"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Sekáčkem ťafne tvoje city

19. června 2017 v 14:22 | Naoki-Keiko |  Pro Otaku
Je to jakási specialita některých anime z přelomu nového tisíciletí. Divák si užívá netradičně, originálně a svižně pojatý příběh a nevšimne si katastrofy, která se plíží nepozorovaně zezadu a sekáčkem ťafne jeho city. Ťaf. A najednou je z bláznivé komedie či oddechového příběhu dramatická tragédie ve které mají všichni umřít nebo mají být ztaceni (teď, co je horší…).


Nejsem specialista na anime z devadesátých let ani z počátku století, ale narazila jsem na tento fenomén už několikrát. U anime Trigun (1998), Cowboy Bebop (1998) či u Princess Tutu (2002) a některé další anime filmy.



Série Cowboy Bebop se odehrává v době, kdy lidstvo dobude sluneční soustavu, zničí Zemi a bude poletovat vesmírem jako by to byla dálnice. Jednotlivé epizody šestadvacetidílné série se zaměřují na skupinu lovců odměn. Krom své obživy v seriálu řeší i každodenní záležitosti jako co se stane, když nechám něco dlouho v ledničce a ono to začne samovolně existovat či proč nejíst houbičky neznámého původu. Tyto mnohdy vtipně originální situace jsou čas od času vystřídány nenadálými katastrofami, v podobě nevyřešené minulosti, předurčení k brzké smrti či absolutní ztracenosti v sobě samém. Ale katastrofy se nezdrží dlouho, stejně jak se nenadále objevily, tak se zase na několik epizod rychle vypaří.
Vsadím se, že kdybych dvěma lidem pustila Cowboy Bebop a vybrala jednu veselou a druhou vážnou epizodu, že se po shlédnutí neshodnou úplně v tom, že ten druhý viděl epizodu od stejného anime jako ten první. Když si ale divák představí, že ještě přede dvěma epizodami bylo všechno taková legrace zalitá sluncem a teď se tam všichni topí v bezmoci, ani tomu pořádně nemůže uvěřit.


Anime Trigun udržuje podobnou linku děje. Opět je to sci-fi, které má něco společného s westernovým prostředím. Jen se všechno odehrává na písečné planetě, daleko od sluneční soustavy, neznámého letopočtu. Na ní totiž řádí tzv. Vash the Stampede, který kam přijde, nechá po sobě neuvěřitelnou spoušť. Ovšem vždy nedopatřením. Je na něj ale vypsaná odměna a tak jsou mu všichni lovci a další existence v patách, dokonce i dvě pojišťovačky, které se snaží Vashe brzdit a předcházet všemožným katastrofám, protože spoušť musí vždy zaplatit pojišťovna. A nejde o malé částky.
Anime je opět epizodní. Vash a jeho kamarádky putují od města k městu, vždy se dostanou do nějakého maléru ze kterého se snaží vyjít jako hodní hrdinové, nikoho nezabít a co nejmíň toho zničit. Divák se nechá ukolébat, že se jedná o akční, ztřeštěnou komedii a pak najednou ťaf a všechno je špatně. Najednou se už nevtipkuje, vše je vážné, někdy až smrtelně vážně a není úniku se z toho dostat.


Princess Tutu se od předchozích titulů liší především žánrem. Dívka jménem Ahiru je (doslova) ošklivým káčátkem v lidské podobě a nepříliš šikovnou studentkou baletu. Má za úkol osvobodit prince, kterého miluje, ale který nemá srdce. Pohádku doprovází melancholické scénky, legrační chvilky a klasická hudba (Čajkovskij, Wagner, Strauss…) a příběh si běží svým docela klidným tempem. No, a pak se to opět zvrtne. Samotná Ahiru musí řešit svou existenci a její podmínky pro vysvobození prince se zhoršily díky daným okolnostem. To co bylo v první polovině zcela jasné, najednou ztrácí smysl.


V dnešní době mám pocit, že existují jenom anime ryze vážná, která si svou tragédii udržují od epizody k epizodě a vše dodávají v malých či větších dávkách. Anebo jsou anime veselá, která vytvoří zdánlivý problém, který by se dál rychle vyřešit, ale nikdo to neudělá, jenom proto, aby se vytvořilo "drama".

Je to samozřejmě otázka žánru, ale je mi líto, že tvůrci nejsou už takoví psychologové jako kdysi. Nikdy jsem nebyla labilní a citově založená, ale zároveň ne zcela bez emocí. Myslím, že normální a uvážlivá. Ale za ty roky, co sleduji anime je opravdu málo příběhů, které by mě dokázaly překvapit nebo znenadání přenastavit moje vnímání postav. Něco ve mně zanechat.

Výše zmíněné tituly jsou příběhy ze kterých vzešlo plno klišé. Což znamená, že jsou dobré, protože to spousty lidí oslovilo (a spousty dalších tvůrců). A především neviditelnými zvraty, které změnily z minuty na minutu celou atmosféru a přitom udržely linku příběhu. Je to faktor, který se mi na anime velice líbí. Který si budu pochvalovat i když jsem z příběhu někdy smutná a je to něco, čeho se jen tak nevzdám. A tak se ptám, kolik dalších příběhů tohle dokáže dnes?

P.S: Myslím, že u všech titulů, především u Princess Tutu jsem nepodala přímo vystihující anotace. Poslední zmíněné má příběh, který se postupem času komplikuje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dahaka Dahaka | Web | 19. června 2017 v 16:34 | Reagovat

Jelikož já také nejsem expertem na tyhle starší kousky a mnoho "klasik" jsem ani neviděla, nejsem si jistá, zda je tenhle fenomén jen u nich. Ale pravda, v dnešní době už se anime tvoří trochu jinak, než tomu bývalo kdysi. Nevím zda je to ale na škodu. Komediální anime, teré přijdou najednou s tragickou či příliš vážnou zápletkou mi nikdy neseděli. Já jsem jim tu tragedii pak moc nevěřila. Naopak vážná anime, do kterých je vtěsnána komedie jsou ještě horší. Takže mám raději, když jsou tyhle dva žánry oddělené.
V posledních letech si ale pamatuju třeba na dost známý Clannad, roztomilé anime, které vyždímalo z diváka poslední kapku slz. To bylo také typ anime, od kterého by to člověk nečekal.
Bohužel, čím víc člověk shlédne anime titulů, tím otrlejší se stává a tím snadněji předpoví zápletku a děj, což je škoda. Je to dáno tím, že oroginální anime se už příliš nedělají a začalo být přehršel žánrů, teré se jen dobře prodávají (moe, sportovní anime, idol anime, reverse harémy apod.)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 19. června 2017 v 22:05 | Reagovat

Úplne súhlasim, no nie je to len v anime. Príbeh aj tak sledovateľov prestane baviť (alebo ho dopozerajú ale nemajú k nemu dobrý názor) keď sa v ňom nachádza proste len tragédia... A kde sú aj veselé či vtipné scénky?
Z tohto dôvodu si určite rada pozriem tieto dve anime, budem veriť, že nesklamú. :)
Moc pekný článok.

3 Sarkasmus Sarkasmus | Web | 20. června 2017 v 10:14 | Reagovat

Já tedy moc anime neholduji, ale upřímně mě to teď zaujalo. Líbí se mi představa u zvratu o 360 stupňů. :)

4 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 20. června 2017 v 13:13 | Reagovat

Tak já už jsem na tohle asi moc stará, to by se líbilo spíš vnukovi. Obrázky jsou moc hezké. Díky za návštěvu a hezký den. :-)

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 20. června 2017 v 14:20 | Reagovat

Ona i třeba taková Madoka se tváří jako neškodné mahou shoujo ... a kam až se to dostane. :'D

6 Adalynn Adalynn | 20. června 2017 v 17:16 | Reagovat

Ahoj! Jsem ta holka z cintronkoveho blogu, pamatuješ? Na ten blog jsem psala asi v jedenácti, tedy před třemi lety. No a teď jsem ten blog nějak vyhrabala a nehorázně se stydím. Ale když si čtu tvoje komentáře, vlastně jsem v tobě měla oporu, kterou jsem vlastně nikdy nevyužila. Ale tvoje komentáře byly úžasné, a proto ti chci poděkovat, protože jsi měla celou dobu pravdu. Díky :) :D

7 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 20. června 2017 v 18:19 | Reagovat

Já anime moc nemusím :-? ale ta animace s pejskem je rozkošná :-P i ta dívka na konci článku je krásná ;-) .

8 Adel Kitty Adel Kitty | Web | 26. června 2017 v 8:25 | Reagovat

[1]: Taky jsem si vzpomněla na Clanad.

Je docela fakt, že čím déle se člověk na anime dívá, tím si hůře vybírá a je kritičtější. Ten Clannad je docela dost podobný tou zápletkou.
Co mě docela dost překvapilo byl i vývoj druhé série Sword art online. To bylo hodně nepředvídatelné, když opomenu začátek.

Ani já moc starých anime neznám, ale teď jsem četla knížku (českou) která i to starší anime řeší. Vlastně řeší celou japonskou popkulturu (kdyžtak článek na blogu, rubrika Knihy a média).

9 D D | Web | 27. června 2017 v 0:15 | Reagovat

Sláva. Konečně někdo, kdo zná v dnešní době Trigun a Cowboy Bebop. To je všude pořád jen samý Sword Art Online, Attack on Titan, Clockwork Planet apod.
Osobně mám rád starší anime, protože mi přijde, že u nich bylo dbáno především na příběh. U nových je krásná grafika, spousta efektů a tím to končí. Nemluvě o tom, jak všude cpou CGI. Hodně jsem se těšil na Berserkera a Blame, ale nějak se na to nedokážu koukat.
Clannad je taky hodně zajímavý a pokud máš ráda nečekané zvraty v tragédii doporučuji Mawaru Penguindrum. Nicméně upozorňuji, že je tam hodně surealismu a člověk musí umět číst mezi řádky. (Ne každému tohle třeba vyhovuje).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama