"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Co by po mně zbylo

23. července 2017 v 14:37 | Naoki-Keiko |  Ze života
Asi si říkáte, že poslední dobou začínají mít mé články nabývat lehce morbidního, sebedestrukčního nádechu (stačí srolovat na "Zabiju se protože"). Někde dole vás ujistím, že se k žádnému konci dobrovolně nechystám.


Už dlouho si pohrávám s myšlenkou (nezačínám moc přesvědčivě, vím to), co by se dělo, kdybych odešla (nejen třeba umřela, ale jenom zmizela nebo tak). Co by si asi lidi mysleli, kdyby se přehrabovali mými věcmi? Co by našli a co by z toho vyvodili?

Myslím, že v mém prádelníku a šatníku by nebylo nic zajímavého- sedmdesát procent z toho co ve skříni mám je z druhé ruky, od Vietnamců, akce z Lidlu, dovolených a tržišť. Je tam toho až moc. Až by to někdo otevřel, asi by se to na někoho vyvalilo a zavalilo jej to na pěkně dlouho.
Kdyby se někdo prohraboval mými složkami, šanony a dalšími úložnými prostory na papíry, co jenom existují, co by našel? Moje maturitní otázky, staré učebnice (které hodlám prodat), sbírku úloh do matematiky, kterou jsem vlastně nikdy moc neotevřela, studijní materiály, které jsem se ještě nerozhodla vyhodit.

No a pak hromadu rukou napsaných povídek, fanfikcí, možná i pár básniček, všechno, co jsem vytvořila od první třídy, co umím psát (jo, tu blbost mám pořád někde schovanou). A většinou jsem nikdy nic nedopsala, takže jsou to nečitelné (škrabopis) fragmenty toho, co mi vytanulo na mysl. Zlomečky toho co se mi honilo hlavou, co jsem vymýšlela. Moje ságy, moje pohádky, moje fanfiction, moje úvahy.


Můj stůl a pořadač má proměnlivý obsah. Někdo by se domákl několika pokusů začít si psát deník (za těch x-let tak nanejvýš pětkrát). Prázdných šanonů čekajících na naplnění, psacích potřeb, které se nedočkaly zužitkování. Můj sešit, kam si postupně zapisuju 1001 jedna věcí, které chci stihnout za 10 let. Zjistili by, že jsem si stihla napsat a vymyslet jen něco před desetinu z té tisícovky. Dvoje antistresové omalovánky, pastelky, barevné tenké fixy a další povídky nebo fanfikce.
No, a pak by se někdo hrabal v mém nočním stolečku a pořadači z IKEA, kde se nachází má "šperkovnice" tj. hromada tretek z poutí, cetky z časopisu W.í.t.c.h. a spousty obdobné "kosmetiky".

A pak by někdo nadzvedl postel a našel ty tisíce obrázků, maleb a komiksů, které jsem stvořila za deset- dvanáct let, co jsem vzala tužku do ruky a co jsem patnáctého roku života zapudila a všechno by to musel projít a pročíst. A někdy ty náměty jsou dost zajímavé (třeba moje psychedelické kačenky do vany, pokud budu naživu, asi si je jednou zarámuju a někam pověsím). Následně by našel tu hromadu vypotřebovaných i nevypotřebovaných psacích a malovacích potřeb.
Asi by někdo musel vrátit moje knížky z knihovny, tu hromadu co jsem si napůjčovala. Našel by asi jeden deskový sešit, kam si od podzimu 2013 zapisuju krátké anotace všeho, co jsem přečetla (knihy). Musel by se opět prokousat mým škrabopisem. A co projít všechny záznamy knihoven kam jsem kdy chodila a využívala jejich služby? Kdo by si na to troufnul?


Nevím, který chudák by musel co provést, aby musel projít můj notebook. Je červený a má upatlanou klávesnici a obrazovku. A dost. Jeden týpek, co mi jej jednou pořádně čistil (paměť) se toho odmítal dotknout. A co by našel? Složky s kompromitujícími fanarty z mých oblíbených anime, hromadu GIFek, stažené seriály, filmy, písničky, které jsem třeba ani neviděla a neslyšela, nějaké moje fotky, hromadu materiálu do školy, taky obrázkové všehochuťové peklo. A další povídky a fanfikce- a nejen ty moje, ale i od lidí, kteří mi je poslali. A taky by našli moje rozepsané články ve Wordu, které chci dát na blog. A pak by objevili blog.

A někdo by prolomil mých několik účtů mailů, které vlastním a zjistil by, že si permanentně dopisuju asi se čtyřma lidma z nichž jsem většinu nepotkala osobně. A moje myšlenky a můj život mýma očima.
A můj FB účet. A moje chaty, přátele a nepřátele.
A Youtube účet s celou moji pestrou minulostí hudby.
A možná i shirai, anime-planet a dualingo, kam prakticky nikdy nechodím.
A pak by prošel moji historii internetu a definoval by, že jsem měla asi pořádnou schízu, protože každý den jsem navštěvovala stránky tak protichůdné dne předešlého.
A zjistili by, že nemám Twitter ani Instagram.
A až by se mi někdo hrabal v mobilu a zjistil, že jsem neměla data ani Messenger.

S tím vším obsahem a věcmi- jak by vypadal můj profil? Kdybych byla třeba podezřelá ze sériových vražd a schovávala se někde v lesích a všechno tady nechala? Co by je asi napadlo, kdyby viděli, slyšeli a četli všechno, co jsem tu zanechala?


No a teď to ujištění- myslím, že se na ukončení života necítím. Tedy, že se necítím, že bych si něco chtěla udělat. No, a taky se zatím nedávám na cestu sériového vraha, protože až se na ni dám, tak nebudu tak blbá, abych vám to psala na veřejný blog (ani kdybych měla blog soukromý- na síť, ani do počítače to nenapíšu- leda, že by to byla součást mého stylu, ale myslím, že tím pádem bych svou novou životní cestu ani pořádně nerozjela).

Vždycky mě irituje, když pozůstalí nebo rodina zmizelého nebo někoho se změněnou identitou, který jakoby naoko umřel a žije jinde a jinak (jako malá jsem koukala na kriminálky až moc často) dostanou tu malou titěrnou papírovou stěhovací krabici s "osobními věcmi". Příliš bohatá si nepřipadám, ale asi bych svými "osobními věcmi" a "důkazy" zaplnila dva náklaďáky.

Prosila bych, abyste mi sem neházeli emaily, jak se mám ozvat, kdybych měla potřebu si "popovídat". No, jsem typ u kterého to lidi běžně nedělají, ale tak- prevence- ne? Cítím se totiž sobecky šťastná se svým životem a nehodlám jej dobrovolně ukončovat. A tuhle větu zvýrazním, protože až mě někdo oddělá a nafinguje to jako sebevraždu, aby se vědělo, že jsem se s životem rozloučit nechtěla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beepinka beepinka | Web | 24. července 2017 v 16:30 | Reagovat

Wau..no...tak nějak nevím co říct...zajímavý článek s takovou dost ponurou atmosférou. Doufám,že se cítíš opravdu dobře a větu,kterou jsi zvýraznila myslíš vážně.

2 cincina cincina | Web | 25. července 2017 v 10:00 | Reagovat

Tak tohle je zajímavý článek, který mě zároveň pobavil, hlavně poslední odstavec:D
Kriminálky taky sleduju a přesně to s tou krabicí taky nechápu. Moje věci by se tam totiž taky nevlezly. A to jsem při přestavování svého pokoje tak polovinu svých veškerých věcí vyhodila:D
Také by mě zajímal ten pocit nebýt tu a co by lidi dělali, co by si mysleli... znám lidi, kteří udělali takový sociální experiment, že po sociálních sítích roznesli, že jsou mrtví. A to se pak děly věci:) Pak zjistíš, co jsou lidi zač. Nikdo na tobě nenechá nit suchou.

3 Nauesin Nauesin | Web | 25. července 2017 v 10:45 | Reagovat

Opravdu hezký článek, chápu, jak se cítíš :D U mě by to bylo asi hodně obdobné... uuuuh nějak nevím, co říct, aby to neznělo strašně... eh, nuceně? Já nevím... můžu napsat, že jsem ráda, že se nechystáš zabít, ale k čemu by ti to bylo, slyšet to od člověka, kterého neznáš a v životě si nepotkala a on nezná tebe (pouze skrz tvůj blog) etc etc. Ale zároveň nechci znít, jakože se nestarám :D přece jen jsem tvůj blog už nějakou dobu navštivovala, ačkoliv v tichosti, sooo... eh, raději ten komentář ukončím, nedává moc smysl anyway...

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. července 2017 v 1:08 | Reagovat

Cejtim to podobně. Nestalo by se vůbec, ale vůbec nic. Existence lidskýho jednotlivce se nedá posuzovat bez potencionálního dosahu jeho jednání, které ale nikdy nemůžeme předem znát. Teda jo, údajně lze cestovat časem jenom dopředu, ale nechci kecat o věcech, o kterých vim kulový. Lidskej život neznamená nic, je to jenom iluze držená citovýma vazbama jeho okolí. Vlastně, ani ty citový vazby sami o sobě v čase nic neznamenaj, budeme li čas posuzovat podle toho, že existuje jen série neohraničených "teď". Život je zvláštní a tohle je ten nezvláštnější, kterej sem kdy žila, hehe.

5 Amarry Amarry | Web | 26. července 2017 v 8:29 | Reagovat

Super článek. Dost mě zaujal. Ovšem na druhou stranu i pobavil, poněvadž jsem si představila, co by zbylo po mně. Ano, moc by toho nebylo - jsem vášnivá minimalistka :D

6 Nigredo Nigredo | 26. července 2017 v 13:41 | Reagovat

Taky takhle často přemýšlím a uvědomuju si, jak mají rozdílné životy úplně rozdílnou váhu. Po některých truchlí celej svět, když odejdou, zatímco absenci jiných by vůbec nikdo nepostřehl. Každopádně to ale vypadá, že po tobě by toho zbyla spousta :D

7 NaTyy NaTyy | Web | 26. července 2017 v 14:08 | Reagovat

Zajímavý článek :D když jsem nad tím tak přemýšlela, tak po mě by toho tu moc nebylo :D

8 Rtěnkomaniačka Rtěnkomaniačka | 26. července 2017 v 15:22 | Reagovat

No, kdyby se někdo prohraboval u mě doma, vypadalo by to podobně...až na to, že moji kosmetiku bych si teda vzala s sebou, takže bych svými osobními věcmi asi taky naplnila několik pořádných náklaďáků. :-D Ale zbyly by po mně amatérské kresby, které jsou ale tak strašné, že by se na ně radši nikdo nedíval. :D

9 Kattie_Sweetie Kattie_Sweetie | Web | 26. července 2017 v 17:58 | Reagovat

Ahoj!
Tvoj článok ma zaujal ak chceš navštíviť môj blog tak budem rada :)

10 Kattie_Sweetie Kattie_Sweetie | Web | 26. července 2017 v 17:59 | Reagovat

Ahoj!
Tvoj článok ma zaujal ak chceš navštíviť môj blog tak budem moc rada :)

11 :) :) | 26. července 2017 v 18:34 | Reagovat

Tak po me by toho asi zbylo i celkem dost, hadry, veci do domacnosti, knihy, obrazky, clanky(blog), casopisy, kosmetika, diare, a nejaky ty lidi, kteri me snad maji radi :D

12 :) :) | 26. července 2017 v 18:37 | Reagovat

jo, pardon a jeste jsem zapomela na fotky! tech je...:-D

13 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 26. července 2017 v 21:26 | Reagovat

To je velmi netradiční a zajímavý článek. Nikdy jsem takhle nepřemýšlela.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. července 2017 v 23:27 | Reagovat

I po mě by toho zbylo docela dost. Lidé okolo mne by ovšem na rozdíl ode mne neznali kontext všech těch věcí a informací, tak by se k obojímu mohli chovat nezaujatě a bez zbytečné nostalgie :-).

15 Asterius Asterius | E-mail | Web | 27. července 2017 v 23:04 | Reagovat

Zajímavá úvaha, jen párkrát mi přišlo něco takového na mysl. Spíš si totiž všímám, co by zbylo po někom jiném. A to stačí, když někdo blízký, nebo člen rodiny někam odjede a v domě nebo jeho pokoji vidím jeho opuštěné věci. Mam pak z toho takový pocit osamění. A pak zatoužím po tom, aby se už ten člověk vrátil. Jsou to zvláštní pocity.

16 Myfair favourite Myfair favourite | E-mail | Web | 28. července 2017 v 7:49 | Reagovat

Heh...já to mám asi podobně. U mě by se dalo po celém domě najít hodně knih (drtivá většina těch nových je mých), pak různé věci a pomůcky do školy, sedm penálů s pastelkami, fixami a tak podobně, pak hodně pokreslených sešitů, sbírka mých laků na nehty, oblečení ze sekáčů atp. V počítači by se dalo najít spoustu obrázků, písniček, filmů, gifů, fotek a taky pár příběhů, co jsem psala rok dva nazpátek. Na internetu by se dalo pokochat mými výtvory na Wattpadu a načatými a nevydanými články v archivu blogu. No, asi by toho po mně zůstalo dost. :-)

17 Dee Dee | Web | 28. července 2017 v 14:57 | Reagovat

Nikdy jsem takhle nad tímto nepřemýšlela...a je to opravdu zajímavé...ta předtava :D...

18 Jana Jana | Web | 28. července 2017 v 18:30 | Reagovat

[13]: Mám to stejně ;-) .

19 Sue Sue | Web | 30. července 2017 v 22:11 | Reagovat

Neskutečný .. krásně jsi to napsala.. Občas také přemýšlím, co by po mně zbylo, ale zdaleka jsem nikdy nepřemýšlela tak moc, jako ty.. tleskám, máš skvělé články

20 pocitynecityblog pocitynecityblog | 1. srpna 2017 v 0:23 | Reagovat

Tak tohle téma je taky zajímavý...možná o tom taky napíšu. To, co by zůstalo, by totiž nestálo za nic. :))))

21 Matýsek Matýsek | Web | 2. srpna 2017 v 8:02 | Reagovat

Ani u jednoho slova jsem se nenudil. U prvního odstavce jsem měl trochu strach, že je to myšleno vážně, ale pak jsem si Tvého článku užíval, kolik "špatností" si na sebe prozradila - upatlaný notebook, oblečení od Vietnamců, stažené filmy, které si ani neviděla... Zajímavé, ale asi o tom všichni něco víme [:tired:]

Byla opravdu pocta to číst ;-)

22 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. srpna 2017 v 16:24 | Reagovat

Pěkný článek! Mně přijde poměrně děsivé, jak po každém z nás by toho zbylo vlastně strašně moc - a že v reálu je podstatná a vypovídající vlastně fakt jenom třeba ta malá krabička osobních věcí... A taky je takový nehezký pocit, že po smrti najednou ty věci nebudou pro nikoho podstatné a tak je vezme a (pravděpodobně) vyhodí. A všechny ty milované cennosti budou úplně pryč, včetně svého krásného příběhu.

23 Natt Natt | Web | 4. srpna 2017 v 15:30 | Reagovat

Z tohoto konkrétního úhlu jsem se na to nikdy nedívala. Co by mě mohli najít v pokoji, v notebooku... Určitě je zajímavé se nad tím zamyslet a s odstupem se pak možná o sobě člověk může dokonce dozvědět i něco nového.

24 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 4. srpna 2017 v 17:53 | Reagovat

Uf, nadšeně jsem četla každý řádek, a říkala si, jestli jsi náhodou byla u mě, nebo je na světě tolik lidí, co má prostě úplně stejný krámy (celý ten odstavec o fanfikcích a nezaplněných šanonech a deníčkách a fotkách v pc..) ... a pořád jsem čekala, až přesaneš vyjmenovávat věci, co taky vlastníma  tvoří můj život, a čekala jsem a čekala na to, že se dozvím, co by si teda o mně mysleli kdyby tohle všechno po mý smrti shromaždili, protože jsem nad tím taky přemýšlala už hodně mnohokrát (a ano, i nad tou možností, že by to prohledávali právě proto, že jsem podezřelá z něčí vraždy, protože i tohle jsem v myšlenkách párkrát organuizovala :D), a říkala jsem si, že do takového článku bych se nepustila, protože furt nevím, co by si o mně mysleli, na co by přišli a co z toho vyvodili, a pak jsem viděla tvůj článek a četla a četla abych se dočetla toho rozuzlení, až nakonci jsem zjistila, že se ho nedočkám. :D Ona je to asi věc, kterou už se nedovíme, protože už u toho právě nebudem, ale na druhou stranu představa, že to všechno někam vyhodí, ty hodiny, co jsem strávila u psaní fanfictionů a kreslení pitomých anime (i neanime) obrázků, že všechny ty roky by někam vyhodili, protože to nepřečtou, přijde jim to ujetý nebo k ničemu, to by mě fakt mrzelo a přijde mi to smutný. A i když nevím, co by s tím kdo jiný dělal, nechci, aby ty věci tak skončily. Jenomže když si teď uvědomím, že pokud jsi fakt nebyla u mě doma, je na světě tolik lidí, co má tohohle harampádí taky hory a vlastně to není nic zvláštního... i když, ne, každý je originál a tvoří něco jiného, svojeho, a myslím si, že o ty věci by měl zájem možná právě někdo z těchto řad, člověk tomu podobný? Ale už píšu moc a blbosti, promiň, nějak jsem se tady dostala do hluboké úvahy. :)

25 rainorchid rainorchid | Web | 9. srpna 2017 v 12:43 | Reagovat

Uf! No najviac sa mi na článku páčili tie GIFy so zeleninou :D :D
Ináč ja na to ale ani nechcem myslieť čo by tu po mne našli... našťastie mi to potom už bude jedno :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama