Balící hlášky

1. července 2018 v 18:09 | Naoki-Keiko |  Femina
Začalo to obyčejným rozhovorem při japonském kresleném kultovním snímku Akira s pizzou v ruce a s ovladačem v druhé (ať žijí HDMI kabely!).

"Hm, to jsou teda balící hlášky!" prohlásil sarkasticky můj bratr minimálně třikrát během prvních dvaceti minut filmu. A to v situacích, kdy se hlavní hrdina Kaneda dvořil rozpustilým bezelstným způsobem (i když trochu odvážným) hlavní hrdince Kei. (Dalšími jeho hláškami bylo jestli je Kei opravdu holka…)

"Hm. Dřív to bylo pro kluky těžký. Dneska může borec vypustit z huby sebevětší balící trapárnu a už mu holka visí kolem krku. Protože na ni vůbec promluvil."

Jsou slova, které vycházejí z jeho pubertálních zkušeností dnešní doby. Mladší bráška je u holek oblíbený protože na ně mluví. A to co mi občas replikuje, že jim říká, to mi přijde dost trapný a divím se, že na to nějakou uloví, natože tucet.
Balící hlášky toho puberťáka jsou jen malou kapkou v moři úkazu, kterého si všímám od doby, co jsem začala vnímat kluky jako lidi.

Už pět let se pohybuju ve společnosti, jaké se pohybuji. Dala by se považovat za intelektuální, hipsterskou a někdy i dost introvertně uzavřenou či uměleckou.

A chlapi nemluví.

Nevšímám si toho jenom já, ale i spolužačky a kamarádky.

A tohle nebude nějaké vzdychání, spíš popis toho co se děje a čemu se občas musí člověk i smát.

Váhaví střelci.

Vážně by se o nich dalo mluvit jako o váhavých střelcích a to proto, že:

-nezdraví holky jako první
Nevím, myslela jsem si, že když holka, kterou znám (třeba spolužačka) se objeví kousek ode mě, že ji pozdraví chlap jako první. Ať už je to klidně jenom ta spolužačka. Ne, dneska musí první pozdravit žena/dívka. Někdy jsem trochu nesvá, když takhle zdravívám první- dělám to špatně? Co když jsem ho vyrušila? Co když se mnou mluvit nechce a proto nepozdravil?
První kroky platí i v rozvedení konverzace. Pořád jsem to já, kdo se ptá "jak se máš?", "co škola?", "co říkáš na…". Zezačátku to bylo trochu nezvyklé, pak snesitelné a momentálně po jednom roce na vysoké je to frustrující. Ono to v menším měřítku platilo i pro můj středoškolský život.

Kamarádka takhle měla zkušenost, že se spolužákem tak hodinu čekala na zkoušku/hodinu/whatever a čekali takhle hodinu bez jediného slova. Borec, vždycky ohleduplný a přátelský, normálně se s ní bavící neřekl ani slovo a ona po několika minutách to nevydržela a oslovila ho a začala se s ním normálně bavit. Pak z něj vypadlo, že si nebyl jistý, jestli ji může oslovit.

-opatrnost nade vše
Nechápu ty feministické manifesty, které nás všude ze sociálních sítí varují před šovinistickými hovady, protože já jsem pořádně v životě na nikoho takového asi ani nenarazila.
Vždycky, když už se se mnou mužský baví, je tak trochu vystrašený a bojí se abych jej každou minutu nařknu ze znásilnění nebo tak. Nechápu čím to je. Nikdy na nikoho verbálně ani neverbálně neútočím, nejsem jedovatá.

-nedej bože udělat krok první
Protože první krůčky dělají dnes ženy. Bohužel ne všem ženám je to příjemné. Jako například mně. A to i v nabídnutí nějakého přátelství nebo tak. Věřím, že koncept myšího ráje se naplňuje- nic nám nechybí a proto jsou samice agresivnější a samci ustaranější.

-nedej bože udělat krok jako první a zároveň u toho nevypadat jako padavka
Aby se naši chudáčci necítili ublíženě, je úkolem žen a dívek vymýšlet kličky a pasti a dělat mužům v komunikaci co nejmenší zábrany. "Ne, oni vůbec padavky nejsou, ono to musí vypadat tak, že jsem to nevymyslela já, ale on. A ještě ho za to pochválit."
Mám kamarádku, která na základě do prostoru vhozených návrhů a nápadu nenápadně líčí takové pasti a na základě nich si domlouvá rande.
Ono asi takovou past nalíčila někdy každá ženská bytost.
Jenže ono je to fajn, když chce být ženská bytost pozvána na rande, ne, když si chce s mužskou bytostí promluvit o tom, co říká na písemku nebo jak se mu líbil film.

Zpátky k začátečnímu bodu. Verbální komunikace pro namlouvání si samičky je u lidského druhu pomalu vzácným jevem. Na rozdíl od časů našich maminek, kdy borec musel mít nějaký šarm a umět volit správná slova, protože holky bývaly oslovovány přímo na ulicích a bylo jen málo času od nich vydyndat telefonní číslo nebo je přemluvit a pozvat na kafe, dnes stačí klukovi pár slov (ať už skoro jakýkoliv) a ten zájem z opačné strany se dostaví takřka ihned (tedy pokud není opilý, zfetovaný, hulvát apod.).

Upřímně, nevěřila jsem tomu, když mi máti vyprávěla o tom, jak s kamarádkami chodily ze školy a na ulicích je oslovovali úplně neznámí kluci v jejich věku a zkoušeli to na ně (pozvat někam, telefonní čísla apod.). Neříkám, že bych něco takového se svou introvertní povahou vítala, ale ta odvaha mě docela udivuje, protože jsem nikdy nic takového neviděla.
Na druhou stranu, brácha se tím inspiroval a minulý týden se mi chlubil, jak takhle na zastávce čekal na autobus a z úplně neznámé holkou, která stála vedle něho se dal jen tak do řeči a za deset minut "přemlouvání" měl její telefonní číslo. Kupodivu ve světě kde osobní informace mají cenu a zneužívají se ve velkém, mu slečna jen tak dala svůj telefon a ještě se jím nechala "obtěžovat" aniž by to nějak později řešila kvůli "mravnosti". Takže banda feministických zrůd se může jít vycpat. Holky nejsou až z takového rozpustného cukru a ne všechno co si k nim opačné pohlaví dovolí, považují za nepřístojnost.

Článek píšu, protože jsem z toho unavená. Znám spoustu kluků a komunikovat s nimi je větší námaha než složit maturitu, zkoušky na autoškolu a přijímačky na vysokou zároveň.

A v poslední době se nenašel asi nikdo s kým bych chtěla chodit, ale pouze chtěla mluvit. A když se ti lidi rozmluví, tak jsou moc fajn, ale je fakt fuška je k tomu dokopat. A oni jsou pak rádi. A já jsem taky ráda, ale strašně unavená.
Třeba to je jenom moji povahou. Třeba jsem na ně moc divoká, složitá, zvláštní a nedosažitelná. Třeba se jenom bojí. Ono je to sice k smíchu, ale bere to tolik energie. A ne balení. Ale obyčejné mluvení.

A kluci jsou ve společenské interakci důležití. Když je okolo jiné holky spoustu jiných holek, tak to je akorát tak o nervy, nejen pro tu holku ale i pro všechny okolo. Jestli vám něco mezi nohama chybí, tak tomu asi rozumíte.

A nechci slyšet nic o kecech jednadvacátého století a nezávislosti žen. Vzhledem k tomu, že jsem před deseti lety nemohla ani telefonovat a teď běžně začínám rozhovory s lidmi, kteří jsou tak minimálně o hlavu vyšší než já a já je ani neznám, to byla dost dlouhá cesta. Jestli ten strach překonala mrňavá cácorka jako já se všemi možnými šrámy na duši, proč by ten strach nepřekonali ani oni? Přinejhorším je při jejich pokusech komunikovat s děvčaty, nějaká slečna pošle do míst, kam slunce nesvítí. A nikdo je snad nepotáhne před soud nebo tak. Pokud nebudou mít smůlu na bandu zfanatizovaných feministek.


Jinak doporučuju film Akira (1988), ne proto že to je kultovka, ale kvůli té animaci a když si to pustíte přes HDMI kabel nebo přes flashku na větší televizi, je to úplně jiná podívaná.

Asi žiju v jiném vesmíru, vůbec nevím na co se dnes holky v jiných vesmírech balí (pokud se tedy ještě někde balí). Máte nějaké zkušenosti nebo tipy? :D Ze zvědavosti.

Photo by Alex on Unsplash
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 1. července 2018 v 18:26 | Reagovat

Asi chodim na jina mista a delam veci jinak ... ale obcas ze sebe ty muze musim setrasat :)
Bude to mym usmevem, dobrou naladou nebo necim jinym? :)

2 Nauesin Nauesin | Web | 2. července 2018 v 9:59 | Reagovat

Po přečtení mám spoustu různých odlišných pocitů :D Zaprvé bych chtěla říct, že buď chápeš feminismus špatně, nebo máš na mysli jenom ten stupidní "feminismus", co žádný feminismus není. Tomuto hnutí by se mělo říkat rovnoprávnost, jelikož o to se přesně snaží.

Ke článku ale... jo, je pravda, že kluci méně mluví celkově, ale z mého pohledu je to spíše tak, že ženské mluví moc a zbytečně. Jo, jsem žena, ale nejsem jedna z těch upovídaných a rozumím si líp s chlapi/kluky, ať už mluví víc nebo míň. Ono taky to nejde úplně globalizovat, každý jsme přece jenom jiný.

Sama mám zkušenosti jak s upovídaným, tak tichým typem, který popisuješ a jo, uvítám počáteční iniciaci z druhé strany, jelikož jsem introvert, který by sám začít nedokázal, ne normálně. Bohužel už jsem byla tak několikrát donucena, právě proto, že jsem nemohla snést trapné ticho. A takový začátek se nemusí nutně vztahovat na nějaké "balení", nýbrž běžnou konverzaci na zabití času.

3 smartly smartly | 2. července 2018 v 10:53 | Reagovat

Ono to potom ale vypáli aj opačne. Keď len tak nadhodím konverzáciu napríklad pri pokladni so slečnou čakajúcou za mnou, čumí na mňa ako keby sa jej zjavil Ježiš s erekciou. To sa potom ťažko rozvíja konverzácia :-D No ale je fakt že pekné baby sú na to zvyknutejšie, tie sa zas potajomky obzerajú či neni niekde nablízku ich frajer alebo jeho známy :-D

Každopádne, ja mám zas dojem, že dnes sú nekomunikatívne baby. Tak ako to vlastne je?

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. července 2018 v 12:33 | Reagovat

Když já jsem tak velký introvert, že o lidi opačného pohlaví mám pramalý zájem.

5 petralibrary petralibrary | Web | 5. července 2018 v 12:53 | Reagovat

ono je to docela těžký, bez prominutí jsou ženský taky čím dál větší pindy, tak není divu, že se chlapi pak bojí někoho oslovit. navíc myslím že není špatného na tom, když holka pozdraví první, je to podle mě úplně jedno, pokud se nejedná o hodně starší generaci.

první krok může udělat kdokoliv, tyhle kecy miluju. není to o tom, aby to udělal chlap, může to bejt i na ženský. proč vše nechat na chlapy bože? když se chci bavit, tak se budu bavit a nebudu sedět jak pecka a pak si stěžovat: "On je hroznej, nebavil se se mnou." otázka je, udělala jsi pro komunikaci něco ty? pokud ne, není se čemu divit.

co mě ještě zarazilo, jak jsi narážela na feminismus, asi s ním nemáš takové zkušenosti protože u feminismu jde hlavně o to, abychom si byli rovni, ne aby nějaká pipina měla větší právo. stačí trochu číst.

a ne, nehraju si na nějakého odborníka, jen s tebou trochu víc nesouhlasím a maličko mě to naštvalo. každopádně každý je jiný, chlapi jsou různí a i ženy a s tím se musíme smířit. je to tak, jak má být..

6 Džejní Džejní | Web | 5. července 2018 v 16:06 | Reagovat

ono su miesta v spolocnosti alebo napriklad profesie, kde prevazuju muzi a kde naopak zeny. a dost zalezi aj od toho, v spolocnosti akeho prevazujuceho pohlavia sa clovek nachadza a aj to, aku ma povahu a zivotne skusenosti. ludia su proste rozni. niekedy sa ta komunikacia uplne straca, napriklad ako ty pises pri tom zdraveni sa, ze spoluziak si nebol isty, ci sa s nim chce spoluziacka bavit. to uz do istej miery moze byt aj tym, ze koluju po internete vtipy, kde chalan pozdravi babu a ta mu na to odpovie, ze uz ma frajera. proste clovek nikdy nevie, ako ten druhy zareaguje, aku ma prave naladu. u mna je to tak, ze spoluziakov (aj spoluziacky), ktorych poznam iba z videnia, nezdravim, lebo neviem, ci oni vobec vedia, kto som :D ked som chodila na strednu, tak som sa s chalanmi nezdravila asi vobec, aj ked sme chodili do jednej triedy. a ked vidim na ulici niekoho, koho poznam, tak sa mu vacsinou snazim vyhnut, aby si ma nevsimol. lebo to pozdravenie sa obcas nabada toho druheho cloveka ku komunikacii, aj ked iba okolo seba prejdeme na ulici. a to ja teda moc nemusim :D
s opatrnostou neviem, ja som si nikdy nevsimla, ze by pri mne boli muzi nejak zvlast opatrni.
prve kroky tiez velmi zavisia od povahy a aj situacie. su taki a onaki ludia a podla mna to robenie prveho kroku je skor rozdelene na introvertov a extrovertov (alebo teda tych, ktori sa naucili/chcu urobit prvy krok a tych, ktori nechcu/nenaucili sa to) ako na zeny a muzov.
to, ze v tejto dobe uz borec nemusi mat az taky sarm ako v minulosti, mi pripomina jeden diel serialu Dr. House, kde sa House stavil s Chase-om, ze aj ked sa Chase bude spravat ako hulvat, tak mu svoje cislo da vela zien, s ktorymi bude na patminutovom rande (boli na takej zoznamovacke, ze vela muzov + vela zien a muzi po piatich minutach rotovali medzi zenami), a to iba preto, ze je pekny. a teda neviem, ako by to fungovalo v neserialovom svete, ale fakt si myslim, ze pekni ludia to skratka maju lahsie, lebo zaujmu na prvy pohlad a kto mozno nehlada dlhodoby vztah, ale iba nejaky flirt, tak je ochotny skusit to aj s niekym, kto sa nesprava uplne ukazkovo.
celkovo by som to uzavrela asi tak, ze mozno mas iba smolu na plachych muzov vo svojom okoli. a je fajn, ze si davas tu namahu dokopat ich k tomu, aby sa s tebou rozpravali a vidis, ze su za to radi. ale zas ked ta to vycerpava, tak urcite to nie je tvojou povinnostou. no povedala by som, ze zasada je proste taka, ze ked sa niekto naozaj chce s niekym porozpravat/spoznat ho, tak sa mu prihovori. ci je to muz alebo zena.

7 Charlie Charlie | Web | 5. července 2018 v 22:06 | Reagovat

Doporučuji se přestěhovat k nám, tady žije spousta kluků, co mají k plachým  daleko :D Ze svých zkušeností fakt nemůžu říct, že by kluci neoslovovali holky. Možná jen vypadáš nedostupně anebo k sobě plachý kluky přitahuješ :/

8 megumi-sakamaki megumi-sakamaki | E-mail | Web | 6. července 2018 v 16:55 | Reagovat

Luxusní vážně povedený

9 Hemitson Hemitson | Web | 8. července 2018 v 13:26 | Reagovat

Jako teda, že bych musela spolužáky nebo kluky zdravit první, to asi ne. Většinou jsou rychlejší. Nedávno jsem šla kolem vody se psem na procházku kolem vody a pozdravil mě tam úplně neznámý kluk. Akorát teda jsem nevěděla jestli je to na mě, tak jsem šla dál. Ale nikdo jiný tam nebyl, takže... :-?  :D
Každopádně jinak asi souhlasím. A taky kolem sebe nenacházím někoho s kým bych chtěla být, je to zajímavé a smutné zároveň.

10 Hemitson Hemitson | Web | 8. července 2018 v 13:27 | Reagovat

[9]: Vážně jsem napsala 2x kolem vody? To je tak, když si po sobě nezkontroluju komentář. :D

11 supice supice | E-mail | Web | 9. července 2018 v 8:30 | Reagovat

Jo, opravdickej chlap se dneska hledá dost těžko. A aby se uměl ještě nějakým rozumným způsobem vyjadřovat a byl to gentleman? Tak to je pak ochranyhodný exemplář;D

12 kawaii-lovely-world kawaii-lovely-world | Web | 16. července 2018 v 23:09 | Reagovat

"od doby, co jsem začala vnímat kluky jako lidi" ...to mě rozsekalo :-D  :-D  :-D  :D !
Jako jooo no...vůbec nechápu, co se to s muži v poslední době děje...:D ..a nechápu, že se to takhle otočilo.

13 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. července 2018 v 15:06 | Reagovat

Tohle je podle mě jeden z důsledků toho, že se jako lidstvo prostě neumíme pohybovat někde ve středu, ale vždycky to musí být od jednoho extrému k druhému. :'D

14 Calime~ Calime~ | E-mail | Web | 20. července 2018 v 14:11 | Reagovat

Zrovna včera jsem narazila na problém hned prvního bodu. Potka jsem kluka, který mě kdysi naháněl. Neřekla bych, když jsme spolu mluvili naposledy, že jsme se rozešli ve zlém (já sním chodit nechtěla a on byl proutník a bylo mu jasné, že to o něm vím). Včera jsem ho potkala v autobuse a nevěděla jsem, jestli ho mám pozdravit nebo ne. Tak jsem doufala, že se pochlapí a pozdraví nebo kývne na pozdrav on. A ono nic! Tak jsem šla dál bez pozdravu, protože jsem na to fakt neměla. Tak jsme se od ignorovali. Pro ukázku číslo dvě nemusím chodit ani daleko. Spolubydlící mi představila svém "něco jako přítele". Seděli jsme spolu a spolubydla odešla na záchod. Nastalo trapné ticho. Nakonec jsem to nevydržela a začala se ho ptát já. Nakonec přišli jeho kamarádi a dělali, že neexistuji a ani se neobtěžovali zapamatovat mé jméno.
Na sexistický řeči jsem zvyklá, přeci jenom jsem vyrůstala na vesnici. Holka nemůže být z cukru. Takže nějaké feministické keci jsou mi u zadku. Zdá se mi, že kluci jsou v dnešní době přecitlivělí a bojácnější než holky. Ale sakra, já nejsem průbojná, ale taky nejsem z cukrů, abych se bála, že na mě omylem sáhne.A asi už mluvím z cesty. :D Podstata byla, že s tvým článkem souhlasím :D

15 Weiler Weiler | Web | 10. srpna 2018 v 23:27 | Reagovat

Víš co, za ostatní kluky mluvit nemůžu, ale mně se třeba konverzace navazuje těžko už jen proto, že odpovědi na otázky typu "jak se máš," "co škola," vlastně jako tak nějak od cizího člověka nepotřebuju slyšet :D Já vím, že je to věc sociální konvence a nějak se začít kecat musí, ale mně to přijde tak... zbytečný. Nutný zlo, do kterýho se raději nebudu pouštět a nechám k sobě mluvit ticho. I za cenu toho, že budu vedle někoho sedět jako mnich :D Jestli jim to ticho přijde trapný, to je blbý, ale já už se s ním smířil. Nerad kecám jen aby se kecalo.

Druhá věc - pokud je tobě nepříjemný dělat první krůček, proč to nemůže bejt nepříjemný nám? :D
V tomhle jsem taky vždycky spatřoval velkou tragédii uťápnutejších introvertů - skvěle by si rozuměli, ale je jim to k ničemu, protože se navzájem prostě neosloví.

Navzdory tomu všemu jsem se ale poslední dobou rozhodl pochlapit a začal holkám psát. A přišel jsem vlastně na to samý, na co ty - některý holky přinutit se rozpovídat dá fakt fušku. Takže si cením rozhovorů, který jdou samy od sebe :) Jsou vzácný.

16 Proxim Proxim | 2. září 2018 v 21:38 | Reagovat

A když se s kluky normálně bavíš, protože tě nezajímají a nic víc než přátelskou rovinu za konverzací nehledáš, to je najednou nápadníků. Mnohdy ani nejsem ta, která rozhovor začne. Jestli si nedržím patřičný odstup, matu špatnými signály nebo kde tkví jádro pudla.. nevím.

17 Julie Françoise Julie Françoise | Web | Úterý v 21:41 | Reagovat

Člověče, tak si říkám, jestli žijeme ve stejné republice... Vůbec mi nepřijde, že by to s muži bylo tak špatné. Balení na ulici/koupališti/v divadle apod. zažívám docela běžně, i když nepopírám, že v zahraničí se mi to stává častěji, na Francouze či na Italy Češi v tomhle směru nemají. A nepřijde mi, že by se mnou pánové měli problém mluvit, ostatně kamarádů opačného pohlaví jsem vždycky měla dost, na gymplu dokonce víc, než kamarádek. Takže být tebou to nevidím černě a radši se zkusím trochu usmívat, ono to úplně stačí:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama