Blogování

Raz, dva, tři... změna vzhledu teď!

22. dubna 2018 v 20:51 | Naoki-Keiko
Malinko jsem se vrátila do středoškolských časů a udělala si klidnou neděli. Spíše řečeno klidné nedělní odpoledne a celou tu dobu až do večera jsem se piplala s blogem. Díky škole jsem našla před nějakou dobou nástroj Canva a rozhodla jsem se jej využít i pro volnočasové aktivity.

Nechat na sebe svůj kontakt

29. ledna 2017 v 13:31 | Naoki-Keiko

Takový ten případ, kdy si někdo na blogu vylije svoje srdíčko s nějakým ošemetným problémem (týrání, rozchod, dlouhodobá nemoc, velký šok atd.) a čtenáři, kteří mu do komentářů píší dlouhé slohovky a přidávají na sebe nějaký soukromější kontakt, než adresu blogu, jsme zažili už asi všichni. Zajímalo by mě, když žijeme ve světě "pomož si sám" a internetové diskuze jsou "žumpou", kde se v lidech bere ta lidskost nechat si na sebe navalit cizí problémy… anebo to tak není?

Žádná blogová krize se nekoná, s takovým názvem by to nikdo nečetl

17. prosince 2016 v 19:02 | Naoki-Keiko
Našla jsem na dně šuplíku malý sešit A5 o dvaceti stranách do kterých píšu tipy, co psát na blog. Už je z poloviny popsaný.
Udělat nový krok v blogování snad za celou mou malou blogovou "kariéru" nebylo těžší. Není to přirozený přechod, ale tak nějak vynucený. Přemítám o čem bych mohla psát:

o holocaustu a dnešním zvrhlém vyžívání se v něm

o nádherné evropské populární hudbě ke které se člověk nedostane tak snadno jako k té americké

o Vánocích a infantivních zvycích a těch dalších klišé kolem nich

o své maturitě už za necelých pět měsíců

o tom jak jsem přestala číst klasiku a stal se ze mě vzorný studentík- trochu paradox

Ale dostala bych se jenom k tomu, že by to byl další informační odpad jako většina blogové činnosti. Možná trochu radikalizuji, ale nalijme si čistého vína- na blogu neexistuje materiál, který by byl užitečný KAŽDÉMU z nás, kdo se k němu dostane (nebo většině). A jakou to má pak cenu?

Boj s obrázky

14. července 2016 v 22:11 | Naoki-Keiko
Vždycky jsem byla na obrázky vysazená. Však jsem také od tří do patnácti malovala. Dvanáct let neustálého čmrkání, šrafování, tvoření projektů, pohybování se mezi stejně založenými lidmi se na vás podepíše. Vlastně to byl i způsob jak jsem se dala na anime, ale to by byl jiný příběh.

Chci spíš psát o obrázcích, které se vyskytují na internetu. Takové ty hezké, která většina lidí stahuje (krade) z internetu a pak je má ve složkách pro vlastní potřebu. Hm, to by bylo ještě dobrý. Jenže, co s obrázky, které odněkud sebereme a dáme si je na vlastní stránky?

Blogy, které už nejsou blogy

31. ledna 2016 v 11:09 | Naoki-Keiko
Brouzdáme internetem a narážíme na to všichni. Klikneme na odkaz nějakého blogu, poslední článek je starý několik let. Očividně už se o blog nikdo nestará, někdy narazíme i na blogy, kde není žádný obsah, jen reklamy a pozůstatky záhlaví, díky nimž poznáme, že tu kdysi blogová produkce byla. A já se ptám, proč lidé tyto blogy nemažou a nechávají je bez života plout vodami internetu?

Blogové války

19. července 2015 v 11:48
Pokud nejste náhodní kolemjdoucí a na blozích se neocitáte často a když už tak jenom opravdovým omylem, jistojistě nemůžete dosáhovat vědění o tom, že existuje jakási blogová komunita. Blog.cz, Blogspot a podobné domény, které zajišťují vlastní webovou stránku také poskytují nahlédnutí mezi novou skupinu lidí, které byste nemuseli v reálném životě potkat-blogery.
Rozložení této komunity je velmi podobné té reálné. Něčí slovo má větší váhu než slovo někoho jiného. Někdo je známější a jiný méně. Někteří mívají lepší nápady, schopnosti a způsoby vyjadřování než ti druzí. Je to jako v opravdovém životě, ale za obrazovkou. A protože se ani ten neobejde bez konfliktů, neobejde se bez nich ani svět blogů. A tak se pusťme do epicentra blogových válek a hezky si to zrekapitulujme.

CO SI MŮŽU DOVOLIT SVĚŘIT BLOGU

6. července 2015 v 15:50
U nás, ale myslím, že i u vás, začala nelidská vedra. Pokud si neválíte šunky u moře nebo naopak právě neprožíváte nějaké turistické sebevraždy, pravděpodobně budete sedět zde, u počítače a facebookovat (pokud jste anglosasštějšího ražení, tak twitterovat), chatovat, sdílet a možná také blogovat.
Pročítáte, hodnotíte, komentujete, "hvězdičkujete", ale protože nastaly prázdniny a těm, kterým se ve společenském životě příliš nedaří mají tendence na sebe upozorňovat. Ano, se sebelitujícími články se opět roztrhl pytel (podobné vlny přícházejí během Vánoc a jarních prázdninách- díky tomu můžete sledovat ve kterém kraji vaši oblíbení blogeři přežívají) a to vedro jen přispívá k zavařování mozků blogových uživatelů takovým způsobem, že se na mnoha místech můžete dočíst plno zajímavých špeků.
Prakticky každý blog je alespoň trochu egoistický, neexistuje dlouhotrvající webovka na které by její majitel nezmínil sebe- no a co, je to normální a k blogování to patří. Bohužel mnoho blogerů ze svého blogu dělají bulvár. A ještě větší neštěstí je, že mnoho čtenářů to velice rádo hltá.

A bude se něco dít?

13. června 2015 v 12:52
Kdo často navštěvuje blog.cz, určitě si nemohl nevšimnout článku dne, který tam bude celý víkend (a já doufám, že ještě dýl), který popisuje o tragické smrti Kateřiny H.- jedné z méně známých blogerek, která využívala tuto službu mít vlastní webovou stránku. Mnoho z vás si jistě přečetlo i její dopis na rozloučenou, kde vysvětlila, proč se uchyluje k tomuto drastickému řešení, plno z vás na něj jistě také reagovalo, já koneckonců také. Ale, stačí to?

Asi jsem na blogery hnusná aneb co mi zvedá mandle v blogové komunitě (2. část)

1. března 2015 v 11:37
Před nedávnem jsem si všimla jednoho pozoruhodného jevu. Přestávám psát sluníčkové a chválou přetékající komentáře. Sice netuším, jak se něco takového mohlo stát, ale je to tak. Vytýkám gramatické chyby bijící do očí a pokud je článek přes kopírák, neváhám to autorovi sdělit. A u kterých typů článků a blogerů se mi zvedají mandle? Druhý díl mého malého projektu při kterém si všechno vyjasníme!

Asi jsem na blogery hnusná aneb co mi zvedá mandle v blogové komunitě (1. část)

24. února 2015 v 9:53
Před nedávnem jsem si všimla jednoho pozoruhodného jevu. Přestávám psát sluníčkové a chválou přetékající komentáře. Sice netuším, jak se něco takového mohlo stát, ale je to tak. Vytýkám gramatické chyby bijící do očí a pokud je článek přes kopírák, neváhám to autorovi sdělit. A u kterých typů článků a blogerů se mi zvedají mandle?
 
 

Reklama