"Od nejranějších let jsem viděl propast mezi myšlenkou a jejím vyjádřením. Bohužel jsem nikdy nebyl schopen uspokojit svou duši: nikdy jsem nedokázal přenést na papír své představy."
Beethoven

REKLAMY, PŘIPOMÍNKY, ODPOVĚDI, VZKAZY - ZDE


PROJEKTY



Bloguji už nehorázně dlouho a za tu dobu jsem napsala plno příspěvků. Vybrala jsem zlomek těch, které považuji za lepší a které mě vystihují. Seznamte se se mnou skrze psaný text:

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

***

Pro Otaku

Anime výzva: 4.Anime s nejstřelenějším humorem

Úterý v 21:18 | Naoki-Keiko

Anime výzva: 3.Nejkratší anime s nejdelší předlohou (poměr epizody na kapitolu)

7. července 2017 v 16:10 | Naoki-Keiko


Anime výzva: 2. Anime u kterého nechápu všudypřítomnou oblíbenost

30. června 2017 v 20:16 | Naoki-Keiko

Sekáčkem ťafne tvoje city

19. června 2017 v 14:22 | Naoki-Keiko
Je to jakási specialita některých anime z přelomu nového tisíciletí. Divák si užívá netradičně, originálně a svižně pojatý příběh a nevšimne si katastrofy, která se plíží nepozorovaně zezadu a sekáčkem ťafne jeho city. Ťaf. A najednou je z bláznivé komedie či oddechového příběhu dramatická tragédie ve které mají všichni umřít nebo mají být ztaceni (teď, co je horší…).


Nejsem specialista na anime z devadesátých let ani z počátku století, ale narazila jsem na tento fenomén už několikrát. U anime Trigun (1998), Cowboy Bebop (1998) či u Princess Tutu (2002) a některé další anime filmy.

Anime výzva: 1. Nejvěrohodnější vyobrazení veřejné knihovny v anime

17. června 2017 v 18:07 | Naoki-Keiko

Anime výzva

16. června 2017 v 21:01 | Naoki-Keiko
...protože challenge je moc anglický slovo...


Už jistou dobu jsem fanouškem japonských kreslených seriálů zvaných anime. Bylo by tedy záhodno udělat nějakou třicetidenní výzvu.


Chtěla bych to však pojmout zajímavěji. Nevypichovat sem oblíbené anime, oblíbenou ženskou/mužskou, hlavní/ vedlejší postavu, oblíbenou písničku apod. Na to se mě můžete zeptat v komentářích nebo na FB či na mailu. Chci psát o detailech a maličkostech, kterých jsem si všimla a které je podle mého třeba vystihnout.

Seznam:

5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.

Důvody proč se dívat, proč si oblíbit a proč milovat filmy H. Miyazakiho

26. února 2017 v 14:39 | Naoki-Keiko
Když se někde mluví o tvorbě Miyazakiho většina lidí vám řekne "podívej se na to, je to plné fantazie". Tento výrok vždy ve mně vyvolal takovou tu Descartovskou metodu skepse, kdy Božstvo (Miyazaki) je dokonalé a problém je jenom ve mně (člověku). Myslím, že mám bohatou fantazii, se kterou jsem si vždycky poradila sama (nic úchylného prosím) a tak mě taková doporučení vždy odrazovala. A taky, fantazie je něco, co vychází z nás a ne z okolního světa. Ráda bych ve svém článku onu "fantazii" rozebrala, co se za ní skrývá, protože Miyazakiho filmy opravdu stojí za to. S tímhle tvrzením se klidně přidám do davu. Ale oblíbit si je a milovat je už musíte jenom vy sami.

Důležité výrazy: Hayao Miyazaki, Studio Ghibli

Z filmu Cesta do fantazie (2001)

Shinrei Tantei Yakumo

12. listopadu 2016 v 22:29 | Naoki-Keiko
Nepůjde tak úplně o (ne)recenzi jako spíš o rozbor příběhu a jeho různých formách zpracování.
Shinrei Tantei Yakumo pochází z pera Manabu Kaminagy a jedná se o sérii mysteriózního příběhu o mladém muži, který skrze své červené oko, dokáže vidět duchy. Na základě knihy vznikly dvě mangy, anime a televizní inscenace.

Příběh:
Nejošemetnější část o které se dá psát. Shinrei Tantei Yakumo má velký záběr a tak začnu částí, kterou mají všechna zpracování společná.
Ozawa Haruka má problém. Tedy spíše její kamarádka Miki má problém. Spolu se svými přáteli se totiž v noci vydala do staré nepoužívané tělocvičny v lese a ono. se. něco. pokazilo. Mičina věrná přítelkyně Haruka dostane tip, že se má pomoci dožadovat ve Společnosti filmových přátel, kterou vede mladík jménem Yakumo Saitou. Mládenec prý disponuje zvláštní mentální silou a je exorcista. Po setkání a prvních neshodách jí Yakumo odhalí, že jediné, co může je vidět duchy a na co se zmůže je hledání příčiny, proč ještě zůstávají na tomto světě. Skeptická Haruka s ním začíná pátrat po příčině, která Miki a její kamarády přivedla do úzkých.


Jedná se o základ každého zpracování. A jaká ta zpracování vlastně jsou?

Pohlcení otaku

28. července 2016 v 13:30 | Naoki-Keiko
Ve čtvrtek před výletem jsem se stavila ve zlatnictví vyzvednout si zmenšený prstýnek, který jsem dostala k narozeninám. Prodavač, který už po mně nějakou dobu pokukuje se mě najednou při vyřizování, zeptal, co to mám na té placce. Je to placka Anime Coven Monarchy, jedné otaku FB skupiny, které jsem členkou. Abych tuto předlouhou historii nemusela prodavači vysvětlovat, vyžvanila jsem cosi, že se to týká komunity, zabývající se mangou a anime. A při výrazu plném nepochopení, který mi věnoval, jsem dodala: "Takové ty japonské komiksy a seriály, víte?" A asi (ne)pochopil.

Inu, proč to píšu- setká se s tím každý fanoušek anime a mangy (úmyslně píšu fanoušek, ne otaku!) a u mě to za ty čtyři roky taky nebylo poprvé. Předtím jsem totiž mnohdy viděla v akci i jiné své soukmenovce, kteří se s tím vypořádali po svém.

Jednou jsem byla na jistém malinkatém otaku srazu ve svém okolí, bylo tam i pár lidí v cosplayích, což přilákalo i dva kolaře z řad široké veřejnosti. V tu dobu jsem si zrovna byla zaneprázdněna a vykládala si se dvěma slečnami, když přišel týpek a zeptal se, co ty cosplaye mají představovat a čeho jsme fanoušci. Někteří mu odpovídali, že jsme otaku, pak mluvili o anime, manze, cosplayích, hrách a vše co k tomu patří. Jenže týpek, pořád nevěděl co. A ti dotyční otaku, kteří se s kolařem vybavovali nedokázali přijmout, že to někdo prostě neví.

Rouhání, anime a Velikonoce

25. března 2016 v 19:02 | Naoki-Keiko
Před pár dny jsem na jedné facebookové, početné, aktivní, otaku skupině vydala příspěvek ve kterém jsem se odkazovala na blížící se Velikonoce a žádala ostatní členy o tipy na nerouhající se anime. Tedy kousky bez antikrista, démonů, pseudo církve apod. a také se sníženou várkou brutality. Háček v mém požadavku byl v tom, že jsem požadovala žánr shounen. A to byl oříšek. V jednotlivých komentářích jsem určovala míru brutality a agrese a s víc jak polovinou lidí jsme se shodli na tom, že takový One piece a nějaké sportovní akčňáky by mohlo být to, co hledám. Od jiných jsem byla označena jako divná a vybírává, ale s tím jsem počítala. Ale v jádru pudla jsem vlastně chtěla zjistit, jak ostatní vnímají různá anime, jak je znají a jak dokážou určit co je brutální a co je hodně brutální a co je za čarou.

 
 

Reklama