma v klidu na googlu. Ostatní se jen ušklíbnou a jdou dál, nepotřebují vědět co je to anime, proč jsou ty lidi v parku tak nahastrošení a podobně.

Ale rok co rok cítím stále větší a silnější pocit, že už jsem trochu v této komunitě stará (i když mi většina nehádá víc jak 22). Ne přímo věkově, jako spíš... rozumově? Nevím jak to přesně popsat. Letos na AF jsem si všimla, jak mě iritují určité věci, které otaku omladina dělá a kamarád mi řekl, že začínám být stará a zapšklá. A nejspíš měl vážně pravdu. Něco na tom bude.
A pak jsou tu i chvíle, kdy se v neděli utahaní zastavíme u stánku Coven Monarchy a v klidu si tam pokecám o anime s neznámým klukem (a že já z kluky zásadně nerada komunikuju celkově). Takže kdo ví. Možná už jsem opravdu stará a tyhle akce nejsou pro mě. Možná už si nemůžu ani říkat otaku, i když to označení mám překvapivě ráda. Ale že bych přestala koukat na anime, že bych opustila tuhle subkulturu, to asi ne. Myslím, že se to tak nějak stalo částí mého života a nejde to už pryč.

7 S c a r s S c a r s | Web | 28. července 2016 v 19:32 | Reagovat

Upřímně jsem nikdy neměla ráda označení otaku. Pokaždé, když jsem někoho slyšela o jeho osobě tohle prohlásit, vypadlo z něj i spouta naprosto nesmyslných věcích a charakterizoval postavy slovy "Je to idiot", což považoval to za dostačující a vlastně ani nedokázal jinak popsat proč má k dané postavě takový postoj.

Za svou účast na conech jsem potkala jen velmi málo jedinců, kteří byly schopni o nějakém anime normálně komunikovat a to i v případě, že ho osobně neměli třeba vůbec v oblibě. Je skutečně lepší slyšet "To anime mi nesedlo, protože mělo slabé charaktery a děj mě nebavil" než hloupé "Byla to píčovina! Jak na to můžeš koukat". Takže ke komunitě moc dobrý vztah vážně nemám.

Byla bych pokrytec, kdybych samozřejmě tvrdila, že jsem nikdy předtím neprohlásila něco podobného, ale čím více času trávím mezi komunitou, tím více se i pro svůj dobrý pocit snažím podobnému vyhnout a správně formulovat myšlenky, s respektem k ostatním. A to je právě něco, co většině z komunity chybí. Proto se conů týče, dva do roka mi bohatě stačí a většinou se tam dám do řeči jen s lidmi, které již nějakým způsobem znám. :D

Jinak ale úplně schvaluji doporučení Psycho-Passu tvému taťkovi. :D Skoro obdobně jsem mladšího bratra navnadila na anime Erased a dokonce následně i sám shlédnul několik dalších anime. V neposlední řadě jsem mu i konečně ukázala, že anime nejsou jen pohádky pro děti, nebo porno. :D

8 Lokusta Lokusta | Web | 29. července 2016 v 14:19 | Reagovat

Napíšem to v skratke: Pred ľuďmi, kt. sa do toho nerozumejú, hovorím o mange ako o japonskom komikse, ktorý je súčasťou samostatného umenia nazvaného komiks. A o anime ako o japonskej odnoži animovaného priemyslu. A dám im radu, aby sa vyhýbali ľuďom, kt to majú radi, lebo by mohli prísť k duševnej ujme. Som zlá, ale vždy sa sama veľmi hanbím, že som súčasťou "komunity", keď vidím to nekontroľovateľné nadšenie a "vkus" a neschopnosť si ho obhájiť alebo vysvetliť. (Lebo aj gýč môže byť vhodne prezentovaný.) A keby to bolo aspoň tak, že problém je v tom, že sa nedokážu dobre vyjadrovať na verejnosti, ale on je ten prejav zlý aj na internete.

9 Choi Mari Choi Mari | Web | 30. července 2016 v 10:47 | Reagovat

Na anime se dívám a mangu si sem tam taky občas přečtu, ale nepatřím do komunity. Naopak o kpop komunitě bych se mohla rozpovídat. I když kpop poslouchám roky, je hrozně těžké se do komunity pořádně dostat.

Jednak je tu jistá elitismus a pak taky neschopnost přijmout nováčky či lidi, co zatím slyšeli jednu dvě písničky a rádi by věděli víc. Navíc je střed komunity v Praze a tam zase nejsem já. Často narážím na lidi, kteří se bojí do komunity pokusit proniknout, často kvůli bodům zmíněným výše.

Mě nevadí, když někdo nezná můj oblíbený boy band nebo neumí správně vyslovovat korejská jména. Já jsem s těmi jmény ze začátku taky zápasila a taky jsem na všechno přišla až postupně. To všichni. Ale ne všichni jsou schopní to přijmout. Navíc je tady ten samý fenomén s vysvětlováním laikům, který jsi zmínila u otaku komunity. (A taky to, že si polovina naší země myslí, že existuje jen jedna jediná komunistický Korea a nechápou, co na ní vidím...)

10 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 31. července 2016 v 0:10 | Reagovat

Keďže sa kvôli svojmu blogu v otaku komunite pohybujem už nejakú dobu, hlavne ide o otaku komunitu na internete zažila som už všeličo. Podľa môjho názoru čím väčší fandom tým na viac somárov človek narazí. A anime fandom je naozaj veľký. Ja som taký typ, že sa vôbec na verejnosti nevystatujem s tým, že som anime a manga fanúšik, mám rada svoje súkromie, a keď už aj na to príde vysvetľujem to ako ty: "Japonské komiksy a animované série," a tiež neznášam keď to niektorí otaku nevedia vysvetliť alebo keď dotyčný ktorému to vysvetľujú povie: "Aha, takže japonské rozprávky?" a oni na neho okamžite vyletia a začnú mu nadávať. Otaku komunita by si mala uvedomiť, že nie každý má rád anime a nie každému to bude po chuti a útočiť kvôli tomu na druhého je hlúpe. Potom sa všetci čudujú, že anime fandom je považovaný za jeden z tých najhorších fandom, ale ja sa ani nedivím keď vidím ten prístup tých "otaku" či už na internete alebo v reáli.
Niekto nemá rád to anime čo ty? Hneď treba na daného človeka útočiť, nazvať ho všetkými možnými nadávkami a želať mu v živote to najhoršie.
Niekto nevie vysloviť správne meno postavy lebo japončina nie je jeho materinský jazyk? Taktiež mu treba vynadať, nazvať ho kreténom a poslať ho kade ľahšie. Táto neúcta a nepochopenie zo strany otaku mi veľmi vadí.
Nepáči sa mi ani to niekedy až silené vnucovanie anime ľuďom, ktorý k tomu nemajú vzťah.
To sa radšej nezmieňujem o tých videách a fotkách, ktorý niektorí otaku hádžu na internet. Ja sama sa za nich cítim trápne. A potom sa celá anime komunita diví, že sme pre nezainterosavaných len "weeboos" - FilthyFrank sa na youtube veľmi dobre vyjadril o weeboos a plne s ním súhlasím.
Na druhej strane vďaka anime komunite som sa stala oveľa sebavedomejším človekom a zbavila som sa svojej zakríknutosti a toho, že som sa vždy bála vyjadriť svoj názor.
Navyše vždy si poviem, že aj keď to s otaku komunitou ide dole kopcom stále sú na internete horšie komunity ako Undertale a Steven Universe :D :D
Ale ako píše hore Lokusta, radím všetkým nezainteresovaným nech sa držia ďalej od anime komunity lebo aj keď niekedy chcú nadviazať len priateľský rozhovor ale náhodou povedia niečo čo sa im nebude páčiť fakt dojdú len k psychickej ujme. Bohužiaľ, taká táto komunita je a ja sa radšej za ňu medzi ostatnými ľuďmi nepriznávam :D

11 Tamao-chan Tamao-chan | Web | 2. srpna 2016 v 21:54 | Reagovat

Já jsem se za otaku označovala teprve v začátcích, kdy jsem coby dvanáctileté dítko prvně čichla k anime. Nicméně od té doby, co vím, co to ve skutečnosti v Japonsku znamená, už to nepoužívám.
Anime a mangu miluju a Japonskem se zabývám, ale ve skutečnosti (minimálně ne poslední dobou) prostě nemám potřebu se nutně začleňovat do otaku komunity. Mám pár kamarádů a známých, s kterými o tom dokážu debatovat hodiny a hodiny, ale u toho to končí.

A naprosto se ztotožňuju s tvým názorem: "Nerozumíš, nemluv o tom."
Tahle věta je jedno z hesel, kterými se koneckonců řídím i v práci, kterou mám. Ale bohužel mi dost často přijde, že dost lidí by tohle heslo potřebovalo minimálně červenou fixou vytetovat na čelo nebo nevím... :D

12 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 3. srpna 2016 v 13:16 | Reagovat

Takhle to mám spíš s lolitou, taky k nám vždycky někdo přijde a zeptá se nás, proč vypadáme tak, jak vypadáme. a že co cosplayujeme za postavy. Raději ani nepoužíváme slovo "lolita", aby si to nevyložili špatně :D Pokud se mě někdo neptá na mé zájmy, tak o tom sama většinou nezačnu, ale když už, tak to popíšu obecně jako: "mám ráda japonskou kulturu". Ono by bylo taky dost debilní jim vysvětlovat, že mám ráda muzikály a antropomorfní holuby a meče :D Navíc občas nosím věci s potiskem z nějakého anime nebo hry, takže si to ti lidi můžou domyslet sami.

Na komunitě mě nejvíc štve ten postoj: "Tohle je sračka, jak se ti to může líbit" a "Pokud není tvoje nejoblíbenější anime Ghost in the Shell, nemáš vkus" a nazývání každého "weeaboo". Kdysi, když bylo anime v Česku ještě taková rarita, byla komunita mnohem přívětivější, protože to tady moc lidí neznalo a většina fanoušků, co jsi mohla najít, byli 30 letí chlapi.

13 Joina Joina | Web | 4. srpna 2016 v 12:30 | Reagovat

Mi příjde, že z toho pomalu rostu, ale není nad nějaké yaoi, které zbožňuji do dnes, občas anime, ale častěji mangu.

14 beepinka beepinka | Web | 4. srpna 2016 v 13:22 | Reagovat

Naprosto ti rozumím. Co se týče kpop komunity,je to tak nějak podobné a jak říkáš,vždy se najde několik debilů. ><

15 gitty93 gitty93 | E-mail | 10. srpna 2016 v 21:40 | Reagovat

já bych řekl, že koukat na anime je stejné jako hrát šachy :) když se do toho člověk zažere, jen těžko se vysvětluje ostatním proboha proč? ale když se do toho fakt zažere, tak se o to stejně pokusí, i kdyby měl dostat mat v druhém tahu :)

16 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 20:30 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek (ostatně jako všechny, které si od Tebe přečtu =])
Naprosto s Tebou souhlasím. Když jsem byla menší, taky jsem byla taková - nedokázala jsem se smířit s tím, že anime je jen kreslenej seriál a říct mangám komixmi připadalo jako urážka. Ale myslím si, že z toho lze vyrůst, pokud člověk není vyloženě debil.
Já už jsem si teda otaku přestala říkat - na anime nemám moc čas ani teďka, ale na studio Ghibli nebo třeba Tebou již zmiňovaný Psycho-Pass nedám dopustit a asi je to na mně stejně pořád vidět. Plus k tomu, že jsem i cosfailer =D Jsem názoru, že když už něco dělám nebo mám něco ráda, měla bych být schopná vysvětlit i úplně nechápavý osobě, co dělám a proč to dělám. Proto mě pak potěšilo, že jsem se na letošním AFku bavila se šatnářkama (v cosplayi Annie z LoLka) a dokázala jim to vysvětlit tak, že si cosplayerů začaly vážit a obdivovat jejich práci :-D (gg ftw!)
Takže jo, jde to, když se chce a člověk přijme fakt, že i když většina lidí už o tom povědomí má, najdou se vždycky lidé, kteří o tom nevědí nic.

17 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 16. srpna 2016 v 11:39 | Reagovat

Myslím, že Ti rozumím:-)
já nejsem ani schopna vysvětlit, co dělám:-D
Ne fakt, blbě se to vysvětluje lidem, co nejsou v oboru a včera se mě pán, co nám tu montuje okna ptal, co dělám, tak jsem to začala vysvětlovat, ale koukal na mě jako tele na nový vrata, tak jsem toho radši nechala:-D

18 Den Den | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 22:00 | Reagovat

Já jsem naštěstí k anime přišla přes sestru, takže zaučování jsem měla od osoby blízké a všechny ty cizojazyčné termíny jsem pobrala bez problému :-D Ale to, co jsi popsala ve článku - ač mě to děsně mrzí - není jen problémem japanofilů... Tuhle jsem byla já onen "noob", když jsem se bavila se známou o parkouru - no, první dojem dělá hodně, a když člověk slyší z druhé strany jen samá negativa a pomlouvání, tak je to holt naposledy, co se o to téma zajímá... :-?
Je to těžké, lidi si myslí, že když ovládají stejný jazyk, že se domluví a porozumí si. NOPE :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama