"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Březen, měsíc čtenáře 2017

1. dubna 2017 v 10:45 | Naoki-Keiko |  Kniha
Březen, měsíc čtenáře skončil před pár hodinami, ale ani letos, v maturitním ročníku jsem nezapomněla na již čtyřletou tradici, sepsat sem trochu detailně knihy, které se mi podařilo za třetí měsíc v roce přečíst.
Pro ty kteří nevědí, Březen měsíc čtenáře je souhrn akcí, které pořádají jednotlivé knihovny (na vlastním zvážení) pro podporu čtenářství, čtenářské gramotnosti, kulturní výchovy apod. Vyhlašují se například čtenáři roku, knihovny organizují různé akce, které obvykle nedělají, menší knihovny s menšími finančními prostředky zvou do svých útrob alespoň třídy základních škol, pro které vytvářejí nějaký výukový program apod. Do akce se nemusí zapojít každá knihovna.
Knihy, které jsem za březen přečetla:



186 stran
Jerome David Salinger je především známý pro svůj román "Kdo chytá v žitě" (v originále The catcher in the rye), ale málokdo už si vybaví jeho další tvorbu, která, upřímně řečeno, není moc bohatá. Dala by se spočítat na prstech jedné ruky.
Jeden ze Salingerových projektů se týkal i fiktivní irsko-židovské rodiny Glassových, která se vyznačovala svým uměleckým umem a talentem pro humanitní obory, počínaje jazyky, konče vyznáváním východní filozofie. Všechna vyprávění ohledně Glassových (i v dalších Salingerových knihách) se chtě nechtě točí kolem nejstaršího syna ze sedmi dětí, Seymoura, který vynikal prakticky ve všem, psal haiku v originále a pak si jednoho dne bez varování vystřelil mozek z hlavy.
První povídka (Vzhůru tesaři) nás zavede do roku 1942, kdy druhý nejstarší syn, Buddy Glass, musí zničehonic odjet přes půlku států, aby se zúčastnil svatby svého staršího bratra Seymoura, který to pro jistotu rodině ani svým přátelům, neoznámil. Když se mu v NY povede najít správnou adresu a dostavit se k obřadu, jeho bratr Seymour se nedostaví. Povídka humoristiscky věcným autorovým stylem popisuje několik hodin mladičkého vojáka strávených ve společnosti ostatních svatebčanů v této tragikomické absurdní situaci.
Druhou část, opět vypravuje Buddy, tentokrát o dost starší v době, kdy už Seymour není mezi námi. Popisuje s úctou a pochopením život tohoto neobyčejného člověka a narozdíl od první povídky je autorovo vyprávění dost ubíjející a zdlouhavé, ale chvílemi dost zábavné.


258 stran
Před třemi lety spáchal Ayzelin otec vraždu v afektu a od té doby dívku tíží myšlenka, že by taky něco takového mohla udělat. Nakonec dospěje k závěru, že se raději zabije, než aby k tomu někdy došlo. Jenže zabít se sám je riziko. Proto si na jísté webové seznamce zaměřenou na tuhle tématiku, najde svého "parťáka na sebevraždu". Je jím o rok starší chlapec Roman, který se viní ze smrti své mladší sestry, kterou dostatečně nehlídal, když měl a ona se utopila ve vaně. Oba hrdinové knihy myslí svůj konec smrtelně vážně a tak začnou osnovat své plány na ukončení svých životů.
Docela milá young adult.

346 stran
Lízinka Tachecí se dostane do svízelné situace. Nedostane se na konzervatoř a ani na gymnázium. Proto její maminka Lucie zapojí všechny své známosti až při svém lobování narazí na jeden tajný vládní program. Lízinka se do jednoho roku může stát katem i s maturitou. Narozdíl od dívčina otce s neschopností zajistit dceři budoucnost a s řečmi o nemorálnosti, má paní Tachecí jasno, nemluvná, stoická a moc krásná Lízinka se stane první katyní na světě. Proto je spolu s dalšími šesti spolužáky umístěna do speciálního zařízení pro výuku domácích katů.
Dokonalá ukázka toho, jak se dá z dobrého, geniálního a moc chytlavého námětu sepsat splaška nesmyslů.


192 stran
V březnu jsem se opět vrátila ke svému milovanému Salingerovi. Jeho Devět povídek opravdu obsahuje devět povídek. Některé z nich se opět (nezávisle na sobě) odkazují na rodinu Glassových (viz výše) jako například Den jako stvořený pro banánové rybičky, která objasňuje poslední hodiny života Seymoura Glasse. V dalších částech se často prolínají motivy druhé světové války, omezenosti nižších vrstev, degradaci vyšších vrstev, budhismu, loajální výchově dětí a šílených shod okolností.

175 stran
Tentokrát autor na rodinu Glassových pohlíží od jejích nejmladších členů. Nejmladší sourozenci velmi početné rodiny mají trápení stejně jako ti nejstarší. Benijamínek rodiny Franny, dnes už studentka druhého ročníků vysoké školy má menší náboženskou krizi až se z toho rozstoná a její starší bratr Zoey, úspěšný herec, zase nemůže zapomenout svým starším bratrům Seymourovi a Buddymu, že pod jejich vlivem on a Franny nedokáží žít normální životy (mezi Seymourem a Franny je mimochodem čtrnáctiletý rozdíl).


287 stran
Jedná se scénář z pera slavné autorky potterovských sérií, filmu Fantastická zvířata a kde je najít.
Magiozoolog Mlok Scamander přijíždí roku 1926 do New Yorku kvůli záležitostem týkající se jeho oboru. To ještě netuší, jak se jeho (už tak pololegální) výprava zvrtne. Shodou náhod příjde o svá magická zvířata skrytá v kufříku, cestu mu skříží sesazená bystrozorka Tina s nezdravým smyslem pro spravedlnosti, mudla (amer. "nečar") Jakob Kowalski, kterému se kouzelnický svět velmi zalíbí, americká kouzelnická společnost MACUSA se svými upjatými zákony, salemovská protikouzelnická společnost a v neposlední řadě Gellert Grindelwald, kterému se podařilo uprchnout z Evropy a představuje hrozbu pro celý kouzelnický i nekouzelnický svět.
Filmi scénář vychází ze šestnáct let starého stejnojmenného díla- příručku o magických tvorech psanou pro charitativní účely.

***
Letos jsem se svým výběrem knih spokojená. Především k hojné účasti pana Salingera. Kromě zdlouhavé, nepříjemné a pseudointelektuálské Katyně se mi líbilo zhruba všechno. Nejvíc asi Fantastická zvířata, protože ráda vidím, když se literární druh "Drama" zase vrací do módy a paní Rowlingová má krásné scénické poznámky a chytlavé dialogy.

Kolik jste toho za březen přečetli vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 1. dubna 2017 v 10:56 | Reagovat

Fantastická zvířata a kde je najít ma zaujali najviac a už dlhšie ich plánujem zakúpiť, len vzhľadom na moju miernu averziu k HP si nie som istá, či by ma bavili, no film som videla a páčil sa mi :)
Môžeš mi tú knihu odporučiť s čistým svedomím? Ak sa mi potom nebude páčiť, tak ma máš na svedomí :D :D

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 1. dubna 2017 v 11:03 | Reagovat

[1]: Nesmíš si to pojit s Harrym Potterem, toho se to vůbec netýká. Jenom toho světa a čarování. Občas jsou zmíněny některé postavy u HP (jako např. Brumbál), ale to je všechno.
Mě se ten film moc líbil, snad víc než celá HP série, které fanynka vážně nejsem. Je to scénář, takže to odráží vlastně celý film do puntíku, jestli chceš vědět.

3 LM LM | E-mail | Web | 1. dubna 2017 v 11:04 | Reagovat

[2]:To už znie ako niečo, čo by som si prečítala. Vďačne :)

4 Pasivní čtenář Pasivní čtenář | 2. dubna 2017 v 2:56 | Reagovat

Nemohla bys nějak více rozepsat, v čem přesně ti Katyně vadila? Nelíbilo se ti čistě provedení a výstavba, nebo celá zápletka (ne vlastní idea, kterou zmiňuješ) a s tím související alegorie, či snad postavy? Knihu jsem totiž četla a neznám moc (=nikoho z okolí) lidí, kteří by se jí dokázali prokousat, kór když se jim nelíbila, což hraničí s lehkým masochismem (ale taky nedokážu odložit knihu, jakkoliv špatná je, takže to docela chápu :D). Můžu následně přihodit i svůj názor, ale nechci tady hned a priori cpát svoji "recenzi" do tvých komentářů :D :)

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. dubna 2017 v 14:00 | Reagovat

[4]: Klidně se rozepsat můžu. Jen se mi to nechtělo dávat do článku, protože tam píšu spíš povrchový dojem a o čem to ve zkratce je, než propracovaný rozbor uměleckého textu.
Vadil mi způsob vedení kapitol. Dalo se zvyknout, že poslední řádek v kapitole patří do kapitoly následující. Vadila mi zdejší introspekce (vedení myšlenkových pochodů postav), na rozdíl od introspekce M. Prousta mi to v Katyni přišel jako jeden veliký blábol. Vkládání faktů o historií popravčí činnosti mi přišla zajímavá, ale někdy v textu nevhodná- tím způsobem, že tam nezapadala. Asi nejvíc mi vadilo "hraní si na Orwella". Je to jen můj názor, ale přišlo mi to přemrštěné. Ne, že by to bylo moc drastické (což chvílemi bylo), ale prostě přehnané. Jako by si autor hrál na něco, co není. Líbil se mi námět- škola pro katy, středoškolský život budoucích katů a to, že z toho autor udělá pseudointelektuální směsku blábolů.
Nezní to moc přesvědčivě nebo vědecky, jen to moc nepadlo mému estetickému umu do vkusu. Prostě jsem vášnivý čtenář- laik bez toho aniž bych na to měla papír (jen teď ukončují středoškolské vzdělání, takže maturitu z češtiny mít budu) a je to jen můj osobní pocit.
Klidně svůj názor rozepiš sem nebo pošli odkaz kam jsi to napsala. Ráda si to přečtu :-D

6 Mari Choi Mari Choi | Web | 2. dubna 2017 v 15:50 | Reagovat

Češtinářka na střední nám Katyni velmi doporučovala a vychvalovala ji snad až do nebe. Asi tě nepřekvapí, když přiznám, že ji nikdo ze třídy nečetl a na sto procent se ani číst nechystá :-D

7 Pasivní čtenář Pasivní čtenář | 8. dubna 2017 v 22:03 | Reagovat

[5]:
Díky za odpověď! Katyně je právě jedna z knih, u které jsem po dočtení nevěděla, co si vlastně myslet, jestli se mi líbila nebo mi přišla otřesná, takový ten dokonale rozpolcený dojem, proto mě zajímal názor i někoho jiného. Jinak taky nejsem žádný kritik, jen ráda rozebírám knihy a umění celkově, zvlášť tam, kde se nabízí víc interpretací nebo, jako tady, nevím, co si vlastně myslet :D
Způsob dělení kapitol a netradiční způsob psaní byla jedna z věcí, kterou bych na Katyni hodnotila kladně. Zvykalo se mi na to trochu déle, ale jako nápad jsem to ocenila a nakonec mi díky tomu připadaly jednotlivé kapitoly lépe provázané a trochu ironicky tomu, aspoň podle mě, daly těm leckdy spolu nesouvisejícím částem a dialogům jakýs takýs řád. Co se týče introspekce, bohužel jsem ještě od Prousta nic nečetla, což nepochybně musím napravit, takže zrovna s ním srovnávat nemůžu, ale tak s jinými knihami... no, problém byl podle mě už v postavách. Připadaly mi, jakoby představovaly koncepty, ne reálné lidi. Např. hlavní postava - už si ani nepamatuju jeho jméno, prostě ten ředitel :D - intelektuál tělem i duší stojící si za svým cílem a pravdou, u něhož byl ten intelektualismus, renesanční vhled a vzdělání vykreslen až do absurdna, což bylo podle mě záměrem. Nevidím Kohoutovi do hlavy, ale cítila jsem, že měl působit tak nabubřele, jak se ohání dlouhými pasážemi citovanými ve francouzštině a se svým elitismem, až z toho vychází spíš jako intelektuálova karikatura, co ze sebe akorát sype snůšku cizích slov, která ani nedávají pořádně smysl, a kterou K. zesměšňuje představitele režimu. U téhle postavy to dejme tomu jakžtakž funguje, ale když si vezmeme Lízu, která je zase archetyp naprosto tupé, ale krásné holky, po které touží každý chlap, vychází z toho neuvěřitelně ploše a vedle toho, že je to vylízaná blondýna, nemůže čtenář najít jediný důvod, proč po ní každý šílí, a zrovna tady by se mi aspoň nějaká introspekce hodila, jinak to byla prostě loutka vykreslená tak, aby autorovi zapadala tam, kde ji chce mít, ale takovýhle přístup ke psaní nemám ráda a přijde mi... lenivý (studuju angličtinu a výraz lazy writing je vystihující, v češtině už tolik ne, ale nemůžu zaboha přijít na ekvivalent :D). Prostě že si to tak ulehčí na úkor komplexnosti. Líza jako postava mi vadila snad nejvíc.
Co se týče celkového námětu a jak byl vyvedený, souhlasím, že tam bylo hodně přemrštěných věcí. Nejsem si jistá, jak se k tomu vlastně stavím. "Pasivní čtenář" jsem si dala jako přezdívku, protože mi to první přišlo na jazyk, ale tady to vlastně sedí, protože se mnou jako tak máloco hne, obzvlášť jedná-li se o krvavé scény, plot twisty a věci, kterými lidmi běžně zamávají (nebo mají zamávat) - na mě zase zapůsobí úplně random věci, kterých si třeba nikdo jiný ani nevšimne a nepřikládá jim důležitost :D Tím chci říct, že ač se Katyně v tomhle ohledu snaží tvářit, že to je její silná stránka (šokovat), na mě to moc nezapůsobilo a tudíž by to dle mého mohlo být klidně o půlku kratší, krvavější a méně zvrhlejší, a nic by tomu  neubylo, protože ta míra, ve které se tam tyhle aspekty objevujou, tomu ani, myslím, nepřidala.
Srovnáním s Orwellem se asi žádná antiutopická kniha nebo dílo kritizující režim nevyhne, což ho aspoň u mě staví do nevýhodné pozice, protože ohledně tohohle asi už lepší knihu než 1984 nepřečtu, ale Katyni mě k němu ani nenapadlo přirovnat. Pokud jsi četla třeba Kruh od Davida Eggerse, tady to touhou být novodobým Orwellem úplně křičí. Ale to už je zas jiný příběh :D
Už takhle vyzním jako naprostý grafoman asi, ale ukončím to - úplně chápu lidi, co jim Katyně nesedla, protože jsem ji taky nedočetla úplně s potěšením a zmíněné věci mi na ní vadily. Ale má myslím i světlé stránky, pro mě spočívající hlavně v její originální formě :)

8 beepinka beepinka | Web | 16. dubna 2017 v 10:57 | Reagovat

Páni to je hodně knížek *-* Jinak Fantastická zvířata si lidi v mém okolí docela chválej. Přemýšlím,že bych mrkla aspoň na ten film,protože..znáš mě jak to mám s tím čtením :-D . Jinak..co maturita? :) Jak jde příprava? Jestli se nepletu..už se psala slohovka z čj,že? :)

9 Katka Katka | Web | Neděle v 14:56 | Reagovat

Salingera si ze školy docela vybavuji a to jeho nejslavnější dío si snad i někdy přečtu, protože klasiky mám prostě ráda :).
Moje srdce a jiné černé díry vůbec neznám, ale docela mě to podle popisu zaujalo.
Katyni si ze školy taky pamatuji a vím, že na mě už tenkrát působila dost rozporuplně, jakože ten popis zní hodně zajímavě, ale jinak.. no nevím, třeba ji někdy šanci dám.
A u Fantatsických zvířat se snad kouknu alespoň na film.
Já za březen nic pořádeného nečetla, jen nějaké odborné publikace do školy :(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama