"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Life is strange

19. srpna 2017 v 22:15 | Naoki-Keiko |  Recenze-ostatní

Stává se ze mě geek, hipster či podobné individum, ale i ke mně se konečně po dvou letech dostala hra jménem Life is strange. A jestliže se zpráva o její existenci dostala ke mně, znamená to, že vy ostatní ji dávno znáte, máte ji obehranou snad stokrát a víte o ní tisíckrát víc věcí než já.




Tím pádem je děj jasný jako facka. Hlavní hrdinka, čerstvě osmnáctiletá Max(ime - celým jménem) nastoupila na studium na fotografa. Hledí si svého a jde si svou tichou cestou a nemá moc přátel (ne že nemá žádné, ale není až tak společenská). Příběh začíná tím, že má Max sen, zdá se jí, že jde k majáku a najednou maják zničí obrovské tornádo. V tu chvíli se dívka probudí a zjistí, že je ve třídě, kde jim profesor přednáší o historii fotografií. Pro začátek interakce ve hře, si Max udělá svým polaroidem (fotí na analog a polaroid je její milášššek) selfie. Učitel ji pokárá a zeptá se jí na otázku, protože nezná odpověď, odpoví za ní třídní premiantka a tím ji poníží před celou třídou. O přestávce odejde Max na toaletu, omyje si obličej a v tu chvíli vlítne otevřeným oknem na záchody modrásek. A usedne v rohu na kbelík s vodou. A Max jej vyfotí. O pár okamžiků později vrazí na záchod chlapec s dívkou, o Max netuší (je schovaná za kabinkou), a začnou se hádat. Hádka se stupňuje a chlapec má zbraň, dívku zastřelí (na ja, americké školství a zbraně… vždycky to šlo dohromady), naše postavička v tu chvíli vyběhne z rohu a natáhne ruku. A v tu chvíli se ocitne zpátky ve třídě. Slyší učitele stejná fakta, jako jim říkal před přestávkou na hodině. Všechno je stejné, úplně. A Max dojde, že pohnula s časem, že se vrátila do okamžiku, kdy seděla ve třídě a dělala si selfie s polaroidem. A nic z toho co viděla se ještě nestalo. A může to všechno změnit. A tak se rozhodne tu dívku zachránit. A změnit budoucnost. Brzy na to zjistí, že děvče které zachránila před smrtí je její nejlepší kamarádka z dětství Chloe, kterou už roky neviděla. Spolu pak musí čelit všem úskalím, která jim nová budoucnost přichystala. Včetně, pomalu blížícího se tornáda.

Epizody

V průběhu hraní jsem dělala menší report, takže je to hodně podrobné. A plné spoilerů. Jako celý článek.

1, epizoda
Začínám hrát. Protože myš momentálně mám v pravé ruce, rozhodnu se pohybovat postavičkou klávesami W,A,S,D. Je to docela dobře vymakaný, když jste pravák, používáte písmena, když jste levák, tak šipky a pohodlný to máte stejně, geniální, teď mi to došlo… jo, to jsem odbočila.
Chvíli bojuji s myší. Počítačové výrazy v angličtině vždy šly mimo mě. Jo, už na to začínám přicházet, konečně.
Poprvé v životě mě napadne, jaké by to bylo mít herní počítač. Mám jen obyčejný noťas s obyčejnou myškou.
Líbí se mi jak vypadá prostředí. Miluju říjen, stejně jako hlavní hrdinka. A myslím, že budu milovat i hlavní hrdinku. Ona je tak roztomilá a sympatická. Prostě kouzelná. Z hodin informatiky na střední vím, co je "Tab", teď to konečně mohu využít.
Příběh, kterým postupuji, má vážně spád. Akčnější scény, ve kterých se musím zapojit, mě ještě trochu děsí s ovládáním, ale scény ve kterých se mohu jenom dívat (případně vybírat odpovědi) se mi vážně líbí.
Posouváme se. Už jsem se v ovládání postavičky trochu zlepšila, ale jenom trochu. Užívám si příběh, který hraju.
Konec první epizody byl epický. Když to vidíte, jak to dohrajete, na člověka to vážně zapůsobí- alespoň na takové herní střevo jako jsem já.
Na konci prvního levelu se v titulcích jsem zjistila, že většina tvůrců má francouzská jména. Křestní nebo příjmení, nejlépe oboje. A na té hře je to poznat. Je to asi blbé takhle napsat, ale v té hře je něco francouzského. Zní to jako blbost, ale jestli jste četli někdy francouzské knihy nebo sledovali francouzské filmy, možná jste si toho všimli taky. Každý národ dokáže vytvořit specifickou atmosféru. Nepíšu tu o symbolech, ale o atmosféře, filozofii a takovým to duchovnu a estetickém cítění. A je to úžasné.

2. epizoda
Nějak jsem od té první epizody pochopila, že středobodem příběhu je teorie chaosu. Mávnutí motýlích křídel způsobí tornádo. A tady to není obrazně myšleno, ehm…
Rozhodla jsem se činit jednotlivá rozhodnutí jen na základě svého vědomí a svědomí. Myslím si, že když to budu hrát stylem alá "Mirek Dušín", že nadělám víc škody než užitku. A tak se rozhoduju na základě toho, co považuji za správné, trvám si na svém a snažím se být statečná a riskuju, protože si tím nadělávám hodně nepřátel.
Víte, děsí mě dvě věci. Kdybych si hru nainstalovala v němčině, jsem v pytli, protože bych nerozuměla ničemu (no, hlavně, že jsem z toho maturovala, že…) a to je zde zásadní. Druhá věc je, že od doby, co se učím anglicky na to vyloženě kašlu a když hraju tuhle hru, rozumím vlastně všemu i když bych vlastně neměla, dokonce se tu směju některým hláškám a vtipům které zde zazní.
Jo a jsem skvělá, na první pokus jsem ukončila druhou epizodu tak aby to dopadlo "dobře" (tedy, jestliže se v životě dostanete do jistých situací, můžem si pak hrát jenom na "špatné" a "více špatné") a jsem se sebou spokojená, s Max i se svými jazykovými schopnostmi a porozuměním.

3. epizoda
Té jsem věnovala celý den hraní- ale proč ne, že? Hodně mluvím, zažírám se do příběhu víc a víc a víc a ještě jednou víc. Uvědomuju si, co všechno může Max se svými schopnostmi dělat (viz ředitelna v noci). Čím dál víc mě štve Chloe a to už mě štve hodně. Nemám ji moc v oblibě.
Ale líbí se mi, jakým způsobem se Max umí odvázat (asi prvních dvacet sekund)- ono je to výhoda umět vrátit čas, můžete dělat a říkat co chcete, muhehe.
Objevují se nová použití dívčiných schopností… konec třetí epizody, sakra, Max, vždyť jsi to měla tušit, neměla jsi to udělat, sakra… tady v této verzi se mi vůbec ale vůbec nelíbí.


4. epizoda
Mám zezačátku depku, protože v této verzi reality fakt zůstat nechci. Ne, fakt ne. Chci zpátky starou Max, staré studenty, staré všechno, dokonce i původní Chloe. Díky ti, spravila jsem to. Tahle část příběhu mi přijde jako nejslabší. Max se celý příběh ukazuje jako velmi uvažující a inteligentní bytost. I malýmu děcku by došlo, že když změním něco v hluboko v minulosti, že mám pěknej problém s přítomností. Ehm. Ale jinak ta hra fakt stojí za to, tohle pomineme.
Vyšetřování se začíná rozjíždět. Konečně. Přestáváme řešit nějaké ty školní kydy a jde do tuhého. Hraju si na detektiva a dělám tu pečlivou, pomalou detektivní práci. Wow, boží.
Celým příběhem se prolíná symbol fotografie, proto je místem nejhoršího zla fotografický ateliér. Uf, tady se dějou asi pěkný úchylárny.
Začíná to být pěkně temný. Konečně, bála jsem se zalité duhy a jednorožců. Fuj. Asi se bude střílet. Do někoho. Proč ne. Proč by se mělo dodržovat nějaké trestní právo, když převádíme Einstainovy teorie do praxe.
Jdeme na mejdan, kam by rozumná bytost nevkročila a potkáme se s Maxiným nejlepším kamarádem opačného pohlaví, který se sťal pod obraz. Asi jedním kalíškem piva, možná s něčím. Někteří lidé by neměli vážně pít.
Jestli je konec shit nebo ne, rozhodněte sami. Pro mě začíná ta pravá zábava. Tohle bude ještě ujetý.

5. epizoda
Rovnou se přiznám, že ty čtyři hodiny, co jsem hrála poslední díl, jsem myslela, že jsem na cracku nebo na nějakých houbách. Eh, možná ta kámoška, co tu byla dneska odpoledne mi něco nalila do pití. Sakra. Musím si na své kamarády dávat pozor…
Vydáváme se na vycházku do hluboké minulosti a měníme realitu. Tohle se mi nechce líbit. Jo, vlastně je to v celý v pytli. A to dost hluboko. Ale aspoň je fajn, že ten debil, kterýho jsme podezírali je z obliga. Měla jsem pravdu v tom, že v tom není sexuální motiv. Možná proto mě to víc děsí a zajímá a nenudí. Záporák je trochu klišé, bráchovi to ale připomíná úchylárny jak vystřižený z anime Psycho-pass. Mě pak chvílemi taky. Ta procházka do jiných realit nedopadla nejlíp. Musíme zůstat tam kde jsme a bojovat. Tedy vším čím to půjde… Max je epická. A tornádo přichází. Miluju tu část, kdy Max přijíždí autem k prvním troskám z města, miluju její černou promáčenou bundu, vypadá v tom parádně. Občas někoho zachráním, občas ne, stejně na tom nezáleží, potřebuju jednu fotku abych se mohla vrátit do jednoho okamžiku. A změním budoucnost. V tom bufetu to vře emocemi. Jezusmankote, Max… perlíš jako obvykle. No a pak rozhovor s Warrenem. Škoda, že až změním minulost, nic z toho se co se tu v té napůl rozbořené hospodě stalo, neuskuteční. Vracet se do minulosti vždy neznamená všechno udělat lepším.


No, a pak začíná peklo. Odvrátily jsme s Max něco strašného a vypadá to na happy end, ale teď stojíme s Chloe na pláži a přihlížíme jak se tornádo blíží. A Max se najednou ocitne v nějakém časoprostoru, divném místě, asi tak nějak vypadá peklo. Jako by se ocitla uprostřed tornáda v sobě. Jistě, je to její vlastní tornádo, stejně jako to tornádo venku a proto se všechno stalo. To Max svou schopností otevřela další dveře, které měly zůstat zavřeny. A existují jen dvě možnosti jak tohle vyřešit.

Když hraju



Se přiznám, že víc mě bavily ty filmíky mezi jednotlivým hraním, ale i hraní samotné nabízí dost zábavy.


Když zmáčknu Tab


Příslušenství v podobě deníku, alba s fotografiemi, profilů postav se kterými přicházím do styku, složky s dokomunety a výpis textových zpráv z mobilního telefonu.

Teorie chaosu…

S teorií chaosu jsem se poprvé setkala před čtyřmi lety v knize Smrtící chaos od Dickinsona. Spíš bychom ale to co se popisuje v knize nebo v této hře mělo říkat "Motýlí efekt"/ "Efekt motýlího křídla". Mohli bychom ale mluvit i o Dominovém efektu (motýlek mávnul křídly jinak než obvykle na dívčích záchodech a za pár dní přišlo tornádo na celé město- a dějem se k tomu dokopeme tak jako tak- malá lokální změna může mít vliv na globální následek). Nejsem odborník na tuhle tématiku a matematicky vám to fakt nepodám. Ale když zůstaneme u Motýlího efektu, zaráží mě jedna věc na této hře. Když mám před sebou poslední rozhodnutí, jsou jenom dvě možnosti ke kterým tohle všechno bylo předurčeno. Jenže při náhodných jevech, které způsobují řetězové reakce je osud a předurčení anulováno. Může se stát cokoliv, co může zapříčinit miliony a miliony následků. I když chápu, že ta hra musí mít nějaké hranice, kdyby je neměla… na to ještě naše počítače nestačí.

Reálie

Od druhé epizody se po zemi začínají povalovat mrtví ptáci a od konci třetí umírají na plážích velryby. Tenhle prvek se mi na hře líbil. Nejen Max, která měla vidění, ale i ostatní obyvatelé Arcadia Bay mohou vypozorovat blížící se katastrofu. Trochu mě zaráží (vlastně mě to dost děsí), že po tři dny tam sněží, prší, všude se povalují mršiny (od vrabců až po keporkaky) a nikoho to vůbec nezajímá. Tedy, alespoň já jsem neměla pocit, že by místní obyvatelstvo provádělo nějakou (alespoň malou) prevenci. A nevěřím, že by v Arcadia Bay nebyl jeden jediný meteorolog. A ta banda stále se litujících a protestujících rybářů se v tomto taky jako nevyzná, že…


Hrdinové

Max je ten vzácný archetyp dívky, která je silná, odvážná, velice schopná a zároveň jemná, citlivá a i přes ty džínsy a vytahanou mikinu hodně dívčí. Přidávám si ji na piedestal svých fiktivních ženských vzorů (no, já jiné vzory než fiktivní vlastně nemám, nevěřím opravdovým lidem, muhehe).
A hrdinkou není jen ona. Když Max zasáhla do sledu událostí získala svou schopnost a odvrátila smrt své nejlepší kamarádky, změnila životy všech ostatních.
Chloe- nejlepší přítelkyně, kterou Max zachrání na záchodech, když probudí svou schopnost. Nemám ji ráda, na rozdíl od ostatních si Chloe o spoustu věcí koledovala (Nathan, vlak, Frank…) a ze všech jsem ji musela tahat. K jejímu dobru musím říct, že se nebojí zareagovat kdy má a je ochotna položit za Max život. Prostě ideální Watson pro Sherlocka se schopností měnit čas. Ale to přátelství mě teda nedojímalo.


Warren- nadějný chemik a geek (anime, divné neznámé filmy, sci-fi, věda…), který se dostane do situací, kdy se musí začít chovat jako dospělý. A je odvážnější a schopnější než mnozí dospělí. Podle mého názoru je to druhá nejschopnější a nejodvážnější postava příběhu hned po Max. Nutno podotknout, že má pro ni jistou slabost.


David- sekuriťák na škole kam chodí Max a zezačátku se neukazuje v příliš dobrém světle. Ale nakonec jsme rádi, že v příběhu je.
Viktoria- spolužačka Max a premiantka třídy, nemá Max v oblibě a trápí ji.
Kate- spolužačka Max, která zažila kyberšikanu a má velký vliv na Maxiina rozhodnutí
Nathan- místní labilní hajzl, který si rád nosí do školy střelné zbraně, vyvolává v příběhu akci a reakci, důležitý prvek a jsem za něho ráda, že tam je
Mark Jefferson- učitel ve fotografické třídě. Pochopitelně má rád fotografování… někdy až moc… ehm

Mezi Seattlem a Portlandem

Hledala jsem na mapě, kde by se děj měl odehrávat. Je to oblast mezi Seattlem a Portlandem (stát Oregon a stát Washington). Severozápadní pobřeží USA, kousek pod Kanadou. Je to moje nejoblíbenější část USA. Mlhy, lesy, sychravo i útulno, rybářské bárky na moři, zase mlhy… myslím, že se v těchto oblastech natáčelo Stmívání a Tim Burton občas vsazuje některé své filmy právě sem (například film Temné stíny nebo Ospalá díra). Hlavním městem je Salem (Oregon), a obecně, je to opravdu divné místo. Bůhví co v těch lesích je. Do příběhu se tato krajina perfektně hodí.

Pomalounku polehounku

Velké plus hry, je že mi neběží časový limit. V akčnějších interakcích se prostě můžu vrátit. A když si hraju na šmíráka (prohledávám cizím lidem věci) nehrozí, že by jen tak někdo vrazil do dveří a přistihl mě (pokud neprovedu příslušnou interakci a neposunu příběh dopředu).

Lesbičky

Vztah Chloe a Max pro mě není lesbický. Ono, když umíte měnit realitu, blíží se na vás hurikán o síle 6 a když si nevíte rady střídáte alternativní vesmíry, abyste našli odpověď, máte zřejmě jiné priority a pohled na svět. Ne, Chloe možná a Max rozhodně ne. Ono ty vztahy jsou tak trochu ve vaší moci. Ale i tak, ať už se rozhodujete jakkoliv, jsou Maxiny náklonnosti ke komukoliv čistě kamarádské nebo nevinné.


Rozhodnutí

Kouzelnost té hry spočívá v tom, že vlastně nevíte, co děláte. I sebemenší kravina, pro kterou se rozhodnete, povede k něčemu většímu a závažnějšímu, co už nezastavíte. Jsou chvíle, kdy rozhodnutí se přiklání k různým morálním stanoviskům a jsou rozhodnutí, kde vůbec nevíte, co to bude znamenat. Takže, co si dáte?


No a i tohle může znamenat, že někdo umře anebo ne- hezká představa co?

A pak jsou tu chvíle ke kterým ty malý rozhodnutí spějou, člověk se pak jenom baví…


Poslední rozhodnutí

Kdo nehráli a četli až sem ať si nestěžují na spoiler. Dohrála jsem se k bodu, kdy poslední rozhodnutí nepoblili jednorožci duhou. Jestli jsou i jiné, veselejší alternativy, sem s nimi, ale i tak jsem spokojená s tímto peklem.

Ono to může vypadat jednoduše. Chloe, která už dávno neměla žít, stále dýchá a se svým životem přivedla na Arcadia Bay tornádo (dle všeho), Max se může vrátit do minulosti a nechat ji na těch záchodech prostě zemřít a uzavřít detektivní příběh dřív než začal. A nic se nestane. Anebo ji nechat naživu a odsoudit tornádem tisíce lidí k smrti. Ale ono to jednoduché není. Jistě, mohu obětovat Chloe, ale s ní obětuji i celý příběh hry. Díky tomu, že zůstala naživu se mohly některé postavy projevit v celém svém potenciálu. Například z obyčejného geeka se zálibou v chemii by se nikdy nestal schopný mladý muž, který se nebojí dát ránu a zůstat v krizových chvílích pevně nohama na zemi a zachovat klid. Kate by nikdy v Max neobjevila tak velkou kamarádku jako teď. A Maxime by pro všechny byla jen tichá a zakřiknutá začínající fotografka, kdyby Chloe zemřela. Samozřejmě se stalo i plno smutných a krutých věcí, které by už nešly změnit. Cenou za tyhle zázraky i hrůzy by byly samozřejmě životy a domov obyvatel Arcadia Bay.

A když nezachráním Arcadia Bay, co mi zbyde- dobrý pocit, že všichni si tuhle chvíli budou pamatovat, že jsem v nich probudila to nejlepší a zároveň i to nejhorší, že jich spousty nechám zemřít. Lidí, kteří se mnou neměli nic společného, které jsem nikdy neviděla, umřou, protože jsem se rozhodla neměnit minulost.

Rozhodně to není otázka (jenom) Chloe, Maxiny nejlepší kamarádky. V obou případech jde o všechny z Arcadia Bay, o tom jestli je nechám žít ve sladké nevědomosti s nekončícím pocitem bezpečí a ignorace v jejich životech anebo jim ukážu, že i mávnutí motýlích křídel může změnit jejich životy.
Oba ty konce jsou perfektní. Oba jsou tak úžasné a zároveň tak příšerné, že si člověk nemůže vybrat co je lepší. Každý má něco.


Takže, hra Life is strange je hra pro každého, kdo má rád dobré příběhy, skvělé hlavní hrdinky, okamžiky, které nejsou klišé, hipsterskou, geekovskou či otaku komunitu, krajinu na severozápadě USA a žádné moralizování. Nemusíte být ani velcí hráči.
Kdyby tohle byl film, seriál nebo kniha kterou by dělali stejní autoři a vymysleli do toho nové prvky a možnosti (aby nevytvářeli herní nápovědy apod.), bylo by to skvělý. Prostě dokonalý. A klidně i bez živých herců- ztvárnění postav jako ve hře. Protože dneska jsou grafické a animátorské programy vážně něco.
Takže když budete někde na prázdninách v západní části EU a uvidíte tuto hru za cca 10 euro, tak do toho běžte. Za tu cenu to vážně stojí. (Nevím kolik stojí u nás, myslím, že ne tak výhodně, ale fakt si nejsem jistá).

Takže mě zajímá-

Znáte hru?

Hráli jste ji?

Vaše případné dojmy?

Vaše rozhodnutí ve hře?

A připomínky jaké chcete ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 19. srpna 2017 v 23:06 | Reagovat

Toto už mám prejdené a teším sa na dvojku, ktorú už čoskoro (dúfam) kúpim :D Malo to veľmi premyslený dej :)

2 V zajetí knih V zajetí knih | E-mail | Web | 20. srpna 2017 v 15:02 | Reagovat

LIS mám dohrané asi před půl rokem. Pamatuji si, že jsem nejdřív stahovala zkušební první kapitolu, která mě strašně moc bavila a okamžitě mě vtáhla do sebe. Poté jsem musela hned hru koupit celou, neboť byla dokonce ve slevě za 5€.
Bohužel mi také Chloe nebyla sympatická a i když jsem od začátku doufala, jak všichni moc vyprávěli, že tam přece jen bude mezi nimi nějaká láska, nakonec jsem snad byla ráda, že mi to tak nepřipadalo. Dokonce ani Max mi nebyla moc sympatická. Mojí nejoblíbenější postava byl jednoznačně Nathan. U jeho osudu jsem uronila slzu, což bylo také jedinkrát u celé hry. Asi mám moc velkou slabost pro choré jedince. :D
Na dvojku ani nevím, zda se těším. Když jsem se dozvěděla, že to má být hlavně s Chloe, povzdychla jsem si, jakou mám smůlu. Takže nakonec ani nevím, zda budu kupovat. :)

3 Nagai Nagai | Web | 21. srpna 2017 v 14:58 | Reagovat

Ta hra na mě pusobí dobře. Škoda, že teď můj počítač toho moc neutáhne díky špatné grafické kartě :D

4 Nauesin Nauesin | Web | 22. srpna 2017 v 10:58 | Reagovat

Hru znám, hrála jsem a užila si ji :D Geniální na podzimní večery s kakajíčkem. Už se těším na druhý díl :3

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 12:50 | Reagovat

Díky tomuhle článku jsem se konečně dokopala k tomu, abych se alespoň podívala na gameplay ... a docela mě to tedy rozložilo.

Pod to s tím seriálem se s klidem můžu podepsat. Už teď jsem měla pocit, že koukám na minisérii, a musela jsem si připomínat, že je to vlastně hra.

6 Alxemi Alxemi | Web | 22. srpna 2017 v 20:54 | Reagovat

Jedna z mála novějších her, která se mi líbila. Zvlášť ta možnost volby na konci mě překvapila a sedla mi do vkusu.

7 Blackie✰ Blackie✰ | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 10:47 | Reagovat

LiSko je moje srdcovka už od chvíle co jsem viděla první gameplay :D Úplně jsem se zamilovala do Chloe, až tak že jsem si na ní udělala cosplay a kamarádka mi dělá Max :D
Hrozně se mi líbilo jak jsem se mohla rozhodovat, utvářet si děj dá se říct sama. Občas jsem měla dost namále aby jsem někoho zachránila a občas jsem byla dost nerozhodná a nevěděla jsem jak se rozhodnout aby jsem něco nepokazila. Ovšem rozhodnutí na konci mě dost dostalo :D
A nemohu se dočkat LiS: Before the Storm kde bude Amber.
Jo část s Amber jsem dost obrečela i když jsem to od začátku věděla, ale když to pak člověk hraje sám tak má hned jiné pocity a víc se do toho vžije :D

8 Steeve X Steeve X | Web | 23. srpna 2017 v 22:03 | Reagovat

No třeba já sem o téhle hře nikdy neslyšel, nejspíš proto, že se dost vymyká mým oblíbeným žánrům jak herním tak uměleckým. Bez ohledu na to ale zní zajímavě, něco jako Skyrim s tím ovlivňováním příběhu, a zní to docela creepy, asi kouknu na letsplay :D

Co se stane když si dáš vafle?

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. srpna 2017 v 23:01 | Reagovat

[8]: No, já si dala to druhé, takže nevím XD ale nakonec se dostaneš k Sophiině volbě tak jako tak. To mi přijde na příběhu slabší. Je to spíš "Dominový efekt" než "Mávnutí motýlího křídla". Ale je fakt, že to ty postavy nemohou vlastně tušit v čem že se přesně nacházejí. :-D

10 Andey Andey | Web | 25. srpna 2017 v 11:03 | Reagovat

O hře slyším poprvé, ale já naposledy hrála the Sims 2. Když jsem si přečetla, že n kbelík přiletí modrásek tak mi došlo, že to bude mít, co dočinění s efektem motýlích křídel.

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. srpna 2017 v 13:48 | Reagovat

[2]: Oblíbenost u Chloe se dělí na dva tábory- ti kteří ji milují a ti kteří by jí nejradši dali ránu mezi oči. Ale Max, ta je něco a proto tu dvojku asi oželím, když to nebude moc o ní.
Nathan mi přišel fajn z toho důvodu, že tam vždycky rozvířil atmosféru a byla nějaká akce. A díky němu se tam dost projevil Warren.  Takže když umí někdo používat prvek chorých hajzlů, je to geniální.

[3]: můj počítač to taky utáhne jen tak tak. Naštěstí nejsem velká hráčka, takže se k tomu budu vracet jen občas.

[4]: Miluju tu říjnovou atmosféru severozápadu USA <3

[5]:  To mě těší, tedy ne že tě to rozložilo, ale že ses podívala na ten gameplay. Upřímně, jako seriál by mi to bylo milejší. Vážně. Ale muselo by to vypadat jako hra. Nebo se pevně držet námětu hry, atmosféry, charakterů atd.

[6]: mě ty konečný části taky mile překvapily, jak jsem psala, žádní jednorožci poblití duhou (nebo duha poblitá jednorožci?). Prostě Amber s Chloe se do něčeho navezly a nevyšly z toho bez následků. To té hře dost přidalo.

[7]: Ono to s tou Amber je sice dost smutný (a jasný), ale mě by asi vadilo, kdyby zůstala naživu a vrtala by se mezi Chloe a Max. A tenhle příběh potřebuje vraždu.

[10]: Z pohledu postav jde o efekt Motýlího křídla. Jinak z pohledu hráče to s touto teorií není tak přesné. Jestliže mělo jít o teorii chaosu, tak by veškerá rozhodnutí různého druhu nevyústily do dvou konců.

12 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 18. září 2017 v 18:00 | Reagovat

Ja som asi jediná, ktorá túto hru moc nemusí :D ako Max mám veľmi rada podľa mňa je to zaujímavá postava a vlastne som to dohrala len kvôli nej, no ale Chloe bola jeden z dôvodov prečo hru nemusím. Strašne mi vadilo jej sebecké  manipulatívne správanie. Na jednej strane chápem stratila otca a prišla o najlepšiu kamarátku, ale na druhej strane čo je veľa to je veľa. Absolútne sa mi znechutila potom čo Kate v mojej hre spáchala samovraždu a ona potom neskôr keď sa o tom s Max rozprávali úplne ľadovo odvrkla, že to, že Kate zomrela nijako nemení nič na tom, že jej život je stále zlý, ako Chloe všetko nemusí byť vždy len o tebe. Taktiež stále Max len využívala a keď Max niečo neurobila podľa nej (zdvihla hovor Kate, odmietla ukradnúť peniaz, odmietla na seba vziať vinu za ňu) Chloe sa hneď urazila a začala ju emocionálne vydierať, že na ňu kašle tak ako všetci ostatní.

Taktiež sa mi nepáčilo, že podľa mňa táto hra z chlapov robila tie najväčšie svine a čudákov. Dokonca aj z Warrena, mne to zase prišlo akoby mi silou moc chceli vzťah Max a Chloe nanútiť pretože neviem či si si to všimla ale keď je Max vo svojej izbe z okna môžeš vidieť Warrena ako Max sleduje. Vykúka sa spoza rohu a pozerá do okna Max čo robí. Veľa ľudí ho preto nazýva perverzákom a stalkerom a hľadá si to ako dôvod prečo je Max a Chloe jediný skutočný pravý pár.

Pre mňa boli zase tie dve konečné rozhodnutia ako facka cez ksicht lebo mi tým hra dala najavo, že som zbytočne strávila 15 hodín hraním a robením rozhodnutí, ktoré v konečnom dôsledku absolútne nič neznamenali pretože keď sa vrátim v čase nič z toho čo som urobila sa vlastne nestalo, keď nechám celé mesto na pospas katastrofe moje doterajšie rozhodnutia taktiež nič neovplyvnili a nezmenili pretože všetci sú mŕtvi (neznášam taktiež tu scénu kde Max a Chloe opúšťajú zničené mesto a usmejú sa na seba ako: "Pozri všetci sú mŕtvi, super, :)"

Neviem podľa mňa sú hry, ktoré tému "Tvoje rozhodnutia v hre na konci fakt niečo ovplyvnia a zmenia" lepšie zvládli. Toto proste nie je hra pre mňa, ale zas chápem prečo sa niektorým páči.Asi som už moc stará na tínedžerské drámy v hrách :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama