Jak jsem se vytratila ze své komunity

19. května 2018 v 17:27 | Naoki-Keiko |  OTAKU
I když mám čas na ty seriály, přesněji řečeno ty japonské, kreslené, nějak jsem se uzavřela před komunitou. Už tady na blogu to otakuidně není, co bývalo. I když mám pořád své oblíbené blogery, kteří mají japonskou popkulturu jako součástí svého světa, nějak už to flákám. A není to jen otázka kyberprostoru.


Třeba právě probíhající Animefest. Na rozdíl od loňska by mi to letos ideálně vyšlo. Trochu se vyblbnout před zkouškovým a pak si už nepamatovat vůbec nic a nějak tím projít. Ale mě už to nevoní. Nejde jen o to, že se zvýšilo vstupné (ale na peníze jsem škrt, co si budeme namlouvat). Už jsem tuto otázku řešila s mnoha mými známými.

Když jsem vlezla do otaku komunity a setkala se s živými spolubojovníky, zjistili jsme, že v českém prostředí, nás spojují dvě věci. Jsme finanční socky a máme psycho problémky. Zprvu jsem si to nechtěla přiznat, ale opravdu na charakteristiku otaku komunity v našich lúzích a hájích, se tyto dva faktory vážně daly použít. Čím víc jsem s otaku mluvila, ať už s blízkými přáteli či náhodnými známostmi na Animefestu a jiných setkáních, tím více se to utvrzovalo. Chápali jsme, co to znamená na něco nemít, co je to si projít šikanou, nemít žádné kamarády, brát prášky na hlavu, mít rozvrácené rodinné vztahy či šrámy na duši. Aspoň jedním z toho si každý otaku v mém okolí a v mém pubertálním věku prošel. Půlroku dopředu jsme střádali peníze na Animefest a plánovali, jak se tam dostaneme, co tam budeme dělat a jak naložíme s našimi, mnohdy nízkými rozpočty.

Stěžovali jsme si, že na nás marketing nemyslí a každý objev u Vientamců-nebo kdekoliv jinde (tričko, klíčenka, cokoliv) byl malým svátkem. Měli jsme internet a měli jsme být šťastní. Spousta psycho-socek se totiž bavila tím, že vyráběla po večerech (někdy i kvalitní) titulky k anime a překlady mang házela je na internet bez bázně a hany. Internetová otaku komunita byla pěkná virtuální divočina skoro jak během 90. let., a nikdo z nás neřešil pojem "autorská práva".
No a pak si někdo všiml, že se ta banda psycho socek z bývalého sovětského držení se nějak zvětšuje a ne všichni jsou psycho a socky. A najednou jsme přišli o možnost si pustit anime jen tak a přečíst mangu většinou taky. A utopili jsme se kdesi v hlubokém středověku internetu, kde není nic a hledej abys přežil. A nikdo neví co se stalo, protože autorské právo je na internetové prostředí značně zastaralé a asi to tak obchodnímu trhu (kde? není!) vyhovuje. Ještěže máme ilumináty, na ty se dá vpodstatě svalit všechno.

Jedním z prvních vlaštovek blížící se změny byl pokles blogové aktivity v této oblasti. Všichni máme tumblr, sledujeme videa, ale přestáváme přispívat-fanfikce, fanarty, s porovnáním v roce 2009-2012 je rozdíl s dneškem marginální.
Zvýšený počet návštěvníků Animefestu také něco znamenal.

Začala vycházet manga ve větším počtu sérií a ve státní televizi se začalo vysílat víc japonských dětských filmů a seriálů- a nebyl to Miyazaki s Pokémony.

Vyznívám asi hodně negativisticky. Ne, prostě to nastalo, vývoj, a ve vývoji se věci dávají do pohybu. Nese to s sebou spoustu výhod. Pro spolužáky na škole už nejste tak exotičtí, protože o něčem takovém už taky slyšeli, můžete si zajít do knihkupectví a koupit si mangu a můžete si pustit párkrát do roka Českou televizi a minimálně 20 minut si budete připadat, že nejste ani v ČR.

Ale všechno dobré je taky pro něco zlé.

Když jsem byla moc smutná, naštvaná a nevěděla jak si pomoci, hledala jsem si pro sebe svůj vlastní tajný spolek, do kterého bych vklouzla, a bylo by to všem jedno. A otaku komunita tím spolkem byla. Stačila placka na batohu nebo správné mobilní vyzvánění a to bylo poznávací znamení, že ten druhý na druhé straně autobusu "k vám patří taky".

A já v otaku komunitě mohla dělat, co mě baví. Dívat se na věci, které mě těší. Být pozitivní a nevšímat si bandy pitomců, která je v každé komunitě. Najít si pár přátel, mluvit o mangách a anime a kdo by kde porazil koho a být spokojená.
Jenže "z tajného spolku" se stala nefalšovaná komunita v rozpuku. Veřejnost si všímá, že jsme a co děláme. Japonská popkultura v česko-slovenském prostředí, přestává být určena jen pro jistý okruh lidí. Dobře-špatně? Já nevím. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a pro mou osobu je to špatně. Je to jako kdybych byla fanoušek metalu a stejnou hudbu začaly poslouchat všechny ty bárbíny co se mě na základce tak natrápily a chtěly se o tom se mnou bavit a předstírat jak rozumí mým pocitům. Asi tak nějak.

Všimla jsem si toho na návštěvě Animefestu roku 2016. Bylo to super, skvělé, ale první záchvěvy nejistoty o komunitě byly prožity a najednou s tím nešlo nic dělat.

Je na čase hledat svoje vlastní zednáře někde jinde, to neznamená ale, že se anime a mangy vzdávám. Budu o ní mluvit, budu ji mít ráda, budu se o ni zajímat. Ale chtěla bych tuto zábavu degradovat na něco ve smyslu "bavíme se o nějakém seriálu, komiksu, hře, čemkoliv" a tečka.


Nikomu článkem nechci křivdit ani ubližovat, neříkám ani, že "za mých časů...". Porovnávám jen "moje kdysi" a "moje teď" a vyhodnocuji.

Jak komunitu vnímáte vy?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | 21. května 2018 v 5:48 | Reagovat

Dříve jsem se na anime taky dost dívala a prožívala to, ale už to není, co to bývalo. Komunita není zdaleka tak soudružná a řešení autorských práv jí zasadilo hřebík do rakve, alespoň dle mého názoru.
Předložila jsi zajímavé důvody, proč už neotakuješ a mně nezbývá, než souhlasit :).

2 Xuxumber Xuxumber | Web | 21. května 2018 v 11:29 | Reagovat

Dříve jsem se k této komunitě hlásila, teď spíš jen sleduju dění kolem. Vzpomínám si, jak bylo rare potkat někoho, kdo se zajímá o japonskou kulturu. Dneska na ulici má manga placky na batohu skoro každý druhý člověk (nebo to alespoň potkávám já) :D

3 Lux Lux | Web | 21. května 2018 v 23:56 | Reagovat

Je pravda, že se teď anime i manga rozšířila do povědomí snad všech. Skoro, kdo nekouká nebo nečte, tak není.

4 Aya Aya | Web | 25. května 2018 v 9:30 | Reagovat

"Jsme finanční socky a máme psycho problémky." TO JE TAK PŘESNÉ! :D Vlastně tvoje pocity docela chápu, ale pořád je ještě nesdílím tak úplně. Pro mě tato komunita byla vždycky takový skvělý únik a pořád je, ale nemůžu říct, že do ní nějak exatra zapadám srdcem a duší po ty roky a možná z toho mám i strach, kdyby to tak bylo, nebo to je prostě jen to, kdo jsem. Přesto jsem v posledním měsíci začala znovu koukat na anime, v čemž mi dřív bránila hlavně škola, takže jsem se toho v podstatě sama zatím nevzdala.:D Mám své přátele z komunity, kteří jsou jací jsou, ale nevidím v nich taky ty 100% intense otaku a možná to je tím, že já taky nejsem.  Nedělala jsem si ani nějaké vyhlídky na tento con, ale možná i kvůli tomu mě tak strašně bavil po těch letech a bylo to kvůli lidem, se kterými jsem tam mohla trávit ten čas. Vlastně z komunity mám takové rozpolcené pocity. :D
To, že se manga šíří po republice, mi naopak přijde dobré a lidi si zvětší kulturní obzory. Nebudou sice nikdy jako tady ta letá část "nás", ale bude se o čem bavit. Nemám ráda konzervativní přístupy místních lidí, co v životě o japonské kultuře neslyšeli víc než suši a potom se na tebe vyděšeně koukají, co že to teda děláš ve svém volném čase. :D
Jinak nevíš, kolik bylo letos návštěvníků? Nevšimla jsem si, jestli to psali na stránky, a podle události na FB mi to nepřijde aktuální...
Skvělý zajímavý článek!

5 Nauesin Nauesin | Web | 26. května 2018 v 10:27 | Reagovat

Mluvíš mi z duše, až to trochu bolí. Já se poslední dobou odprostila od celkově otaku komunity, nevím, jestli stárnu nebo co, možná jsem si našla jiné zábavy a anime mě až tak nezajímá (už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem viděla, respektive dokončila nějakou sérii anime) a trochu mě to štve, ráda bych se vrátila do těch časů, začínám si připadat jako každý druhý člověk na téhle planetě a moc se mi to nelíbí. Pořád nejsem úplně "normální" (normie), momentálně spíš hraju hry a dívám se na seriály jiné, než anime... k mangám se prostě nějak nedostávám, když mám záchvat, že si chci pustit nějaké anime, nic mě neláká. Mám ještě spoustu anime rozkoukaných, ale hodně se bojím, že se k nim už nevrátím... kdo ví, ještě nechci úplně zavírat vrátka k této možnosti, přece jen anime bylo velkou součástí mého života.

6 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. května 2018 v 17:32 | Reagovat

Možná proto jsem se nikdy za člena "otaku komunity" tak úplně nepovažovala, nebo alespoň ne dlouho … ale to ostatně ani za "otaku", protože jsem na to oslovení už tak trochu alergická. :D Na to, abych se na anime pořád dívala ráda, i když už bez toho, aby to byl středobod mé existence, ale pořád ráda, nějakou komunitu nepotřebuji. 8-)

Tak, člověk stárne, dospívá a už trochu ztrácí nutkání se za každou cenu odlišovat. Většina z nás se na anime vlnu dostala během puberty (alespoň mi to tak připadá) a je to logické, že se posouváme někam dál. Na cony začíná hojně najíždět omladina a troufám si říct, že i shota, co tam podle mě nemá co dělat, takže si tam občas připadám jako dinosaur nebo pedofil. Animefest má tu výhodu, že v těch davech lidí se to docela rozptýlí a není to tak hrozné. Ale s tím už člověk musí počítat, že přijdou další generace, které to třeba budou mít s merchem a zdroji mnohem jednodušší než my.

7 Nana-chan Nana-chan | Web | 27. května 2018 v 22:23 | Reagovat

keď som mala 15 rokov, vtedy animefesty a otaku spolky boli úplne parádne! Nikto ich nepoznal, ale ako tak tam boli normálni ľudia. Avšak, zrazu som si uvedomila a to som už mala 16, že sa do tej komunity pridali ľudia, ktorí sú ešte divnejší než ja sama. Stres, hádky, samé drby. Toto všetko ma prinútilo, nemať v tej komunite absolútne žiadne pevné kamarátstva, pretože to nie je reálne. Avšak, cosplayovala som (geishu, Nell z Bleachu, ci postavu z hry AC. - proste všetci to poznali) ale teraz je to úplne inak.
Jediné, čo ma k "otaku" spojuje je blog od roku 2009 a kukanie anime - ale nepozerám tie najnovšie, lebo mi prídu iné... než tie predošlé. Mám rada tie staršie a svoj čas radšej budem venovať skôr dokončeniu poviedok a tumblr, ktorý úplne chválim :D Tam aspoň tá komunita je normálna a plná srandy, ak vieš do akej dostať :D

8 Adéla Adéla | Web | 28. května 2018 v 12:56 | Reagovat

Já vlastně ani pořádně nevím, jaká ta dnešní otaku komunita u nás je. Na animefest jsem nikdy nešla, protože nebylo s kým a prvního člověka, který se kouká na anime, čte mangu a je můj kamarád jsem poznala až na vysoké. Navíc čím starší jsem, tím méně tohle veškeré dění sleduji. Těžko říct jak se to bude vyvíjet dále, ale jedno je jisté - lidi, kteří do této sociální skupiny nepatří ji mnohdy brzy opustí.

9 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 14. června 2018 v 8:22 | Reagovat

Jop, taky tuhle změnu již nějakou dobu vnímám a dlouho jsem nevěděla, jak se k ní postavit. Z anime a mangy se holt stal mainstream.

Po chvilce přemýšlení si nemůžu pomoct, ale vnímám to spíše kladně. Jo, sice jsem dřív díky mojí netradiční zálibě byla nějak jiná a bylo to více osobní, ale nikdy jsem si nenašla nikoho s kým bych si o tomto tématu mohla normálně popovídat naživo.

Teď je běžné, že si o anime pokecám s bráchou a kamarády. A nějak se cítím líp. Sice jsem z nich největší anime nerd, ale už ze mě nikdo nedělá "tu divnou holku, která sleduje kreslené pohádky nebo hentai".

Co se týče samotné anime komunity... taky jsem se od ní trošku distancovala, ale to asi proto, že už jsem si našla nějaké "ty moje" anime, kterým se věnuji více než ostatním. Navíc, vždycky jsem byla spíše tichý pozorovatel, který se nikdy aktivněji nezapojoval do dění. A myslím, že to tak i zůstane :-D  :-) .

10 Keiji Keiji | Web | 8. července 2018 v 15:58 | Reagovat

Já si nikdy nepřipadala, jako bych "zapadla do komunity" . Asi to bude tím, že jsem se s těma lidma prostě nezačala pořádně bavit, ale jela si vždycky svoje. Sledovala svoje, četla svoje, kupovala svoje... a plácala se v tom sama. Někdy mi bylo smutno, a někdy jsem za to byla ráda... takže nějakou proměnu komunity (české) nemůžu posoudit.
Ale s většinou vyřčeného musím souhlasit - tedy že už je to více v tom podvědomí společnosti obecně, že sehnat před léty mangu by šlo jedině přes dalekou poštu, že se to prostě pořád posunuje někam jinam.

11 Weiler Weiler | Web | 15. srpna 2018 v 9:56 | Reagovat

Hm. Nikdy mě ani nenapadlo, že by otaku taková kulturní marginalizace vlastně vyhovovala.
Myslím si, že to ale patří k životní zkušenosti. Žádná pevnost nevydrží věčně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama