"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Šest různorodých příběhů ze středoškolského prostředí USA

31. srpna 2017 v 17:32 | Naoki-Keiko |  Recenze-ostatní
Tady v Česku jsou na americké středoškolské příběhy dva názorové tábory. Ti, kteří vše sledují bez jediného zamyšlení, staví americký vzdělávací systém na piedestal a nejradši by to zavedli i tady (upřímně, nedej bože) a pak jsou tu lidi, kteří se řídí heslem "co je americké, to je špatné". A pak jsou tu ti ostatní, kteří to nijak neprožívají a příležitostně se přiklánějí k jednomu nebo druhému táboru.
Jsem člověk, který se snaží patřit do těch zdravých "ostatních" ale všímám si, že se často přikláním k druhé názorové skupině ("co je americké, to je špatné"), je to asi proto, že i my v Evropě toho umíme v kultuře zastat hodně a jinak (-tak jak se mi to líbí víc a je mi to bližší) a pokud ne, soudruzi v Asii to jistí.
Ale existuje několik málo světlých chvilek, kdy se mi náměty s touto tématikou líbily. A ráda bych vám je doporučila a je jedno, jaký názor zastáváte.




Kdo chytá v žitě
Typ: Kniha
Spisovatel Salinger patří mezi moje nejmilejší a tak tu nesmí chybět. "Kdo chytá v žitě" je tak trochu klišé, ale docela pěkné klišé. I když, otázkou je, jestli Salinger opravdu uměl kdy napsat něco klišoidního.
Holden Caulfield byl vyhozen ze školy kvůli špatnému prospěchu- jen to tak trochu zapomněl oznámit doma. A protože toho má všeho dost, sbalí si na kolejích své věci a vyráží na cestu domů.
Ono to zprvu tak trochu působí, že sledujeme vyprávění náctiletého blbce, který vnímá svět povrchně a ještě očima dítěte. Postupem času, i přes jednoduchý jazyk, který Salinger v knize využívá, zjístíme, že Holden má sice na některé věci primitivní názory, ale na druhou stranu jsou spíš jen neobvyklé a možná i trefné. A taky poznáváme, že jeho život je postižen nějakými těmi traumaty (smrt sourozence) a že je vše mnohem vážnější než jen nějaké špatné známky.



Hledání Aljašky
Typ: Kniha
"Hipsterčení" pana Greena jsem nikdy nemusela. Nad "Hvězdami" či "Papírovými městy" jsem se div nepoblila dojetím… No, nemám ráda pokusy o umělé vyvolávání emocí, knihy tím u mě upadají. Ale Aljaška se mi líbí pro tu atmosféru než Greenovy pokusy ve čtenářích vyvolat hipsterského ducha.

Šestnáctiletý Miles se svou úchylkou na sbírání slov (neptejte se…) jde na internátní střední, kde potkává divné lidi a zažívá divné věci. Především v jeho ještě divnějším novém životě (než byl doposud) figuruje spolužačka Aljaška Youngová, která je divnější než všichni ostatní (no, Greenovy archetypy hlavních hrdinek jsou divné a chvílemi trapné, co si budeme povídat). A tak si všichni vesele (a divně) žijí v dekádě "Předtím". A pak přijde dekáda "Potom".

Hledání Aljašky jsem si spojovala se sněhem a sněžením. Nevím proč. Mám ráda atmosféru, vykreslování postav a některých situací. Líbí se rozdělení na "Předtím" a "Potom" a odpočítávání jednotlivých kapitol do zlomu v příběhu.
Upřímně je to kniha bez které se v životě obejdete, ale možná při jejím čtení ve vás "začne sněžit", tak jako ve mně (neptejte se…).
A taky je to důvod proč panu Johnu Greenovi věnovat nějaké plusové body.


13 reasons why
Typ: seriál
Jeden z nejaktuálnějších hitů dnešní doby. Vyšel dokonce letos. K příběhu mám plno výtek, ale celkově se mi líbil. Dobrý námět. Špatné a někdy nepochopitelné důvody.
Před nedávnem se zabila sedmnáctka jménem Hannah Bakerová. Ve škole je z toho poprask, hlavně pro vedení, ale i pro dívčiny spolužáky a studenty se kterými navštěvovala vzdělávací ústav. No, poprask- vždycky když si někdo sáhne na život, začnou všichni pokřikovat nebo psát na co nejviditelnější místa, jak byl dotyčný úžasný a jak jej měli všichni rádi. Ale tenhle druh pokrytectví asi známe všichni, že. Ovšem některé lidi zasáhla její smrt doopravdy. Příkladem je její spolužák Clay Jensen. A nedlouho po dívčině smrti se zničehonic u něj přede dveřmi objeví balíček kazet do magnetofonu. Když si je Clay pustí, zjistí, že je to Hannina zpověď o událostech, které ji přivedly na nápad si sáhnout na život. A tak si spolu s ním vyposlechneme celou Hanninu pravdu o tom, jak to bylo.
Moje RECENZE a ještě jeden ČLÁNEK k tématu



Life is strange
Typ: hra
Možná sem LiS ani nepatří, protože jej vytvořili francouzští vývojáři. Ale kdo řekl, že dobré americké příběhy vytváří jenom Američané, že. Kdyby tohle byl seriál nebo film nebo kniha, dostalo by se to určitě do povědomí více lidí. Má to silný příběh.
Čerstvě osmnáctiletá dívka jménem Maxine Caufield studuje na fotografku. Jednou má strašný sen o bouři a později se připlete k zastřelení jedné dívky chlapcem na školních toaletách. Jenže dívka nezemře. A proč? Protože Max pohnula s časem. Mladá fotografka v sobě probudila schopnost vracet čas. Zní to sice zábavně, ale vše má nějaký důvod. A její rodné městečko Arcadia Bay najednou nechává na povrch vyplout všechna svá podivná tajemství. Max a její kamarádka z dětství Chloe se tomu rozhodnou přijít na kloub. Vlastně jsou do víru událostí v taženy. A aby toho nebylo málo, Max měla vizi, že za tři-čtyři dny udeří na město ničivé tornádo.
Moje RECENZE.
Docela ucházející GAMEPLAY bez keců hrajícího hráče hry. Ale je to dlouhé.


Carrie
Typ: kniha
I když je King velmi zprofanovaný a jeho tvorba přeceněna (anebo taky né, věc názoru), musím říct, že je schopen (nebo byl schopen) poutavě spojovat mysteriózno se sociálními problémy v USA.
Carrie byla vychována matkou-náboženskou fanatičkou a protože něco takového by se podepsalo na každém, její drazí spolužáci ze střední jí to dávají pěkně sežrat. Už roky. No a pak se jednou stane, že v sobě Carrie objeví nadpřirozené schopnosti. A protože se šikana a týrání ze všech stran stupňuje a stupňuje, bude to mít nějaké následky…
Je to věc, kterou na Kingovi oceňuju. Četla jsem i jiná jeho dílka, ale nic krom Carrie nebo Zelené míle na mě tolik nezapůsobilo. USA má ve svém vzdělávacím systému problémy. Nebudu psát o tom, že ve velice uvolněném vybírání si předmětů neukončují studenti středních škol studium se stejnou váhou. No, ale je poměrně známá věc, že intenzivní týrání slabších tam často graduje v nějaký masakr. Je fakt, že Carrie sice nemá pušku, ale vynahrazuje si to zase jinak.



Společnost mrtvých básníků
Typ: film
Můj oblíbený herec mého dětství (R. Williams) ve školním dramatu o kažení si života. To vciťování se do napsaných básní a krásné literatury obecně je trapácké, ale odehrává se to na podzim a v zimě ve staré budově internátní školy. Trocha hipsterství nikdy neuškodí.

John Keating, (vcelku) mladý profesor literatury přichází na prestižní chlapeckou střední ve Vermontu aby zde vyučoval. Studenti jsou zprvu jeho neobvyklými způsoby výuky překvapeni, ale následně jej Keating úplně pohltí. A protože se stane jejich vzorem, rozhodnou se navázat na tradici tajného spolku "Společnosti mrtvých básníků", kterého byl Keating kdysi členem. Jenže idyla nemá dlouhého trvání. Keating spolu se svými postupy a názory, kterými ovlivňuje své studenty přichází do rozporu s usedlostí vedení a zdejších vážených rodin, tak, že tragédii není vyhnutí.

Tohle je klišoidní jako prase. A natolik hipsterské, že možná tohle John Green sledoval každý večer místo Večerníčku. Ale v osmdesátým devátým to asi takové klišé nebylo. Sympatický učitel s alternativní individuálním typem výuky vs. zapšklý vzdělávací systém prestižní školy spolu s váženými profesory libujících si ve starém řádu jako vystřiženého z devatenáctého století. A mezi tím banda puberťáků, kteří nemají volný přístup k holkám.



Tak a tím jsem asi skončila. Snažila jsem se přidat od každého trochu. Schválně jsem používala výraz příběh, protože příběhy dnes můžeme zpracovat do strašně moc podob. Vidím, že zde není zastoupen žádný komiks o středoškolském životě v USA. Protože jsem žádný nečetla.

A někdy příště si nachystám něco japonského, ruského, francouzského či jihoamerického.

Do kterého názorového tábora podle sebe patříte vy?

Znáte některý z těchto příběhů? A váš dojem?

Znáte jiný ze zajímavých příběhů tohoto typu, který zde chybí? Prosím, dejte mi vědět, co se vám líbilo.

Nesouhlasíte s něčím co jsem zde uvedla? Ven s tím :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 31. srpna 2017 v 18:57 | Reagovat

Od Greena teď čtu Willa Graysona a přijde mi to jako hrozný paskvil (jsem tak v polovině) a vůbec to není to, co jsem očekávala při té greenovské-hype-vlně. Chtěla jsem si od něj přečíst ještě něco (též mě hrozně lákají ty hezký přebaly; achjo, na tohle jsem úchylná, i když to většinou o příběhu vůbec nevypovídá), ale po Willovi vůbec nemám chuť. Tak možná někdy v obchodě prolistuju tu Aljašku, ale jestli bude furt psát tak debilně, tak to asi nedám. :D

A zaujala jsi mě s Kingem, o téhle jsem ani neslyšela a takový příběhy mám ráda, tak se po ní někdy mrknu. :)

Asi nejvíc ze všechno v příbězích zbožňuju cestování v čase, takže mě hrozně láká ta hra, jen... hry prostě nehraju, nebaví mě to a nemám na to trpělivost a taky, vždycky, když jsem se pokoušla něco hrát, nezvládala jsem se soustředit zároveň na hraní a zároveň na sledování příběhu... a sledovat gameplay, to se mi taky moc nechce. :D (já jsem takový lenoch :D) Takže snad jednou, pokud se toho zhostí nějaká produkce... (bože, jen ne Amíci! - ehm, osobně se taky snažím patřit do té skupiny "ostatních" benevolentních, ale prostě tam taky je taková ta kapka nechuti k tomu, jak ten západní kontinent funguje... :D)

2 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 3. září 2017 v 15:31 | Reagovat

Hledání Aljašky byla první kniha, kterou jsem od Greena četla (i když není moje nejoblíbenější od něj :D) strašně mě tam zaujal ten jeho styl psaní, umí to tak strašně lehce, nebo jak bych to popsala :D Carrie jsem četla taky, ale to filmový zpracování na mě moc velkej dojem neudělalo :D A k tý hře se dostávám už asi dva roky, když to všichni tak chválili, ale no, asi ze mě gamerka nebude :( :D

3 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 3. září 2017 v 19:35 | Reagovat

Já od Greena četla právě Papírová města, byla to moje první a pravděpodobně poslední kniha od něj. :D Nemohla jsem vystát to všeobjímající klišé stékající ze stránek. :D Jediné plus, které té knize přiznám, je to, že mě seznámila s Waltem Whitmanem. :) Konec Hvězd jsem pak uhodla na základě 3 vět, které jsem si o té knize přečetla a rozhodla se, že už si tu knihu přečíst nepotřebuju. :D Z tvého seznamu bych si pak ráda přečetla ještě Salingera, i když mám takový pocit, že se mi to pravděpodobně nebude líbit... :D

4 Nauesin Nauesin | Web | 4. září 2017 v 9:16 | Reagovat

Děkuju za tipy :D Jak už jsem komentovala tvé minulé články, LiS jsem hrála, Stranger Things a 13 Reasons Why jsem viděla, no ostatní ne. Už dlouho v knihovně chodím okolo Aljašky, snad se k tomu někdy odhodlám. Společnost mrtvých básníků taky nevypadá špatně.
Co se týče americké kultury a společnosti, ráda bych řekla, že patřím k těm rozumným lidem, co se raději snaží neodsuzovat, ale zároveň nevyzvedávat zbytečně. Tuším, že názorově budu někde hodně podobně jako ty. Jsou tady jisté věci, ze k terých by si Evropa mohla vzít příklad, ale spíše ne, děkuji. Amerika je Satan (lol)

5 Magicmax Magicmax | Web | 6. září 2017 v 18:21 | Reagovat

Co všechno se v těch USA školách neděje. :D

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. září 2017 v 11:16 | Reagovat

Carrie je fajn, krátká, jasná, člověk tam nenávidí všechny, nakonec včetně Carrie. A je fakt, že šikanu tam taky zvládnul dobře, i když její matka zastínila úplně všechny. Jinak mám Kinga ráda tak... částečně. Vymýšlí opravdu neuvěřitelné věci, Běh o život, Žhářka, Holčička, která měla ráda Toma Gordona a několik dalších, to jsou mé hodně oblíbené věci. Na druhou stranu, i u věcí, které mám ráda, si musím říkat, že tohle už přehnal, že tady byl asi na drogách a že tohleto je fakt solidně divný. A něco se mu, asi jako každýmu, nepodařilo. On je zkrátka psací fabrika a s tím, kolik toho vydal, zákonitě obsahuje všechno - od škváry a blbých knížek až po super kousky.

7 smartly smartly | Web | 18. října 2017 v 20:55 | Reagovat

Holden Caulfield ma neskutočne s.al, jednoducho dokonalý prototyp slabého človeka, ktorý svoje problémy prenáša buď do rezignácie, alebo do spôsobovania problémov ostatným. Pre mňa je Holden vlastne protiklad Charlieho (z Perks of Being a Wallflower), ktorý trpel ešte viac, ale on vo svojom vnútri utrpenie premieňal na niečo omnoho krajšie. Tým nezhadzujem Salingera, ak ma jeho postava dokázala tak vytočiť, tak to musí byť kvalitný spisovateľ.
K Alaske som sa už vyjadril v inom článku. Plusové body za Carrie a Spoločnosť mŕtvych básnikov! :)
No a k 13 reasons - skús dať šancu knihe. Podľa mňa je výrazne lepšia ako seriál, ktorý teda ja hodnotím ako veľký fail :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama