"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Shinrei Tantei Yakumo

12. listopadu 2016 v 22:29 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
Nepůjde tak úplně o (ne)recenzi jako spíš o rozbor příběhu a jeho různých formách zpracování.
Shinrei Tantei Yakumo pochází z pera Manabu Kaminagy a jedná se o sérii mysteriózního příběhu o mladém muži, který skrze své červené oko, dokáže vidět duchy. Na základě knihy vznikly dvě mangy, anime a televizní inscenace.

Příběh:
Nejošemetnější část o které se dá psát. Shinrei Tantei Yakumo má velký záběr a tak začnu částí, kterou mají všechna zpracování společná.
Ozawa Haruka má problém. Tedy spíše její kamarádka Miki má problém. Spolu se svými přáteli se totiž v noci vydala do staré nepoužívané tělocvičny v lese a ono. se. něco. pokazilo. Mičina věrná přítelkyně Haruka dostane tip, že se má pomoci dožadovat ve Společnosti filmových přátel, kterou vede mladík jménem Yakumo Saitou. Mládenec prý disponuje zvláštní mentální silou a je exorcista. Po setkání a prvních neshodách jí Yakumo odhalí, že jediné, co může je vidět duchy a na co se zmůže je hledání příčiny, proč ještě zůstávají na tomto světě. Skeptická Haruka s ním začíná pátrat po příčině, která Miki a její kamarády přivedla do úzkých.


Jedná se o základ každého zpracování. A jaká ta zpracování vlastně jsou?



Začněme předlohou. Její překlad jsem našla náhodou na tumblr a tak vám sem dám odkaz. Manabu Kaminaga zpracoval prakticky všechno, co je využito i v mangách (a tak trochu i anime). Postavy, jejich minulost, případy, dějové zvraty… Příběh není psán hoch jazykem a tak se i poměrně dobře čte. Samozřejmě je potřeba znalost angličtiny (když to nečtete v originále) a někdy, když postavy zabíhají do detailů a sarkastických narážek, může se v tom člověk bohužel ztratit. Postavy jsou sympatické, děj je svižný a jestli si potřebujete promrskat cizí jazyk, přímo se vám to nabízí.

Mám načteno už několik dílů. Čtu je pomalu, nespěchám a příběh si snažím vychutnat. Hodnotím předlohu velice kladně a dost mě baví ji porovnávat s dalšími zpracováními.



Manga ilustrována Ritsu Miyako (nad příběhem stále dohlíží Manabu Kaminaga) se skládá z případů staré tělocvičny (pilotní případ), tunelu a zmizení Haručiny nejlepší kamarádky (příběhy vychází z novely, manga prakticky pokrývá první knihu). To vše je obsaženo ve dvou knihách. Ačkoliv je kresba komornější než u druhé mangy a není zde do detailu rozebrána Yakumova minulost a krom hlavní dvojice se tu vyskytuje jen Yakumův strýc a detektiv Gotou, je tato manga psychologicky zvládnuta nejlíp.

Plus: vývoj postav, rychlý sled děje, charaktery, nejsou zde hluchá místa

Mínus: komornější kresba, krátkost příběhu, epizodnost (postavy jsou tak dobře vykreslené, že by se příběh mohl dostat i na hlavní linku)

Nadále bude zpracování od Ritsu Miyako označováno jako manga #1



Nad mangou opět dohlížel autor předlohy a kresbu si vzala do parády Suzuka Oda. Jde o mnohem rozsáhlejší a honosnější zpracování než u mangy #1. Příběh je členěn do jednotlivých případů, kde se občas protne hlavní linka, která se dostane na povrch až v devátém arku Connected feelings. Manga obsahuje více postav a docela i dobře rozebraných. Krom Yakumova sarkasmu se zde objevuje i patolog Hata se svým morbidním humorem. Bohužel hlavní hrdinka, je sice vykreslena dobře, ale za svou kolegyní z mangy #1 dost mentálně zaostává.

Na Wikipedii se píše, že manga pokračuje doposud, nejsem si s tím zcela jistá, když jsem před dvěma lety držela v rukou předposlední díl mangy přeložený v němčině. Legrace je, že manga na internetu je asi tak ve třičtvrtině. Buď jsou překladatelé líní, nebo někde zasáhla autorská práva. Tak jako tak, vypadá to, že závěr mangy je mnohem grandioznější a má lepší atmosféru než-li v anime.

A aby to bylo logické, bude nadále manga nakreslená Suzukou Odou označována jako manga #2




Bohužel jak to tak vypadá nad průběhem natáčení asi Manabu Kamiaga nedohlížel nebo nedohlížel pečlivě, protože tím vzniklo tohle: třináctidilné cosi, co osekalo veškerou konverzaci na které příběh stojí, ochudilo hlavní hrdiny o své charaktery a snažilo vtísnit hlavní zápletku asi do pěti dílů, kdy děj gradoval ve své tři čtvrtině a zbývající čtyři epizody tam vycházeli jaksi na prázdno (a to jsou sakra, důležitý!). K závěru bylo vyloženě zmrveno vyústění děje, které je ve svém základu zajímavé, ale vzhledem k okolnostem v seriálu, jsem si myslela, že si dělají srandu…

Abych tomu neházela jen popel na hlavu, můžete se podívat na tuhle recenzi, kde je zmíněno jedno velké plus a to Daisuke Ono v hlavní roli, který nazpíval i opening. Problém je, že mysteriózní anime na rozdíl od hudebního, nemůžete vystavět na něčím hlasovém talentu.


A teď to nejlepší, porovnávání!


Postavy

Yakumo Saitou

Jak už víme, Yakumo je mladý muž, který se zašívá v klubu filmových přátel, který sám založil, aby mohl přespávat na školním pozemku. V žádném dalším zpracování není prozrazeno, jestli je Yakumo opravdu student a co vlastně studuje. Narodil se s červeným levým okem, kterým může vidět duchy a odmalička jej provází smrt a utrpení. Má z toho značné depky, nevěří lidem a k tělu si pustí minimum a ani to ne. Aby si přivydělal, podvádí s kartami, ale svou schopností oka občas vypomáhá detektivu Goutovi s případy s duchařským nádechem, má vyšetřovatelské sklony. Ze zajetých kolejí, jej vyvádí až Haruka, které se jeho rudé oko líbí a diví se, proč nosí kontaktní čočku. Yakumo se začíná otevírat světu ale zároveň si ponechává svou nedůvěru a sarkastický smysl pro humor. Je lechtivý.

manga #1 : Yakumo je takový, jak v novele. Sarkastický, nedůvěřivý, skeptický. Na rozdíl od dalších zpracování zde není rozebírána jeho minulost a vše je shrnuto do výroku "Ne všichni rodiče mají rádi svoje děti," S detektivem Gotou jsou staří známí, ale odkud se znají, není též prozrazeno. S Harukou naváže velice blízký vztah ve kterém se oba neustále slovně pošťuchují, ale jsou se schopni podpořit. A protože mezi dvacítkami opačného pohlaví může vzniknout všechno jen ne klasické pevné přátelství, je příběh protkán drobounkými náznaky a detaily, které jsou ale vcelku těmi nejkrásnějšími . Vzhledově Yakumo odpovídá předloze. Nosí džíny a bílou košili, má tmavé vlasy a jeho pravé oko je černé, levé červené.

manga #2: Opět, Yakumo odpovídá povahou předloze. Navíc je tu rozebrána jeho minulost a jeho ošemetné rodinné vztahy. Gotou tu hraje mnohem větší roli než v manze #1. Haruka v Yakumově životě hraje obrovskou roli, ale na rozdíl od mangy #1 je více bezstarostnější a dýl tam trvá než si postavy padnou do oka. Vzhledově je Yakumo vyřešen opravdu bišíkovsky. Vlastně díky tomu se dostal do mého skromného žebříčku. Tmavé vlasy, kombinace modrého a rudého oka, někdy víc odhalen než neodhalen…

anime: Ne, že by Daisuke Ono, neuměl s Yakumovým hlasem zázraky, ale díky tvůrcům je Saitou ochuzen o své osobní kouzlo. Prožívá jednodušší vztahy a řeší jednodušší zápletky. Vzhled je dost změněný (rysy zůstávají podobné, stále má ten zvláštní podlouhlý nos). Má světle hnědé vlasy a zelené pravé oko. Ne, že by to nebylo hezký, ale je to prostě jinačí...
Víc než kdekoliv jinde se projevuje jeho slabina, je strašně lechtivý. Takže je to aspoň trochu roztomilý…


Ozawa Haruka

Studentka univerzity, která jednoho krásného podzimního dne zavítá do Klubu filmových přátel, aby pomohla své kamarádce v nesnázích. Tam se setkává s Yakumem. Od začátku to Haruce pálí a tak objeví jak funguje jeho trik s kartami. Proto mu také zezačátku nedůvěřuje. Yakumo však poukáže na její mrtvou sestru-dvojče, která před lety zemřela při autonehodě a o které Haruka nikdy nikomu neřekla a tak přehodnotí Yakumovu serióznost. Jedná se o velmi obětavou, citlivou, nesebevědomou mladou ženu, která své nitro utápí v bolesti, ale zároveň se se svým osudem snaží bojovat a pomáhá, kde se dá. Yakumo jí často kritizuje, že se stará i o absolutně neznámé lidi, kteří si její pozornost ani nezaslouží. Haruce přináší Yakumova přítomnost jiný úhel pohledu na život a snaží svou nově objevenou spřízněnou duši podpořit, když je jí nejhůř.


manga #1: verze Haruky asi nejpodařenější, vnímavá, sympatická postavička, která bojuje se svým smutným životem. Působí hodně společensky, ale je to spíš proto, že se snaží lidem pomáhat, uvnitř je osamělá. Vliv na její osobnost měla rozhodně smrt sestry ze které se Haruka dodnes nedostala. Je dost emocionálně založená, takže dává průchod svým citům z čehož se pak obviňuje, že se chová nezodpovědně. Také ji trápí, že nedokáže v řešení případů Yakumovi dostatečně pomoci a štve ji, že se vůči němu chová bezstarostně a tím mu (podle sebe) hodně ubližuje. Yakumo to ovšem (i když to mnohdy nepřizná) vidí jinak, už jen proto, že o jeho oku řekla, že je krásné. Je jím oslovována "všetečko". Ozawa má vcelku tvrdý život, neustále ztrácí své blízké, což ji s Yakumem spojuje.

Vzhled je podle mangy. Světle hnědé, krátké vlasy, obléká se neformálně, outdoorově, taková ta móda v prvním desetiletí jednadvacátého století, ale je to na ní vkusné.


manga #2: bohužel zde se hloubka personality hlavní ženské hrdinky tolik nevyvedla. Haruka je víc bezstarostná a déle ji trvá než pochopí Yakumovo smýšlení. Když se dostane do úzkých, hůř se z nich sama dostává. Na druhou stranu může čtenář nahlédnout do Haručina života. Ozawa je součástí sboru, hraje na příčnou flétnu (tento hudební nástroj má pro autora novely zvláštní symboliku- asi, objevuje se totiž v dalších jeho dílech) a po studiích (ano, školou v Japonsku život opravdu nekončí, jak to tak občas vypadá!) pedagogiky (ano, dokonce víme, co studuje) odchází učit na základní školu. Do Yakuma se po čase zamiluje (otázkou stále zůstává jestli on do ní) a je ochotna mu pomoci s čímkoliv a následovat jej kamkoliv. Má tak nějak smůlu na případy, která následně Yakumo řeší a bohužel se do nich oba zaplétají až po uši a končívá to na hranici života a smrti.

Vzhledově je Haruka vyřešena pestřeji než v manze #1. Je to takové to "cute" a "kawai", často jsou na ní vidět punčocháče/ legíny s kraťasy. Nevypadá to špatně, ale už její vzhled napovídá, že je o část své osobnosti ochuzena.


Kazutoshi Gotou

Yakumův starý známý, detektiv ve středních letech, který občas za svým mladým kamarádem přiběhne, aby mu pomohl vyřešit nějaký případ. Má tu možnost, před lety zachránil Saitovi život na poslední chvíli. Ví o jeho oku a řadí se do zvláštní kategorie lidí, kteří se Yakumova oka "nebojí a zároveň nehnusí". Gotou je Yakumem nazýván "medvědem" a stále tázán "jestli od něj zase utekla žena". Gotou je totiž workoholik, který své práci zasvětil celý svůj život a Yakuma stále baví jej zlobit. Na druhou stranu detektiv po seznámení s Harukou má novou zásobu narážek na Yakumův milostný život. Kdo by se ale divil, když v manze #1 zastihne Haruku, jak od Yakuma odchází v pyžamu a Saitou je do půli těla nahý? (Jo, některý věci se fakt blbě vysvětlují… )
Gotou je ale ochoten pro Yakuma hodně zakusit, což dokazuje ark Connected feelings v manze #2 a v anime, když je Yakumův strýc smrtelně zraněn, neváhá se ujmout malé sestřenice svého chráněnce. Vzhledově se v různých verzí příliš neliší. Oči jako trnky, rozcuchané světlejší vlasy a tmavé strniště.


Yuutarou Ishii

Nováček, který nastoupil k policii a byl přiřazen ke Goutovi do dvojice. Moc si nevěří, je zaražený a vypadá to, že se k policii příliš nehodí. Jako dítě chtěl být mangakou, ale to mu otec zakázal. Navíc má veliký strach z nadpřirozena, takže mu v Yakumově společnosti není moc dobře. Gotou si zprvu (díky Yakumovu humoru) myslí, že je Ishii gay a pečlivě si střeží svůj osobní prostor. Ishiimu se líbí Haruka a tak v Yakumovi vidí konkurenci. Čím déle ale s těmito lidmi pracuje, tím víc se stává opravdovým vyšetřovatelem se smyslem pro spravedlnost. V manze #2 si dost rozumí reportérkou Makoto Hijakatou, která mu v jedné z kritických chvil otevře oči.


Isshin Saito

Mladší bratr Yakumovi nešťastné matky. Po tragických událostech, které v jeho rodině nastaly se nakonec Yakuma ujal a až do jeho dospělosti jej vychovával. I potom, co se Yakumo přestěhoval na kampus má stále u svého strýce, chrámového mnicha, útočiště ve svatyni, což ale Yakumovi s jeho schopností příliš nesvědčí. Isshin má ještě malou dcerku, která je ale neslyšící a němá. Yakumův strýc si chtěl zkusit, jak lidi pohlížejí na jeho synovce a tak nosí červenou kontaktní čočku na pravém oku, ale žádnou schopností nedisponuje. Tento fakt je vyjádřen ve všech verzích. Ke konci příběhu v anime a manze #2 je Isshin smrtelně zraněn a umírá. Pro Yakuma je to nejen veliká rána, ale také jeden ze závěrečných případů.


Hlavní záporná postava

Abych nekazila zábavu spoilery (i když tento článek je už tak plný vyzrazení), popíšu jen rozdíl mezi hlavním záporákem v anime a v manze #2. Ono stejně nic moc nevíme a ani autor se tak nějak nesnažil s tím něco dělat… nebo spíš, až tam jsem se v novele nedočetla.

Anime: Potenciál hlavního záporáka je uzemněn na minimum. Ačkoliv podle novely je to manipulátor na entou a nikdo si není pořádně jistý, co je to za existenci, v anime jeho manipulační tahy vypadají spíš jako hry školkáče s plyšáky. Navíc vypadá chudák jako takoví ti divní týpci v kabátech, kteří se potulují kolem školek a dětských hříšť a to mu nepřidává, vzhledem k charakteristickému humoru příběhu, na vážnosti (on totiž tak nějak divák čeká, až si z něj Saitou, Gotou nebo patolog Hata udělají prču, ale ono ne...).

manga #2: Jiný kafe, jiný level. Manipulátor z nejnebezpečnějších, které jsem kdy skrze příběhy poznala. Asi za to může to tajemství, které jej stále zahaluje. Je také nepolapitelný a udeří, když to postavy vůbec nečekají (jak nečekané! :D). Na rozdíl od anime, kdy byste během jeho sáhodlouhých monologů stihli najít způsob jak ho zlikvidovat a ještě si uvařit kafe, je v manze #2 málomluvný, úsečný, ale když něco řekne, zaryje se to hluboko do všech a čtenář si ještě po letech pamatuje, kdy a za jakých okolností se tam zjevil (manga překládána od roku 2009).

Vzhledově je velice atraktivní a vypadá hlavně mladší než v anime. Má takový nadpozemský nádech. Tmavé brýle na jeho očích a tmavý dlouhý kabát zůstává nezměněn.


Nanase Miyuki

Záporná ženská postava s hlavní rolí a dost ošemetnou minulostí. V anime ji chuděru vyvedli (s prominutím) jako děvku, bez vlastní vůle, s absolutně vymytým mozkem a nevhodnými způsoby. V manze #2 je vyvedená jako půvabná, inteligentní dáma se sadistickými sklony (jo, tohle bych domů ale nechtěla ) , které to (aspoň z větší části) myslí samo a nevypadá jako zombie.


Každý příběh má nějaké své mouchy. Shinrei Tantei Yakumo je svým způsobem velmi klišoidní záležitost. Krásnej chlap v depresích, hrdinka, která se mu snaží pomoct a objevuje sama sebe, takovej ten strejda policajt a rodinné poměry ve stylu Hvězdných válek- do dokonalosti to má daleko. Ale, člověk by úplně na všem něco našel. Na tomto příběhu mě nejdříve zaujal humor hlavního hrdiny. Smířen se svým životním osudem čas od času padající do temnot a bloumající mezi dvěma světy. Přesto s tím svým sarkasmem na tváři připraven vše komentovat.

A doporučení?

Novelu si přečíst, když hledáte něco na hodně dlouho a chcete si promrskat cizí jazyk- ZDE

Mangu #1 pro ty, kteří chtějí duchaplné hrdiny a epizodní příběhy bez dalších navazujících okolností-ZDE

Mangu #2 jestliže chcete vidět bišíka v plné polní, duchy a legraci na pitevně- ZDE

A anime? Tak to je pro ty, kteří se vykašlou na vkus, úroveň a nevadí jim, když je sledování dožene k spáchání seppuky… ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lokusta Lokusta | Web | 13. listopadu 2016 v 9:16 | Reagovat

Niekedy dávnejšie mi na anime padli oči, ale asi som ho nepovažovala za dostatočne zaujímavé. A hoci manga 1 pôsobí ako niečo pre mňa, asi sa po nej nevrhnem. Ale nezabudnem na ňu, keď budem mať suchoty, tak sa k nej vrátim.

2 Dahaka Dahaka | Web | 13. listopadu 2016 v 16:32 | Reagovat

Já anime viděla už je to nějaký pátek, dokonce i tu první mangu s těmi krátkými příběhy jsem četla. Ale souhlasím že anime mělo totálně zmršený konec a celkově tomu něco opravdu chybělo, to si z toho silně pamatuju a to jsem opravdu novelu nebo tu delší mangu nečetla.
Takže někdy to jde opravdu na anime poznat, že nemá jak být i bez znalosti předlohy. Ale Daisuke se mi opravdu líbil, i ten opening. Po Kuroshitsuji, kde jsem ho začla velmi nemile nesnášet si u mě dost tímhle šplhnul.

3 Psycho Terror Apocalypse Psycho Terror Apocalypse | Web | 13. prosince 2016 v 0:15 | Reagovat

To jsem neviděla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama