"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Dušičky a tak

29. října 2017 v 13:43 | Naoki-Keiko |  Ze života

Po hodně dlouhé době mě napadlo napsat něco víc přítomného a tématického. A co by to mělo být než nastávající dušičky? V anglosaském prostředí Halloween.

Internetem poslední dobou moc nebrouzdám, ale na veřejných prostranstvích se pohybuji a tak vím, že některé soudnější obchody, které už nepřeskočily na Vánoce, ve svých výlohách a regálech překypují halloweenskou tématikou. A čím jsem starší, tím míň na to jsem.

Tím bych ale zároveň ráda popřela, že bych byla totálně nekreativní jedinec bez špetky uměleckého ducha ve svém nitru.

Jen se to projevuje většinou návrhy, nápady či návody, které někdy příležitostně vytvářím například do školních prací. Ale abych demonstrovala svůj kreativní um z poslední doby:





 

Ikonka pro mou Anime výzvu. Ten obrázek je pořízen z fotoaparátu a ty origami jeřáby jsem opravdu složila já sama.

Takže se nedá říct, že bych byla až tak suchopárná a neuměla se těšit a vytvářet dekorace různého typu.

 
Ale v posledních letech mě svátky jako Velikonoce, Dušičky a některé další události při kterých si zdobíme obydlí a další prostory ve kterých se pohybujeme. Dalo by se říct, že neprožívám ani tak Vánoce, ale to už jsem nakousla kdysi dávno zde...

Nijak mě to nevytáčí ani neobtěžuje. Nevadí mi procházet se regály Kiku anebo číst vaše články o tom, jak jste si vyzdobili okna. Jen mě to nějak míjí. A doma bych to nechtěla.

Tím se nedá říct, že by u nás bylo pusto prázdno. Je tu spoustu suchých květin, umělých, živých a mění se podle ročního období. Doménou naší nynější výzdoby jsou teplé barvy podzimu.

A jsme také dokonale zásobeni našimi výrobky za ta léta, co jsme byli malí. Obzvlášť já, která si od čtyř let nemohla nechat ujít jedinou akci pro děti s výtvarničením ať už šlo o dlabání dýniček po výrobu papírových dráčků, které z praktického hlediska byly tak akorát vhodné na podpal. A to samozřejmě v každém ročním období.


Dlouhá léta jsem chodila na kroužek výtvarky a občas to střídala s keramikou. Takže jsme všechny ty výrobky, které tématicky ladily ke všem ročním obdobím a všem větším svátkům rozšířili na svátky menší a začali se tématicky pohybovat v čase i prostoru (například, víte jak se slaví svátek svaté Lucie ve Švédsku?).

Moje rozvíjení kreativity se nezastavilo jenom u vánočních ozdob z korálků. Umím (uměla) jsem to i s keramikou. Na co se hodí hladká nebo kamínková hlína (rozumějte, nepoužívali jsme odborné výrazy, tomu v osmi letech nerozumíte a tak to zůstalo napořád) či co musíte udělat aby se vám na hlíně udržela glazura apod. Takže to po cca deseti letech dopadlo tak, že všechny naše pokoje jsou zahrnuty MOJI keramikou (myšleno všemi možnými výrobky). Některé jsou triviální, ale ty z posledních let o něco propracovanější. Můžu udat pár příkladů:


Ježík, Bzzz..., Soví rodinka (na nekvalitní fotografii)


Oko (se špatným podkladem a tak se na tom při vypálení neudržela barva) a Lemur. (Lemur měl původně ucho, ale už je mu deset let a tak to prostě upadlo. Čím jsem starší, tím jsem úžaslejší z toho, že jsem v deseti letech něco takového dokázala. Tím na sebe trochu práskám, že Lemur Kata je můj nejoblíbenější zvířecí druh.)


Mořské jezírko s rackem


Ale před pěti lety to začalo upadat. Demonstrujme si to na takovém případu s Dušičkami. Přestala jsem vyhledávat akce a kroužky, kde bych něco vyrobila, pak jsem nevyhledávala akce, kde bych byla jenom na "čumendu" jak jiní takové věci vyrábějí, přestala jsem takové dekorace kupovat, vykašlala se na tématické filmy, seriály, hudbu či jídlo a v neposlední řadě jsem přestala zdobit poličky a okna a další místa tím tématickým co mám (různé papírové fičůry, mobily a tak)

(Slovem mobil se rozumí ozdoba skládající se z provázků, špejlí a třeba papíru- ne mobilní telefon).

Jeden z důvodů, které mě nutí se takhle chovat (či nechovat) a umím je definovat je asi ta lenost to potom uklízet (mít netopýrky a dýničky po bydlení na Velikonoce může být dost hipsterské, ale ne). A nechce se mi kupovat nové věci, protože mám doma plno starých (které ale zároveň nechci uklízet, takže jsme zase na tom).


No a pak je tu ta věc se stísněností prostoru. Mám ráda vzdušné, jednoduše zařízené místnosti a bohužel v tom čem žiju takové není. Natož kdyby tu bylo něco navíc (i na Vánoce ten stromek je prostě moc). Ten pocit přeplněnosti se objevil někdy po patnáctém roce života.

Ale ten konec října si prostě užívejte. Jděte třeba v noci na hřbitov nebo tak. Z estetického hlediska je to perfektvní svátek. Dejte si vydlabanou dýni přede dveře nebo někam pověste mobil s duchy a netopýry. Anebo si zahrajte nějakou PC strašidelnou hru. To poslední zkusím po letech možná také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi schopen (schopná) vyhodit knihu?

Ano
Ne

Komentáře

1 Tonda Tonda | E-mail | Web | 29. října 2017 v 15:03 | Reagovat

Já mám články typu "vyzdobil jsem si okno" či "vydlabal jsem dýni," moc rád a baví mne je číst. :D
Moje nadšení ze svátků v posledních letech příliš neupadlo (naopak jsem dříve neslavil Halloween tak jako teď), jen si už k Vánocům nepřeji dárky, stačí mi ta atmosféra. Letos jsem se mi ale bohužel nepodařilo vydlabat žádnou dýni. :/ Tak bych alespoň mohl spáchat nějaký ten "mobil", děkuji za tip.
Na strašidelnou Halloweensko-dušičkovou procházku určitě půjdu, o to se nenechám ochudit. :D

2 Frog Frog | E-mail | Web | 29. října 2017 v 21:50 | Reagovat

Hezky clanek. Ja teda zdobim leda na vanoce, ale mam rad tu atmosferu plnou dyni, svicek, duchu... Jinak hipster nejsem, ale blikacky na okne mam nejak od tech letosnich. Jsem zapomnel, furt to odkladal a ted uz se to nevyplati. :D Blikacky v cervenci jsou znamka punku, ne? :-D

3 Keiji Keiji | Web | 30. října 2017 v 18:40 | Reagovat

Mě někdy baví zdobit, musí mě k tomu ale chytit chuť... ale tu chuť obvykle zabije přesně to, co říkáš - ta vize, jak to budu muset za chvíli zas uklízet. Bude to v genech, protože si pamatuju, že jsme jednou měli rodinka ozdobený stromek až do května. Nikdo to nechtěl sklízet. (A objevila se myšlenka: "Když už tam byl tak dlouho, tak vydrží ještě tu chvilku do dalších Vánoc, ne?") Moc lidí k nám na návštěvu nechodilo. Nebo jsme je nevpouštěli. Už nevím.

4 Alxemi Alxemi | Web | 4. listopadu 2017 v 18:38 | Reagovat

Každý je nějaký. Já to mám právě úplně naopak. Čím jsem starší, tím víc mě tyhle svátky baví, ale také si je slavím po svém a v klidu. :) Jako dítě jsem Vánoce nenáviděl, protože se vždy celá rodina akorát pohádala a všude byl bordel z ohořelého živého vánočního stromečku. Dneska si žiji ve svém a s vlastní rodinou a pomáháme si vzájemně. Nic se nepřehání, vše se připraví předem a úklid pak také není nijak strašlivý. Halloween jsme letos oslavili i přes nepřízeň okolí, které je na "americký svátek", jak tomu říkají, alergické. Dýně už pomalu sesychají, tak je dám ve středu do popelnice až ji vyvezou a zbytek výzdoby se v následujícím týdnu sklidí  a uloží do krabice. :) Nepovažuji se za hyperaktivního blázna, který rád gruntuje celý barák, ale na slovo "lenost" mám neskutečnou averzi, jak ho každý v poslední době pořád používá a pomalu se tím i vytahuje, jako by to snad byla nějaká přednost. Nemluvě pak o tom, když člověk potřebuje něco skutečně vyřídit a narazí právě na lenocha, který mu svým nezájmem může pěkně zkazit i několik měsíců života např. líný úředník vám včas nepotvrdí papíry, co potřebujete a pak platíte vysoké pokuty apod.

5 Kurumi Toshisaki Demon Kurumi Toshisaki Demon | Web | 7. listopadu 2017 v 13:22 | Reagovat

Já na dušičky měla depresi :-(

6 Maya Maya | Web | 10. listopadu 2017 v 22:30 | Reagovat

Svátky nijak dlouhá léta neprožívám...tedy pokud nevidím malé neteře jak se radují u dárků pod stromečkem, ne nejsme stará jen jsem měla smůlu a a narodila jsem se c velkým věkovým rozdíl od všech... s bratrem nás dělí časový posun 15 let...
Jinak keramický ježeček je nádherný :3 přijde mi jako umělecké dílo nějaké posmoderny :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama